..... která se projevuje úbytkem fotek v archívu, leč ne už
jejich přibýváním. A tak opět sahám ke starým dobrým květinkám.
Ty jsou k dispozici stále, nemusím kvůli tomu v těch vedrech nikam daleko,
a hýří barvami. V neposlední řadě ochotně pózují kdykoli a neodmlouvají,
neodvrací se a neutíkají ihned, když se k nm přiblížím s foťákem v ruce.
I když jich většina jsou květy jak se hezky říká, pozdního léta,
začnu jednou květnovou. Vytáhla jsem jí konečně z mobilu, který
mi psloužil jako nouzovka, když mi opět a po ixté už došla baterka ve foťáku
a jak po ixté už, zůstala náhradní ležet připravená na stole.....
Je to úžasná azalka, která kvetla v zahradě Čapkova památníku Na Strži
když jsme tam v květnu měli opět dandičí slet.
Ale teď už ty pozdně letní. Třapatky, ty se vzpamatovávaly hodně dlouho,
byly zarostlé travou v záhonu před jeho rekonstrukcí, pak jsem je přesadila a i na
nové místě se nějak nechtěly zlepšit. Ale nakonec to holky daly a je z nich krásný trs
optimistických květů.... dokonce udělaly dost odnoží na to, abych je mohla
zsadit i jinam.
S nimi soupeří v žlutosti i vytrvalá slunečnice. A nejen ve žluti. I ona si chudinka užila své.
Na původním stanovišti si na ní začali pochutnávat rok co rok slimáci a tak šla
jinam, jenže i tady se do ní ty bestie pustili. Až letos se tak nějk z toho vzpamatovala
a takhle mi tu dělá parádu.
Nejen na dobříšském zámku rok co rok objevuji nějaké nové
květy, ale i ve výsadbě na náměstí v Mníšku se tu a tam objeví něco
nového a zvláštního. Tento rok to byly surfínie ve velmi nezvyklých,
za to ovšem velmi krásných barevných variacích.
Tyhle byly velikostí květů něco mezi surfiniemi a milionbells. I když to vypadá,
že je to více různě zbarvených odrůd, pravdou je, že to je jen jedna.
Postupně se vybarvovaly od žluté po oranžovou až cihlovou.
Jedna jediná slunečnice, která mi na jaře vyrostla ze zakoupených semínek.
Tedy přesněji, která přežila slimáčí nájezdy. Líbila se mi svou nezvyklou barevností.
Citronově žlutými okvětními lístky a černým středem, a v neposlední řadě růstem.
Sice se rozvětvovala jako stromek ale pouze jen do výšky jednoho metru. Takže žádné
obří stonky a květy.
Krvokvět mi i letos udělal radost čtyřmi květy, tak je to teprve třetí rok co ho mám
takže jsem za ně rada. V jednom květináči měl tři a v druhém jeden. Ale ten vzal za svý.
A hádejte kdo ho měl na svědomí .....
V dubnu po mrazech jsem myslela že jsem o všechny přišla, ostatně tři stromky to opravdu nepřežily, stejně jako
několik keříků, mezi nimi i můj nejstarší keřík, oplégry vzaté před 25 lety z mé úplně první fuchsie.
Ale po radikálním seříznutí a přihnojování obrostly a krásně i rozkvetly. Prostě jsou to
holky tvrdý. No, některý ....
A to by byla tak půlka fotek. Další zase příště ....
