Pohledy do okolí a trocha historie .....

I dnes bude fotek o něco víc než normálně. Chtěla bych se

totiž už rozloučit konečně i s areálem Skalky. Jak jsem se už zmínila v komentu

jsou zde skvělé infotabule s údaji o daných lokalitách, budovách a

vůbec historii tohoto místa. Takže mezi pohledy do kraje si dáme i něco historických údajů ....

---

Že se přeci jen trochu zmenšují, bohudík, plochy kde je vysetá řepka bylo vidět

i tady kolem Mníšku. Dokonce i z nevelkého převýšení.

Tady je pohled na hřeben kde leží lokalita Na Madlenkách, o které je psáno na infotabuli.

Ten průsek není sjezdovka, ale vykácené stromy pod vysokým napětím. Kousek od něj máme chatu,

tudíž si můžete udělat malý obrázek o vzdálenosti která je mezi místem výchozím mého výletu

a cílovým

Vlnění brdské.....

Kousek od tohoto vysílače máme chatu. Ne, nemáte na monitoru mouchu, ale

to mi do záběu vletěl nějaký dravec.

Kostel sv. Václava a zámek. Tedy pohled na náměstí a malé sídliště na kopci nad ním.

Normálně z města vidět ty paneláčky nejsou.

Areál hliníkárny a Výzkumného ústavu rud. Do něj vedla ona štola na dopravu rudy

do pecí.

Trochu blíž .....

Konečně zasloužená odměna. Výlet byl dlouhý celkově zhruba deset kilometrů

a tak jsem si jí zasloužila ..... a přiznávám, že jsem se na ní fákt těšila.

Místní cukrárna je opravdu vyhlášená široko daleko, ať už pro příjemné prostředí, ale i personál

a opravdu výborné megazákusky ....

Všechny pohledy do kraje jsou z vyhlídky od kostelíka a konečně se můj Tamronek 70 - 300 mm

pořádně provětral. Ne, že bych si tohle musela vyšlápnout pokaždé kdy jsem na chatě,

ale docela ráda bych si to dala na podzim, kdy jsou zdejší buky zlaté a smíšené lesy hrají

všemi barvami.

Rozloučení se skalničkami .....

Posledními záběry na směs různých kytiček

se rozloučíme definitivně s výstavou skalniček a 7. květnem.

Připomeneme si tak krásné jarní dny a definitivně se tak rozloučíme

s pražským děním, abychom se na poslední dva články vrátili

do barokního areálu Skalka. Těmi se také uzavře kapitola z 10.května.

Ještě se podíváme na podvečerní procházku lesem den před odjezdem

domů a pak se budeme pohybovat zase tady.

Když jsem si tak v klidu fotila, najednou přiletěl návštěvník, který si

vůbec nedělal násilí a procházel se před objektivem jako zkušený model.

---

Odkvetlá čemeřice dělá parádu svými plody

Malé zátiší nad jezírkem

Tuto pivoňku jsem měla na blogu jako polorozkvetlou a v plnokvěté formě.

Na výstavě byla ve formě jednoduché.

A pivoňka japonská, nebo též dřevitá. Opravdu její stonky

časem zdřevnatí a vytváří velké keře, asi jako třeba rododendron.

Tenhle keřík určitě znáte z jarních hájů, ale i zahrad. Sice krásný, leč jedovatý.

Skalková forma lýkovce.

Keř s českým názvem Hroznovec. patří do stejné čeledi jako růže

Hyacintovník. Už tady byl v modré tak teď růžová a bíla.....

6e jsou srdcovky bílé a růžové to jsem věděla, ale že jsou i červené ....

A malá ukázka toho, jak si můžete udělat skalku i na střeše

Primulka, tak trochu jinak.

Dneska bylo fotek trochu víc, tak doufám že to nevadí .....

Levandulinky .....

Po mnoha desítkách let jsem si vzala do ruky háček,

zalovila v hlubinách úložného prostoru postelí a vytáhla bavlnky

a dala se do voňavého tvoření. Letos mi po delší době zas trochu kvetla levandule

a tak přišlo na věcičku, kterou mám staženou v inspiracích už dost dlouho,

ale nějak jsem se pořád nemohla dostat k tomu ji udělat. A jelikož

stužkové tvoření jsem na zřejmě hodně dlouho, ne - li napořád

uložila k ledu, došlo na tvoření jiné. A tak vzniklo prvních pět

Levandulinek. Ještě k nim brzičko přibude jedna velká, ta bude mít své

místo na vchodových dveřích ..... a pokud se mi podaří přemluvit

majitelku bíle kvetoucí levandule na nějaké snítky, byla by i Levadulinka - nevěsta ....

Poustevna neboli rekolekční dům ....

Poslední ze staveb areálu Skalka je poustevna.

Stojí skoro na vrchu hřebene a vede k ní křížová cesta. Stejně

jako u všech ostatních staveb jsou autory Dientzenhoferové. A ani ona

neunikla zkáze padesátých let. Když jsme byli se synem na Skalce poprvé

využíval jí, jako letního domu, kardinál Vlk. A jak nám říkala paní v infocentru,

nebylo nic divného potkat ho v okolních lesích na kole na projížďce. Měla

docela škodolibou radost že ochranka musí jezdit s ním protože on je

náruživým cyklistou. dnes už jí pražský arcibiskup nevyužívá, možná snad

jen na přípravu před mší v době pouti. Ale to nemám tušení jestli jí vůbec

celebruje. Kardinál Vlk jsem na poutě celebrovat mše jezdil často,

zřejmě mu zdejší kraj přirostl k srdci.

---

Na rozloučenou se zdejšími stavbami pohled od poustevny na jezírko. Naposledy se

do areálu Skalky podíváme kvůli pohledům do kraje.