Poslední obrázky z mé petřínské vycházky jsou takovým malým pelmelem. Celkově jsem
si ten den dokonale užila. Bylo krásně teplo, svítilo sluníčko (to se tedy při návratu ovšem schovalo)
viděla jsem a připomněla si spousty míst která jsem navštěvovala jako malá holka s dědou,
babičkou nebo i rodiči ale tak nějak jsem na ně už pozapomněla, užívala si krásných
výhledů na Prahu, poprvé si užila krásu rozkvétajících mandloní .... prostě bylo to
hodně dobrou náladou a energií nabíjející, a díky tomu jsem
pozapomněla na nehezké věci které se staly
mými asi na dlouhou dobu věrnými
průvodci ....
V Seminářské zahradě stojí i tato malá kaplička. Vím, že je v trasách na info tabulích napsáno
jakému svatému je zasvěcená, nicméně ta moje paměť.... a u ní žádná cedulka není
Když se vám při dlouhé procházce začne chtít, tak je to třeba na Petříně dost velký
problém. Není tu totiž krom přírody kam jít. Jenže zase ta příroda je neustále
plná tůristů a navíc, keře jsou ještě holé a tak musíte vyhledat jen místa kde jsou
jehličnany. A tak nejen že se vám uleví, ale i objevíte krásný výhled na Lobkovický
palác kde se nachází německé vyslanectví ....
Pískovcových skal a skalek je na Petříně spousty. Jak známo, pískovec je velmi měkký kámen
a tak si do něj mnoho návštěvníků prostě musí něco vyrýt. Přiznávám, že někde také je na
Petříně i stopa po jedné z našich návštěv s dcerou .... tady to je skalka plná srdcí
A nesmí samozřejmě chybět ani pohledy na rozhlednu, která vrchu Petřína dominuje. Zatím je její okolí
plné stavebního ruchu, protože se její nejbližší okolí má dočkat zcela nové podoby, včetně stavby
hotelu a zázemí pro návštěvníky. Tudíž jí musíte obcházet velkou oklikou.
No a tady hodně zapracovala fantazie některého procházejícího se ....
Došla jsem domů, zabalila si všechno abych hned ráno mohla vyrazit konečně na chatu
zkontrolovat po dlouhé nepřítomnosti situaci. Ani jsem nevyrazila na jarní Dobříš, protože
byly svátky a to znamená že park by byl narvaný návštěvníky a hlavně svatebčany. A kličkovat mezi
nimi a hlavně je nemít na záběrech je dost těžké....
Hlavní je zavzpomínat a na věci nemilé pozapomenout. Vždycky se najde něco zajímavého.
OdpovědětVymazatTy srdíčka, těch tam je a ten pařez mě pobavil
OdpovědětVymazatJe skvělé nabít se dobrou náladou a pozitivní energií, vyčistit si hlavu od nepříjemností.
OdpovědětVymazat[3]: On to není pařez, ale strom a na něm rostl ten choroš
OdpovědětVymazat[2]: Ono to tak asi vypadá, ale není to pařez ale strom, s uříznutou větví.
OdpovědětVymazatPříjemná sonda do části vašeho života. Nejvíc se mi líbí záběr kapličky.
OdpovědětVymazatTam jsem byla naposledy jako malý dítě :).
OdpovědětVymazatNejsem zastáncem různého vyrývání do čehokoliv, ale ty pískovcové vrypůvky se mi docela líbí .
OdpovědětVymazat[8]: Já taky, ale ten pískovec k tomu přímo vybízí.
OdpovědětVymazat[7]: A já se teď do dětských let a let dospívání těmi návštěvami vracím
OdpovědětVymazatPěkná procházka. To je právě ta potíž s vyprazdňováním na podobných místech. Já měla kdysi dávno problémy Špilberku, dokud neotevřeli hrad.
OdpovědětVymazat[11]: Myslela jsem, kdysi bývaly toalety při vchodu z náměstí Kinských, ty ale už zrušili, myslela jsem že budou u dolní stanice lanovky, tam jsem nic neviděla a navíc přes tu šílenou frontu bych se stejně nikam nedostala, pak jsou až u rozhledny, a jestli jsou nějaké u horní stanice lanovky tak to nevím. Jinak samozřejmě restaurace. Petřínské terasy a Nebozízek, a pak okolo Strahovského kláštera, jenže víš jak to je, když si chceš do restaurace zajít jen na WC. Jinak si vůbec neuvědomuju že by někde byly byť jen náznakem ToiToi. A to je tam i několik dětských hřišť.
OdpovědětVymazatOpět další krásné fotky.
OdpovědětVymazat[13]: To sice ano, ale když nevíš co si máš hlídat dřív, jestli předek nebo zadek, protože jseš zalezlá v tisu který je mezi dvěma cestami tak je to pěkně na víš co
OdpovědětVymazat