16 dubna 2014

Zase ta bílá.....


Druhý z krásných stromků na které se dívám
z okna je už také v plném kvetení. Jedná se zase o ozdobnou formu ovocného stromu, v tomto případě bych podle květů a listů soudila na hrušeň. I když to je podružné jaký je to druh hlavní je krása květů....fotila jsem v různých časových odstupech jak se květy postupně rozvíjely. Jen jednou jsem měla ale štěstí na slunečný den. Dnes už jsou všechny květy naplno rozkvetlé a tvoří na koncích větviček bílé obláčky.....











15 dubna 2014

Exoticky....


Dneska zabrousím trochu do mojí
květinové exotiky. Kdysi, ještě v Praze jsem se na čas zamilovala do bromélií. Jsou to velmi zajímavé rostliny, povětšinou epifyty vegetující sice na tělech hostitelů ale nejsou to na rozdíl třeba od jmelí cizopasníci. Kmeny a větve stromů potřebují jen k uchycení ale žijí ze vzdušné vlhkosti a drobných lístků a jiných organických zbytků které napadají do jejich listové růžice kde se přemění ve výživu. I když najdou se mezi nimi i takové které rostou terestricky tedy v hlíně. A takovou nejznámější bromélií která tak roste je ananas. I když se to možná nezdá je to tak. A dokonce si ho můžete i doma vypěstovat!
Najdou se tu i tzv. extrémní epifyty jako je Tilandsia usnoides známá jako španělský mech. Určitě jste už viděli fotky z Kalifornie, jižních států Severní Ameriky a Mexika kde z větví stromů nebo drátů visí dlouhánské stříbrné vodopády této rostliny. Ta žije opravdu jen ze vzduchu, tudíž z vlhkosti a prachu a i tak dokáže vytvořit rostliny dlouhé více než tři metry.
Já měla pár rostlin rodu Vriesea, Guzmania nebo i Tilandsia. některým se dařilo, některým ne. Ony tak trochu klamou tělem.
Zalévat se musí do listové růžice protože substrát v kterém se kupují je opravdu jen na to aby v květináči "stály". Po odkvětu se může zdát že rostlina prostě zdechla, ale ona zdechne jen mateční rostlina. Před tím ještě vedle vyroste nová dceřinná rostlina která se dál pěstuje stejně jak ta předchozí. A tak pořád dokola. Když se ovšem daří. Daří se třeba mé mamince která někdy před pěti lety jednu dostala od mého muže a od té doby jí v pohodě kvete, vyhodí dceřinnou rostlinu, zdechne a zase se jede dál.....
Já měla některé (hlavně ta terestrické) v malém pokojovém skleníčku, dařilo se jim ale po přestěhování to nějak skončilo. Asi byl na ně venkovský vzduch až moc zdravý...
Takže jsem po dlouhé době dostala až letos v únoru od muže k narozeninám jednu krasavici z rodu Guzmania a jsem zvědavá jak se s ní popasuju.....

Má nádhernou fialovorůžovou barvu (i když tady je spíš do růžova, ach jo...to podání barev trochu pokulhává)
a nejde o květ! Jsou to jen zbarvené vrchní listeny které svou barvou lákají opylovač. Květy jsou to drobné bílé v paždí listenů.






Další exotikou je nádherné Dendrobium nobile které jsem si koupila když jsme byly s dcerou nakupovat v IKEA vybavení její nové domácnosti. Měli tam těch orchidejí jiných odrůd než jen klasických phal spousty, tohle ještě bylo teprve v poupatech a doufala jsem tak, že to bude jiná barva než to které mám doma. No...nebylo. Tedy bylo jen s tím rozdílem že nemělo růžové okraje květů jak to moje původní. No nedá se nic dělat, sesadím je do jednoho květináče aby nezabíral místo ještě jeden květináč.....příště si holt vyberu jinou. Když jsem ho dovezla domů mělo jen ohromnou spoustu poupat, ale za pár dnů se vyloupla tahle nádhera....





Tahle fotka je jak z Jarmilčiné série Najdi kočku.....najdete?






Jo, a krásně jemně voní....

14 dubna 2014

Město za svítání....


Nerada vstávám brzy. Nikdy jsem to ani nepotřebovala
až na pár výjimek, které by se za celý můj život vešly možná do desítky maximálně dvacítky dnů.
Jedním z nich byla předminulá středa kdy jsem musela na rehabilitaci už ráno v šest hodin. Nekřesťanský čas ale i v obluzení spánkem se projevil můj fotofanatismus když jsem jako po první věci hrábla po foťáku. Tak možná stihnu nějaký pěkný východ..... Stihla bych, ale to by město nesmělo ležet v kotlině a ještě kolem dokola být baráky. Ale pár výcvaků jsem udělala, přiznávám že jsem si brala foťák hlavně kvůli sakurám které jsou tam nově vysázené podél chodníků a krásně kvetly.....



I když se to nezdá tahle fotka vznikla jen pár vteřin po té první






A šup, stejný čas jen pohled do dáli .....automatika dělá divy....


Ale když jsem z rehabilitace vylezla, světlo už bylo opravdu a tahle krasavice lákala svou barvou:"Podívej, jak sladce vypadám!"


Tam někde vychází sluníčko....


.....o čemž vypovídá barva oblohy


Jenže ty sakury mi nedaly spát a tak v pondělí, opět cestou z rehabiliace jsem je fotila už za poledne. Tedy některé. Ta u střediska už byla odkvetlá, stromořadí v ulici už taky pomalu shazovalo květy, jen dvě velké u místního pomníku válečným hrdinům vypadaly jak růžové fontány.....



Jen ty zatracené stožáry na vlajky kdyby tam tak nestrašily v záběru...


Ať jsem dělala co jsem dělala nešlo je prostě vyloučit....


Asi se budu muset naučit retušovat. A propó....děláte to někdo? A v jakém programu?


Našla se tu dobrá dušička (Majko děkuji) kterou zasvrběly ruce a ty hnusný sloupy mi vyretušovala. Takže tady jsou ty krasavice bez rušivých sloupů....


.....a tady i bez té kysny ....


No jo, editory jsou holt všemohoucí Mrkající

Dneska razím znovu a doufám že už vyfotím opravdu echt sakury. Ty krásné plnokvěté, růžové a nadýchané jak cukrová vata.....


13 dubna 2014

Zlomek toho co jsem měla do Repech a něco navíc....


Na repešské setkání jsem se připravovala
už od ledna a tvořila jsem a tvořila...mezitím se tu a tam někdo ozval s tím že by si rád něco nechal
také udělat.....buď jsem to měla v záloze nebo jsem dělala něco úplně nového.
Je ale hodně zrádné spoléhat na to že to co jde tak dobře na odbyt teď, půjde i tam. Takže na rozdíl od věcí které jsem dělala na zakázku kdy o kombinovaná vajčka byl ohromný zájem, v Repechách se prodalo z těch které jsem si tam připravila
jen jedno.....za to se prodaly věci které jsem vůbec ani nečekala že by o ně byl zájem. Trochu mi sice zkřížila plány ta operace ramene, nicméně vyšlo to všechno tak nějak nakonec dobře. Zbylo mi sice dost věcí ale něco mi vzala k sobě do hotelu jedna ze šikulek z fb komunity píchalek, něco Katka na velikonoční výstavu. A pak přišla skvělá nabídka ovšem po veškerém probírání ze všech stran a konzultacích s dcerou jsem jí musela s těžkým srdcem odmítnout. Ona Ostrava je přece jen dost pro mne z ruky a výsledek prodeje hodně nejistý i když bych byla ve svém "oboru" jediný prodejce a stánek měla zcela zdarma. Za to náklady na cestu vysoké. Je to škoda protože ukazovat jak se co dělá by mne hodně bavilo.....
A tak začínám mít docela absťák a mrzí mne že nemůžu nic dělat. Tedy něco chci ještě zkusit a něco dodělat, ale tolik jak jsem dělala doposud už ne.....






Tohle vajíčko jsem nazvala zbytkové, je dvanácticentimetrové a je ze zbytků nastříhaných stužek které se mi po tvoření nahromadily a bylo mi je líto vyhodit.


Tohle byla jedna zakázka.....byla dvě a dodělávala jsem je ještě dopoledne před operací....


.....a tohle jsem si za odměnu udělala pro sebe do obýváku



A to je zase až do podzimu všechno z mého tvoření.....pak začne zase příprava na vánoce Mrkající