A už je doma ......

..... a doufám že mi chvíli vydrží. I když já mu dávám

pěkně zabrat, to je pravda. Na to musí mít jeden sakra výdrž!

Abych ovšem nebyla zas napadaná za to že jsem nějaká Messalina

či něco jiného podotýkám že se jedná o objektiv. O můj (snad) opravený

objektiv. Kdybych nebyla stará škola a nebyla zvyklá při reklamaci posílat

věci posílat komplet, už bych ho měla dávno doma opravený a bez nervů.

Takhle jsem to holt stihla na poslední chvíli ale stihla a byl uznána chyba

na objektivu a ne že to je foťákem kterej má po mém předloňském

pádu naťuknutej roh. To bylo totiž první vyjádření servisu na mou

reklamaci. Nic, nezájem o to že jsem psala že se jedná na 99% o

vadu objektivu. Kdepak, nikdo se nenamáhal to vyzkoušet.

Foťák je odřenej tak to je chyba moje a reklamace se

neuznává. Takže jsem se naštvala a napsala nové

vyjádření s tím, že čtvrt roku focení s jiným

objektivem se mi žádná závada neprojevila

za to dotyčnému který měl foťák v cajku

a měl můj objektiv to zlobilo taky.

Takže tím už se zabývali a

nakonec i opravili .....

Ještě v záruce ....

Díky bohu.....

---

Fotopříspěvek bude tentokrát přímo jmenovitý.

Pro pana Al Mana a jeho lásku k lineckým kolečkům.

a potažmo rybízovému džemu. Letos se krásně urodilo!

Focené tedy v mezidobí mým starým leč stále dobrým šroťáčkem.

Ale velmi těžce jsem u něj postrádala manuální ostření

a vidění foceného. I když na zrcadle už jsem v hledáčku

s dioptriemi taky nadoraz a mám už trochu problémy

na šroťáčku jsem fotila opravdu už jen odhadem anebo

se trápila focením v brýlích což byl pěknej vopruz.

Alespoň pro mne.

Já tedy džem nedělám. Po letech kdy jsme doma žádný jiný neměli, protože

na chalupě se rodil rybíz v přebohatých úrodách tudíž se ani nestíhalo

konzumovat a tím pádem se ani nesmělo kupovat nic jiného mám

téhle pochutiny plný zuby. U nás se dělá jinačí mňamka. Falešné brusinky.

A ta zas mizí takovým fofrem, že na to aby mi vystačila na déle než půl roku bych

potřebovala rybízovou plantáž! Naštěstí vypomáhá mamča s její sklizní

takže se můžu dělit i s dcerou.

Šplouchnutí sedmé .....

Sedmé fotošplouchnutí je dnes o "divoké zvěři". Pořád jsem si říkala

co na ten sedmý úkol vytvořit, ale nakonec se mi tak nějak pár fotek sešlo.

Nečekejte nějakou opravdu dravou zvěř, ale Mikovo zadání to splňuje.

V sobotu navečer, když se trochu ochladilo jsem vzala Bobeše na

procházku. Došli jsme k přehradě a stejně jak minule tam seděly

u břehu kačeny s mladejma. Jsou už zvyklé, protože je tam choděj

krmit chataři. Tentokrát ale už neutekly daleko a tak jsem si s Bobešem

sedli na lavičku a pozorovali je jak se pomalu vrací a na břehu si dojídají

svou véču. Bobeš je v klidu pozoroval a tak jsem měla čas je trochu

nafotit. Jsou tam hejna dvě, jedny starší a větší a jedny

menší. Musím říct že ty menší byly oraženější a odvážnější .....

---

A když jsme v neděli grilovali tak se v altánku objevil tenhle soumračník

Zatažený západ .....

Už podruhé jsem se těšila že bch

mít možnost si nafotit západ na místě kde by mi nic

nepřekáželo a už podruhé to bylo zas jen o mracích.

Byla jsem v minulém týdnu na jeden večer a noc u dcery c Litomyšli

a říkala jsem si že to mám jen pár minut na kopec odkud by se krásně

západ fotil. Jenže člověk míní a příroda mění.

Místo hezkého sluného dne den studený a zatažený. A takový byl i západ.

Zatažený, jen po několik vteřin vykukující sluníčko občas mraky

prosvítilo. Kvůli tomu jsem ani nešla ven a jen pár snímků

udělala z oken. Stále doufám, že se mi poštěstí tam

jednou nějaký pěkný západ nafotit .....

---

Začínáme hlasovat potřetí .....

Tedy, už jsem si myslela že tentokrát zůstane

jen při jednom příspěvku. Ono opravdu jsem asi zavařila

nejen sobě ale i vám tímhle tématem který mi připadalo docela lehký.

Jak je vidno není ..... nakonec se sešlo na poslední chvíli ještě

pár zajímavých příspěvků takže i tentokrát máte na výběr.

A to z těchto .....

1. Stará hrušeň v Klášterních zahradách Litomyšl

(VendyW)

2. Lípy srdčité Okrašovice

(Sceneryphoto)

3. Sekvojovec Generál Sherman Sequoia Park USA

(mish - mash)

4. Jedna (ne)obyčejná meruňka

(mé radosti)

Všechno nejlepší .....

Dneska je to 7 let co přišli na svět tři bratři.

Jsem moc ráda, že jeden z nich je můj Bobeš. Všechno

nejlepší můj milovaný kamaráde a příteli a doufám že už nás všechno

zlé opustilo a bude zas už jen dobře. A velký dík patří i mému

kamarádovi který mě díky Bobešově mamince seznámil

s tímto zajímavým a krásným plemenem a je mi

velkou ctí že můžu být majitelem jednoho

takového krasavce ......

Konečně něco jiného .....

...... hezkého, jemného a barevného.

Jak už jsem se jednou zmiňovala, letos mi

růže nedecimovaly mšice, ale housenky. Stalo

se to poprvé a byly horší než ty mšice. Požraly listy,

požraly poupata a tak mi kvetou minimálně a některé

vypadají spíš na umření než na kvetení. Navíc se u některých

začíná objevovat i černá plíseň či co to je a co mi tady

růže ničí každý rok. Díky teplu a suchu se její nástup

zmírnil, ale nezastavil. Je zvláštní že to napadá jen

čajohybridy ale ne růže sadové a popínavé. Ty

jediné mi alespoň trochu dělaly radost .....

Dělaly, protože už odkvétají a jen málo

z nich jsou remonty které kvetou

znovu.

Kolik různých květů může být na jednom keři !

Měla jsem jí ještě v kombinaci červenožluté,ale ta zašla......

Ten čajohybrid uprostřed mi letos udělal ohromnou radost.

Byla vloni přesazená a vypadalo to, že se neujmula. Ale letos vyhodila

jeden jediný výhon a na něm tenhle krásný obrovský květ.

Zatím postrádám v kvetení dvě růže, jednu červenou se smetanovým

rubem okvětních lístků a pak světlounce fialovou. Když jsem ostříhala

drobnokvěté napadené padlím objevila jsem v nich dvě živořící větvičky

nějakých růžiček které ani nevím jaké jsou .... doufám že teď se začnou trochu

mátořit .....

Tohle je výběr všeho možného co mi kvetlo a kvete. Kiwi už ted ne, má snad tři plody,

ale nevím jestli náhodou neopadaly. Ale velkou radost mi udělaly ty karafiátky. Koupila

jsem je vloni za hubičku na příhraniční vietnamské tržnici ještě z několika dalšími

trvalkami a třemi fuchsiemi, pelargonií a převislou begonií. Z těch trvalek zůstaly jen ty

karafiáty a ani jim jsem nedávala moc velkou šanci. Ale ukázaly se jako velké překvapení

a měly květů habaděj. Fuchsie, pelargonie i begonie rostou krásně a když si vezmu že

jsem tenkrát za velkou přepravku kytek dala jen něco přes pět stováků říkám si

že je škoda že bydlíme ve vnitrozemí .....

Ta pelargonie je ve skutečnosti krásně tmavě rudá a taková jak sametová.

Chtěla bych jí letos namnožit a sesadit příští rok s bílým převislým lilkem.

Tyhle květinky už jsou z Klášterních zahrad v Litomyšli fotila jsem je minulý týden.

Tenhle kout zahrad je nádherně osázený právě ve stylu starých zahrad.

No a moje poslední orchidejová akvizice. Zas miniorchidej

do kterých jsem se opravdu zamilovala.

Závěrečný pelmel .....

To, že jsme jeli s dcerou a jejím

partnerem za kamarádem na jih nebylo jen tak.

Jelikož ho bere jako svého dalšího tátu, protože oba mají

neskutečně moc stejných zájmů a dokonce i zvyků, (a já si

nebýt stoprocentně jistá že opravdu není její otec bych řekla)

že tomu tak i je) chtěla mu svého přítele představit.No a na mě

bylo otrimovat Bobešovýho tátu. Tedy bylajsem o to požádána.

Původně mi ho měl přivézt k nám na chatu, jenže cesta se

nekonala a tak jsme todomluvili na tohle setkání. Jel s

námi i náš Bobí, protože původně

plánovaný pobyt s Matesem

jsem rozhodně zavrhla.

Za prvé vím jak se

chovají oba Bobešové k sobě navzájem, za druhé ten náš

se nemusí hlídat kam zrovna leze, což Mates by se musel na každém

kroku a za třetí vím že velkej Bobeš zrovna moc jezevčíky nemusí.

Ale jako vždy to bylo skvělých pár desítek hodin, tentokrát obzvlášť

přínosných pro dceru. Nejen že si kamarád s jejím partnerem padli

do noty a byl tedy náhradním otcem schválen, ale měla možnost

si zajezdit s traktůrkem, mít tu čest vytáhnout uloveného pstruha

(aspoň v něčem se vydala na chvíli v mých stopách, i když já

ty ryby chytala od mala) a zjistit jak to chodí ve včelích

úlech a včelstvech vůbec. Vůbec se nám nechtělo

zpátky, což je obvyklý stav věci. Zvlášť proto,

že povětšinou se nám podaří tenhle

výlet tak jednou ročně. A to je

fákt málo. Ne proto že by

jsme byly nevítané, ale

pro celkový nedostatek času jak ze strany mé dcery

tak i mého kamaráda a skloubit to dohromady s jejími turnusy

a jeho vláním v práci, případnou možností že se tam zrovna

bude vyskytovat během týdne a navíc bez rozsáhlého

příbuzenstva, je opravdu oříšek.

---

Kamarádova velká záliba. Stádečko quesantských ovcí. Vlastně to byl

první impuls k tomu jeho hospodaření. Tyhle všechny už jsou čistokrevné

a papírové. Ty první tři ještě zdaleka nebyly "urozené". Z nich zbyla

jen Ludmila, nejstarší ovečka a šéfka celého stádečka.....

Jsou to takové terénkozy ....

Při jízdě na traktůrku jsem to svoje dítko bohužel nevyfotila protože

jsem neměla foťák po ruce, ale při výlovu už ano, protože jsem tam

číhala na vážku. Samozřejmě nepřiletěla .....

Ovšem když jsem viděla to plivátko, nevěřila jsem že by tam vůbec nějaké ryby mohly být.

Stejně tak že je to hlubší než to ve skutečnosti vypadá. Opravdu

tam jsou a opravdu to hluboké je. A to je ještě hodně nízký stav vody protože

je výška hladiny v rybníčku odvislá na výšce hladiny řeky. Voda tam

totiž prosakuje z řeky ......

Dobojováno! A hurá s ním do udírny.....

A nakonec velkej Bobeš a jeho pózování .....

Náš Bobeš se v předtuše toho, že i na něj přijde brzy řada raději držel

v bezpečné vzdálenosti....

A jeho zamáváním ocáskem se loučíme s krásným koutem ve stínu Novohradských hor.

Opeření obyvatelé .....

Jako poslední obyvatelé

ZOO kterým patří samostatný článek

jsou ptačí obyvatelé. Čili ptákem jsme začali,

ptáky končíme. Je to skupina která je

zastoupená jen pár kousky , a to

ponejvíc papoušky .....

V době naší návštěvy

byli venku jen dva druhy arů,

pak ibis a jeden druh který si buhužel

nepamatuji jak se jmenuje, ani

jsem si nevycvakla popisek

a ani jsem ho nenašla

na wiki.....

Dokonce ani

v seznamu chovaných

zvířet, takže asi je to nějaký

nový přírůstek který ještě nestihli

do seznamu zapsat. A pak taky

jednu zvláštnost v ptačí říši zde

mají. Hrůzoptáka. I když

moc hrůzně nevypadá.

Za to je velmi

starý. Až

z pravěku .....

---

Tihle krasavci vás uvítají hned u vchodu. A mluví!

Tedy ten červený.Slušně vás pozdraví Nazdár a začne

se předvádět ze všech stran.

Tuhle ptačí podivnost jsem nenašla nikde, takže nevím jak se

jmenuje. Pokud třeba někdo z vás na to přijde, tak budu ráda.

Ibis slámokrký. Patří k brodivým a pochází z Austrálie.

Zobák mu slouží jako sonda při propátrávání různých skulin,

mezer, ve vodě nebo blátě kde hledá potravu.

A to je on. Hrůzopták, byť vypadá naprosto normálně. Ne, ten název

jsem si nevymyslela, je to oficiální název pro ptačí jedince kteří mají svůj

prapůvod v pravěku. Hrůzoptáci patřili k nelétavým dravcům a v pravěku dorůstali

velikosti až 3 m. Seriema je tedy o dost menší, měří mezi 75 - 90 cm. Obývá

otevřené krajiny, savany a pastviny v Jižní Americe. Je všežravá ale nejraději

si pochutnává na hlodavcích, jiných ptácích ale i hadech.

V ZOO mají dvě, ale stejně jak ostatní obyvatelé i ony držely siestu a navíc

mezi keři ve výběhu nebyly moc vidět. Tenhle portrét jsem si vypůjčila z netu.

A tenhle je můj

Tolik o návštěvě v ZOO Dvorec kterou návštěvníkům Jižních Čech můžu

rozhodně doporučit. Jelikož není velká dá se klidně zařadit do výletního

programu třeba při návštěvě Českých Budějovic případně jiném

výletování po jihu. Pokud chcete vědět víc tak se můžete

podívat na tyto stránky.

Hrbatý manekýn .....

Jedním

z mála zvířat

která si užívalo teplo

a sluníčko, ba přímo

se v něm vyžívalo

a nechalo se

i vesele

zvěčňovat s návštěvníky

ba co víc, dokonce se chtělo i mazlit

byl velbloud dvouhrbý.

A bylo to nadšení

oboustranné.

Jelikož se málokdy najde příležitost si fotit velblouda

takhle zblízka, navíc když vám sám strká tlamu před

objektiv a žďuchá do vás

tedy pokud zrovna nejste na dovolené v

Egyptě pod pyramidama, věnovala jsem se spíš jeho

portrétům, než celkovým záběrům.....

---

Detail nožky

Ani dcera tomuhle manekýnovi neodolala a nechala se s ním vyfotit

Všimněte si dalšího návštěvníka který s velkým zájmem poslouchal

výkladu o těchto zvířatech .....