Rosné po druhé .....

Než se z rozhledny přesuneme

na nedaleký poutní areál, dáme si zas dávku

rosných fotek. Ještě nějaké travní, ale i listové

nebo květové záběry. Další už budou čistě

jen záběry z růžových listů, tam

jsou ty kapičky vždycky nejzajímavější .....

---

Začínáme hlasovat po páté ......

A zas bych málem zapoměla. I když zase žádná

sláva. A tak jsem se rozhodla že tohle bude poslední vyhlášení

a soutěž O nej strom skončím. Jak je vidět téma opravdu bylo hodně těžké,

byť stromů je kolem nás dost. A tak se dnešní nabídkou s nimi loučím.

Jaká je nabídka ?

1. Mnohostrom aneb Olše lepkavá Mníšek pod Brdy

(VendyW)

2. Buk u Vlekého pařezitého rybníku

(Sceneryphoto)

3. Němý svědek Prostějov

(Mé radosti)

Rozhledna Mariánka .....

13.9. se u muže opakoval jeho "záchvat", který

se projevuje tím že ob rok dostane chuť jet na výlet. Já

to samozřejmě kvituji s nadšením a velice ho v jeho rozhodnutí utvrzuji.

Narozdíl od předloňského, kdy jsme vyrazili částečně na pracovní a

částečně na soukromý výlet na Šerlich, Zemskou bránu a Neratov u

příležitosti vyzkoušení mého tehdy nového miláčka foťáčka, se letos konal

výjezd na ne moc vzdálenou Mariánskou horu. Všiml si totiž čistě

náhodou když jel na servis na motorce že tu stojí nová rozhledna.

Mariánská hora je zároveň i poutní místo s krásným areálem,

kde se zrovna tu neděli konala i Mariánská pouť.

Mariánská hora leží nad obcemi Horní a Dolní Čermná z jedné strany

a Horním Třešňovcem z druhé. Rozhledna Mariánka tu stojí od

loňského roku, poutní kostel od roku 1875. I tento kostel stejně

jak všechny které jsme po cestě navštívili bude součástí příštího

ročníku Sakrálních staveb. Rozhledna byla vybudovaná v rámci

projektu "Místa plná rozhledů" v Euroregionu Glacensis.Účelem

je přiblížit co nejvíc lidem česko - polské pohraničí. V rámci tohoto

projektu bude vybudováno nebo zrekonstruováno 9 výškových

objektů. Rozhledna je postavena ze dřeva a kamene je vysoká 18,8 metru

a má čtyři patra. V každém patře je vyhlídka, buď jen jako

výseč nebo s pohledem na všechny strany. Vidět lze Orlické hory,

Třebovské stěny, Krkonoše, Lanškrounsko a Letohradsko.

Bylo sice krásně slunečno, ale foukal šílenej vítr který v nejvyšším

patře měl tedy dost velkou sílu, párkrát to se mnou při poryvu docela zacloumalo.

Ani viditelnost nebyl nic moc, takže jak z Krkonoš tak Orlických hor nebylo

vidět nic. Nicméně jsem byla ráda že jsme se sem vypravili protože

to byla cesta krásnými místy na krásné místo.....

Nejlíp bylo vidět do blízkého okolí

Jeden pozdrav pro Iris. Ta byla totiž na Lázku na rozhledně při své letošní dovolené.

Já na něj neviděla, tak jen ofoceno z popisů co všechno lze vidět.

Než jsem přišla na nějaký systém jak vlastně představit focené, nacvakala jsem dost

obrázků, ovšem vlastně díky tomu že nebyl dobrá viditelnost byly prakticky totožné.

Pak jsem zvolila systém vyfotit reál a hned k němu přidat fotku z popisků.

Tady je trošku širší záběr, Varta a Žampach jsou ty více vlevo

Tohle bylo (ne)vidno z Krkonoš

A jdeme dolů

Rosné .....

Na tohle téma se mi podařilo nafotit za několik dní

spousty fotek. Je to tím, že když se podívám od počítače z okna

a vidím jak se na listech růží nádherně třpytí ty kapičky, pokaždé mne to vytáhne

ven a musím se pořád snažit fotit a fotit a zkoušet zachytit tak krásně ty

kapičky jak opravdu vypadají. Někdy se to podaří skoro tak

jak to opravdu je, někdy tomu ta jiskra chybí. A proto

příště zas znovu vybíhám a fotím a fotím ......

Takže abych vás neutopila v té záplavě

rozdělila jsem ty fotky do vícero

článků kterými budu prokládat

ostatní povídání a témata.

---

Nejdřív se podíváme na a do trávy. Nebo do vzduchu ....

Na tuhle křišťálovou nádheru jsem narazila zcela náhodou. Fotila jsem

něco úplně jiného a napadlo mne podívat se pod sebe. A tam se v trávě

třpytilo tohle .....

Podzimní plody .....

Určitě

znáte

ty staré

jablůňky

podél

polních

cest. Stromy prastaré, které nikdo neošetřuje,

ale stále mají spousty sice malých i když v mnoha případech velmi

chutných plodů. Jsou krásně vybarvené, a když na ně svítí sluníčko

začnou se vám sbíhat sliny na to jak je ochutnat. Občas neodolám a pár

si jich utrhnu, nebo pokud je po cestě véc odrůd, ochutnám od

každé. Někdy je to šťavnatá lahoda, jindy suchá kyselá drť. A

občas si je vyfotím ...... víte že ta stromořadí kolemcest i

silnic vznikla díky tak neprozaické věci jako je válka? To

Marie Terezie s tím začala, protože díky těm alejím

nebylo vidět pochodující vojsko a navíc se mohlo

cestou osvěžovat právě plody ovocných

stromů. Bohulibé, že? A tak díky

válkám si dnes můžeme pbčas

na těch jablíčkách

pochutnat ......

Nejsou to ale jen jablka co jsem mezi plodová fota zařadila.

Ale i modré trnky, černá aronie, drobné šípky nebo zelené žaludy

spadlé na cestě mi poskytly inspiraci.

---

Původně mám tenhle článek rozepsaný už od včera. Začala jsem ho psát potom,

co jsme se vrátili s Bobešem od veta a než jsem šla já s výsledky na kontrolu

k očaři. Narozdíl od Bobeše jsem jakž takž v pořádku. Zákal tam sice není,

ale tlak je stále v jednom oku vyšší než má být, takže za půl roku na kontrolu.

Bobeš ten dopadl hůř. Opět se mu vrátil problém se zvracením a po dnešní

probdělé a proťapané noci skončil na kapačkách. Když jsem ho tam nechávala

bylo mi strašně, protože naposledy jsme tam takhle nechávali Matýska a on se už

domů živý nevrátil. Dojeli jsme domů a já vlezla do postele a vzbudil mne až

telefonát z veteriny že si ho nechají na kapačkách až do odpoledne protože

mu začalo týct z nosu a vypadá to na nějaký problém s horními dýchacími cestami

a že mu přidali do kapačky atb. Takže můj původní plán, ztrávit prodloužený

víkend na chatě tím ovšem padá .....