26 října 2017

Památník Karla Čapka ...





Ve Staré Huti na místě zvaném Strž podle stejnojmenného rybníka,
stojí krásný dům. Taková ta úžasná prvorepubliková vilka kam se jezdilo každý
rok na "letní byt". Kolem jsou vysoké stromy porostlé psím vínem, které
spadá dolů jako zelené liány v pralese, okolo šumí a bublá Sychrovský potok který vytéká
z rybníka který je o něco výš naž tato kouzelná vilka.
Z místa kde se před ní na trávníku sedávalo, popíjela káva a disputovalo, probírala se vysoká politika
a vznikaly nápady na knižní díla je vidět na rozsáhlou louku lemovanou starými stromy.
V jednom z koutů rozlehlého trávníku stojí i malý kamenný památníček a u něj lavička.
Toto tiché a klidné místo bylo po tři roky, které byly bohužel posledními,
domovem českého spisovatele Karla Čapka a jeho ženy herečky Olgy Scheinpflugové.
Zde vznikla taková díla jako Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, první parta nebo
Život a dílo skladatele Foltýna.
Empírovou vilu která dříve patřila Collorado - Mannsfeldům věnoval jako svatební dar
Karlu Čapkovi správce panství Václav Palivec. Karel Čapek se věnoval v těchto třech letech úpravám
domu a zahrady, ale scházel se zde i s mnoha osobnostmi. Mimo jiné sem velmi rád
zajížděl T.G.Masaryk, novinář Ferdinand Peroutka ale i bratr Josef Čapek.

Poprvé jsem tu byla vloni v květnu, kdy jsme zde měli náš druhý dandičí slet
a kdy jsme si prošli část naučné stezky Karla Čapka. Už tehdy jsem si říkala, že bych
se sem ještě jednou ráda podívala a tak když jsem zjistila že můj původní
plán, fotit kolem Huťského rybníka je jaksi zhacen tím, že je rybník opět
vypuštěný vydala jsem se na pěší cestu z parku na památník. Bylo ještě brzké dopoledne,
krásný slunný den prostě tak akorát na takový pěší výlet. Dvakrát jsem se sice musela optat na cestu
protože moje první cesta sem byla autem a ze zcela jiného směru, ale nakonec jsem se dostala
na už mě z minula známou cestu a za chvíli jsem už stála na břehu rybníka Strž
odkud jsem se už dostala do zahrady památníku.


Tak to je ona, ta krásná vilka kudy se ubíraly i dějiny ....

vendywrajce.net

Technické stavby v zajetí ozdobné révy kterou podzim zbarvil do zlaté

vendywrajce.net

Trochu netradiční zpracování vodopádku

vendywrajce.net

Staré stromy zdobí vodopády psího vína, na podzim musí být jejich rudé zbarvení
přímo ďábelsky krásné

vendywrajce.net

Silné kmínky přísavníku jasně ukazují, že ještě pamatují svého zahradníka Karla Čapka

vendywrajce.net

Zahrádka která přilehá k bývalému domku správce. Dnes je tu pokladna, infocentrum, bistro a zázemí

vendywrajce.net

Terasa a veranda v zadní části domu

vendywrajce.net

Tady se v křesílkách debatovalo, kouřilo, popíjelo a relaxovalo

vendywrajce.net

Příjemné kryté posezení navazující na technické stavení

vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Zlatozelené loubí

vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Místo kde by se měl zastavit každý správný milovník psů. Jde o památníček Čapkovi
milované Dášeňky který zde byl postaven na její památku v roce 2013

vendywrajce.net

Z každé jeho strany jsou Dášeňčiny portrétky


vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Obelisk na vyhlídce kde Karel Čapek nejraději sedával při psaní ....
vendywrajce.net

..... protože měl odtud rybník Strž jako na dlani


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Když jsem se vracela na autobus přes Starou Huť, zaujaly mne tyto dávno nepoužívané
koleje. Jednalo se o vlečku kudy putovala železná ruda vytěžená v dolech pod Mníškem.
Ostatně areál památníku dřív než ho Colloredové upravili do jeho dnešní podoby býval původně železárnami.

vendywrajce.net

24 října 2017

V parku ...






Dnes se již ponoříme do cest v parku. Pokud by bylo normální
počasí, měly by stromy ještě sdostaek vybarveného listí. Jenže díky dlouhým suchům
začaly opadávat už někdy na začátku září a tak valná většina jich už byla holá.
Naštěstí ale některé ještě své listí podržely a daly vzniknout dnešním fotkám ...

Ovšem mezitím mi vznikl "drobný" problém. Najednou mi přestaly jít kopírovat
fotky z rajčete. Abych mohla vkládat fotky do článku, musím je do něj vkládat
přes HTML. Tudíž jsou jen takhle na straně. Už jsem zaslala dotaz a teď čekám
co bude. Nejhorší je že se to stalo ze dne na den.


vendywrajce.net

Nebýt té klíněnky na javorech, bylo by tohle krásná ukázka toho jak se zajímavě dokáží listy
měnit barevně i v rámci jednoho jediného listu

vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Takovýhle výhled mne čekal když jsem došla k rybníku, kam jsem šla původně fotit podzimní odrazy

vendywrajce.net

A tak jsem zvolila jiný program. Krátkou procházku parkem a z něj pak ven do kraje a směr památník Karla Čapka

vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Chudák hrad Vargač stále chátrá a chátrá ...

vendywrajce.net

Pokud se mi nepodaří najít nějaký jiný způsob jak dostat fotky do článku, asi se budu muset přestěhovat
do jednoho z mých dvou momentálně spících blogů kde jsou galerie zatím skoro prázdné a kde nebude snad zas
chvíli problém s vkládáním fotek.

22 října 2017

Vzhůru do parku ....



Zatímco v pondělí jsem na nějaké velké výletování
už čas neměla, protože jsem byla valnou část na cestě a pak i na nákupu
a vyrazila jen na malou procházku, v úterý už jsem vymýšlela kam vyrazit. Nabízelo
se pár možností, ale nakonec jsem zvolila cestu na Dobříš a další průzkum
anglického parku. A to z prostého důvodu. Chtěla jsem jít kolem Huťského
rybníka a nafotit nějaké odrazovky krásně vybarvených strání. A tady se poprvé v týdnu
prosadil zákon schválnosti. Už podruhé totiž jsem dorazila na podzimní focení
k prázdnému rybníku. Tudíž objevil problém, co dál.
Nemělo cenu tedy
dál pokračovat po dané cestě, dál u Čertova mostu jsem už byla, a tak
mne napadlo něco, co jsem stejně měla tak trochu v plánu. Z parku se dá totiž
vyjít ven kousek od dálnice, za kterou je Stará Huť a na jejím konci je
Strž, čili památník Karla Čapka. Sice jsem přesně nevěděla jak je to daleko
a kudy jít, ale náhoda pomohla v podobě jedné energické starší dámy která
okolo svištěla na procházku a která mne nasměrovala na cestu kudy jít.

Sice jsem jednou odbočila špatně, ale naštěstí se našli venku
lidé kterých se dalo optat na cestu. Já tam už sice byla vloni v květnu
na dandíkářském sletu, ale jela jsem autem a ještě navíc z jiného
směru. Ale strefila jsem se na příjezdovou cestu k památníku
a nakonec k němu v pohodě dorazila a ztrávila tak parádní půlden
v krásném podzimním prostředí ...


Ale dnešní fotky jsou tak trochu z jiného soudku. Už při minulé
cestě jsem si všimla zvláštně skládaného plotu okolo hřbitova
u kostelíka, který jsem tady už jednou mělav rámci Sakrálních staveb.
Je zvláštní, že tenkrát jsem si ho vůbec nevšimla



Teď už jsme v parku, u voliér vedle oranžérie. Novými obyvateli tu
je párek Puštíků obecných. Jelikož seděl blízko u pletiva, bohužel to trochu
kazí dojem



S výry už to bylo jiné. Pan Výr a paní Výrová byly dál a tak při zazoomování pletivo
krásně zmizelo


Jejich pohled tedy nejsou zrovna přívětivé


Dalšími obyvateli je pár Káně lesní



A pár poštolek. Mám jen paní Poštolkovou, pan Poštolka se krčil někde nahoře




21 října 2017

Podzim jako malovaný pokračuje ....



..... nevím jestli všude, ale tedy tady u nás už
skončil. Ještě včera jsem se vrátila do jasného slunečného dne
abych se dnes probudila do stejně šedého a nepříjemného jaké mne
pronásledovaly poslední tři dny jak na chatě tak pak i v Praze. Naštěstí alespoň
že neprší. Tak si alespoň v příštích dnech, pokud budou stejné, to sluníčko
budeme užívat alespoň ve fotkách. I když .... ona i tam ta mlha bude.





























20 října 2017

Podzim jak malovaný ....



Konečně jsem se dočkala podzimu barevného a slunečného.
Je to období kdy brdské hřebeny hrají všemi možnými barvami.
Zatímco tady skoro měsíc pršelo, lilo, mrholilo a voda padala v mnoha podobách,
tak na Brdech nic. Díky tomu už bylo dost stromů opadaných, ale něco
přece jen na mne ještě počkalo. V pondělí, když jsem konečně měla za sebou
i cestu na nákup, kafe a dortíka, vzala jsem foťák a konečně ho šla vyzkoušet
co vlastně dokáže. Tedy spíš co dokáže objektiv. Udělala jsem si svoje klasické
kolečko a tak opět uvidíte už známé záběry, tentokrát v podzimním hávu ...









18 října 2017

Máky ....




Nějak se mi podařilo pověsit se na paty sousedovic wifi
a tak využívám příležitosti a hned sem šoupnu jeden článek. Dneska
je venku mračivo, tedy spíš pořád se ještě drží mlha a tak si dávám menší oraz.
Stejně jsem ale ráno vlítla na menší kolečko po lese a po o se chystám na zahradničení.
Takže vlastně se nedá moc mluvit o klidovém dni.
V létě jsem moc máků nenafotila, vždycky jsem byla tam kde nebyly a naopak.
Ale teď mi to alespoň trochu vynahradili. Když jsem byla minulý čtvrtek u dcery
v Litomce, všimla jsem si u pangejtu většího množství krásných vlčích máků.
A jelikož kvůli Bobuli nosím smozřejmě sebou foťák, zašla jsem si je nafotit.
Foukal dost vítr a tak se mi pořád kroutili jinam než jsem měla zaostřeno.
Ale něco málo se podařilo nafotit ...








Při včerejším výletě na Starou Huť a památník Karla Čapka mne ve sklizeném
kamenitém poli zaujal tenhle sám voják. Rozsvěcoval svou barvou jinak
šedé a nehostinné místo


Převapilo mne, jak moc je tu kamenitá půda. Všude. Na polích ale i zahradách. Když chci vyrejt díru
na cokoli, potýkám se pořád s kameny. Většími, menšími ....