Kampa, Karlův most, Staroměstské náměstí....

Už dlouho jsem měla v plánu vytáhnout dceru na Staré město a Kampu. V pátek s tím přišla sama, že by jsme mohly jít courat jak říkala po Old Prague. A proč taky ne, svítilo sluníčko a byl stejně krásný den jak když jsme byly v Průhonicích takže to po focení přímo volalo. Autem jsme to vzaly k rodičům a od nich pak tramvají na Malostranské náměstí a z něj na Maltézské a přes Velkopřevorské na Kampu. Zrovna v parku probíhala fotografická výstava Deset let po té.... věnovaná povodním z roku 2002. I když jsme je tenkrát sledovaly v televizi se zatajeným dechem a přiznávám i ze slzami zakaleným zrakem až na místě když jsme ty fotky viděly a stály tam kde byly nafoceny a navíc když jsme si uvědomily kolik ještě vody by nad námi bylo, došlo nám jaká hrůza to byla a o kolik nádherných památek by se přišlo pokud by trvaly ještě o pár dní déle.

S Kampy pak jsme prošly okolo Vltavy ke Karlovu mostu přes něj ke Křížovníkům a Karlovou na Staroměstské náměstí. Po letech jsme si zase počkaly na orloj a zjistily jak vlastně krátce trvá. Jako malé holce mi to připadalo dlouhé a teď jsem zjistila že to jsou vlastně jen dvě minuty.

Další cesta pokračovala Železnou do Rytířské z ní do Perlové a na Jungmannovo náměstí za kamarádem do Domu hudby, prodejny hudebních nástrojů. Nevěděla jsem jestli bude nebo nebude, ani jsem mu nevolala, říkala jsem si že ho když tak překvapíme....a ono ty vyšlo! Překvapení se opravdu konalo a my si konečně po čtyřech hodinách courání sedly, já si dala s chutí kávu a ještě jsme vyfasovala každá panáčka míchaného tajemství....pak už jen na metro a zpět k rodičům pro auto a na chatu. Byl to poslední výlet protože v sobotu už jsme razily dom. Byla jsem ráda že dcera za mnou přijela, možná jsem jí i trochu zvedla náladu. A pak, strašně dlouho jsme takhle spolu nikde necouraly....

Gotická brána před kostelem Maltézských rytířů....

Nejnovější způsob prohlížení památek po Praze. Ostatně musím říct že vskutku to musí být zajímavé, vozit se a přitom se kochat.....a nebolí nohy....

Miminka Davida Černého u Sovových mlýnů....řádně oblýskaná od neustálého zájmu okolojdoucích, kteří neodolají a vlezou na ně aby si nechali udělat fotečku. Taky máme....

Židle, symbol záplav z roku 2002, když si to vydala po Vltavě dolů...

Nejen v Bochumi, ale i na Karlově mostě lze potkat muslimské rodiny.....Arabů vůbec tam bylo dost... a Indů a Japonců...

A i sutany se tu objevily....

Prahu si nemusíte prohlížet jen po vlastních, případně na SEEGWAY, ale i z balonu....nebojte, je ukotvený takže vás žádná dobrodružná cesta v podobě pěti neděl v baloně nečeká....

I z parníku lze toho z Prahy hodně vidět....

Tenhle člobrda lákal troubením na roh, který má u pasu pro změnu na projížďku po Praze vyhlídkovým autobusem...

A ještě zpátky na Karlův most....byl tam flašinetář a pěkně tam vyhrával. Vůbec o hudební produkce tu není nouze, počínaje hrou na sklenice po skvělý dixík jak z New Orleans....

A orloj.....

A ještě fanfáry z věže radnice. Tenhle zvyk se mi líbí, poprvé jsem se s ním setkala na věži Sv. Mikuláše na Malostraňáku. Omlouvám se za ten rozhrkaný začátek, ale v tom davu tůristů pořád někdo do vás strká a naráží...

A něco z hudebního království....

Další Prahu barevnou i černobílou si můžete prohlédnout zde. Přeji příjemnou procházku

Hádej , hádej hadači....přidaná nápověda

Přidávám druhý obrázek který by už mohl napovědět o co jde, tedy....s tím dřevem to je správné, jenže pokuste se poznat CO je to za dřevěný úkaz.....

Šišky tak i onak....

Šišky na modřínu už ve své definitivní podobě....měla jsem je tu v jejich počáteční podobě, jako fialový exotický květ a teď se jejich proměna dovršila....

Kudy cesta?....

Hádej, hádej hadači...

A zase jedna hádanka, co že jsem to vlastně vyfotila...není to žádný architektonický detail ze zámku v Průhonicích i když tam jich bylo hodně a krásných, a možná by se dalo říct, že stavitelé gotických katedrál a kostelů by si z něj mohli vzít mustr. Je to ale dílo matičky přírody, která také dokáže divy i divné věci....

Jsem zvědavá jestli se někdo přiblíží pravdě....

Narozeninový výlet...

Po víc jak týdnu pobytu jsem se rozmýšlela jestli jet domů nebo ještě zůstat. Pak ale do toho přišel ten nešťastný rozchod a tak jsem přemlouvala dceru ať za mnou přijede, protože co by taky doma dělala se dvěma chlapama který se až tak nevcítí do toho co právě prožívá a navíc prostě maminka umí pohladit jak na duchu tak i po těle.

Takže sice po po určitém váhání přijela. Byla jsem ráda že tu cestu zvládla odřídit bez problémů, protože po příjezdu se mi hned sesypala do náruče a brečela dost dlouho.

No a tak jsme se pro zlepšení nálady a jako narozeninový dárek rozhodly vyrazit do Průhonického parku. Je to park vskutku pohádkový, však se tu také nespočet pohádek natáčel, má k tomu všechny předpoklady protože kde najdete tak blízko u Prahy krajinný park se všemi možnými scenériemi.

A co o parku říká průvodce?

Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě ARNOŠT EMANUEL SILVA - TAROUCA.Využil členité údolí potoka BOTIČE a jeho přítoků DOBŘEJOVICKÉHO a ZDIMĚŘICKÉHO potoka.

Použil původní dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami.

Jako základ založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho snažení je vrcholné krajinářské dílo světového významu.

Park je cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích i cizokrajných dřevin - okolo 1800 druhů. Vyjímečná a pověstná je sbírka rododendronů čítající kolem 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.

Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO.

Tolik suchá teorie. A teď praxe. Park je opravdu nádherně koncipovaný, využití vody je do nejmenších detailů, a co se týče těch geniálních průhledů je to opravdu mistrovské dílo. Ale vzhledem k tomu, že zde není moc květinových parterů, jste stále v zeleni. Myslím, že opravdu nejkrásnější je park v době kdy kvetou rododendrony a azalky, to opravdu musí hýřit barvami, protože jsou ta keře rozložené v celém parku tudíž je stále se na co dívat. A dvě další ale a výtky mám a myslím že to je dost podstatná vada na kráse. Při zaplacení vstupného dostanete sice krásnou mapku s vyznačenými třemi okruhy i s délkou a časem, dokonce i barevně odlišenými, jenže nic takového už není v reálu. Takže se vlastně jen dohadujete kudy vlastně jdete. Na rozcestích kterých tu je opravdu hodně jsou místy sloupky s čísly zastavení ale už pořádně nevíte jestli doprava, doleva nebo rovně. Myslím že barevné vyznačení odboček na nich by vůbec nebylo od věci. Protože když odbočíte jinam neztratíte se, ale buď se dostanete na jedno místo dvakrát, anebo a to spíš, nedostanete se tam kam by jste se podívat chtěli a přijdete o zajímavá podívání. Nevím jak to je se zapůjčenými sluchátky, jestli ta vás navigují nebo ne, ale jak bylo vidět, moc lidí s nimi nechodilo. A druhá výtka a to je věc podle mne v arboretu a parku dost důležitá je to, že je zde absence popisek co je za který strom, keř či květinu. Ne každý je odborník dendrolog nebo botanik a tak i já poznala všeho všudy jen pár stromů a květin. Nemusí být všude, protože stromy i některé květiny se po parku opakují, stačilo by jen u jednoho, nebo dvou a u dalších které potkám už vím co jsou zač. Tohle je soustředěné jen na několika místech kde je tzv. audioprůvodce, jenže zase když je minete díky neoznačené trase víte prd.

Kom těchto dvou výtek jsem byla nadmíru spokojená, jak s počasím tak i s možností fotit co se kde dalo. A že se dalo.... Dávám jen pár fotek, zbytek je v galerii.

Zámek sám o sobě je dost zvláštně situovaný, nikdy ho nedostanete až na jedno místo vcelku do záběru. Ale z hlavní vyhlídky se vám najednou vyloupne v celé kráse. Což je právě tenhle pohled. Taky ukázka geniálnosti a hlavně vizuální fantazie hraběte Taroucy.

Tyhle vysoké stromy jsou naše známé ze zahrad, túje z kterých se dělají živé ploty. Tady dosahují závratných výšek a kmeny mají v průměru okolo osmdesáti centimetrů.

Jedna z mála květin u kterých jsem zjistila jak se jmenuje. Terčovka dřípatá.

Tohle bych zase odhadovala na nějaký druh hořce...nebo snad zvonek? Kvetlo jich tam hodně, ale podle barvy i tvaru a vzhledu květu bych tipovala ten hořec.

Ani srnky nesměly chybět, pásly se v pohodě zvyklé na obdiv návštěvníků.

A na rozloučenou ještě jednou zámek. Doufám, že vám odkaz na galerii nebude dělat problém, protože je tam hodně přes sto fotek....

Za koníky, kteří tam nebyli, za to mráčků bylo...

Baví mne přeskakovat z lesa do největšího městského rumraje a zase zpátky do lesního klidu. A tak zatímco v pátek jsem ztrávila část dne u rodičů a šmejděním okolo Zlatého Anděla, v sobotu už jsem si zase dopřála procházení se po okolí chaty. Vydala jsem se do Kytína, že si nafotím koníky, které jsme vídávali při procházkách ve výběhu u silnice. Jenže jaké bylo moje nemilé překvapení, když jsem zjistila že zmizel výběh a s ním i koníci. Nikdo poblíž nebyl abych se zeptala kam se přestěhovali a tak jsem se rozhlížela po nějakém jiném cíli který by se dal fotit.

A ten se hned nabízel. Obloha plná mraků a mráčků. Posekané louky s koly sena. Krásná krajina kolem...

Záběry na ty balíky jsem tu měla zároveň se sloupy vysokého napětí, tentokrát jsou z jiného úhlu, nicméně stejně se tam zase nějaké elektrické vedení vpašovalo.

Kytín má jak voňavé jméno, tak se stejně malebně krčí v údolí. Ovšem je starou známou trampskou lokalitou a nad ním je jedna z nejstarších trampských hospod, které se poeticky říká "U čunčí hlavy". Jinak oficiálně se jmenuje "U Dernerů". leží na cyklotrase mezi Stříbrnou Lhotou a hřebenovkou a vaří tam skvěle. A pečou skvostné domácí koláče, podle sezóny s ovocem které právě zraje. Tak není divu že tu najít místo k sezení bývá často problém i když jich tu je dost a najde se zde zajímavá směs starých trampů, výletníků z chat a cyklistů projíždějících Brdské hřebeny...

Na místě kdy byl výběh je krásná partie se suchomilnými rostlinami. Není to dílo zahradníka nýbrž přírody, která si tu vyhrála s kameným podložím. Takže tu jsou doma kostřavy, mateřídouška a lomikámen.

Ani motýl nesmí chybět, i když jsem byla zklamaná co se týče druhů které jsem tu viděla. myslela jsem že ulovím něco speciálního, co tady u nás není ale ne....jen bělásci, okáči a konec. Až na tuhle jednu jedinou babočku....Babočku bodlákovou...

A že se blíží podzim zvěstují i hrozny jeřabin....

Chrpa u silnice ladila s barvou oblohy...

A tenhle květ zase s bílými obláčky....

Dokonce se na obloze objevily i egyptské pyramidy....

To už jsem ale byla zase zpátky u chaty....