22 dubna 2012

Banánostrom....

Jelikož jsem to všechno ze včera ani nestačila napsat a ve foťáku už zase něco čeká, musím to napravit. Mráčky a panorámata by jsme měli a další část cesty a zajímavostí je před námi. Když jsme vyšli z lesa do části, kde se mi začnou ježit chlupy, to jest na tu zastavěnou louku, ještě těsně před nimi je též z chaty přestavěný dům a ten má na zahradě velice zvláštní strom. Vypadá jako úplně normální česká jabloň, ale při bližším pohledu zjistíte, že to je banánostrom. Ne banánovník....Rostou na něm jak jablka tak i banány. I s očičky. To asi aby viděl, kdy už je zralý a má spadnout....jak to jabko. Dost by mne zajímalo na co by přišel Isaac Newton kdyby mu místo jablka spadl na hlavu banán....



Samozřejmě že i kytičky po cestě nějaké byly a taky neunikly hledáčku....zlatice vykukující přes plot, kvetoucí mahónie a pampeliška zastoupily sluníčko které na chvíli zalezlo za mraky a bílofialový květ šťavele zase prosvětloval spolu s ostatními trávu okolo pařezu....





21 dubna 2012

Panorama....

Od nás není pokud se tedy nevyleze někam na rozhlednu nikam moc vidět. Za to tady když vyjdu na jakýkoli kraj lesa je krásně vidět do krajiny. A na Brdy.....



A na vysílač Cukrák. Letos slaví stejné narozeniny jak já.....byl postaven a spuštěn do provozu v roce 1961. Vévodí kopci nad Zbraslaví, a dost často je on a jeho okolí zahaleno v mlze. Vždyť z jedné strany hřbetu teče Berounka a z druhého Vltava......


V údolí ke Stříbrné Lhotě si na sluníčku odpočívalo stádo kravek, a kvetoucí trnky se krásně vyjímaly nya zeleném poli...

Mraky, mráčky....

Svítíčko slunilo, bylo příjemně a na obloze se proháněly různé mraky a mráčky, bílé nebo šedé. A tak jsme se s Bobešem a Matesem zase vypravili do lesa....lovit obrázky. A první byly ty mraky nad krajinou. Jak si tak pluly....








20 dubna 2012

Jaro, jaro, jaro.....

Jelikož jsem se dnes přesunula na týden o nějakých dvěstě kilometrů od nás směrem k jihozápadu, samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít procházku v lese. Jak s foťákem tak se psama. Jo, jo, množné číslo je správně, poprvé je tu se mnou na týden nejen Bobeš ale i Mates...Aby se Bobíškovi nestýskalo a neplašil mne svými stýskacími úlety jak vloni.
Už jednou jsem se zmínila o tom že tu zůstal po loňském kácení jeden nádherný vysoký buk, který mám v plánu fotit v různých etapách ročních období a říkala jsem si, jestli mi ho taky neskácejí, ale dneska jsem s radostí zjistila, že naopak se ocitl v uzavřeném prostoru v takové malé oborce....jen je problém že se k němu nedostanu blízko. Tedy pokud nezjistím jak se dá otevřít branka....

Na skalce a okolo ní kvetou ještě stále podléšky, jak modré tak růžové....


Kdysi dávno tu zřejmě měl můj otec zasázené v záhonku fialky různých barev. Bílé, dvoubarevné, modré i světlemodré. Časem se rozutíkaly po celém pozemku. Jsou to krásné kvítky, ale také pěkný plevílek. To jsem ostatně zaregistrovala i doma, pár sazenic různých barev jsem si přivezla odsud, a taky mi teď ze záhonu emigrovaly po celé zahradě. I na terasu, kde mě rostou ve spárách mezi dlaždicemi....


Ten rozkvetlý kvítek uprostřed má jednu zajímavost, normálně má korunních plátků pět, ale na pár větvičkách jsem objevila kvítky které mají korunních plátků osm.

A něco z jarního lesa....


To co vypadá jak růžový exotický květ je zcela prozaický základ modřínové šišky....
A něco mne zaujalo, někdo si dal zřejmě tu práci a na vánoce ozdobil v lese jeden stromek slaměnnými ozdobami. Některé tam ještě zůstaly...



18 dubna 2012

Magnolie....

Konečně začaly kvést první odrůdy magnólie a to Magnolia stellata. Magnolie hvězdnatá, jak napovídá latinský název stellata (Stella - hvězda). Ale i když mají květy o něco méně choulostivé než klasická Magnolia x soulangeana tak jim dnešní ranní mráz ve spojení s včerejším deštěm popálil květy....já jsem si ji vypůjčila na fotografování od kamarádky tady které jsem odpoledne šla oholit kočindu která měla zadredovaný bříško aby se vůbec koťátka až se naroděj vůbec našla struky.... Ale že to byl boj! Tři jí držely a já holila. A stejně jsme to nezvládly úplně a nechtěly jsme kočindu nějak stresovat aby se něco nestalo.



17 dubna 2012

Svatí podél cest.....

Svatí podél cest....najdeme je všude, tu v lepším tu horším stavu. Tady v Rybníku jsou dvě takové sochy. Ta jedna je kousek od našeho domu a tahle stojí v jedné zahradě. Již několikrát do ní vlítlo auto a zastavilo se o podstavec, nebo po ní nějací ovínění jedinci lezli a tak není divu, že nakonec ti svatí z toho všeho ztratili hlavy....


A pak mi ještě připoměla tuto krásnou písničku z dílny pánů Hapky a Horáčka Svatí podél cest....

Kočkování....aneb něco pro Pavla




Ta mi připoměla název slavného amerického filmu s Liz Taylor a Paulem Newmanem "Kočka na rozpálené plechové střeše". Jen ta střecha není plechová a ani rozpálená, ale jak jsem jí chtěla vzít víc zblízka, tak zmizela tak rychle jako by byla....
Za to ty ostatní zůstaly jak přimrazené a vůbec je nenapadlo někam zdrhnout, spíš s vykulenýma očima na mne nechápavě hleděly.



Evidentně mamča s dětma, ještě k nim patřily tyhle dvě....



Ten kukuč mi učaroval....

Znáte kvíčalu?....

Tedy jinak, než jen jako pochoutku hradních pánů? Nevím kolik z vás ji někdy v přírodě vidělo a navíc i ví o jký druh zpěvného ptáka se jedná. Tak tedy jedná se o drozda, neboli drozda kvíčalu latinsky Turdus pilaris a je to náš nejpestřeji zbarvený drozd. jsou to tažní ptáci, kteří odlétají v říjnu a listopadu a vrací se v březnu a dubnu. Vyhledávají starší porosty okolo potoků, řek a rybníků a místa sousedící s vlhkámi loukami a pastvinami.....
A přesně na takovém místě tady se hojně zdržují...


Potok...

A kvíčala.... ze zadu....


a zepředu...


a paní máma to kontroluje ze stromu....





Jmelí....

Na odbočce do Rybníka roste u silnice velký javor. V jeho koruně je spousta velkých koulí jmelí. Má dlouhé protáhlé listy, na rozdíl od jmelí třeba z jehličnatých stromů, které má lístky menší a kulatější....Pokud si chcete vypěstovat své vlastní, musíte ale vědět, že pokud vezmete kuličku jmelí třeba právě z javoru a dáte ho třeba na jabloň z největší pravděpodobností se neujme. Každé má jiné specifické nároky na růst a svého hostitele...




Tahle fotka byla hodně nazoomovaná a ještě je z ní výřez, takže není už tak kvalitní, ale je na ní vidět zárodek podobné velké koule. Ale to bude trvat ještě hodně let než doroste. Jmelí roste opravdu pomalu...

Nic než mráčky....

Jelikož bylo dopoledne takové zvláštně přechodné počasí, chvíli svítilo nádherně sluníčko, pak se začaly stahovat mraky aby se opět za chvíli roztáhly a dovolily sluníčku zase chvíli hřát.
Neodolala jsem jim a nějaké zvěčnila...I kdyby člověk fotografoval jeden a ten samý, pokaždé je to jiný obraz.






Nikdy jsem si moc nevšímala odrazů v oknech, ale dneska mě jeden zaujal....


Něco z rozkvetlého města....

Z dnešní rehabky jsem ještě musela dosvištět na ÚP, protože příští týden kdy jsem měla plánované sezení budu pryč.
A koukala jsem jak pomalu začínají rozkvítat různé stromky, keře a kvítka v nové výsadbě okolo terminálu. Ať už to
byla rozkvétající okrasná třešeň, kdoulovec nebo narcisky ve středu kruhového objezdu. A zlatice okolo kulturního centra....