Beze slov potřetí......

Než jsme svlíkli srst z Bobeše....

....vyrazili jsme na procházku do lesa, kde to velký Bobeš ještě nezná. Jo takhle Jižní Čechy, tam to má prošmejděný ale Střední Čechy? Tak tady to ještě nezná, takže celou cestu nezvednul čumáček od země a šmejdil všude kde se dalo....

A jelikož je vrcholná sezóna kdy kvetou traviny a foukal dost silný vítr, tak se kolem nás chvilkami vlnilo moře stříbrných, fialových nebo namodralých klásků různých travin. A při cestě zpět jsme potkali zase tu velkou rodinu divočáků, která tady momentálně prochází po lese. Nevím kdo byl s toho setkání víc konsternovaný, jestli my s Bobešem nebo ta bachyně s mladými. A ukázalo se, že ještě nemám ty správné fotoinstinkty, protože ač jsem měla foťák připravený, to nakopnutí k fotce se prostě nedostavilo, což mne hodně mrzí. Než jsem udělala ty dva kroky zpět, už jsem jen viděla mizící ocásky v houští....

---

Máte chuť?....

Ač v květnu i zde mrzlo, a bylo i málo včel,

přesto mám na třešních pár krásných kousků.

A po lese je spoustu voňavých keříčků jahůdek....tak dobrou chuť!

---

Auta, autíčka a motorky....vše krásně staré

V sobotu byl v rámci Slavností vína na Mníšku i sraz vetránů, kteří jedou 1000 mil československých a Pražskou veterán rallye a tady si udělali na chvíli přestávku. Já osobně veterány miluju a mým tajným snem je jedno takové autíčko mít. Ale tak z dvacátých třicátých let, protože dnes patří jak je ostatně i vidět z obrázků, k této kategorii i auta na kterých jsme už vyrůstali a mnozí z nás i leta vlastnili....

Mě osobně se tam nejvíc líbila lila Praga a pak krásné bílé Aerovky.....

---

Toto je historie ne až tak dávná....

Za to tady už se začínáme nořit do dávnější hostorie automobilového průmyslu....

Tady jsme se zase trochu posunuli v čase.....

....abychom se zase vrátili zpět ....

A také něco pro milovníky motocyklů.....značka B.S.A může být někomu povědomá, no ano, je to motorové kolo brněnské pátračky z Četnických humoresek......

A ještě pár vychytávek a detailů které také dělají značku značkou. Mě uchvátilo dámské vybavení z auta BMW. Místo autorádia přenosný gramofonek, místo CD staré vinyly a když svítí sluníčko tak rozkošný klobouček a krajkové paraplíčko.....

Ta zvláštní koulička, je na zatahování záclonek v autě, pro případné soukromé dostaveníčko ....

Momentky z výstavy...

To že se dandící umí smát jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem se s nimi setkala poprvé. A to byla Bobešova máma. Pak přibyl další smějící se dandík, Bobešův táta, pak když jsem chodila s Bobešem na úpravu do Prahy tak tam byly hned dvě culící se holky, no tedy spíš už dandičí dámy, a náš Bobeš rozdává úsměvy na potkání. Mě osobně se to za celé tři roky nepodařilo vyfotit, až teď v neděli pořadatelce z výstavy. I když při tom vypadá strašidelně a někdo by si mohl myslet že ho chce přinejmenším roztrhat na cucky. Ale věřte mi, to jen dává najevo svou radost a přízeň všem, kdo ho chválí......

Většina lidí která šla okolo nás, nebyla širokého úsměvu ušetřena, a někteří z nich se tak smáli, že málem upadli .

Moje inspirace.....

Každý z nás kdo píše na blog má nějakou stálou inspiraci, ať už je to zahrádka, magnolie, dívka - múza nebo město. Mojí nynější inspirací je právě ta bílá růže, která opírajíc se o starou švestku, je momentálně nádhernou pastvou jak pro oči, tak pro včelky.

A tak neodolávám a vždy si na ní nějaký detail vyfotím..... a pak si s těmi detaily hraju a hraju....

---

Tady to byl kupříkladu brouček, ale jeden ještě lepší, větší a zelenější mi bohužel dřív než jsem si přinesla křesílko pod nohy, protože se usadil výš než jsem mohla zoomovat, uletěl....

Tady zase pilná včelka pracovnice kterými je růže obsypaná.....

A na podzim se změní ty dnešní hrozny květů v miniaturní korálky červených šípků.....

P.S. Popravdě, kdyby mě se podařilo najít si tak inspirativního kamaráda jako má Pavel Klárku, taky bych se s ním všude chlubila .

Výstava Zemská koruna.....

Moje před prázdninami poslední výstava byla za humny, v Lanškrouně a byla to Speciální výstava teriérů při Krajské výstavě Zemská koruna. Je to taková pohodovka, kde se nás dandíků sešlo osm. A to ještě největší zastoupení měla Vlaďka z Hořic, které šli tři pejsci z její stanice. A také její pejsek Elf ze Zvičínské stráně vyhrál jak svojí třídu, tak BOB a stal se i juniorským vítězem speciální výstavy teriérů.

Já jsem šel ve třídě s Nikitou vom Parkwald a jak elegantně zní jeho jméno, tak byl také jako elegantní nazván paní rozhodčí a vyhrál třídu šampionů. Paničce bylo od začátku jasno, protože já měl srst už na hranici přerostlosti a když se rozhodovalo kdo z nás je hezčí, vyhrál uhlazenější Nikita.

Takže mne teď čeká zase otrimování a čekání na to až dorostu, abych zase v září mohl vyrazit na výstavy už zase jako pěkný a elegantní pes - šampion. A mezi tím budu mít krásné dva měsíce prázdnin, kdy se budu moct vyvalovat kde a v čem se mi zachce.....

P.S. Omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotek, ale můj foťák začal zničehož nic stávkovat(zřejmě také kvůli nějakým reformám) a tak se fotilo náhradním.....

Plácnutí do vody?

Jak už je vám mnoha asi známo, máme doma mainského kocoura. Tyto kočky mají zvláštní zvyk, když jdou pít, nejdřív začnou do vody v misce plácat packou až je kolem nich potopa, a když se dostatečně přesvědčí o tom, že tam voda je, začnou teprve pít.

Toto počínání mi silně připomělo odborářské počínání celý minulý týden. Výhružky stávkou, blokádami, zblbnutí všech lidí, kterých se to mělo týkat, a plác! Všude kolem jen ozvěna silných slov a frází a rétoriky ne nepodobné té z roku 48. A není se ani čemu divit, když se člověk podívá na věkové složení pánů odborových bossů. A chování ve stylu Po nás potopa....

Jistá umanutost malých dětí, které když nedostanou to co chtějí, tak začnou zlobit ještě víc a ještě víc natruc se vztekají. Takže už ne 12hodin stávky ale just 24. Většina z lidí si na dnešek snažila program uspořádat tak, aby se dostali náhradními cestami do práce či do škol. Ale co ten čtvrtek? Koho to bude bavit neustále hledat provizoria, plánovat cesty, domlouvat si případná volna, náhradní dovolené a jiné eventuality. Většina vysokých škol má přijímací řízení a snažila se studentům vyjít vstříc změnou termínu. Nevím kolik z nich zadalo čtvrtek, ale jaký další náhraní termín jim nabídnou? Myslím si, že tímto krokem si udělají odbory spíše víc nepřátel než lidí, kteří s nimi budou souhlasit. A navíc můj subjektivní pocit je že se odbory začínají silně plést do věcí do kterých jim ani nepřísluší se plést.......nemáte také ten dojem?

Zamyšlení nad třináctým....

Třináctého června bude stávka....celý včerejší den jsem poslouchala v rádiu o tom, že v pondělí odboráři ukáží vládě zač je toho loket. Mohla bych v klidu říct, že mě se to netýká, protože v Praze už dvacet let nežiju, tudíž ať se v tom plácaj jak chtěj. Ale i tak se mne nějakým způsobem dotýká stále všechno co se v Praze děje. Mohla bych i říct, že jak stále zdůrazňují odboroví šéfové, že stávkují i za mne. Jenže to také není pravda. Já totiž s nimi nechci mít vůbec nic společného.

Jde o to, že neustále z úst odborových bossů slyším, jak všechno dělají pro nás, pro pracující, pro všechny. A v tom je kámen úrazu. Kdo z nich je pořád klasickým pracujícím v provozech. Kdo z nich jezdí do práce hromadnými prostředky. Kdo z nich ví co obnáší život o průměrné mzdě která ač neustále je proklamovaná na výši nějakých cca 26000 Kč ale ve skutečnosti mnohdy nedosahuje ani 12000 Kč?

Ráno je do pohodlné kanceláře zaveze osobní řidič ve služebním voze, asistentky okolo nich pobíhají a udělají vše co jim na očích vidí a platy jsou také v úplně jiné rovině než v provozech kde dělá zbytek "normálních" pracujících.

A druhá věc je jejich neustálé brojení proti podnikatelům. Sama jsem byla podnikatelka, tedy spíš živnostnice a dělala i se synem a s manželem v rodinné firmě. Od začátku jsme se snažili všechno dělat tak, aby jsme vyšli vstříc státu a platili tak jak se má všechno. Sociální, zdravotní, DPH, daň z příjmu... Ovšem v době nemoci už stát nedělal nic aby vyšel vstříc nám. Za měsíc nemoci zaplatil směšných 850 Kč. Takže kdo z nás si mohl dovolit být nemocný? A nikdo se nás nezastal. Platili jsme naprosto přesně a v termínu sociální a zdravotní. Ale pokud jsme měli přeplatek, od státu jsme na vrácení čekali kolikrát i třičtvrtě roku. A nikdo se nás nezastal. Pokud by se stalo, že někdo by nemohl kvůli nemoci pracovat a neměl na zaplacení státem požadovaných plateb, touž stát nezajímalo, ten chtěl zaplatit. A nikdo se nás nezastal. To že se velkým firmám a podnikům s účastí státu promíjí milionové dluhy, ale na středních a malých podnikatelích a živnostnících se okamžitě vše vyžaduje mi připadá dost neloajální. A to už neprobírám ony slavné benefity. Co má živnostník a podnikatel za benefit? Nic, pokud neberu žaludeční vředy, zničené nervy a jednou za čas to, že si uprostřed týdne udělá na den, dva volno. A tak bych mohla pokračovat dál a dál.... Jen mě z toho vyšlo, že čím víc jsme dělali, tím míň jsme měli protože o to víc nás stát obral na daních, které kdesi zmizely v nenávratnu. I v kapsách pánů odborářských bossů na jejich platy.

Samozřejmě teď někdo namítne, že se každý zaměstnanec musí bát o to, aby o své místo nepřišel. Ano, to je pravda, ale i já jako živnostník jsem díky krizi o to místo přišla, a přišel o ně i můj syn. A kolik zaměstnanců u nás pracuje na stoprocent? Vždyť pořád se u nás drží heslo Kdo nekrade okrádá rodinu, a Tyhle ručičky se dřít nebudou? Vidím to tady kolem sebe, slyším to z úst místních lidí, kteří pracují v polostátních firmách.... Místo aby lidé byli vděční alespoň za tu práci kterou mají se nechají od svých odborových pánů předáků, kterým žádný vyhazov v žádném případě nehrozí uvrtat do stávky.

Má se stávkovat proti špatným reformám, dobře, některé věci se nedají opravdu nazvat jinak než zhůvěřilosti, jenže vědí sami odboráři co bude po tom třináctém? Ví to vláda? Ví to vůbec někdo? Chtít předčasné volby, dobrá, ale koho v tomto politickém marastu který u nás je, volit ? Příklad slavných VV je dost odstrašující. A že by se tu našlo tolik "spravedlivých a neúplatných" kteří by založili novou stranu, které by ostatní věřili? To ani náhodou. Moc má totiž tu vlastnost, že je sladká a opojná, a všechna dobrá předsevzetí zmizí v okamžiku, kdy se dostanu k moci v propadlišti dějin.

Takže si myslím, že ta pondělní stávka je jen držení lidí jako rukojmí a s nějakými"sociálnimi ideály" nemá nic společného. Spíš se spoustu lidí naštve a jen jim přeju, aby se to naštvání nespojilo z nějakými zdravotními problémy, protože díky blokádě cest a hlavně proti "rozumové" blokádě pánů odborářů budou záchranáři tváří tvář zcela bezmocní.....

Můj bráška Interšampion....

Včera psala mojí paničce Jola z Polska, že můj bráška Brutusek už má kromě mnoha jiných titulů i titul Interšampiona krásy. Ani se nedivím, protože on opravdu se jak šampion chová a na výstavách dokáže stát úplně předpisově. Což je ale také velká zásluha jeho paničky, že ho to tak krásně naučila...

Bílé opojení.....

Záměrně jsem zvolila tento název, protože stát a dívat se na tuto růži je vskutku opojné. Nejen pro včely, kterých je plná, ale i pro tu nádhernou vůni. A pohled na bílé kaskády květů visících v ladných obloucích je prostě jedinečný....

---

Další pivoňky pro ty, kdo je mají rádi....

Dalšími nádhernými květy se hlásí moje pivoňky. Sice teď po dva dny dostaly vcelku na frak od ostrého deště, ale zmátořily se, trochu jsem je podepřela a zase hrdě a pyšně ukazují své květy...

---

Tato pivoňka mi první rok kvetla jednoduchým krásným květem stejně jako ty bílé, ale druhý rok mi připravila překvapení v tom, že si rozkvetla už takto.

Dlouho jsem se neukázal, tak to musím napravit...

Nebude to dlouho trvat a bude mi půl roku. Už jsem vyrostl natolik, že si všude vyskočím, i do paniččina nového a dost vysokého pelíšku. Ale tam to stále ještě ve většině případů beru přes noční stolek. Holt zvyk je železná košile.....

A začínám vypadat jak Bobešovo a Matyldino štěně, alespoň to říká spoustu lidí, kteří mne vidí přes plot jak běhám s Bobešem okolo a štěkáme na ně. Ale taky se peru i když jen tak z legrace s Jutýskem. I když zatím on je pořád větší jak já a asi to tak zůstane napořád. Někdy ho tahám po zemi za chlupy já, jindy sevře mne on v pevném objetí a nemůžu nic dělat. Ale jinak jsme pořád i když to může znít divně velcí kamarádi...

Všechny zdraví Mates.

Moje kamenné srdce a jiné....

Mám dvě srdce, svoje, které stále touží milovat a být milované. Mám kamenný potok a v něm i srdce kamenné. A některým lidem včetně mojí dcery se zdá že i to moje je kamenné, když někdy prostě netruchlím tak jak by si představovali. Ale to je jen obrana, jinak bych to svoje vlastní už měla dávno roztrhané na cáry...

---

Mám kamennou lasturu a lastury v kameni....

Mám zkamenělý oběd - vepřovou panenku....

Mám jen jednu chybu, že já sama neumím být z kamene a tak mne život hodně omlátil o kameny, které mi osud přivalil do cesty....

Chtěla bych stroj času...

Opravdu bych chtěla mít svůj maličký stroj času. A dosavadní zkušenosti. A pak bych se snažila napravit tu hromadu chyb, které jsem i přes varování druhých dělala. Své největší lásce bych řekla jak moc jí mám ráda a jak mi na ní záleží a jak o ní nechci přijít. Pak by se mi možná neztratila na čtvrt století ze života. Možná bych pak ani nemusela dělat další chybu v tom, že jsem si natruc vzala člověka před kterým mě všichni varovali. Můj život by možná byl o něco barvitější a zajímavější a určitě bych se vyhnula seznámení i s tím co to znamená domácí násilí. Ale třeba bych se stejně zase rozvedla kvůli něčemu jinému, nevím, ale určitě bych to chtěla zkusit.

Svým rodičům bych zase řekla, že se o mě nemusí bát a mohou mě bez zbytečných řečí a strachu pouštět kam bych ráda. A aby mne více drželi u školy. Třeba i násilím. A v té škole bych asi zkusila dělat o hodně víc než jsem dělala.Dala si vyšší cíle a snažila se být sebevědomější a cílevědomější. Možná bych pak dělala to co by mě opravdu bavilo, a to veterinu anebo bych skončila u koní.

Svojí kamarádce bych víc říkala ať se neváže na nespolehlivé chlápky, s kterými si jen komplikuje život.

A hledala bych všechny ty lidi s kterými jsem se seznámila až tak pozdě a prošvihla jsem tolik času bez nich. A ty s kterými jsem se seznámila a bylo mi s nimi fajn, bych se snažila za každou cenu udržet ve svém životě. Ale musela bych mít ty nynější zkušenosti. Je ale také možné že i přes to, že bych už věděla to co vím teď by se stejně můj život ubíral třeba oklikou k tomu co je dnes. Mám moc ráda film Srdcová sedma s Gwyneth Paltrow, právě o tom co by kdyby, jak jeden malý okamžik dokáže úplně změnit život nebo ne.

Právě proto bych moc chtěla ten svůj malý stroj času.....