Nevinnost?

Říká se, že se rodíme zatíženi dědičným hříchem. Tedy přesněji říká to církev. Tudíž každý z nás je hned od narození hříšník a ne nevinná bytost. Abychom se jí stali, musíme se modlit. To je náhled církve. Jenže co je vlastně ten dědičný hřích? V bohovědném slovníku to je hřích našich prarodičů Adama a Evy který přechází rozením na všechny lidi. Jenže to je tak všechno a bližší vysvětlení tam není. Jestliže je to touha po vědomostech (ochutnání jablka vědění), tak to budu radějí stokrát hříšná než nevinná a nevědomá. Je to touha po lásce? Pak jsem tedy takový hříšník, že i peklo je pro mne málo.

Když jsem na něco co se mi podařilo pyšná, jsem hříšná....

Když mne přivádí k hněvu jak s námi nakládají naši politici jsem hříšná....

Když se ráda dobře najím, když si ráda dám skleničku dobrého vína, když se ráda bavím jsem hříšná.....

Všechno to co pro mne znamená žít naplno je podle církve tedy na hony vzdáleno nevinnosti. Ale proč bych se kvůli tomu abych byla nevinná toho všeho měla vzdát?

Nevinnost může také být i smrtelná. Slyším ty hlasy které říkají :" Jakže, nevinnost? A smrt? ". Ale stačí se podívat do přírody a hned najdem spoustu věcí které vypadají nevinně a přitom v sobě nesou smrt. Květ masožravky který se v okamžiku stane smrtelnou pastí, jindy zas maličká nevinně vypadající žabka která ovšem na svém těle nese smrtelný jed. Zdánlivě na dálku nevinný "květ" v pralese se v okamžiku změní v jedovatého hada korálovku. A taková nevinná ryba jakou je fugu? Kolik ta už má na svědomí lidských životů.... Umíte si představit něco víc nevinného než je panenka? A kolik jich v sobě ve vietnamské válce neslo skryté výbušniny. Či všechny ty pokusy za druhé světové války s delfíny, kteří nesli na zádech miny. Vždyť kdo by podezíral někoho tak nevinně vypadajícího jako je delfín?

Nevinný pohled Lolitek který už přivedl mnoho mužů ke krachům, ať již jejich manželství či bankovních účtů....

Asi bychom si neměli plést nevinnost s nevinou, protože když ztratí dívka nevinnost, čím se stala vinnou? Snad jen láskou a tím, že se někomu cele oddala. Všichni zločinci jsou nevinní, dokud jim vinu neprokáží, ale dá se u nich hledat nějaká nevinnost? Nevinnost je synonymem pro čistotu. Čistotu duše, těla a myšlenek. Ale jak něco takového hledat u vraha? Vlastně se tím dostáváme na začátek. K onomu dědičnému hříchu, protože ani dítě které se právě narodilo není nevinné. Protože během života se může stát vinným. Protože vinným se může stát kdokoli z nás. Já ale věřím tomu, že tu úplně prvotní nevinnost ten čistý pohled na svět, která je nám snad všem vlastní, si stále někde v sobě neseme. I když třeba hluboko pod nánosem životních zážitků které nás o ní postupně připravily.....

Příroda umí věci....

A ještě kouzlo, které umí jen matka příroda.....a pak když jde okolo pohotový fotograf....a pak když to dá někdo na fb....a někdo stáhne a podělí se s vámi....to nešlo nechat si to pro sebe

Tak tihle jsou opravdu plyšoví!....

Mnohokrát se mé tchýně nebo mých rodičů známí ptali, když viděli u nich Bobešovu profi fotku z výstavy, jestli to je plyšák nebo opravdu živý pes. Dceřin kolega z práce zase prohlásil že to zvíře vypadá jak z Kinder vejce. Tak tihle dva ale opravdu plyšoví jsou.....a ráda bych věděla kde se dají koupit. No vždyť si to vezměte, nemusí se krmit, nemusí se trimovat, nevenčí se, nemusí se česat, koupat a při tom jsou jak živí!

Co vás dokáže inspirovat ?.....

Zase jsem neodolala, stáhla si jeden obrázek a dávám ho do fóra s tím že mne napadlo, co vás někdy "nakoplo" k tomu, že jste se začali něco učit, dělat nějaký sport nebo se věnovat nějaké jiné činnosti. Stačil by vám k tomu třeba jen článek nebo obrázek ? Či rada nebo pozvání k té určité činosti od známých nebo kamarádů?

A co takové ježdění na koni?

Rachejtličky a rachejtle.....

Jak jsem se už u některých v komentářích zmínila, mám strašně ráda ohňostroje a rachejtle všeho druhu, ale zároveň vzhledem k tomu že mám tři psy a vím jak to zvířata těžko snášejí, tak se ve mě sváří pocit určité vinny s radostí kdy se na ty nádherné ohňostroje můžu dívat. A že bych se vydržela dívat klidně hodiny. Letos jsem se ale vzhledem k tomu, že Matýsek měl premiéru silvestra a dost se toho rachotu bál a tak jsem ho musela uklidňovat nešla ani podívat na zahradu a ani po půlnoci nevylezla na kopec nad Rybníkem odkud se chodíme dívat na ohňostroj v Třebové. A navíc jsem zapoměla že mi docházejí ve foťáku baterky, takže když jsem chtěla blejsknout hned první rachejtle po setmění foťák mi umřel. Ale mám kamaráda, který rád fotí ohňostroje, a také letos fotil a pár obrázků mi poslal. A tak si myslím, že se nebude zlobit, když se s vámi o ně podělím.

V těch ohňostrojích je pro mne něco magického a zároveň není lepší ukázky pomíjivosti. Zazáří, udělá radost, a zhasne..... a jak vy, líbí se vám ohňostroje?

Dnes za sluníčka....

Na rozdíl od soboty dnes krásně svítilo sluníčko a bylo bezvětrno a tak se na procházce krásně mělo.... Jelikož byly dvě ruce navíc, vyrazil i Báča a tak jsme všichni tři kluci lítali sněhem který ještě od soboty dopadl. A dokonce bambule nebambule. Hlavně Mates nám dával oběma na frak. A to má Bak nohy pěkně dlouhý oproti Matesovi. Jenže ten nahodil rychlost a jel jak fretka..

Takhle krásně dneska bylo, a v sobotu se tady proháněl sníh sem tam. Oproti sobotě je ho o pár centimetrů víc....

Skoro celou dobu pěkně s Matesem bok po boku....

I při hrabání myšek....

....i na cestě....

.....a s Bakem...

Ale někdy jsem si začuchal i sám....

....a sám zahrabal. Nemusím mít pořád někoho za zadkem...

A takhle řádil dneska Mates ve sněhu....a opět byl jako vždy rozmazaný, je to prostě neřízená střela.

Panička nám slíbila, že nám ušije nějaké oblečky na všechny čtyři tlapky a až pěkně dolů, aby jsme při každé procházce neměli ty ohavné bambule a nemuseli do teplé vody aby na nás rychle rozmrzly....

Protože zase hlásí sníh a tak bude probíhanda ještě lepší, sníh ještě hlubší a to teprve bude něco pro Matesa .

Velké hlasy.....Carlos Santana

I když dnešní výběr padl na instrumentalistu, tato rubrika je o hudbě která mne baví, líbí se mi nebo mne něčím zaujala a tento hudebník v ní nesmí v žádném případě chybět. Já k jeho hudbě přišla přes lásku. A i když ta nakonec skončila, láska k jeho hudbě už zůstala napořád. A byla to legendární Samba Pa Ti která se stala tou na jejímž základě jsem se o SANTANU začala zajímat jako o hudebníka.

Na hudebním výsluní se drží už od 60. let 20. století. Narodil se v roce 47 v Mexiku. Je pokládán za jednoho z nejlepších kytaristů světa který ovlivnil rockovou hudbu svým svérazným stylem, směsí Latin rocku, Blues rocku a jazzu.

Jeho vzorem byli hudebníci jako B.B.King, John Lee Hocker a T-Bone Walker. V roce 66 po přistěhování do San Fraciska založil skupinu The Santana Blues Band. V roce 69 pro něj přišel zlom v kariéře když vystoupil na festivalu ve Woodstocku s legendární jedenáctiminutovou skladbou Soul Sacrifice. V téže době vydal první album SANTANA kteté celé dva roky patřilo mezi pět nejprodávanějších desek.

V devadesátých letech se zdálo, že jeho kariéra je u konce, ale v roce 99 se mu podařil obrovský comeback albem SUPERNATURAL za které na Grammy v roce 2000 získal devět ocenění.

(zdroj Wikipedie)

Tahle písnička je legendou mezi Santanovými skladbami a stal se jeho jakousi Trade Mark....

Píseň SMOOTH kterou nazpíval společně s Robem Thomasem se stala jednou z nejúspěšnějších v historii pop music.

A ještě s Shakirou....

Na polích foukalo......

....a foukalo. Sníh se přesýpal z jednoho konce pole na druhý. Ze zatažené oblohy se co chvíli začaly sypat vločky a mezi mraky se utvořila díra z které tu a tam vykoukl sluneční paprsek.

Zimní přehrada. Další z jejích podob v jednotlivých ročních obdobích.

Hurá, konečně zase na vzduchu....

Konečně, konečně, konečně....nás panička zase vzala na procházku ven do lesa. Před rokem tady zima pomalu končila, sníh který napadl už v listopadu zmizel a zůstal jen na pár místech ve stínu. Za to dnes zima vlastně teprve začíná. Včera přes noc napadlo nějakých pět šest centimetrů a tak se schovalo to ohavný bláto pod bílou peřinu a my s Matesem rejdili jak hračky na klíček čumákama ve sněhu. Sice se nám zase udělaly ty hnusný sněhový bambule na chlupech, ale když jsem viděl Matesa jak s nima lítá jak pošuk, docela jsem ho obdivoval. Mě to osobně děsně vytáčí, a vadí mi, ale jemu zřejmě ne. Ale nijak nám to nezkazilo náladu a lítali jsme a hrabali a zavrtávali se do sněhu. Jediný co nám trochu zrovna nevyhovovalo byla závěrečná koupel doma. Panička nás totiž namočila do teplý vody aby na nás roztály ty děsný bambule...i když to nemám rád musím uznat, že to nebyl špatný nápad, protože jsme se jich zbavili okamžitě a nemuseli jsme nějak dlouho roztávat na pelíšcích.....

Mates je prostě těžko vyfotitelný pes, je neskutečně živý a chvíli nepostojí. Takže většina jeho fotek je víc či míň mázlých....

Trošku jsem se zpronevěřila.....

....tomu, proč vlastně vznikl tento blog....

Když jsem si tak prohlížela zpětně obrázky a články, zjistila jsem, že jsem se dost v poslední době odklonila od toho, kdo vlastně způsobil vznik tohoto blogu. A od té činnosti která s ním souvisí. Tedy od Bobeše a výstav. Pravda, od prosincové výstavy v Rakousku žádná nebyla, tedy byla, ale neúčastnili jsme se protože jsem musela dál pokračovat v upravování abychom byli ready na únorový DUOCACIB. Páni, už vlastně čtvrté zahájení výstavního roku....toto letí....

Nikdy by mne nenapadlo, že se budu něčemu takovému věnovat. A navíc že mě to bude i bavit a dokonce si budu i sama pesana upravovat. Zřejmě vcelku i úspěšně, protože se nám podařilo ulovit jak Českého junior šampiona tak i Českého šampiona ve dvou a půl výstavních sezónách. A pokud všechno dobře dopadne tak by jsme za ten DUOCACIB měli dodělat i Grand šampiona, čímž by zbyl na domácí půdě k ulovení už jen jeden titul a to Šampion ČMKU (pro neznalé zkratka Českomoravské kynologické unie). Všechny tituly jsou tituly krásy, takže náš Bobeš je vlastně takový zatím dvojnásobný missák. Pak už by nám zbylo jen uchvátit ještě titul Interšampiona a jsem spokojená....

Dost lidí se mne ptá jestli mne to baví. A to i ti kteří někdy psa vystavovali. Odpovídám že ano, i když na tom vlastně nic moc zábavného není. Lítání okolo hafušáka, upravování, a čekání, a to někdy hodně dlouhé a když se zadaří dopoledne tak i čekání na odpolední soutěže, to je vlastně celá náplň vystavování psů. Pak vám ho ještě nějaká děsná baba/blbec rozhodčí neocení tak jak si myslíte že si váš miláček zaslouží a dostane to zrovna ta obluda vedle, která vypadá jako úplně jinej pes než má být, neumí pořádně odlepit packy od země, zatímco váš miláček se vznáší jak na obláčku. A srst? Škoda mluvit, vždyť vypadá jak smeták a ne výstavní pes!!! I tak někteří berou vystavování. Já ne, jezdím tam hlavně kvůli tomu, že se tam potkám s lidmi s kterými si mám co říct, je tam ruch a rumrajch který já naprosto miluju a když ještě se navíc zadaří tak je to taková třešnička na dortu.

Takže za necelý měsíc zase hurá do nové výstavní sezóny v které se nakonec uvidí jestli veškerá vynaložená snaha přinese také zasloužené ovoce.

A taky pár Bobíškových foteček by možná nezaškodilo .

Pohodář v křesle...velmi oblíbený kus nábytku, hned po naší posteli....

Pohled kterým jsme pronásledování pokaždé když máme v ruce něco, o čem je Bobeš přesvědčený že je k jídlu....

A ještě jedna z křesla..... a druhá z postle. Nerušit prosím !

To je páteční předpříprava na sobotní výstavu, taková malá generálka....

A že sledování večerníčku není jen zábavou a výsadou malých dětí, ale i malých dandíků....