24 března 2014

Jarně kytičkově.....


Myslím, že k tomu jak je dneska venku hnusně,
dokonce se tu plácá vzduchem něco co vélmi nápadně připomíná sníh
se tyto květinkové a i sluníčkové fotky i hodí....alespoň
trošku zvednou náladu, která asi u mnohých při ranním pohledu z okna klesla
stejně jak teplota venku, pod bod mrazu.
U mne tedy určitě.....

Jsou to pověšinou obrázky z doby kdy začínaly rozkvétat krokusy a malé irisky, které jsem si zasadila z květináčku koupené jako rychlené...













Začaly se klubat i hyacinty které jsem měla doma a následně jsem jim dala druhou šanci i ve volné zemi. Sice květy mají o hodně, hodně menší ale i tak si myslím že vyhodit je by bylo škoda.....zasadila jsem je do trávy u jezírka kde si můžou spokojeně lebedit.


Bohužel mi přes všechnu snahu o nápravu mizí ze zahrady bledulky....když jsme sem začali jezdit byla tu místa která jich byla plná....jenže si manžel usmyslel že tam přijdou nasázet rybízy a angrešty a tak se spousta cibulek přestěhovala na záhony. Jenže bledule patří mezi ty které takové stěhování nepřežijí. Další ranou pro ně je sekání sekačkou, protože nestačí načerpat z listů sílu do cibulek. Takže jsem vloni a předloni nechala na místě kde ještě rostou trávu růst do doby než začaly zatahovat. Ale připadá mi že to je ještě horší......


další v řadě na kvetení jsou už klasicky botanické tulipánky...za těch pár posledních teplých dní jich rozkvetlo dost. Tihle jsou ti úplně první.....




Ze dne na den se rozsvítili po celé zahradě křivatce.....dokonce si jich všiml i manžel, a to je co říct! Ale zase nevšimnout si jich by mohl leda slepec.



Tady by se dalo říct jen už ZASE kvetou.....ne UŽ kvetou, protože naposledy jsem fotila kvetoucí fialky v prosinci....teď sice je jich mnohem víc a na více místech, ale neměly tak dlouhou přestávku v kvetení jak jiné roky.



Mezitím už mi také rozkvetly a zase OPĚT prvosenky, určitě si vzpomenete na fotky zasněžené prvosenky tuším někdy z prosince či ledna kterou jsem tady měla, jelikož jsme přeci jen v chladnější oblasti tak první nesmělé kvítky drobnokvětých narcisek, a tu a tam i nějaká ta orsej.....


23 března 2014

Andělík pro Helenku....


Klucí na venku.....


Když tvořím, tak jde všechno stranou a tedy i
procházkování se smečkou. Ještě ale že máme natolik velkou zahradu že se po ní mohou dostatečně prohánět.
I když samozřejmě na procházku to nemá což vím sama. Předminulý týden jsem si dovolila luxus dát si
pauzu od tvoření a jít si sednout ven na sluníčko s kafetem. A foťákem. Klucí se courali po zahradě, nebo si dali
leháro na sluníčku a pozorovali cvrkot kolem....

Anděl s ďáblem v těle....



Bak na všechno dlabe a užívá si slunění....



Matěj má v sobě nějaké zvláštní vlny, pokaždé když ho fotím z mnoha fotek je k použití jen zlomek









Ono vůbec na ty moje lásky čtyřnohý zapomínám....i s focením. A to tenhle blog vzniknul vlastně čistě kvůli Bobešovi.



22 března 2014

Odpadky a zbytky.....


V následujících týdnech to bude u mne na blogu
vypadat, že zachází na úbytě. Ne že bych s ním chtěla skončit, ale pokud máte k dispozici jen jednu ruku, i když pravou, moc toho nenafotíte a ani spisovatel se z vás zrovna nestane. Ono i to klafání jednou rukou za chvíli naštve.
A co že se přihodilo? Možná jste občas zaznamenali moje hořekování nad tím, že mne bolí levé rameno a jen s obtížemi mohu dělat levou rukou věci za zády nebo jí zvednout nad hlavu.
Provází mne to od lonska /umím psát, jen prostě neroztáhnu prsty jedné ruky tak abych mohla udělat háček/ a myslela jsem že to výsledek práce na zahradě.
Jenže bolesti neustupovaly a tak doktor zkoušel všechno možné. Obstřiky, rehabilitace .....a nic. V únoru mne tedy šupem poslal na magnetickou rezonanci a verdikt zněl zánět šlach a výrůstky na kosti. Bez operace se to prostě neobejde. Naštěstí jen artroskpické, ne žádné masivní řezání.
Takže v první jarní den jsem šupajdila do špitálu, užila si narkózy a /ne/ pohostinnosti místní JIPky. Copak sestřičky, ty byly jak ze seriálu, kmitaly okolo nás, snažily se nám to obluzení a probuzení co nejvíc zpříjemnit. Ale neskutečné vedro, brutální osvětlení dopadající přímo do očí z chodby a krátká úzká postel tedy moc komfortu neposkytovalo. A pak, žádný hezký doktor. Spíš by se dalo říct že takovou sbírku ošklivců jsem dlouho neviděla....no jo, no....člověk holt nesmí čumákovat na tv seriály. Pak je jen zbytečně zklamán.
Ještě že mne hned ráno vykopli domů, do měkkého, širokého pelíšku.....
Takže ted chodím z rukou na šátku, občas jí procvičím a zjištuju jakou fuškou je třeba obutí si ponožek, zapnutí podprdy a jiné věci které člověk dělá naprosto automaticky...ovšem co tedy nedělám automaticky ale za to s největším odporem je píchání si injekcí s heparinem. Injekce od mala nesnáším když mi je píchá někdo cizí, a teď si je musím ještě navíc píchat sama! Bléééééé....

Ale hlavně, nelze fotit!!! A to mne teď (hurá, blondýna přišla na další shift) v tom bujení a překotném rašení vytáčí. Jo, a píchat taky nemůžu....a to tu mám připravené táááákové nádherné kombinace stužek na vajcata.....počítám, že se tu unudím.....kdyby alespoň nehlásili tu změnu počasí k horšímu, smažila bych se alespoň venku na lehátku, ale v dešti????
Ještě že jsem alespoň stihla nafotit letos zas bledule v rezervaci....

Takže tady je pár zbytků z různých výprav do Třebové a Litomyšle.
Mariánský sloup a radnice ve Třebové






Zlatý déšť a veselé lavičky v Litomyšli







Ještě k těm lavičkám. Nenajdete tady dvě stejné, každá je jinak barevná, s jiným efektem....až zase bude možnost udělat výpravu do Litomky, zaměřím se na ně....

18 března 2014

Narcisky.....


Od vzniku těhle fotek už uběhlo nějakých čtrnáct dní.
Dostala jsem od dcery k narozeninám kytici narcisů. Bylo zajímavé pozorovat jak jen mírně otevřená poupata každým dalším dnem rozkvétají do krásy. Až nich byla nádherně sluníčková kytice....
fotila jsem v odstupech jednoho , dvou dnů.