Znáte koně v trojobalu?....

......Ne? Tak tady je recept.

Budete potřebovat:

Jednoho či dva koně

Jeden výběh pokud možno

s kusem krásně rozbláceným

Hromadu slámy a sena

Dobré jsou i spadané suché listy

Postup: Vypustíme koně do výběhu a necháme je vesele probíhat po výběhu, válet v blátě a až jsou řádně blátem obalení necháme je přejít do části kde je rozházené seno a sláma. Ve své radosti ze života se okamžitě v té slámě začnou převalovat dokud nejsou pěkně celí obalení. Samozřejmě musíme počítat s tím že část obalu z koně popadá, ale to nevadí, oni se zas rádi ve snaze se té slámy zbavit budou válet po zemi. Jelikož se zase trochu oblátí půjdou se okamžitě zase sušit. Když najdou na zemi spadané listí přijde jim vhod a oni tak dokončí trojobal.....

Máme pak možnost si vybrat, buď předvádět známým tyhle trojobalové koně nebo vzít do rukou hadici, kartáče a dát si jednu řádnou brigádičku ....a dávat s pozor aby se okolo nemotal nikdo s foťákem!

(Za dodání receptu děkuji kamarádu Kovboji z Předklášteří a zkušenostem s trojoabalem u jeho dvou fešáků, foceno Rybník 19.1.)

---

Dneska trochu víc fotek, ale myslím že už mne znáte že jakmile se dostanu do blízkosti těhle krásnejch zvířat nedokážu se ovládat a fotím a fotím a fotím.....

Slunečný den....

Vracím se obloukem zpátky v čase,

tedy přesně do odpoledne 19.1. Byl to po dlouhé době jeden z krásných slunečných dnů, připomínající

spíš jaro než něco přes půlku ledna. A i vzduch už voněl krásně jarně. Tak jsem vzala Matýska, foťák a vyrazili jsme. Měla jsem tři cíle. Kostel pro další kolo výměny u Daniely, najít a vyfotit nějaký dub pro Pižlíka což e tpodařilo a hlavně......koně....

Říkala jsem si že by mohli být ve výběhu a jelikož bylo tak pěkně že by se daly udělat nějaké fotečky. Byli, a tak příště bude něco koňských portrétů....

První obrázky jsou ještě z dopoledne, po nočním dešti. Klasika šípky s kapkami deště.....

---

....ale když se odpoledne rozsvítilo sluníčko....

Stála jsem na kopci nad vsí, hřála

se na sluníčku a nasávala ten krásně voňavý vzduch, který voněl po sluníčku, zemi která pomalu vysychá, po

suché trávě...prostě ta krásná směsice vůní která předchází jarním dnům....

I pohled do kraje nebyl typicky lednový....(podotýkám to tmavé na obzoru za lesem NEJSOU hory, ale mraky)

Dub jsem taky vyfotila ale už tady byl v článku pro Pižlíka, kostel bude v patřičném kole výměny v březnu. takže zítra budou ti koníci....

Poslední rozloučení se zimou....

Jak už jsem psala, dnešní fotky

by měly být tečkou za pár dny které tak trochu připoměly zimu (tedy u nás v Opičích horách a kolem Prahy).

Takoví Rakušané nebo Američané by samozřejmě odporovali a hlasitě kvíleli že oni už mají té pravé zimy až po krk.

No všechno je relativní.... Jsou to opět výcvaky vzniklé v rychlosti na naší zahradě (proto tak často se opakující motivy) které jsem fotila před odjezdem směr Mníšek....

---

Kapičky byly zmrzlé, s předešlého deštivého dne...

A jedna tak trochu mimo. Když jsem uveřejnila fotky z ranního focení mlhy a mraků, v komentu jsem dostala radu jednu z nich ořezat, že by mohla být zajímavější. Zkusila jsem a tady je výsledek. Je to teď podle tvého gusta Petře?

Předposlední zimní.....

Jelikož první a poslední slunečný den

jsem místo fotografováním krás slunečné zimy prošustrovala celý buď přípravou

nebo účastí na psí soutěži krásy, měla jsem poslední den pobytu na chatě ohromnou radost když jsem ráno skrze závěsy viděla jak se krásně vyklubalo znovu....

jenže než jsem se ovšem vyklubala já, chytila jsem už jen poslední paprsky a oblohu už ne nádherně modrou, ale modrošedou. I tak ale na ní krásně vynikly bílé namrzlé větve bříz. A pak už jen zbývalo nalodit Bobeše, klec a další věci na odvoz a vyrazit domů. Tentokrát jsem se fakt ohromně těšila.....

---

Ještě poslední ohlédnutí z auta a výcvak a pak už jen hurá do Prahy za mamčou a domů....

Po cestě jsem měla aparát v pohotovosti, protože den před tím byly nádherně osluněné hřebeny kolem a já ho měla v kleci vzadu v kufru. Tentokrát jsme ho měla u sebe jenže zase jaksi nebylo slunko...

Zase jediný záblesk barvy v jinak bíločerném světě

V Řitce je velký ranč kde mají hodně těhle krasavců a rozsáhlé výběhy. Tentokrát tam byl jen dva.

A malý kostelík v Líšnici

Úplně poslední zimní fotky budou příště, ale zase takový pelmel ze zahrady. Fotila jsme je dopoledne před odjezdem.....no a pak si zase přeskočíme v čase zpět do jednoho slunného dne tady v Rybníku....

Zima s druhé strany....

....lesa. Pro tohle focení jsem vyrazila na opačnou stranu než jsem fotila

první série zimních fotek. I tady jsem litovala že nemohu být na nějaké vyšší pozorovatelně.

Tentokrát jsem nechávala fotky v jejich původní (ne)barevnosti spíš jsem u nich trochu přidávala na kontrastu nebo stínech aby se zvýraznila ona určitá bezútěšnost blátivých cest a bělost neporušeného sněhu.

Ač bylo nahoře namrzlo, cesty byly tak nechutně rozblácené že se po nich dalo chodit jen s obtížemi

....opět totiž zmizely tři kusy lesa a cesty byly rozježděné od těžké dřevařské techniky....

---

Tolik poslední z lesa, ale zimě ještě neutečete....čeká vás pár posledních z neděle, kdy na chvilku vykouklo sluníčko a obloha změnila čistou šedou barvu na modro něco....