Doubice....

A jelikož když už se někam jede, tak se počítá s nějakým výletkem.

S tím jsem počítala i já. A měl být opravdu parádní! Nejdřív do nedaleké obce Doubice, kde je velká dřevosochařská

výstava pod širým nebem a potom na klenot Českého Švýcarska, Pravčickou bránu. Jenže nastal trochu problém. Romča, která nemá zdraví až tak v pořádku jak by chtěla, nemůže sedět vzadu v autě. Navíc ji začal zlobit cukr a tak jí nebylo nějak do zpěvu. Ale to samé já. Kinedryl jsem sice sebou měla, jenže to bych pak byla totálně mimo. A bez Kinedrylu mám sedíc vzadu dojezd tak max dvacet minut než se mi začne dělat taky zle.

Takže velký problém....Do Doubice to těch dvacet minut bylo, o tom žádná, ale horší byla ta Pravčická brána kam cesta trvala hodinu a půl. Romča sice trvala na tom, abychom jí odvezli dom a pokračovali bez ní, jenže to by zas bylo dost nekolegiální a tak jsme výpravu zredukovali na Doubici a na Křížovou horu nad Jiřetínem. I ta byla už zdálky moc pěkná.

Rozhodnuto, schváleno a jelo se....

Doubice je položená v romantickém údolí severovýchodně od Chřibské. Nedaleko byla v roce 1995 objevena stará sklárna z přelomu 14. a 15. století. Při ní vznikla obec Nová Doubice která se později spojila se Starou Doubicí a vznikla jedna velká ves, dnešní Doubice. Obcí prochází hranice mezi CHKO Labské pískovce a Lužické hory. Okolo penzionu Stará hospoda se nachází velký prostor upravený jako venkovní galerie dřevěných soch. Jejich počet je 318, jsou to vesměs pohádkové postavy nebo postavy s filmů. Od roku 2012 je tato galerie zapsaná do České knihy rekordů.

---

Hned z kraje jsem vyfotila jeden klasický a druhý trochu netradiční kříž.

Celému areálu vévodí dva materiály. Kámen a dřevo. Jen bohužel ten kámen je trvanlivější, u dřevěných soch už je dost na některých znát velký a někdy až devastující vliv počasí.....

Hradní bludiště

Nejen ale dřevěné sochy, ale i stará vojenská technika tu začíná nacházet své místo

To je jen zlomek toho co je nafoceno a najdete zde v galerii.

A mám na vás takovou kontrolku. V celém areálu jsou sochy koncipované do různých tématických skupin, nicméně převládají pohádky, pohádkové filmy a filmové postavy. A já se vás ptám, jaké pohádkové postavy jste poznali a z jakých filmů se tu nacházejí hrdinové? A tohle všechno zjistíte právě v galerii! Takže se těším na vaše odpovědi ....

Z Doubice jsme se tedy vydali zpět ke Krásné Lípě a navštívili část krásné naučné stezky vedoucí malebným údolím s říčkou a skalními masivy obkružující město Krásná Lípa....

Setkání druhé.....

Možná to znáte sami.....pořád se nic neděje, tvrdnete doma

a najednou bum! Vyvrbí se dvě setkání "Face to face" s lidmi, které doposud znáte jen z monitoru

počítače buď z jejich blogů nebo ze sociální sítě. A aby se to nepletlo tak hned dva víkendy po sobě.

Zatímco první blogerské dopadlo na výtečnou, na to druhé "fejsbukáčské" jsem byla hodně zvědavá.

Není divu, šlo o setkání dokonce mezinárodní! Díky své tvořitelské mánii, jsme se stala členkou stejně postižených

v jedné skupině ajedna s členek si v Bratislavě řekla, že by bylo hezké udělat si výlet do Čech k jiné šikulce a při té příležitosti tady posbírat ty které by se chtěly zúčastnit.

Neváhala jsem tedy (dobře už víte že co se týče výletování, poznávání nových míst a lidí A hlavně s tím vším spojené focení mne vždycky dostane) a okamžitě jsem se přihlásila.

V den D a hodinu H (no spíš o třičtvrtě hodiny dřív) se dostavila Janka z Bratislavy v okamžiku kdy jsem teprve mírnou rychlostí balila tašku. Takže jsem nasadila rychlejší tempo a doházela dovnitř zbytek věcí. Ale zapoměla jsem na jednu důležitou a tak se jak přes kopírák opakovala situace z pátku třináctého. Opět jsem vyrazila s kompem a opět bez mobilního internetu. A navíc bez kabelu na stahování a náhradní baterky do foťáku. ještě že ta co v něm byla byla čerstvě nabitá.Jenže tentokrát jsem mohla nadávat jen sama sobě. Naštěstí tam šla wifi takže členky skupiny se dočkaly svých reportů. A baterka naštěstí ten víkend vydržela taky....

Ode mne jsme ještě cestou nabraly Romču v Třemošnici u Chrudimi a vydaly se dál směrem na Šluknovsko, tedy přesně do Krásné Lípy. Tam totiž žije čtvrtá účastnice Hanka.

I přes dvě zastávky jsme dorazily o něco dřív a tak zbyl čas dát si u Hanky v hotelu kafe a něco k pití. Netrvalo to zas tak moc dlouho a Hanka se objevila a tak jsme vyrazily k jejímu domu kde nás čekalo super ubytování v jednom z volných bytů které v něm jsou. Následovala opékačka vynikajících buřtů, a musím říct že takovou lahůdku už jsem vážně dlouho neměla, buřtíky pěkně uvnitř růžovoučké šťavnaté, zvenku krásně opečené....no skoro jak z dob našeho dětství.

A povídání a řehot a zase povídání později pak když už se dělalo chladněji (měly jsme totiž na to opékání jedinou dobu se sluníčkem za celý víkend) pak posezení s kávou, vínem a zákusky. A probírání ozdob a mašlí a všeho toho, co k tomu našemu mašlovému tvoření potřebujeme. Přehrabovaly jsme se jak malé holky v různých blejskátkách a cinkátkách, korálcích a perličkách. Tahle setkání jsou v něčem vyjímečná. Celou dobu si totiž říkáte jestli si s těmi lidmi sednete i naživo tak jako na síti nebo jejich blozích, jestli si vůbec budete mít s nimi co říct až vyčerpáte témata ke tvoření....

A čekáte ten úplně první pohled do očí. Pro mne už podruhé to bylo setkání velmi příjemné a překvapující v dobrém smyslu slova...... nevím jak druhým jsem sedla já, mě tedy sedly účastnice při obou setkáních.

---

Druhé mezipřistání v Třemošnici. Janka a Romča.

Výstavní okénko u Hanky v hotelu. Ona se povíce zabývá tvorbou takových krásných kytek a košíčků.

Ale i krásné kouličky dokáže stvořit....

.... a takové košíčky

A to už jsme seděly na zahradě a neustále rozprávěly a rozprávěly. Hanky muž Jirka seděl trochu opodál a jen naslouchal a uculoval se. Ale velmi zodpovědně se nám staral o ohýnek když jsme si opékaly tu božskou manu.

Tak nejenom jsme povídaly.....

...... ale i popíjely.....Janka dovezla ze Slovenska skvělá malá balení ochucené i neochucené vodky, a piva bylo také dost

Jenže po vodce jako aperitivu vyhládlo a tak jsme s Jankou vzaly buřty a hajdy péct

A vyfotit se s námi přišly i Romana s Hankou

Ty buřty byly tak vynikající, že jsem zblajzla dva....a kdyby mi to nebylo blbý snědla bych i tři! Protože fakt tak dobrý jsem měla opravdu snad od revoluce poprvé.....

Na sobotu byl plánován výlet ale kam a proč se nakonec z něj konala jen část až příště.....

Kostel sv. Anny v Litomyšli

V netradičním čase, způsobeném některými

okolnostmi které jsem nemohla ovlivnit, začínám čtvrté kolo soutěže o nej stavbu.

Začínám jí posledním z pěti litomyšlských kostelů a to kostelem sv. Anny. Hřbitov okolo něj jste

viděli v předminulém příspěvku a dnes se podíváme na kostel samotný.

Hřbitovní kostel sv. Anny je barokní stavbou , kterou nechala postavit v letech 1670 - 1672 manželka hraběte Jana Bedřicha z Trautmannsdorfu, Marie Anna Berková z dubé a Lipé. Koncem 18. století prošel úpravami a pak ještě opravou v roce 1872.

Dochovala se i původní výzdoba ze 17. století. Dnešní oltář je z roku 1795. Obraz sv. Anny na něm maloval kutnohorský malíř J. Čolič. (tolik oficiální stránky města)

Co se týče hřbitova kelm ten zde vzniknul až po josefínských reformách, dřív se zde pohřbívalo jen za moru a jako městský hřbitov sloužil od roku 1448 hřbitov u proboštského chrámu, tam kde se dnes rozkládají Klášterní zahrady.

Tolik historie a teď obrázky.....

---

Původně jsem při tomto pohledu zdálky myslela že jde o nějakou kapli, ale Katka která to v Litomce taky zná mne opravila že se jedná o kostel sv. Anny

Tahle klika byla první, kterou jsem u kostela vyfotila ....

Tolik kostely z Litomyšle a v dalších kolech se zaměřím na některé pražské kostely a kaple, povětšinou z Petřína. Ono se to možná nezdá ale i tam je jich dost. A to mi ještě jedna chybí takže snad jí doulovím do doby než na ně přijde řada....

A vy foťte, foťte a posílejte, už se těším na další....

Vyhlášení výsledků třetího kola soutěže....

Jak jsem slíbila tak činím, dneškem se uzavírá

třetí kolo soutěže. A další kola? Budou. Rozhodla jsem se vyzkoušet jak to bude

z vašimi příspěvky teď v době prázdnin a dovolených. Pokud se sejde alespoň tolik příspěvků co bylo teď tak

pojedem bez přestávky, pokud ne, přeruším soutěž a začnu zas v září.....vím že budete mít spousty jiných zájmů a povinností než sedět u pc a psát články. Ostatně i mě díky práci na zahradě už času ubylo takže vás nechci zatěžovat ještě tímhle.

Nebudu tedy zdržovat zbytečným plkáním a vzhůru na výsledky

Kategorie kostely

KOSTEL SV. LINHARTA KDOUSOV

( HANKA - SCENERYPHOTO )

Kategorie kapličky měla jediné zastoupení

a tak také jedinou vítězku

ZAPOMENUTÁ KAPLIČKA V HEŘMANICÍCH

( JITKA - KERRIA )

Gratulace všem za odvahu i chuť se zapojit a od zítřka tedy jedeme další, už čtvrté kolo. Takže foťte co to dá,

pište pokud budete mít čas a posílejte příspěvky ať se máme s čím seznamovat a čím se kochat!

Hřbitovní elegie....

Na rozdíl od Patrika moc hřbitovy nefotím.

Ale když jsem se tak toulala při focení kostela sv. Anny v Litomyšli do soutěže , nedalo mi to

a prošla jsem se po hřbitovu který k němu přiléhá. Jako každý městský hřbitov má své slavné obyvatele i lidi

na které raději nemyslet. Takže zde leží třeba Magdaléna Dobromil Rettigová, dcera Aloise Jiráska nebo řada

litomyšlských děkanů a nejvyšších členů piaristického řádu. Svoje poslední místo odpočinku tu mají i vojáci německého wehrmachtu.

Zajímavý náhrobek je i ten od Olbrama Zoubka, který ještě vytvořil sochu i pro rozptylovou loučku.

---

Hrobka litomyšlských děkanů a náhrobní desky na ní

Hrobky zámožnějších občanů. Okázalé....

.... méně okázalé....

.... i ty obyčejnější .....

Hroby vojenské, zde vojáci z bitvy u Hradce Králové

A vojáci němečtí z II. světové války

Hřbitovní kříž

A dílo Obrama Zoubka

Socha na rozptylové loučce

Toliko z městského hřbitova. Neměla jsm zas tolik času abych vyhledávala hroby jednotlivých známých osobností, ale myslím, že takový lehký průlet stačí....