Původně jsem si říkala, že nechám tenhle kostelík
na samostatný článek v sakrálkách. Jenže by to popravdě byl
článek na fotky hodně chudý. Spíš je to jen takové doplnění povídání
o Emauzském kostele, protože při hledání podkladů k tomuto kostelíku jsem
našla spoustu zajímavých fotek původního Emauzského kostela a areálu
jak vypadal v letech 1880 či dobách předválečných až po nešťastný
spojenecký nálet v posledních měsících II.světové války
resp. co z kostela zůstalo.
Kostel svatých Kosmy a Damiána, patří stejně jako patřil samotný Emauzský kostel
staroslověnské liturgii. Emauzský kostel se stal během času katolickým,
ale kostel svatých Kosmy a Damiána zůstal kostelem řeckokatolickým.
Nejobsáhlejší a velmi zajímavé povídání o něm najdete zde.
Kostel najdete jen kousek od Emauzského kostela, de facto uzavírá malé
nádvoří před vchodem do Emauz.
A teď ty obrázky, které jsem našla na netu. Nejdřív interiér kostela
Nyní již ty slibované dodatkové fotky Emauz
Emauzy v borokní podobě z roku 1880. V popředí ještě něstojí budovy Ministerstva zdravotnicví
místo nich zde bylo sídlo dřevařské firmy.
Kostel již s novogotickými věžemi. Přestavba po roce 1880
Pohled od Vltavy z přelomu 19. a 20. století
Zhruba rok 1924(to byl postaven komplex budov dnešního Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva
práce a soc. věcí) až rok 1930
Po náletu z 14.2.1945
A jedno fotografické souznění přes propast času .....aneb stejný pohled, stejný nápad.
Zkoušela jsem znovu ten obrázek najít jestli tam nebude z kterého roku je,
ale už jsem ho nenašla.
Takže minulost .....
...... a přítomnost
Vždycky se divím a nechápu, jak rychle člověk dokáže vše znovu postavit a opravit po bombardování, po zemětřesení, po tsunami, ....
OdpovědětVymazat[1]: To ano, jen s tím máme spojenou určitou neblahou schopnost, strašně rychle zapomínáme. Jako národ. Ostatně oni politici dělají všechno proto abychom zapomínali aby si mohli fakta překrucovat podle svého.....
OdpovědětVymazatByli jsme se tam podívat při návštěvě Emauz. Příjemné místo k prohlídce i posezení.
OdpovědětVymazat[3]: K posezení? Asi si myslel uvnitř. Když jsem tam byla já, tak bylo zavřeno.
OdpovědětVymazatTak teď už konečně vím, proč se blogerka Kosma jmenuje Kosma .
OdpovědětVymazat[5]: Tak jsi mohla vybrat jméno i po kronikáři Kosmovi. To by mi u blogerky sedělo spíš. Vždyť blog je taky taková kronika
OdpovědětVymazatMám staré pohlednice původního kostela.
OdpovědětVymazat[7]: Mě taky, krásně je to vidět na těch dvou posledních fotkách. Ten s těmi novými věžemi se prostě do té zástavby hodí víc.
OdpovědětVymazatVendy, super článek, který je doplněný starými fotografiemi a který mě láká znovu se tam podívat. Včera jsem projížděla jen okolo. Budu to muset napravit, už jsem tam dlouho nebyla.
OdpovědětVymazat[9]: Teď zpětně tedy vidím jak mi to na těch fotkách všechno pěkně padá! jak je možné že jsem si toho nevšimla.... já tam byla možná vůbec poprvé v životě. My víc chodili na Malou Stranu a tam s babí po kostelech. Na tuhle stranu snad nikdy.
OdpovědětVymazatMyslím, že Emauzím nálet paradoxně prospěl, protože s novými věžemi je působivější než v originální podobě.
OdpovědětVymazat[11]: Máš pravdu, kostel s těmito věžemí působí víc graciézně, jemněji. Kostelík patří k těm malým, nenápadným které ale ukrývají uvnitř netušenou kráse.
OdpovědětVymazatTaka tohle je super článek. Podívat se do historie kostela takto zevrubně a vidět skoro na vlastní oči srovnání. Pátrala jsi dobře. Původní kostel se mi ale líbil více než novogotická přestavba. Stejně nakonec utrpěl kostel obrovské ztráty a nynější podoba už je jen skromným připomenutím.
OdpovědětVymazat