Podzim jako malovaný pokračuje ....

..... nevím jestli všude, ale tedy tady u nás už

skončil. Ještě včera jsem se vrátila do jasného slunečného dne

abych se dnes probudila do stejně šedého a nepříjemného jaké mne

pronásledovaly poslední tři dny jak na chatě tak pak i v Praze. Naštěstí alespoň

že neprší. Tak si alespoň v příštích dnech, pokud budou stejné, to sluníčko

budeme užívat alespoň ve fotkách. I když .... ona i tam ta mlha bude.

---

Podzim jak malovaný ....

Konečně jsem se dočkala podzimu barevného a slunečného.

Je to období kdy brdské hřebeny hrají všemi možnými barvami.

Zatímco tady skoro měsíc pršelo, lilo, mrholilo a voda padala v mnoha podobách,

tak na Brdech nic. Díky tomu už bylo dost stromů opadaných, ale něco

přece jen na mne ještě počkalo. V pondělí, když jsem konečně měla za sebou

i cestu na nákup, kafe a dortíka, vzala jsem foťák a konečně ho šla vyzkoušet

co vlastně dokáže. Tedy spíš co dokáže objektiv. Udělala jsem si svoje klasické

kolečko a tak opět uvidíte už známé záběry, tentokrát v podzimním hávu ...

---

Máky ....

Nějak se mi podařilo pověsit se na paty sousedovic wifi

a tak využívám příležitosti a hned sem šoupnu jeden článek. Dneska

je venku mračivo, tedy spíš pořád se ještě drží mlha a tak si dávám menší oraz.

Stejně jsem ale ráno vlítla na menší kolečko po lese a po o se chystám na zahradničení.

Takže vlastně se nedá moc mluvit o klidovém dni.

V létě jsem moc máků nenafotila, vždycky jsem byla tam kde nebyly a naopak.

Ale teď mi to alespoň trochu vynahradili. Když jsem byla minulý čtvrtek u dcery

v Litomce, všimla jsem si u pangejtu většího množství krásných vlčích máků.

A jelikož kvůli Bobuli nosím smozřejmě sebou foťák, zašla jsem si je nafotit.

Foukal dost vítr a tak se mi pořád kroutili jinam než jsem měla zaostřeno.

Ale něco málo se podařilo nafotit ...

Při včerejším výletě na Starou Huť a památník Karla Čapka mne ve sklizeném

kamenitém poli zaujal tenhle sám voják. Rozsvěcoval svou barvou jinak

šedé a nehostinné místo

Převapilo mne, jak moc je tu kamenitá půda. Všude. Na polích ale i zahradách. Když chci vyrejt díru

na cokoli, potýkám se pořád s kameny. Většími, menšími ....

Kapky na druhou ....

Byť už třetí den venku svítí sluníčko a tak to vypadá že Tereziánské léto

by alespoň pár dní mohlo vydržet. Což je ovšem otázkou, neboť jsem se právě na základě

předpovědi že by měl být celý týden počasově příjemný rozhodla jet zas za maminou a

zazimovat už chatu. Nevím jestli se tam ještě dostanu, sice bych chtěla v listopadu se synem

tam jet ořezat jednu velkou třešeň, která tam dost překáží a stíní, a třešní, i když kvete

opravdu hodně má málo. Popravdě já bych jí nejraději skácela vůbec, ale zatím uděláme

ořez na kosterní větve a tím jí snížíme na únosnou výšku.Jenže já vždy plánuju a

pak se to povětšinou nějak podělá.

Navíc se tím pádem pořádně pokusím sžít s novým foťákem a snad i vyjde jeden

výlet. Ještě mám i v plánu zajít se podívat na jednu fotovýstavu inspirovanou Prahou

a jejími krásami. A taky se hlavně podívat jak to fotí těm kdo to opravdu umí.

No a až to uvidím tak budu neskutečně závidět a budu zas vědět že tak to nikdy nedokážu

a že vlastně vůbec nic neumím.....

---

Na houby nemusím ani do lesa. Václavky mi rostou i doma na zahradě

Tohle bude tak na týden asi poslední článek, budu zase mimo dosah sítě

tak nevím jestli se mi podaří někdy připojit. Možná ještě zítra a v úterý

když budu u maminy v Praze, tam by to mělo jít bez problémů, ale pak

už to bude opravdu na nic. Ale jestli se zadaří a vyjdou mi výlety, tak bude zas spousta

materiálu na články.

Kapkování ....

Od návratu z výletu do Němec jsem neměla foťák

v ruce, krom jedné návštěvy u dcery kde jsem samozřejmě fotila

Bobuli. Když jsem šla do lesa na houby, nechtělo se mi ho brát sebou

a pak vlastně už začalo to hnusné deštivo a na focení nebyla vůbec nálada.

A pak, pořád jsem na něco čekala. To něco je jinej foťák. Přišla jsem k němu

jako slepej k houslím od jedné paní a tak se moje výbava rozšířila o

Nikon D7000 a objektiv Nikkor DX 55 - 200 mm. Je fajn, že na něj můžu

používat jak ty moje staré akvizice, tak i všechny doplňky na objektiv

které jsem si nakoupila na stávající objektiv 18 - 55 mm.

Je tedy o něco větší i trochu těžší než ta první zrcadlovka, nicméně už

to je zas o řadu vyšší. Takže zkouším a zkouším. Naštěstí to vypadá, že se

budu moct vypravit do Prahy a na chatu a tak se pěkně nikouš procvičí.

Po dešti v úterý jsem vzala tedy nováčkovi ukázat mojí zahradu a nacvakala

pár kapkových obrázků.

---

Tedy první zkušební s heldou. Vřesy mám na parapetech, tudíž

na ně se déšť nedostane ...

Nová ozdobná tráva kterou jsem dostala od sousedky nabízí

velmi mnoho inspirace

To byla první část a zítra pokračujeme

Květena ....

Samozřejmě že na mém "skalním" výletě jsem koukala i po květinkách,

a nejen po skalách. Těch je sice víc, ale pár jemných krásek

jsem taky ulovila. Některé rostly, stejně jako stromky, na zcela nečekaných

místech, jiné dělaly ozdobu prostranství a náměstí. A a ty jsem tedy valila kukadlice!

Ale taky řádně oslintala, protože to byly vážně kusy!!

Tyhle fuchsiové krasavice mne jako fuchsiovému šílenci doslova vyrazily dech.

Dala jsem dokupy své chabé znalosti němčiny a paní která tam okolo nich pracovala jsem je pochválila.

Což ovšem byl velmi šílený nápad, neboť paní okamžitě spustila kulometnou kadencí

cosi, v řeči v které jsem rozuměla každé desáté slovo. Nakonec jsem si dala

dohromady to, že jsou už čtyřicet let staré ...

Ostatně jak jsem zjistila, v Němcích mají, na rozdíl od Rakous fuchsie ve velké oblibě, kam jsme přijeli

tam nějaké obdobné kousky byly. Tyhle jsou z nádvoří na Königsteinu, ale

i dole u pokladen či spodní cesty na pevnost stály sice menší, ale také krásné.

---

Opět königsteinský úlovek. Tyhle japonské sasanky kvetly na záhonu u jedné

z mnoha pevnostních budov

A v hradebních zdech se usadily tyhle krásné zvonky

Čemu patří tyhle lupeny v hradbách nevím, ale evidentně se jim tam líbilo

Cosi odkvetlého na baště Jana Jindřicha

A ještě jedna hradební

A hradební tráva

Na náměstí v Bad Schandau jsem sklapla sanice podruhé. Výzdobu totiž

tvořily ohromné, ale opravdu ohromné keře hořcových stromků, abutilonů, fuchsií

olověnců nebo lantan. Pro představu jeden s olověnců. Je v dolním rohu a podle postav

si můžete poměřit jak velký je.

Já si nafotila detail jednoho z krásně kvetoucího abutilonu. To byla druhá věc

která mne velmi překvapila. Všechno totiž nádherně kvetlo, a mělo krásně zelené listy

jak kdyby teprve bylo jaro a ne podzim.

No a to by bylo z výletu do Saského Švýcarska všechno. Další výlet bude až v prosinci

a to už bude vládnout vánoční nálada ....