Barevné elegie ..... modrá je stále dobrá

Dnešní výběr je pouze z jedné barvy. Modré.

Má různé valéry, je příjemná na podívání, je krásně chladivá ....

No co mám povídat. Je to moc příjemná a krásná barvička

a zaslouží si svůj vlastní článek .....

A vezmem to hezky od nejsvětlejších tónů. A kým jiným

než hořcem. Já ho mám strašně ráda, ale nikdy mi nevydrží. Nechápu

v čem dělám chybu, ale za celých třicet let jsem nebyla schopná

udržet ho při životě dýl jak měsíc. Přes zimu už vůbec ne. A to jsem si

ho už koupila ixkrát ....

---

Modré oči jako len ..... když se na ten len podívám

a představím si takové oči, až mi přejede mráz po zádech, protože

tak světlé oči musí vypadat hrozivě. Nevím kde k takovému přirovnání

předkové přišli. Leda že by za dřívějších časů byl len tmavší ....

Modrý hyacintovec jste u mne na blogu neviděli, i když mi kvetl.

Věděla jsem že ho mám nafocený lépe z výstavy, tak jsem ho doma ani nefotila.

Jó, hořcově modré oči, to už je jiná.A že jimi disponovalo a disponuje

spousty herců. Paul Newman, Henry Fonda, Robert Redford .....

No není to nádhera?

U těchto prvních snímků mne ještě nenapadlo si fotit i jmenovky

a tak vám přesně neřeknu co za zvonek zrovna tohle je. Ale vypadá krásně .....

Tady pro změnu ani cedulka nebyla, takže netuším která modrá

kráska tohle je.

Jirnice. Tak se jmenuje tahle modrá květinka. Znám jí, a možná i některé z vás,

v trochu jiné podobě ze záhonků. S menším a světlejším květem.

Pár momentek .....

Opět si dáme oddych od kytiček s pár momentkami

ze zpáteční cesty. Na Moráni je řada krásných domů. Mne zaujal

tento, s dřevěným balkonem. Trochu se kácí, fotila jsem z blbého úhlu, protože

abych ho mohla nafotit rovně, musela bych stát proti němu, jenže tam nebyl chodník.

---

A balkon si trochu přiblížíme ....

Moc lidi z ulice nefotím, ale tenhle starý pán u Palackého sochy mne něčím zaujal

možná tím jak napjatě sledoval dění kolem sebe ....

Zeď Emauz se teď už bude zelenat jak o závod, ale zas

nebude vidět krajkoví stonků.

U Anděla kvetly pavlovnie a primárně jsem fotila jich květy. Slečna se tam tak nějak namotala ......

I když byla velmi mírná zima, připadaly mi jak kdyby byly omrzlé.

Jen na pár větvích byly zelené listy..... je to krásný strom

dokonce jsem měla semínka z něj vysetá a hodně mi jich vyrostlo, takže jsem

si nechala pár sazeniček. Jenže přes zimu uschly. Neměla jsem je tak na očích

a bylo vymalováno....

A dvě "profláknuté" panorama . Schválně jsem při focení téhle nezoomovala

protože se mi líbily ty mraky na obloze.

Tady už jsem to vzala na plný zoom seťáku. Mohla jsem fotit s dlouhým sklem

protože jsem měla sebou všechny objektivy které momentálně používám, ale

přiznávám, že už se mi nechtělo přehazovat objektiv ....

Orchideje a masožravky .....

Ze stejného zahradního parteru z kterého

byly minulé fotky, jsou i ty dnešní, byť o rostlinách zde

nafocených by se sice také dalo říct že jsou hajní

tedy ještě spíše luční, ale z luk nebo hájů

někde tropech. Ale jsou zde i druhy, které můžete

potkat i u nás. Jedná se o skupinu masožravek a orchidejí.

Řeknu vám, že vidět pěkně v centru Prahy tak krásné velké špirlice

rostoucí pod lípou je docela zajímavý pohled .....

Začneme orchidejemi, nečekejte však hýřivé barvy, tvary a velké kěty.

Jde o orchideje zemní, které dorůstají maximálně tak dvaceti centi na výšku.

I tak ale mohou směle soupeřit krásou se svými většími epyfitickými

kolegyněmi.

---

Zrovna tuto můžete potkat, i když už dost vzácně i u nás. Jedná se

o velmi ohrožený Vstavač nachový.

Tahle rostlinka sice není ani orchidej, ani masožravka ale byla s nimi ve skupině.

Myslím že budete hodně překvapeni druhem. Jde o klemátis. Jmenovitě Klematis Fremontův.

A už se dostáváme k těm masožravkám. Opravdu vydařené exponáty

Saracenií nebo také Špirlic.

Orchidej jménem Pleione se dá pěstovat u nás na skalkách normálně.

Je pravdou že nepatří zatím mezi nějak moc rozšířený druh, ale občas vidět

v nabídce skalniček je.

Střevičník pantoflíček myslím není nutné moc představovat.

Roste u nás, byť přísně chráněný. V této barevné kombinaci

ho volně v přirodsě nenajdete, ale i jeho původní žlutohnědá

je velmi krásná.

Jak blondýna tvořila .....

..... a cože to? Fotoknihu! Hodně dlouho

jsem pošilhávala a pošilhávala, a moc jsem chtěla, jenže

finančně to prostě bylo mimo moje možnosti. Sice mívají v DM občas

na ně nějakou slevu, párkrát jsem viděla na fb taky reklamu s cenou

která vypadala lákavě, ale nějak jsem se nikdy dál než na to kouknutí

nedostala. Až do doby před čtrnácti dny, kdy jsem opět na fb našla

skvělou nabídku. Jedna německá firma nabízela fotoknihu zdarma.

Tedy přesně nabízela slevový kupon 1200 Kč, za který se dala už pořídit

slušná fotokniha A4 s 54 stránkami, případně pokud jste chtěli víc stránek

tak byla možnost si doplatit. Takže jsem si řekla, že to konečně zkusím.

Měla jsem na to čtrnáct dní a říkala jsem si, to je paráda, času habaděj.

jenže jsem netušila kolik času zabere jen vybírání z toho množství

fotek které v počítači mám. (A to jsem dobré dvě třetiny už vyházela,

protože jsem usoudila že jsou vlastně úplně k ničemu a těch které

opravdu stojí za archivování je minimum). K tomu navíc jsem dobrých pět dní

byla bez možnosti tvořit, protože jsem na chatě měla s sebou jen tablet

bez příslušného programu....

Další věc byla jak je vybrat a uspořádat. Vzhledem k počtu stran se nabízelo

6 témat kde na jedno vycházelo devět stran. Zvolila jsem úplně obyčejné schéma

Jaro, Léto, Podzim, Zima, rodina a kamarádi, samozřejmě naši chlupáčci.

Na něco bylo potřeba i míň stran takže mi vyšlo i na takový závěrečný pelmel.

Fotky jsem vybrala a dala se do sestavování. Program který jsem k tomu dostala

nabízí velmi mnoho možností a já na to, popravdě, čučela jak péro z gauče,

neměla jsem až doteď totiž s něčím takovým zkušenost. Nevěděla jsem co vybrat dřív

a tak jsem se metodou pokus omyl dopracovala k jakémus takémus výsledku.

Ten se mi ovšem po odkliknutí něčeho ztratil a já byla v háji i s celoodpolední prací.

Takže pěkně znovu, skládat s trochu jiných šablon abych ve finále zjistila, že už mám uložený

a napočítaný ten první výsledek. Jenže když jsem chtěla vymazat jednu variantu,

samozřejmě při mé šikovnosti jsem vymazala tu kterou jsem si chtěla ponechat.

Vymázla jsem nakonec obě knihy abych, už zkušená ve vkládání, vytvořila

verzi třetí. Dneska už vím, že bych to zas udělala úplně jinak

Dalším zádrhelem se ukázalo placení. Bylo potřeba zaplatit drobnou část

o kterou se cena i s dopravou navýšila.Nabízela se možnost platit kartou

nebo přes PayPal. Tím nedisponuji tak jsem zvolila kartu, což se ovšem

ukázalo jako nemožné. Někde se v Matrixu vloudila chybka a nechtělo to

se mnou komunikovat. Vzpoměla jsem si, že syn PayPalem platí takže jsem ho

před odchodem do práce zaúkolovala jak a co má udělat

Ovšem druhý den se ukázalo, že neodklikal vše jak

měl a data se nedeslala. Ještě štěstí, že firma je natolik solidní, že na každou

chybku a nedostatek upozorní mejlíkem, takže na druhý pokus už bylo všechno O.K.

A nastalo čekání a těšení. Musím říct že se vyplatilo. V úterý jsem odesílala data

a v pátek už jsem měla knihu doma. Výsledek? Naprostá spokojenost. Dokonce

jsem bya překvapená jak dobře fotky vypadají v daných velikostech. Jen jedna

se ukázala být neostrá, jenže ta se asi špatně nahrála, protože mi to

jednou ukázalo chybu, ale pak už se zas všechno rozběhlo jak mělo. Při vkládání

fotek vám totiž program sám melduje jestli je fotka ve špičkové kvalitě nebo ne,

a u téhle nijak neprotestoval. No jo, tak stejně to nejde nikam na výstavu,

takže se ta jedna ztratí.....

Namlsala jsem se a už začínám přemýšlet o další, ale to závisí hlavně na financích.

---

Přední strana, na té originál fotce ten šum není, vznikl lomem světla na vazbě.

Ani jsem knihu nijak nenazvala, ale další už by asi byla i s nadpisy a pojmenováním ....

Zadní strana

Každé období má i svou barvu pozadí. Tam bylo opravdu co vybírat, ale já mám

ráda jednoduchost a tak sem zvolila jednu barvu s přechodem od nesvětlejší k nejtmavší

Třeba Léto je v tom nejteplejším odstínu

Jaro zas v jemné zeleni

K podzimu patří zemité barvy

Zima má svůj studený šedomodrý podklad, pro chlupáčky jsem zvolila béžový a kamarádi a rodina

má svůj modrofialový základ. A co dodat? pokud někde narazíte na firmu SAAL a její nabídku,

nebojte se a jděte do toho. Opravdu budete spokojení. To vám můžu zaručit z vlastní zkušenosti .....

Nějaký ten pohyb nezaškodí ....

...... pokud se na něj člověk kouká .

Takže aby tu nebyl zastoupený jen dějepis a botanika, dneska

si dáme hodinu tělocviku. Když jsem se vracela z výstavy, vzala jsem

to pěškobusem až dolů k Adělu. Na to mi ještě síly po celodenním sobotním

a půldenním nedělním procházením stačily. Jaké bylo mé překvapení když jsem zjistila že

Palackého most je uzavřený. Zdálky to vypadalo že pro všechny, nejen pro MHD a

auta. Na druhý pohled bylo vidět, že se po něm potácí a plouží nějaké

postavičky a když jsem sešla až k němu, ukázalo se, že to jsou

maratónci! V ten den se totiž po Praze běhal VW maraton,

dříve krásně zvaný Pražský. Jak jsem to tak pozorovala,

mohl by klidně nést název třeba Honda nebo Mitsubishi, případně Nissan.

Protože za dobu než jsem došla k Andělu závodníci kteří kolem mne proběhli

byli evidentně asijského původu. Skoro všichni. Ovšem musím říct,

že co mne překvapilo byl jejich věk. No ne nadarmo se o Japoncích

i ostatních Asiatech neříká že jsou dlouhověcí. Nejdřív to byly

dámy, které se naprosto happy vystajlovaly do diblíků, leč diblíkovský

věk měly dávno za sebou. Počítám tak šedesát let určitě. Pak okolo mě profrčel

stařík, ne sice stoletý, nicméně tak mezi osmdesátkou a devadesátkou určitě. Já už

sotva pletla nohama a to jsem měla našlapáno jen pár kilásků! V tu chvíli jsem se

vážně zastyděla, ale že bych začala zrovna běhat, tak to jsem hodně rychle zavrhla.

Pravda, někteří to spíš odcházeli, ale v okamžiku kdy měli vběhnout na andělskou

křižovatku, opět se vzchopili a hrdě do ní vběhli jako by se nic nedělo.

Tady je už očekávalo a podporovalo několik skvělých bubeníků,

které jsem si sice natočila na video, jenže při stahování došlo k nějakému

nonsensu a já to video vymazala. Musím říct že bubnovali fákt skvěle!

Z té vší odkoukané námahy jsem dostala děsnej hlad a tak jsem zabředla

(ostatně jako vždy) do osidel globálních jídelních sítí jakou bezesporu KFC je

a koupila si sebou domů jedno meníčko. No jo, Lakomcova dušička se ve mě

vzpouzela, kvílela a skučela když jsem vyplázla bezmála dva stováky za pidikrabičku

s jídlem, ale zase je to jen párkrát za rok, že? I když okamžitě přepočítávala kolik by za to mohlo

být třeba kytiček, nějaké doplňkové pastelky, ba po přidání ještě

nějakého obolusu i botičky, ale já jí frajersky okřikla, že i nějaké to

potěšení si člověk musí dopřát. Chvilku ve mě hlodalo pokušení vzít to k mamině

pěšky, to jest vlézt do smíchovského nákupního centra a po lávce z horního

patra přejít do parku Sacre Ceour a přes Hřebenka dom, ale pak jsem to

po zralé úvaze zamítla. Nožky mi za to byly velmi vděčné. Autobusem jsem se

nechala vytáhnout do všech kopců, které jsem po cestě měla, abych pak

krokem plouhavým po rovince došla k odpočinku v křesílku a maminčině

láskyplné péči...... A v tu chvíli se mi zas zjevil onen stařík - maratónec a

sousta mi v puse zhořkla!

---

Dokonce i banány běhaly! Tedy tenhle už asi doběhl, ale číslo si hrdě ponechal!

I tenhle borec už skončil. Zda už měl odběhnuto, nebo na další prostě už

neměl síly nevím. Ale prošustil okolo s trochu vytřeštěným pohledem.

Asijské důchodkyně alis Du - o Ka - či

Jejich mladé následovnice ......

...... a následovník ..... dědulu jsem bohužel nestihla vyfotit

Běhalo se cick cak Prahou ....

.... a běhalo se s kočárky na podporu nemocných dětí ....

A u Anděla se činili urostlí bubeníci .....

...... i bubenice

...... a všichni koukali po závodnících a byli moc šikovní. Ostatně koukalo na ně

i spousty okolostojících. Někteří se krásným slunečným dnem a jejich uměním nechali

i strhnout k tanečním kreacím .....

Hajní květena ....

Po azalkách a rododendronech se dnes nabízí

hajní květena. Tedy já si tu skupinu pro sebe tak nazvala. Jinak

jsou to samozřejmě zase rostliny které se mohou pěstovat a skalkách,

ale třeba tam kde je víc stín i vlhko. Ve stejném místě byla ještě expozice

masožravek a orchidejí terestrických, tedy těch které rostou v zemi .....

Abych věděla jak se která rostlinka jmenuje, nafotila jsem si latinské

názvy, ale těmi vás nebudu zatěžovat, názvy vám napíšu v češtině

---

Opět rostlinka, kterou člověk spíš zná z přírody jen v růžové barvě.

Buď tmavší nebo světlejší a někdy i bílou nebo žlutou. Ale takovou krásnou modř

jsem neviděla.....

Jedná se o kytičku s českým názvem Dymnivka

Dalčí krasavice vypadá velmi zajímavě, i ona, jako ještě pár dalších

byla pro mne objevem. Neznám jí a ani jsem jí neznala. Jmenuje se Trojčetka.

Má několik variet a barev a všechny jsou krásné.

Plnokvětá forma má taky hodně co do sebe

V jednoduchosti je také krása

Další zvláštnost, má i zajímavý název. Arizéma nebo také kobří lilie