Bílá krása.....

....to je, když rozkvetly všechny květy na celogyne.

Takže ještě jednou a už naposledy tentokrát v plné kráse. A tím také máte pokoj od mých orchidejí, jiná zatím už nepokvete. Leda že bych obdržela nějakou novou. Jo, a berte že to je taková malá pauza mezi dalšími dávkami ledových fotek....

---

A že těch ledovejch fotek vás čeká hodně....

Živá voda...

Samozřejmě, že nikdy

neodolám a zastavím se u potoka a udělám vždycky pár obrázků. Tentokrát jsem fotila i zase krásné ledové šperky jenže jaksi blbec se špatným nastavením. Takže místo obrázků bylo jen bílo.... no holt chybička v Matrixu....

---

Ta jemná trojbarevnost není žádná moje hra, ale opravdu to tak bylo odstínované.

Rampouch sice moc živá voda už není, ale když tak zajímavě visely mezi těmi kořeny....

Krajina slunečná i temná....

Protože zase slunko

stávkuje a je zataženo, myslím že pár sluníčkových fotek přijde k duhu. I když jsem fotila režimem na sníh, jsou i tak některé dost přepálené....nejvíc to bylo znát na fotkách focených v lese, ostré přechody stínů a sluníčka moc ztmavit na foťáku nešly, protože by les zanikl, i když u jedné to tak stejně dopadlo.

Ale co, tak alespoň to sluníčko trochu pocítíte....

Na začátek pozdrav pro všechny břízomilky a stromomilce

---

A ze sluníčka hurá do stínů lesa....od sněhového kouzlení

.....ke stromům

Přízemáci a sníh.....

Sobotní sluníčkový den,

který za oknem vypadal docela teple způsobil, že jsem podlehla mylnému dojmu že není až tak zima a vyrazila s přízemákama ven. Ovšem hned po pár metrech mi bylo jasné jak moc jsem se mýlila. Copak pod kopcem to ještě šlo, ale jak jsme se vyloupli nahoru k poli začalo navíc ještě pěkně ostře foukat a tak přesto, že jsem měla čepici, velmi přišla vhod i kapuce. Přízemákům to moc nevadilo, spíš vůbec ne a ještě se v tom napůl zmrzlém sněhu rochnili a váleli. Na sluničku v závětří bylo i fajn, za to jak jsme vlezli do lesa ta ještě dost vysoká vrstva sněhu udělala své. Zima jak v morně. Přízemáci nešťastní, protože ten sníh byl na ně dost vysoký, místy sice šel Mates po zmrzlém sněhu suveréně s nosem nahoru, protože je narozdíl od Bobeše lehký a nepropadal se, jenže tam kde byl sníh trochu od sluníčka povolený tam se pěkně tím nafoukaným rypákem zapíchnul. Bobeš ten se ploužil za mnou ve stopě kterou jsem mu prošlapala a jen se na mě vyčítavě díval. Párkrát i cvakly zuby, jak se na mne lepil a já ho nabrala patou....

---

Pět pohledů na....

.....kačenky

---

....tři pohledy na kočičky

....dva pohledy na ledový límec

....dva pohledy na modrou

....dva pohledy do oblak

....dva pohledy ptačí

....a jeden jen tak