Ptáčci a západ .....

Ještě chvíli necháme sníh u ledu, protože to vypadá, že

se nás ještě nějaký čas podrží, a podívejme se na jeden prosincový západ

a na ptačí modely. Letos jsem po dlouhé době musela dát zase zimní

příkrmny ptáčkům. Během minulých let si jich totiž ani nevšimli, protože měli

stále co zobat v přírodě. No a jelikož jedno krmítko mám vedle okna, mají naše

kočky co sledovat a já můžu pořád dokola leštit okno které je neustále umatlané

od čeníšků nebo mokrých tlapek, když jdou pozorovat po pití. Ony totiž mají

mainky dost zvláštní zvyk když jdou pít. Nejdřív párkrát plácnou a hrábnou packou do vody

a teprve pak se napijí. Jsou i tací borci, kteří si s packy udělají naběračku

a vodu z ní sosají.

Ale zpět k ptáčkům. Když je na krmítko obsazeno, sedí na zábradlí u terasy a spořádaně čekají

až se místo uvolní. Když už to trvá dlouho, tak se mezitím dají do úprav svého peří.

Ten den bylo nádherně slunečno a mrazivo a byl to den "diamantový" venku se snášel diamantový prach,

jemný sníh který v paprscích jiskřil jak diamanty. Takže ony bílé tečky na fotkách

nejsou kaz, nýbrž právě jednotlivé sněhové částečky

Tahle paní kosová tu sedává pravidelně, zrovna před chvílí tu zas seděla

Jako pravá ženská ví, že se čekání dá vyplnit ještě další užitečnou činností

a to péčí o sebe

Západ jsem fotila začátkem prosince, byly tři dny za sebou, kdy se na obloze

děly věci. Jelikož jsem nestíhala nikam běhat, fotila jsem jen jeden den. A hrála si

s nastavováním v režimu focení západu což se projevilo v různém zabarvení fotek

Nezapomeňte, že ještě stále probíhá poslední hlasování o celkového

vítěze Sakrálních staveb !

Už je to tu zas .....SRPEN

Myslím, že sněhu už máme všichni plné zuby, a tak

si udělám malou přestávku a vrátím se do slunečných, teplých a suchých

dní loňského srpna. Sucho bylo tedy až, až a sluníčko a teplo tak akorát

abych si to užívala. Tedy přesně, bylo ho dost a já si rochnila.

Najít něco typického srpnového mi dalo docela práci, protože co vlastně

srpen charakterizuje nejvíc? Blížící se vědomí podzimu? Určité charakteristické

květiny a plody? Vrcholí houbařská sezóna (tedy pokud vůbec kvůli suchu nějaká nastane)

začnou se červenat jeřabiny, a v lesích a na skalách začnou kvést vřesy. Všechny

letničky jsou ve vrcholném květu a hortenzie ukazují naplno krásu a rozmanitost

svých květenství .

A tak, od každého kousek, vám nyní předkládám .....

Zima, zima, zima všude je veliká ....

Tedy alespoň co se týče nadílky sněhu. Toho je opravdu

po letech hodně. Na můj vkus až moc. Ano Janinko, vím, že ho

máme asi oproti vám míň, ale prostě jsme na tom stejně. Ani jedna ten

bílej sajrajt v množství větším než malé prostě nesnášíme! Ale budiž,

když je takhle krásně, dá se. Ale nesmí to trvat dlouho ta doba po kterou

straší na zemi.....

Už proto, že ve městě v tom chodit je dost dřina, buď člověk klopýtá přes boule

hodné mistrů sjezdu na boulích, nebo se brodí něčím, co silně připomíná tekutý písek.

V porovnání s tím musím říct, že se tu obec tedy o chodník i přilehlé cesty stará podstatně líp.

A to je prosím chatová oblast! Takový luxusně uklizený

cesty nejsou ani ve městě ....

---

Ale jak se přejde na cestu, kudy už auta nejezdí, protože tam už zásobování

není potřeba, není to zas taková hitparáda, nicméně v prašanu, i vysokém, se stále

chodí líp než po napůl natáté blemcanině.

Na plotě přibyly hrníčky a dostaly sněhové čepičky

Jenže tady taky existují závějová místa. Vím to, a stejně blb naberu směr

kde jsou. Copak tady, tady to ještě šlo, na cestě toho sice bylo nafoukáno, ale

dalo se projít ještě vcelku pohodlně, o pár metrů dál už zas závěje nebyly, leč .....

...... další úsek už byl o dost horší. Asi tak, že nejdřív jsem se brodila sněhem který

byl nad kolena, pak pod zadek až nakonec prostě cesta zmizela úplně. Musela jsem sejít

dolů do stráně, kde bylo sněhu "jen" do půl stehen a tím jsem pokračovala až k místu, kde se

dalo sejít z kopce dolů. No, sejít ..... dolů jsem sjel po zadku, protože to pod sněhem dost klouzalo

a tak než riskovat další pád na ústa (no, zapletla jsem se v ostružinových drátech a padla

na čumák do toho vysokého sněhu. Naštěstí jsem stačila zvednout ruku s foťákem nad hlavu.

Ale zvednout se z toho sajrajtu byla dost groteska) jsem raději volila tuto variantu.

Tady někde bývá cesta .....

Jedna zimní říční. Takhle zasněženou ještě nafocenou nemám

A teď trochu časosběru. Terasa s lampou focená 1.1.17

Počasí jaké tady vládlo 6.1. 17

A terasa s lampou 7.1. 17. Od té doby se situace významně nezměnila, spíš ještě nějakých deset centi připadlo.

..... a tak jedinej kdo z toho má opravdu radost je Mates

Ladovská zima pokračuje .....

Vzhledem k tomu, že naposledy tu svítilo sluníčko tak

aby mne vytáhlo ven 8.1. a od té doby je zase zataženo, když nefouká ostrý

vítr, tak pro změnu jemně popadává sníh, domnívám se, že sluníčkové fotky

přijdou vhod. Budeme totiž pokračovat v procházce z páteho ledna.

Zastavili jsme se u trnek, které byly jak z cukru a cesta od nich se vine dál

podél potoka až kpřehradě. Tu cestu jsem už fotila nesčíslněkrát, ale pokaždé

má jiné kouzlo a pokaždé vypadá trochu jinak .....

---

Na potoku přibylo zasněžených čepiček ......

...... i chobotnice na břehu se schovala pod větší peřinku. Není tedy v takovém detailu jak minule, ale myslím že

k nalezení je

Tuhle fotku jsem si tak nějak pro sebe pojmenovala Stín na obloze. On totiž ten

mrak nad olší skoro kopíruje tvar toho stromu. Měla jsem sice v plánu ho cvaknout až bude nad korunou, ale že to

vyjde takhle tvarově, to jsem netušila

Celou cestu se ze stromů snášel sníh, který opadával z větví. Co chvíli jsem ho měla za krkem

nebo v obličeji, ale nepodařilo se mi ho vyfotit nikdy. Až na tuhle fotku

Další část si zase necháme na zítra, ať nám to sluníčko vydrží trochu déle .....

Háček do ruky a jedem ......

Jak jsem si zvykla za posledních pár let stále něco tvořit, když nemám co,

jsem taková nějaká nervózní. Obzvlášť takhle přes zimu. Na zahradě se nedělá

číst se pořád taky nedá a o koukání na televizi už vůbec nemluvím. To jsem ani

nikdy neuměla. Pustit si během dne televizi. A nedělám to ani když jsem nemocná.

Jenže čím tedy zahnat ten absťák? Už nějaký ten pátek mám z netu stažené

návody na háčkované andělíčky, kteří mne stále lákali k vytvoření. A tak jelikož jsem

nedělala letos už žádné zakázky na vánoční ozdoby a jiné, řekla jsem si, že bych to mohla zkusit.

De facto jsem plynule v tvoření přešla od Levandulinek a Dobrodějky k andělíčkům....

Nejdřív vznikl komplet tří, od nejmenšího (cca 10 cm ) po největšího (cca 20 cm)

a pak šesti malých (od zhruba 7 cm po 12 cm)

Nejmenší ze tří. Jen mne štve, že jsem mu pořádně nevyčistila hlavičku.

Má ho doma pověšenýho dcera.

Prostřední, ten už se vydařil o něco lépe. Putoval jako dárek k narozeninám

o kterých jsem se dozvěděla na poslední chvíli

A největší, ten nakonec definitivně zakotvil u mě. I když původně neměl. Tady už jsem vychytala

jak utahování tak i škrobení

A zbytek andělské party .....tady sem bohužel použila moc silnou přízi, a tak

nevypadají tak křehce jak by měli

Ale jednu Levandulinku jsem si ještě střihla těsně před vánocemi. Objednala si jí

dcery spolupracovnice a dokonce mi věnovala dva nádherné svazky levandule.

Teď přemýšlím, co z toho zbytku vytvořím.

Dobrodějka byla taky na vyžádání. Původně taky byl požadavek na Levandulinku

ale došel materiál, ale když jsem viděla v Dobříši nádherně kvést dobromysl,

napadla mne obměna. A tak vznikla Dobrodějka. A navíc se může použít

i při vaření ....