12 května 2013

Sedmnáct zastavení jara....zastavení osmé - bukovo-březové

Díky těmto zastavením
si můžu cestovat v čase. Nedodržuji časovou posloupnost, protože ta zastavení jsou výsledkem focení v různých dnech i na různých místech. Některé fotky jsou čerstvější, ale kamarády jim dělají fotky i z doby o něco dřívější. Tak je to i v případě buků a břízy, jsou jak z doby před črnácti dny tak i teď z posledního pobytu na chatě....

Jarní mišmaš listů, ještě na větvi drží staré listí ale už se na svět dere i nové. To je obrázková odpověď pro ty kteří se na to už dříve ptali....



O kus dál už se honosí buk krajkou listů a prosvětluje les



Zárodky budoucích bukvic. Bylojich na bucích opravdu hodně....to se zas budou mít divoký svině čím krmit...




Tady mnozí určitě poznali "můj" buk na chatě v lese. Zatímco tady byly buky jak je vidět už krásně olistěné, tenhle se teprve do listů halil....ale při tom o kus dál další, menší byl také už krásně zelený. Nějak si to nedovedu vysvětlit proč tak postupně a nesourodě to listí nasazují....





Před nějakými deseti lety vykáceli vůbec první úsek lesa a osázeli ho právě buky, dnes už to jsou stromky kolem dvou metrů a zrovna se také tak zvláštně u nich rozvíjely listy, jedna větev zelená a ostatní ještě pevně uzavřené v pupenech.





11 května 2013

Sedmnáct zastavení jara....zastavení sedmé - tulipánové

Byla jsem moc zvědavá
po tom co jsem vloni po letech vyďoubala tulipánové cibulky a znovu pozasazovala, jaké mi vlastně pokvetou a jak nadšeně. A nebyla jsem zklamaná. Sice jsem některé opravdu ztratila, ale zase mi vyklvetly jiné které jsem postrádala.Ale hlavně to nebyly takové zákrsky jak vloni a leta před tím, ale krásně vysoké rostliny s velkými barevnými květy....
Takže vám je tu v několika kolážích představím a pochlubím se. Jen doufám že mi odpustíte že v některých kolážích se objevují některé tulipány dvakrát,..









U této poslední koláže se chci pozastavit.Ty dva plnokvěté tulipány jsou focené u maminky v Praze na sousedovic zahrádce, ale původně jsme je měli my. Děda rozdával cibulky po okolí, až paradoxně nám žádné nezůstaly. Byly to vůbec první plnokvěté tulipány které jsem viděla a měla jsem je moc ráda pro jejich krásnou vůni která je u tulipánů dost vzácná. Jaké bylo moje překvapení když jsem je tam viděla kvést! Ale už jsem zaúkolovala mamču aby sousedku poprosila jestli by jí jednu cibulku nedala....

Kouzelný májový prodloužený víkend....

Máte - li pozemek ze
dvou stran chráněný sousedy, z toho od jedněch neustále pobíhá jejich pes po vaší zahradě a z dalších dvou rychlostkou a silnicí třetí třídy, snadno podlehnete klamnému dojmu, že jste chránění před všelijakými pohromami. Leč zkušenost mne naučila jinému. Rozhodně to vůbec nevadí takovejm divokejm sviním, kdepak, ty si klíďo přitáhnou od dálnice, protrhnou pletivo a hurá na vaše s láskou upravované latifundie...
Když pak přijedete celí natěšení po dlouhé době na chatu, zjistíte že máte pozemek připraven hlubokou orbou na sázení brambor...
Nejdřív vidíte rudě a i když nechcete s úst se vám řine proud nadávek absolutně nepublikovatelných, pak se trochu zklidníte a jdete obhlédnout napáchané škody aby jste se vzápětí opět vytočili do nejvyšších obrátek a slibujete krvavou pomstu nejdřív prasatům a potom myslivcům za to že nejsou schopní ty svině vystřílet...

A tak začnete dny které jste původně chtěli prolenošit či provýletovat trávit v hlubokém předklonu a pěkně ručně obracet převrácené a přeryté drny zpět na jejich původní místa. Práce ne nepodobná archeologickému průzkumu a následnému slepování nalezených kousků.
Večer chodíte spát s bolavými zády, stehny a rameny aby jste ráno zase nastoupili na další směnu. A samozřejmě pozorovali jestli se přes noc nepodařilo těm sviním zase prorazit bariéru kterou tam soused proti jejich nájezdům postavil.( A propó sousedi...ti samozřejmě na vás nahlíží dost nepříjemně, protože od vás ty svině samozřejmě zašli na návštěvu i k nim a hned jsou sousedské vztahy pěkně napjaté.)

Když se vám jakž takž podaří všechny ty drny a nevzhledné hromady poskládat,
porovnat a uložit na své místo přichází etapa válcování. A tak nějak se vám začne vtírat neodbytná myšlenka, jestli vám něco nebylo zatajeno z minulosti, protože proč jinak by měl váš biootec na zahradě ten zatraceně těžkej válec? Zvlášť když zrovna pozemek nevypadá na to, že by si tam v minulosti chtěl udělat golfové hřiště. Zaválcujete, v rámci možností srovnáte a zjistíte že jsou míst z kterých drny prostě zmizely a nebyly k nalezení a zejí tam díry tak akorát vhodné na zlomení končetin. Navíc zjistíte, že jste vlastně ze čtyř dní o kterých jste měli zcela jiné představy, ztrávili tři galejemi které se mohou kdykoli opakovat. V tom okamžiku se otočíte celému tomu neštěstí zády a zcela rozumně se seberete, vezmete foťák a jdete se uklidnit do lesa...

Můžu říct, že kdybych v tu chvíli ty svině v lese potkala
asi bych se zachovala jako Bivoj a buď je tam seřvala na tři doby nebo je hodila na záda a poschazovala z kopce dolů. No řekněte sami, divili by jste se mi po tom všem?


10 května 2013

Poslední magnóliová....



Sedmnáct zastavení jara ....zastavení šesté - fialkové

Další zastavení se nese
v odstínech fialových. Po různu jsem nafotila fialky jak tady u nás tak na chatě. Někde jich byly hotové plantáže, jinde jen ojedinělé kvítky, ovšem za to některé měly na fialky přímo obří květy, mohly mít tak v průměru kolem dvou centi. Můj otec jim říkával fialky psí...nevím proč ale nikdy nevoněly. Druhé jeho pravidlo bylo že první bouřkou ztratí fialky vůni. A ono to ale opravdu tak bylo, vždycky jsem šla čuchat po bouřce k fialkám a ony opravdu nevoněly. Dělám to tak dodneška....








Poslední kvetoucí bílý jedinec, kterého jsem na chatě našla...


07 května 2013

Sedmnáct zastavení jara....zastavení páté - zámecká paní

Vždycky jsem toužila
vidět kvést tu nádhernou starou magnólii u mníšeckého zámku.( Dokone jsem navrhla dandíkářkám, nafotit u ní fotky v historických kostýmech s dandíky a udělat kalendář. No nadšení ohromné, ale když se mělo něco začít konat skutek utek a nikdo najednou zájem neměl....ale já si ten sen stejně hýčkám i kdybych se měla fotit je sama).... Jenže, buď jsem tu byla moc brzy nebo naopak pozdě. I letos jsem si říkala že jí už nestihnu protože začaly odkvétat magnólie díky teplu dost brzy. Ale když jsem při průjezdu městem viděla jak je obalená květy,jen jsem si v duchu juchla a naplánovala si na neděli pěknou procházku do města. Ale znáte to, člověk míní.....takže jsem spíš vzala zavděk cestou na nákup, kdy muž šel nakupovat a já svištěla do parku fotit. Byla nádherná a když ještě během doby co jsem fotila zpustili fontány bylo to dokonalé.

A tak tady máte další z mých jarních zastavení....






















Aby nebyla zámecká paní sama, hned vedle ní je tahle malá princeznička....