Pražská panorama ...

Z různých míst Petřína jsem fotila výhledy na Prahu. Je pravdou že je odtud povětšinou

vidět hlavně na Pankrác a jeho minimrakodrapy. Ale i pohledy na jiné části se najdou.

Bohužel 360°pohled na Prahu je možný jen z rozhledny. Šla bych se zas podívat, ale ty

šílený fronty mě vždycky odradí. No uvidím, možná že si jí zkusím

při nějaké příležitosti vystát. Tak vás dneska zvu na pár:

" Táto, to sou panoramata, co? "

---

Všem těmto výškovým budovám dominuje V - tower. Měla to být odpověď na brněnský AZ - tower

ale památkáři jeho výšku stopli na stejnou jako mají ostatní budovy a tak Brnu zůstal

primát nejvyšší budovy. Ale měla jsem možnost vidět v nabídce realitní kanceláře

byty v něm, a musím říct mít ty prachy ..... ach jo.

Další zajímavou stavbou je na Pankráci rezidence Kavčí hory. Další zajímavý bytový komplex.

Dům s dírou uprostřed. Omluvte nekvalitu fotky, je to dost velký výřez. Velká budova nad Vltavou je

Podolská vodárna

A takhle je máme pěkně po kupě

Dvě věže na třikrát .... kostel sv. Gabriela v Holečkově ulici, Vyšehrad

a moderní věže výškových budov.

Posun na druhou stranu a pohled na Emauzy a Karlov

A co by bylo panorama Prahy bez Hradčan? Takový pohled se naskytne od dolní stanice lanovky ...

.... anebo z kopce nad Lobkovickou zahradou ...

Kostel Panny Marie Vítězné ( U pražského jezulátka) a v dálce Týnský chrám

V dálce Žižkovská televizní věž a věže kostela sv. Ludmily na náměstí Míru

Bylo parádně vidět a tak tady je pohled na část Smíchova, a na moje bývalé bydliště, sídliště

Nové Butovice a Lužiny. A v dálce Cukrák

A ještě jednou Pankrác ....

Že někdy se hodí mobil dokonce víc než foťák, zvlášť když nemáte hodně široký objektiv ...

Tady bych ráda poprosila Pražáky mezi blogery o určení dvou budov v pozadí. Tu jednu znám z televizního

seriálu Polda (ta kostkovaná) ale kde to je to si nedovedu určit. Tady je přesně vidět to co jsem říkala, že

ani Pražák nezná celou Prahu. Jinak uprostřed budova Národního muzea, nad ní kostel sv. Jiří na stejnojmenném

náměstí a je možné že by komín v pozadí patřil k Malešické teplárně? To mi aspoň tvrdí manžel ...

Fotek dnes trochu víc, ale potřebovala jsem už svůj pražský pobyt ukončit.

Příště už se přesuneme do prvního dubnového dne na Mníšek....

Co zbývá ještě z Petřína ....

Poslední obrázky z mé petřínské vycházky jsou takovým malým pelmelem. Celkově jsem

si ten den dokonale užila. Bylo krásně teplo, svítilo sluníčko (to se tedy při návratu ovšem schovalo)

viděla jsem a připomněla si spousty míst která jsem navštěvovala jako malá holka s dědou,

babičkou nebo i rodiči ale tak nějak jsem na ně už pozapomněla, užívala si krásných

výhledů na Prahu, poprvé si užila krásu rozkvétajících mandloní .... prostě bylo to

hodně dobrou náladou a energií nabíjející, a díky tomu jsem

pozapomněla na nehezké věci které se staly

mými asi na dlouhou dobu věrnými

průvodci ....

---

V Seminářské zahradě stojí i tato malá kaplička. Vím, že je v trasách na info tabulích napsáno

jakému svatému je zasvěcená, nicméně ta moje paměť.... a u ní žádná cedulka není

Když se vám při dlouhé procházce začne chtít, tak je to třeba na Petříně dost velký

problém. Není tu totiž krom přírody kam jít. Jenže zase ta příroda je neustále

plná tůristů a navíc, keře jsou ještě holé a tak musíte vyhledat jen místa kde jsou

jehličnany. A tak nejen že se vám uleví, ale i objevíte krásný výhled na Lobkovický

palác kde se nachází německé vyslanectví ....

Pískovcových skal a skalek je na Petříně spousty. Jak známo, pískovec je velmi měkký kámen

a tak si do něj mnoho návštěvníků prostě musí něco vyrýt. Přiznávám, že někde také je na

Petříně i stopa po jedné z našich návštěv s dcerou .... tady to je skalka plná srdcí

A nesmí samozřejmě chybět ani pohledy na rozhlednu, která vrchu Petřína dominuje. Zatím je její okolí

plné stavebního ruchu, protože se její nejbližší okolí má dočkat zcela nové podoby, včetně stavby

hotelu a zázemí pro návštěvníky. Tudíž jí musíte obcházet velkou oklikou.

No a tady hodně zapracovala fantazie některého procházejícího se ....

Došla jsem domů, zabalila si všechno abych hned ráno mohla vyrazit konečně na chatu

zkontrolovat po dlouhé nepřítomnosti situaci. Ani jsem nevyrazila na jarní Dobříš, protože

byly svátky a to znamená že park by byl narvaný návštěvníky a hlavně svatebčany. A kličkovat mezi

nimi a hlavně je nemít na záběrech je dost těžké....

Splněná výzva Beallary ....

Když jsem narazila u beallary.blog.cz na její článek ke Dni Země říkala jsem si, cha

to je brnkačka, to dám... jenže poslední dobou mám dojem, že místo aby mi práce

ubývala a měla jsem hotovo, všechno mi spíš roste pod rukama a bují a nafukuje se.

Nejnověji mi ještě k zahradě přibylo zas DPH, protože jsem z hrůzou zjistila, že už je

skoro konec dubna. Děs, běs. Dva blbý dny výpadku a práce se prodlouží o další týden.

Takže, focení někde v přírodě nee, výlety nee, víkend v Praze nee. A abych tedy

mohla dostát svému slovu, musím hrábnout do archívu a nevím, nevím

jestli vlastně úplně přesně splním daná pravidla. Snad to nebude

tak moc vadit. Ještě že je zahrada a kvete na ní pořád něco

a já tak alespoň můžu, momentálně silně jarně, doplnit

prázdnící se archív ...

---

Jeden archivní kachní portrét ...

.... tulící se výři...

.... ale taky úplně čerstvý šnek na jabloni ....

.... a jedna magnólie z pondělka. Protože obě dvě sdílíme k těmto stromům

a keřům naprosto stejnou lásku, možná by se dalo říct že je prostě zbožňujeme ....

Petřínské kočinky ....

Kousek od kostelíku sv. Michaela je ruina starého domku, kde původně bydlel jeden ze zahradníků.

jejich domků je po Petřínských zahradách povícero. Když jsme zde byly před lety s dcerou, ještě měl

střechu i okna, a své doupě zde měli bezdomovci a smažky, a soudě podle počtu jehel si tu vesele

užívaly. Dnes už je z něj jen obvodové zdivo, ale i přes to zde zřejmě nějací bezdomovci stále

bývají. Ale krom nich tu jsou mnohem příjemnější podnájemníci. Mají hebké kožíšky a moudré

pohledy. A ani se moc nebojí. Pěkně se tu vyhřívají na vršku zdi držící svah, užívají

si sluneční lázně a povýšeně pohlížejí na návštěvníky parku, kteří se chodí

dívat na kostelík. Však také u něj mají připravené plné misky

granulek a vody. Kdo jim je tam chystá ale nevím ...

---

Tahle na mne takhle upřeně valila oči na Mníšku. Shodou okolností také u takového

divného domu. Ještě vloni byl zavalený různým bordelem, který tam jeho obyvatelé

zřejmě natahali z různých skládek. A mezi tím vším bordelem bydlelo také několik

kočinek. Malých i dospělých. A nevypadaly rozhodně tak blahobytně jak ty petřínské.

Nyní je okolí domu vyklizené, pozemek rozdělený na dvě parcely a na obou

je vidět že se buď bude stavět nově nebo opravovat staré.

Snění ...

Když zavřu oči, láskou se mi hlava točí.

Když zavřu oči, bolestí se mi srdce rozkočí….

Když zavřu oči, ve tmě cosi září.

Když zavřu oči, nenávist s láskou se sváří …

Když zavřu oči, tvoje tvář vystoupí ze tmy,

Když zavřu oči, tvé rty se položí na mé rty….

Když zavřu oči, hlas tvůj mne hladí,

Když zavřu oči, ruce tvé mne svádí ….

Když zavřu oči, skutečnost mizí,

Když zavřu oči, není mezi námi nikdo cizí ….

Když zavřu oči, jseš ty a jsem já,

Když zavřu oči, vše tak snadné se zdá ….

Když zavřu oči, je to jen zdání,

Když zavřu oči, všechno je k mání ….

Když zavřu oči, milovat je snadné,

Když otevřu oči, ať v noci či za dne, pomine vše

A tvé srdce je chladné ….

Když nezavřu oči svět se kolem v boji točí,

A já v jeho víru hledám záchranný kruh …

Jenže nejsi tu, nejsi ten sladký druh vášnivých nocí,

Raději zas zavřu oči a sen nabídne se s pomocí ….

Když na Petříně kvetou mandloně ....

Konečně se dostávám k mému hlavními cíli téhle poslední petřínské procházky. Už dlouhou dobu

vždycky na jaře si říkám, že když se nedostanu do Hustopečí, tak alespoň na zlomek mandloňové

krásy se musím podívat právě do největší z petřínských zahrad, do zahrady Seminářské. Ta se dříve

jmenovala Gryspekovská a vznikla na místě, kde dříve byly vinice. V 17.století zahrada a kostelem

Nejsvětější trojice a několika přilehlými budovami přešla do vlastnictví bosých karmelitánů a stala

se zahradou klášterního komplexu. Když byl v roce 1784 klášter zrušen, stala se zahradou arcibiskupského

semináře a odtud tedy její dnešní jméno Seminářská. Postupem doby se ze zahrady proměnila

hlavně v ovocný sad. V roce 1927 zahradu odkoupilo město a po menších úpravách jí zpřístupnilo

veřejnosti.V letech 1980 - 2000 došlo k výměně starých ovocných stromů za nové a bylo zde znovu

vysazeno 2734 nových stromů.

Hranice zahrady tvoří zahrada Nebozízek, lanová dráha a zeď Schönborské ( vyslanectví USA) a

Lobkovické (vyslanectví NSR) zahrady. Seminářskou zahradou prochází hlavní vyhlídková

trasa Petřínem. Najdete zde malou kapličku, ale i bývalý klasicistní refektář, dnes známá

restaurace Petřínské terasy. Jelikož stromy jsou zde vysázené v pravidelných řadách, tvoří

systém bloků, kterými procházejí různě se kroutící cesty. A navíc když kvetou (jsou to

povětšině jabloně, třešně a zmíněné mandloně) je celý svah zahrady jak velký šlehačkový

dort. V zahradě je socha Jana Nerudy a fontána " Hrající si chlapci" spíše známá jako

"U žabiček" . Zajímavostí je, že jako modelové sochaři stáli vnuci T.G. Masaryka ...

---

V době kdy jsem tam byla já, kvetly jen ty mandloně, a to ještě ne úplně. Ale i tak

byly opravdu krásné ...

Doufám, že nebude vadit větší počet fotek, ale bylo to podobné jak s magnóliemi. Jak se k nim

dostanu, nejsem k odtrhnutí ....

Od Zoubka k lanovce .....

Když už jsem tu začala s občasným zveřejňováním děl Olbrama Zoubka, nemohla jsem vynechat

samozřejmě jeho Památník obětem komunismu. O něm jsem tu už jednou psala podrobný článek

tudíž se víc o něm rozepisovat nebudu, ale jelikož jsem potřebovala nějakou zajímavou čb fotku

nemohla jsem ho vynechat. Na noční focení tohoto sousoší nějak nemám odvahu, to vynikne

jeho tvrdost ještě víc, a to by teprve bylo na čb něco, a tak jsem vzala zavděk denním světlem.

Dokonce jsem si všimla detailu, který normálně pokud jsou keře olistěné, není až tak moc vidět.

A to, že je památník obkroužen stojany s žiletkovým drátem, aby se ještě zvýraznila jeho myšlenka.

Od památníku jsem šla dál k lanovce, mrkla na sakury které jsem kvetoucí fotila už v lednu

a na přemostění tratě si počkala na lanovku, která se vydala na svou nekonečnou

pouť do kopce a z kopce. Nějak jsem si neuvědomila, že mám nasazený

pevný sklo a cvakla jsem jí už dost v dálce, ale při ořezu mne mile

překvapilo, že kvalita není zas tak špatná. Ten objektiv jsem

si nechávala hlavně kvůli mandloním, které jsem se

chystala fotit v Seminářské zahradě ...

---

Na jednom z domů jsem viděla tyhle nápisy. Je zvláštní, že nikdy jsem si jic nevšimla.

Tak buď byly schované pod omítkou a později je někdo z pod ní osvobodil, nebo

přes ně byly nějaké tabule

Tady teprve vyjížděla lanovka ze stanice, takže krátké skl moc nevadilo ...

.... ale tady už byla hodně daleko, takže jsem už ořezávala, ale nebylo to

na kvalitě zas tak moc poznat ...

.... a když se blížila k výhybce ....

.... tak už jsem ořezávala hodně. Tady už ta kvalita není právě dobrá ...

... nicméně na staré manuální sklo, a vzdálenost která mne dělila to je pořád

docela koukatelné. Vypadá to, jako kdybych použila na ultrazoomu k optickému

ještě digitání zoom...

Příště už budou ty slíbené mandloně, ke kterým se procházkou od lanovky konečně dostaneme...