Lesní zajímavosti.....

Ve zdejších lesích roste trochu jiné kapradí než je většina z nás zvyklá, je to kapradina hodně vysoká a má jméno hasivka. Její husté porosty zabírají popravdě ta nejlepší místa kde jsme sbírávali houby. Využívá na rozdíl od věšiny stínomilných kapradin místa kde je volný prostor a sluníčko. A toho je teď po těch několika silných vichřicích tady mezi lesy dost....

---

Má vždy jen jeden, za to hodně velký a vysoký list. Ten následující mi "koukal" z očí do očí. A to měřím přes 170 cm.

Že se tu datlové činí na stromech je hodně slyšet, a takhle to vypadá když odletí, kůra borovice pak připomíná ementál, samá díra.....

A teď proč je tu tahle větvička. Kdo se trochu vyzná v jehličnanech, ví že je to docela vzácnost. Najít totiž jedlovou větvičku i se šiškou, byť i jako v tomto případě ne úplně celou, se zas tak moc často nestává. Jedlové šišky se totiž na rozdíl od ostatních šišek rozpadají již na stromě, nepadají dolů celé jako třeba borové nebo smrkové.

V hlavní roli houby.....

Po všech možných skazkách o tom kolik je v lese hub, a i potom co mi říkal do telefonu manžel, jak na chatě rostou houby ve velkém, jsem neodolala a jelikož houby ráda sbírám vyrazila jsem do terénu tady u nás. No, na nůše ani na kosu to nebylo, les byl dokonce v některých místech suchý na troud, ale i přes to jsem velkou mísu hub nasbírala. Jak hříbků praváků, tak i hnědáčků, tedy správněji hřibů borových a suchohřibů hnědých. Ještě štěstí, že v lese nikdo nebyl, protože by se asi divil až by tam narazil na ženskou, která se po břiše plazí mezi borůvčím a ostružiním a fotí místo aby honem sbírala....

---

Kdo viděl u Pavla jeho úlovek hřibů kovářů ví jak vypadají už velké houby, ty moje jsou miminka od těch velkých, ale fotila jsem je až doma, protože by nevynikla jejich "jedovatá" barevnost.

Po cestě zpátky v trávě zasvítily hlavy bedel. Já osobně mám na řízky nejraději právě tuto houbu, i když můj kamarád "Mlsný jazyk" tvrdí, že jedině z hřibů jsou ty nejlepší řízky, ale já vím své.....

A ještě jednu zvláštní a málo rostoucí a i málo sbíranou houbu jsem našla, a to lošák jelení. Je příbuzný s liškami a i obdobně vypadá, jen naspodu nemá lupeny ale takové malé "krápníčky".

A teď mne tedy čeká houbičky zpracovat a povymyslet jídla. Ale já se nejvíc těším na ty bedlí řízky.

Setkání s Vetřelcem....

Když jsem včera upravovala další záhon, vykouknul na mne najednou vetřelec. Měla jsem sto chutí si ho nechat abych věděla kdo se zněj vylíhne, jen se ve vetřelcích nevyznám a nevím co takový vetřelec jí. Tak jsem ho nechala jít vlastní cestou.....

Po delší době Bobeš na scéně....

Jelikož se tu už dlouho neukázal hlavní aktér blogu, dneska to chci vynahradit. Nejen že mám dva papoušky doma, mám i ve venkovní kleci celoročně jednu rozelu a na léto dvě andulky. A ta jejich klec se zbytky zrní velice přitahuje myšičky a ty zas přitahujou Bobeše. Neustále číhá a loví je. Dneska si zas šel na chvíli lehnout ke kleci a čekal jestli mu nějaká myška nevběhne rovnou do tlamy.....

---

A když ho přestalo bavit číhat, šel se za mnou na záhon podívat co tam vlastně dělám. Jelikož je docela teplo, šel se rovnou ochladit na zem pod katalpu. Vybral si vcelku barevně odpovídající pozadí....

A když už ho nebavilo pořád poslouchat jak ho ze záhonu vyháním, milostivě se zvedl a šel si lehnout na trávu....

A teď chrápe jak medvěd ve svém domečku, výstavní kleci......

Když se dráždí kobra bosou nohou...

Dneska mají papouši rozdělené pobyty, na Ferdáska vyšel venkovní a na Oskara domácí. Udělal si malý výlet do kuchyně, ovšem tady se o něj začali zajímat ihned Mates i Baldrick s Jutýskem....

---

I když to vypadalo, že je Oskar poštípe všechny, neudělal jim, na rozdíl od nás nic. Prostě si s nimi zřejmě rozumí víc....

Květina měsíce srpna....

Zahrady v srpnu začínají ovládat jiřinky. Ať již jednoduché, plné, pompónky nebo kaktusovité hýří až neuvěřitelnými barvami a to samé se dá říci i o mečících. Ve škále barev od zelenkavé po tmavě bordó hrdě nesou mečovité listy a předlouhé laty s květy postupně rozkvétajícími. Jen je škoda že i oni nevoní, jejich krása by pak byla ještě dokonalejší. Plně kvetou i všechny možné velikosti afrikánů. Dokonce do škály od citronově žluté po ohnivě oranžovou přibyla i smetanově bílá. A denivky? Jak jméno napovídá každý květ kvete jen jeden den. Jenže v okolíku je jich víc a tak to vypadá jako když kvetou věčně. Dneska se ta klasická oranžová vidí už jen někde v loukách, či u lesa, kam utekly ze zahrádek.Dnešní denivky mají mnoho barev i tvarů a jsou i plnokvěté, dvoubarevné s okem, či sněhově bílé. A dneska jsem si při courání po zahradě uvědomila, že na dvě květiny jsem úplně zapoměla a při tom i ony jsou symbolem srpna, a to astry a cinie.

Všechny tyto květiny jsem buď postupem let měla či mám, ale ze všech nejraději mám jiřinky, a ty jsou alespoň pro mne, květinou měsíce......

A tady jsou pro představu fotky některých z nich.....

---

To jsou zástupkyně denivek

A toto cínií...

Když se chce papoušek mazlit....

Ferdásek jako kakadu je papoušek velice kontaktní. Jako jedni z mála papoušků jsou kakaduové mazliví a dokonce mazlení, drbání a hlazení si vyžaduje. Nejdřív se v kleci pověsí na výletová dvířka a kouká se, pak začne mlaskat a pocvakávat zobákem. Když je mu otevřeno hbitě vyleze na klec a za mazlivě pronášeného "papoušku, papoušku" se sune k ruce a a by jo nebylo pochyb o tom co chce vloží si hlavičku do dlaně, nebo začne jemně škrabat zobákem v dlani. A pak se jen nakrucuje, zvedá křídla a nastavuje hlavičku ...

Ač má velice respekt budící zobák, a párkrát mě s ním za prst i chytnul, na rozdíl od žakouše Oskara nikdy nestiskne. Pokud by to udělal asi by to dopadlo s mým prstem velice ošklivě a bez krve a možná i doktora by se to neobešlo. Kakaduové se někdy i používají pro svou příchylnost a mazlivost a ochotu si s lidmi hrát, v domovech pro seniory podobně jako psi při canisterapii či kočky při felisterapii.

Polozapomenuté květy

V zahrádkách našich babiček nebo prababiček kvítávalo spoustu kytiček které jsou v dnešních zahradách docela opomíjené. Je pravdou že trendy v zahradní architektuře se za ta léta posunuly úplně někam jinam a líbí se zase jiné květy a úpravy. Ale i tak se ještě najdou na záhoncích měsíčky lékařské, Calendula officinalis, nebo medově vonící a barvami hýřící floxy, Phlox či zavinutka, Monarda jinak také indiánská kopřiva. Má zvláštní schopnost vytvářet dvojitá či trojitá květenství, a to nad sebou. A její aromatické listy se mohou přidávat do čaje.

Pro mnoho z nás kdo máme zahradu jsou vzorem a mnohdy nedosažitelným, anglické zahrady. V jejich na první pohled neuspořádaném vzhledu ale vládne pevný řád a svojí barevnosti a variabilitou okouzlují po celý rok. Přiznávám, že letos se ke své zahradě chovám dost macešsky, částečně kvůli počasí a částečně i pro to, že na chvíli jsem nějak ztratila směr, a chuť vůbec cokoli dělat, ale i přes to mi tu pár květinek dál vesele rozkvétá....

---

A jedna pracovní z říše hmyzu...

Mezi babičkovské kytičky patřily i některé hrnkové květinky, třeba bouloň, Achimenes nebo také hezky česky honzík a pak hlavně muškáty, i když ty si svoji oblibu uchovaly dodnes a těch květů které od dob babiček byly vyšlechtěny jsou stovky. Mám jednu z těch nových a když se na ní podíváte tak zjistíte že název odrůdy Appleblossom není náhodný a že její květy opravdu barevností připomínají květy jabloní.....

I když spíš tedy květy připomínají malé růžičky...

A v červenci vítězí....slunečnice.....

Tak to je ona, vítězka Květiny měsíce

Miss Slunečnice......

---

A i když se to tak nezdá, tohle je také slunečnice, jenže jako trvalka.....

V anketě byly též navrženy lilie, ty sice žádný hlas nedostaly ale i tak jsou to krasavice voňavé, alespoň ty které má sousedka na záhonku. Jejich vůně je cítit až v půlce zahrady.....