12 září 2016

Portréty II ......



Když jsem se minulý týden vypravila s Bobešem
na procházku k přehradě, doufala jsem, že se mi třeba podaří konečně
nějak nafotit šídlo královské. Jenže ouha, jestliže ještě pár dní před tím jsem
tam fotila ostošest a vážek a šídel tam byly mraky, teď tam nebyl jediný létavec.
Za to se objevily dvě velmi zvědavé kachny, které se mi málem uhnízdily na nohách.
Takže dnešní portréty jsou kachní....







11 září 2016

Kostel sv. Kosmy a Damiána ....



Původně jsem si říkala, že nechám tenhle kostelík
na samostatný článek v sakrálkách. Jenže by to popravdě byl
článek na fotky hodně chudý. Spíš je to jen takové doplnění povídání
o Emauzském kostele, protože při hledání podkladů k tomuto kostelíku jsem
našla spoustu zajímavých fotek původního Emauzského kostela a areálu
jak vypadal v letech 1880 či dobách předválečných až po nešťastný
spojenecký nálet v posledních měsících II.světové války
resp. co z kostela zůstalo.

Kostel svatých Kosmy a Damiána, patří stejně jako patřil samotný Emauzský kostel
staroslověnské liturgii. Emauzský kostel se stal během času katolickým,
ale kostel svatých Kosmy a Damiána zůstal kostelem řeckokatolickým.
Nejobsáhlejší a velmi zajímavé povídání o něm najdete zde.
Kostel najdete jen kousek od Emauzského kostela, de facto uzavírá malé
nádvoří před vchodem do Emauz.









A teď ty obrázky, které jsem našla na netu. Nejdřív interiér kostela


Nyní již ty slibované dodatkové fotky Emauz

Emauzy v borokní podobě z roku 1880. V popředí ještě něstojí budovy Ministerstva zdravotnicví
místo nich zde bylo sídlo dřevařské firmy.


Kostel již s novogotickými věžemi. Přestavba po roce 1880


Pohled od Vltavy z přelomu 19. a 20. století


Zhruba rok 1924(to byl postaven komplex budov dnešního Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva
práce a soc. věcí) až rok 1930


Po náletu z 14.2.1945



A jedno fotografické souznění přes propast času .....aneb stejný pohled, stejný nápad.
Zkoušela jsem znovu ten obrázek najít jestli tam nebude z kterého roku je,
ale už jsem ho nenašla.
Takže minulost .....


...... a přítomnost



10 září 2016

Pelmel srpnový i jiný.....



..... nasbíraný z různých míst i různých témat.
Každý to zná, tu a tam se nasyslí fotky, které se najednou
někam nehodí. Smazat se vám je nechce, ale kam s nimi.
Klasická nerudovská otázka. A tak vzniká další z výběrových článků....


Třeba tyhle houbičky. Původně měli být jako doprovod k úplně jinému článku,
jenže nemohla jsem je v té době nahrát do počítače, takže mi tu zbyly.




Sice k ničemu, co se týká jídla, ale jinak velmi krásná houba. Hřib žlučový
čili hořčák, nesprávně mnohými i satan zvaný.



A k lesu samozřejmě patří šišky. Moře šišek. Smrkových, borových, modřínových.
Jen jeden druh nikdy nenajdete spadlý na zemi. Jedlové ....
Tahle je samozřejmě smrková. Na sluníčku se pěkně zakroutila


A teď z jiného soudku. Trochu studeného, trochu osvěžujícího, trochu zeleného.
Kapičky ranní rosy na travách .....






Odkvetlých vrbovek je všude kolem spousty, takže proč si jednu nevyfotit....


Kocour - mimozemšťan, to je Baldrick a jeho různé krkolomné polohy
při spaní


Nakonec jedno potoční zátiší

09 září 2016

Deváté kolo a osmé vyhlášení .....



Jelikož bylo tohle poslední hlasování nějaký takový líný,
nechávala jsem ještě nějaký čas aby se přidalo víc hlasů, ale tedy moc
jste mi nepomohli..... spíš mi to zkomplikovali, protože jsem musela rozhodnout
právem pořadatele kdo tentokrát vyhraje. A tak jsem dala hlas místu, které je krásné,
je jednou z dominant města kde jsem ještě nebyla a bůhví jestli se tam někdy dostanu.
I když oba další objekty by si to taky zasloužily, jenže nechtěla jsem dávat hlas sama
sobě, to bych si připadala jak ti naši političtí šaškové. Takže Patriku promiň,
ale tentokrát jsem jako vítěze určila

(MarijaKes)


Kostel, který vám chci dneska představit je jednou z velmi známých
dominant Prahy. A to díky svým věžím, které svého času vzbudili velký rozruch a nelibost
Pražanů. Přeci jen, spojit gotickou stavbu z ultramoderním betonem byl tehdy dost
velký risk a odvaha. Asi stejná jako postavit vedle Zlaté kapličky, národem milované,
budovu Nové scény.
Kostel nesoucí dosti dlouhý název a to Kostel Panny Marie a sv.Jeronýma,
sv.Cyrila a Metoděje a sv. Vojtěcha a Prokopa patří ke klášteru benediktinů
který založil ještě jako markrabě moravský v roce 1346 Karel IV. Kostel sám vznikl v roce 1371.
Byl vysvěcen pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi za účasti dvou říšských kurfiřtů,
několika biskupů a samotného Karla IV. a jeho syna Václava IV.
Sloužila se zde východní slovanská liturgie, k připomenutí cyrilometodějské tradice.
Za husitského hnutí byl jako jediným z kostelů kde se přijímalo podoobojí a
za vlády Rudolfa II. se z něj stal kostel výhradně katolický a benediktiny z Chorvatska vystřídali
benediktini ze španělského Montserratu, které roku 1880 vystřídali němečtí benediktini.
Kostel i klášter byli definitivně zavřeny 18.7. 1941, mniši vyhnáni a vznikl zde vojenský německý lazaret.
Za spojeneckého náletu 14.2.1945 byl kostel a klášter velmi poničen zápalnými pumami
a stal se určitým mementem tohoto náletu. Opraven byl v padesátých letech 20.století
Po roce 1989 opět získalo kostel a klášter do užívání Benediktinské opatství v Emauzích.
V roce 1995 proběhla jedna etapa rekonstrukce a v roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela,
posvěcen nový oltář a první mše se zde konala na velikonoční pondělí v roce 2003.
Ke dnešku zde žijí dva mniši benediktini a třetí je farářem v Domašově u Brna.

Nenabídnu vám fotografie vnitřku, a hlavně z věží, které uveřejnil na svém blogu
Čerf, ale zvu vás na prohlídku alespoň zvenku.


Takhle se část kostela zrcadlila v jezírku Faustovi zahrady


A takhle je vidět přes její zeď




Jeden z portálů kostela





By´t se to nezdá, toto je hlavní vchod do kostela



Vyfotit průčelí tak nějak líp moc nejde, protože je před ním hodně málo místa






Další z bočních portálů


Detail sošek z jiného portálu









Zadní trakt kláštera



Kostelík na snímku je kostel.sv Kosmy a Damiána, patřící do komplexu Emauzského kláštera
a kterému bude věnovaný samostatný článek.




Pohled z Palackého mostu