Černobílá nálada.....

I když podzim začíná malovat barvičkami po stromech

nějak mne napadla tahle černobílá nálada...

---

Asi to bude tím, že i já mám teď nějak jen černobílou náladu...

Je krásně, tak hurá do lesa.....

Tak jsem se nějak namlsala tím množstvím hub na jihu, takže mi to nedalo a vyrazili jsme taky. Jenže zatímco na jihu jsme o houby přímo zakopávali, tady není v lese ani ň. Sucho, sucho, sucho.... Za to ale začínají chytat červené duby tu správnou barvu....některé jsou ještě zelené, ale některé se už zbarvují do podzimních barev.....

---

Ten trs trávy se mi zalíbil a chtěla jsem si ho vyfotit samotný. Ale zalíbil se i Bobešovi tak se k němu přitulil.....

A pak se natáhl aby si odpočinul...

Go home.....

Na každé zpáteční cestě přes Budějice vždycky zakufrujem. Pokaždý odbočíme sice na Prahu ale na úplně jinej směr. Nevím jak je to možný, zřejmě proto, že neustále pokračují výstavby nějakých okruhů a já si se svou vizuální GPSkou nemám možnost data aktualizovat tak často.

Takže jsme místo na Prahu přes Písek jeli na Prahu přes Tábor....A aby jsme se dostali tam kam potřebujem, museli jsme se nějak dostat z jedné Rky na druhou, z R3 na R4. Nejbližší směr byl Týn nad Vltavou. A u něj kousek leží obec Temelín a u Temelína jedna jaderná elektrárna. Je to sice stavba diskutabilní, nicméně i tak když se najednou zjeví vypadá opravdu impozantně! A i když se to nezdá a je takhle na rovině, opravdu strašně dlouho je z ní vidět jen ta pára z chladicích věží. Jenže najednou se otevře tenhle výhled....

---

Jen jsem čekala, kdy na mne někdo vyrukuje že si špionsky fotím národní poklad. No a nakonec jsme se i na ten Písek trefili....

Zoo nebo hospodářství.....

Pokaždé když ke kamarádovi přijedem, připadám si jak v Zookoutku. Ovečky, kachny, husy... většinou vždy něco přibude, jako poslední teď včelky. Jen čekám kdy na mne příště vybafne třeba pštros, už o něm byla taky řeč.....

---

Ovečka na následujícím obrázku je shodou okolností moje jmenovkyně, taky se jmenuje Vendula...jen jí chudinku nečeká nic dobrého, bude asi sežrána....

Samozřejmě že všechna zvířátka mají svá jména. Ovečky se jmenují Ludmila, Miluna, Vendula a beránek je Milouš. Mladé zatím jména nemají protože půjdou k novým majitelům. Kachny jsou Timur a jeho parta a husy (Husa labutí) jsou Radúz a Mahulena. Pokud se vám zdají ovečky nějaké malé, tak to je správně, je to plemeno nejmenších ovcí. Ale tyhle ještě nejsou ty úplně správně malé, ale kamarád už je má objednané....

Mlhy na blatech.....

Ve čtvrtek ráno nás překvapila pěkně hustá mlha. Je pravdou že již večer se při cestě do hospůdky lehce táhla po loukách, ale ráno, tedy tak o půl deváté byla ještě skoro všude. Ale s přibývajícím časem se zvedala a sluníčko si opět vydobilo své pozice a svítilo až do večera.

---

Tam někde za mlhou jsou Novohradské hory a jejich vrcholky Kraví a Kuní hora....

Tady se už ukázaly, ale pořád s mlžným oparem který jim zůstal celý den....

Ale pak už bylo jen a jen sluníčko....

Detail Kuní hory z rozhlednou.....

Proč nebudou moje komentáře....

Mám zapůjčený opět synův noťas, a on jede v exploreru a jak jsem zjistila nejdou opět v exploreru zadávat komentáře. Nechci mu tedy do něj tahat jiný prohlížeč. Takže čtu vaše články, moc se mi zatím vše líbilo, jen prostě nebudou komentáře teď hned, protože to nejde.....

Slíbené houbí orgie....

Jen jsme dorazili na místo určení, ubytoval nás kamarád a hned nám oznámil, že tedy musíme ještě jednou do lesa, protože tam toho spoustu ještě nechal a čekal na nás aby jsme se mohli také pokochat a posbírat nějaké houbičky. A ještě jen tak mimochodem řekl, že tam pojedem na kolech...letos já tedy poprvé.... Tak jsme vyfasovali kola, košíky a hurá do lesa.... Musím říct, že kamarád nelhal, nehledali jsme, kam se člověk podíval tam byl hřib. Takže jsme jen sbírali a nakonec už i vybírali. Za třičtvrtě hodiny jsme měli tři plné košíky....A já po návratu hodinu obalovala horu řízků z hřibů....

---

A ještě těch řízků byla stejně plná mísa....takhle jsem si hodně dlouho nezahoubařila....

Výlet za krásným podzimem....

Letošní podzim je zatím jeden z nejkrásnějších. Sluníčko a teploučko, co víc si může člověk teplo milující tak jako já přát! A jelikož byl svátek (oproti loňskému který propršel) slunečný, zajeli jsme si ke kamarádovi do Jižních Čech. A bylo nám řečeno ať se připravíme na houbové orgie. Měl pravdu, ale to uvidíte později.....takže jsme ve středu sedli do auta a hurá na jih....

---

Tenhle srub za Hlinskem se mi líbí už hodně dlouho, ale nikdy jsem neměla po ruce foťák. Omlouvám se za trochu horší kvalitu obrázků, jsou focené z auta a přední sklo jsme neměli zrovna nejlíp vyleštěné ....

To není normální tunel, ale přejezd sjezdovky v Hlinsku nad silnicí. v zimě tak frčej nad vámi vesele lyžaři...

Zůstali jsme na chvíli stát v koloně za Pelhřimovem, tak z auta před námi hned vykoukl pejsek aby zjistil co se kde děje....mimochodem to bylo u Kojčic. A znova filmová otázka, kdo měl staré rodiče v Kojčicích? To je až u Pejřimova.....

Přehrada....

Kdysi jsem se už tady zmínila o tom, že sice bydlím v Rybníku, leč žádný rybník tu není. Jen malá přehrada v lesním údolí Skuhrovského (místně Srnovského) potoka. Ta je znovu postavená po dávném protržení a mohla by být perfektním místem na rekreaci. A zvláště když je kolem velká chatová oblast a perfektní restaurace a malý penzionek v jednom. Mohla by být, ale není, což mi připadá velká škoda a myslím si, že by se měl místní obecní úřad nad tím trochu zamyslet...

Jak je vidět, kolem jsou teď na podzim krásně se barvící smíšené lesy a tak posezení na hrázi na sluníčku je opravdu příjemné...

Na té vykácené strání býval také krásný les, jenže ten vzal celý za své při Velké Vichřici před třemi lety...

A Mates samozřejmě zase neodolal vodě a musel se vyráchat....

Begonie - part.2

Jak jsem podotkla, nejsou letos ty moje okenní krasavice

úplně ve formě, něco ale z nich je, a o

to něco se tu s vámi dělím....

---

Víc už se chlubit nebudu, není už ani čím....

Beze slov popáté......

A teď zase něco na pokračování....

Už po několik let propadám rok co rok kouzlu begónií. Některé jsem si objednala u renomovaného českého pěstitele, některé jsem koupila na výstavě, jiné jen tak v květinářství. A každý rok mi dělají ohromnou radost svými květy. Pravda, o některé krásné jsem přišla vinou plísně nebo chybou v přezimování a tak vlastně každý rok jsou truhlíky jinak barevně i druhově sladěné. Jeden rok jsou to čistě druhy převislé, jiný je to mix vzpřímených a převislých. Jednou mi chybí bílá barva, jindy zase červená a oranžová. I když letos je zatím rok nejbídnější co se týče množství květů i tak se jich tam pár k pochlubení našlo. A jelikož jsem, jak už jste jistě zjistili ješita ješitná, tak tady ty krasavice jsou.....

---

Tak malá ochutnávka, pokračování příště. I když se může zdát, že barvy jsou u některých tak trochu nepřirozené, je to jen zdání, některé jsou opravdu tak no, kýčovité.