Bobeš mnohokráte .....

Jak se mi tu střádaly Bobešovi

fotky, nastal čas zase toho lumpa ukázat

veřejnosti. Je to sním tak jako na houpačce.

Chvíli klid, chvíli nějaký malý problém, pak zas pohoda....

Už se i bojím pomalu to slovo pohoda jak vyslovit tak napsat,

protože většinou se pak něco stane co nás zase vrátí zpátky.

Jednou to je nepozornost a už se venku vrhá na spadaná

jablka aby se jimi nacpal, pak zase přijde na to co se mu

doma zarazilo tím e se dal kočičí záchod na výšku, to jest

konzumace kočičáků, protože se vedle u sousedů

usadila dvě bezprizorní koťata a občas si udělají

výlet za záchodem i k nám na zahradu. Ale

zatím se to všechno vždycky zvládlo dnem

hladovky, nicméně jsme zas museli

začít s postupnými malými dávkami

jídla. Pokud to ale bude jen

o tomhle, tak snad to budeme

zvládat i dál ......

---

Procházení v listí je oblíbená disciplína .....

Prostocviky v trávě ......

Posezení na lavičce, no to už bylo horší ho udržet v záběru ....

A nakonec domácí relax .....

Něco málo adventu ......

Nějak už pár let mi tohle období

nedělá dobře. Ta nucená šťastná a veselá nálada,

plná reklamních thymolinových úsměvů, vnucování vánoc jako

silně komerční záležitosti před kterou není úniku, v neposlední

řadě i silně hnusně neadventní počasí, to na mne působí značně

depresivně místo toho abych jiskřila dobrou náladou, házela úsměvy

kolem dokola. Popravdě bych nejraději až do prvního tuhle část roku

úplně přeskočila. Ale i já podlehnu datu a povytahám světlíška, pár

vánočních porcelánových domečků, vyrobím (už třetí rok za sebou

na poslední chvíli) adventní věnec a vytáhnu oba mnou a

v jednom případě i dcerou vyrobených vánočních stromků a

připravím si tak něco málo adventu. I když letos jsem se

po dlouhé době vzepnula k takovému výkonu, že jsou

opět po dlouhé době světýlka i na stromech na zahradě, a

uvažuji o tom, že pokud přestane někdy pršet natáhnu je

ještě na jeden. Přiznávám se, že právě ta světýlka všude a

na všem miluju z celé té frašky nejvíc. A hojně je používám .....

Možná si tak kompenzuji ten nedostatek světla, či teplo

které postrádám ve všem, nevím .....

Slavnostní rozsvícení místního vánočního stromu jsem nestihla

z důvodů výpomoci na akci a tak jsem se vydala fotit až druhý den

navečer. Hodně blbej nápad to byl. Když jsem došla k obecáku

pěkně se rozpršelo a já měla za chvíli promáčený boty,

zaflákanej objektiv a zmrzlý ruce .... prostě Ať žije advent!

Doma v suchu to bylo přeci jen o mnoho lepší ....

Světelný hnízdo v truhlících na okně

P.S. Pokud se chcete podívat jak se vypořádali členové klubu

s tématem měsíce "Bokeh" kekterému jsem tu také měla svoje fotky,

tak stačí kliknout na ikonku fotografia.klub v záhlaví a dostanete se na klubové stránky.

A musím říct že je na co se koukat!

Šplouchnutí jedenácté .... Inspirace hudbou

Tohle téma na šplouchání mi nahánělo strach

hned od začátku. Jak to udělat ..... až do doby kdy jsem ho

viděla zpracované u Hanky. Původně jsem si myslela že se určitě

dostanu někdy do Prahy a tam už to bude hračka. Kámoš prodávající

v hudebninách, pouliční muzikanti ...... prostě inspirací spousty. Jenže ....

člověk míní ale situace tomu nakloněná není. Takže jsem si vzala

mustr od Hanky a vytvořila něco podobného. Tedy, až na

skupinu jejíž text pasoval na některé moje fotky. A to

že je jen jedna ......

Miluju severní nebe - KATAPULT

zhudebněná báseň Františka Gellnera

Zpěv: Jiří " Dědek" Šindelář

Miluju severní nebe,

bílý a bez citu

kterým se marně prodírá slunce

chladný a bez svitu .....

Miluji severní pláně

se smutkem zavátých cest.

Miluji večerní mlhy

severních velkoměst

Miluji severní muže,

těl těžkopádných a mdlých....

se smutnou truchlivou touhou

v srdcích tesklivých.....

Miluji severní ženy,

bázlivě stulené v tmách ....

Který prožívají svý lásky

ve snech a vzpomínkách .....

Abych se víc přiblížila náladě z písničky, ještě jsem fotky trošku doupravila

do studena, i do snova .....

Poslední podzimní květy .....

Troufám si říct, že tahle květinka

je opravdu tou poslední která dělá na zahradě

když je její čas velkou parádu. I když jen krátkou dobu.

Je to podzimní krokus (neplést si s ocúnem nebo šafránem)

a kdysi jsem si ho oupila na jedné z výstav v litomyšlských školkách.

Na původním místě se mu nějak nedařilo, kvetl tu a tam a

tak jsem ho v rámci generálky přesadila jinam. Tedy

nevěděla jsem že ho přesazuji protože jsem prostě

jen vyryla hromadu cibulek a ty které mipřipadly

trochu jiné jsem si vybrala a zasadila k terase.

No čekala jsem co z nich bude.

Vyrostli z nich tito krasavci, kteří mi dělají radost

každý začátek listopadu když se vyklubou ze země. Jejich

velkým nedostatkem je strašná křehkost stonků, takže pokud fouká

trochu silnější vítr hned se polámou. A tak musím vždycky

honem než nějaký přijde vzít foťák a nafotit je ....

---

Jedinec který mi vykvetl v trávě. Buď mi tam zůstala zapadlá nějaká cibulka,

nebo se tam v rámci rozrůstání přestěhoval. V každém případě mne překvapil .....

Chmejření ......

Po včerejším dost únavném dni, kdy moc času

na psaní nebylo neboť dopoledne

jsem byla uklízet v reštice která patří k penzionu

(či naopak) po předchozí akci aby bylo uklizeno na následující a kdy

jsem na té následující pomáhala i jako servírka (kruh se uzavřel

protože to samé jsem dělala když jsme se sem nastěhovali)

dneska překvapivě svěží a schopná pohybu (k večeru záda už hodně

volala SOS) se konečně dostávám k počítači.

Tedy než pro změnu začnu ještě odívat dům do adventní světelné

a truhlíkové výzdoby. Samozřejmě jako poslední tři roky kdy

tvořím pro jiné, opět tradičně na poslední chvíli.

A zase si trochu připomeneme sluníčkový den, respektive

sluníčkové ráno a večer kdy bylo krásné světlo.

Jako model mi opět jako už mnohokrát posloužil sousedčin

klematis ..... a schválně jestli poznáte které byly z rána

a které z podvečera. Malou nápovědou by vám měly

být sluneční paprsky ......

---

Poslední podzimní plody .....

Naposledy se šípek začervená,

naposledy jeřabina svou chutí jazyk polaská.

Naposledy plody magnólie barvou trávu projasní

než na vše padne zimy opona ......

---

tyhle dvě fotky jsem si pro sebe nazvala Dvojí tvář krásy.....

z jedné strany mladá krása s jasnou barvou a z druhé stará vrásčitá a scvrklá

usychající .....

Houbičky .....

Nejsou jedlé,

jsou to cizopasníci,

ale i tak jsou pohledné.

Jak krajkoví na pařezu, nebo

sukně tanečnic kankánu či flamenga.

to

jsou

tyhle

houbičky

---