Den před koncem roku k nám na terasu
zavítala vzácná návštěva. Popravdě už jsem si říkala jestli se dotyčnému něco
nestalo když se tak dlouho neukázal. Skoro celé dva roky! Jak jsem dneska zjistila při
prohlížení galerií tady na blogu. Jak se říká když nemůžeš něco najít, začni hledat
něco jiného. Já tedy vím přesně co jsem hledala, ale našla právě i to něco jiného.
A zjistila jak strašně utíká čas.
Tenhle návštěvník či návštěvnice je vzácný nejen u nás ale vůbec v celé republice.
Naši terasu si jeden čas velmi oblíbil a býval tu dost častým hostem, asi kvůli
naší vrabčí kolonii na jejíž obyvatele si brousil zobák a drápy. Než přišel na fígl
jak se jim dostat na na zobáček byli před ním v houštině dřišťálových keřů v bezpečí.
Čehož hojně využívali k tomu aby se mu velice hlasitě posmívali. Až jednou změnil taktiku
a vlítnul plnou rychlostí do toho houští a jednoho posměváčka se mu podařilo
ukořistit. Neměla jsem ho za to ráda, ale taková je příroda. Původně jsem si myslela
že to je poštolka. Jenže když jsem pak porovnávala fotky které jsem nafotila s tím
jak poštolka vypadá byl to veůlký rozdíl. A záhada byla na světě! Copak to je za
ptáka! Pátrala jsem v obrázcích ale neznajíc jméno nemohla jsem na nic narazit.
Až znalec přírody DRAK mi napsal že se jedná o Motáka pochopa nebo také
Motáka šedého. Pak už to bylo jedna dvě když jsem znala jméno tak strejda
Gůgl vyplivnul informace a obrázky velice rychle .....
Dokonce jsem zjistila že pár těchto vzácných ptáků byl u nás vysazen u Kuřimi ale
odtamtud zmizel. Možná že právě ten "náš" je onen vysazenec a přesídlenec
do našich končin. Každopádně má rád porosty rákosí, a to splňuje jeden
nedaleký rybník. Shodou okolností kousek od té místní bledulkové rezervace,
tudíž předpokládám že asi našel domov tam .....
Fotila jsem přes okno a navíc s malou možností přiblížení za zatažena
takže fotky nejsou žádná kvalita.
Ani se nechtěl oproti minule otočit a tak seděl neslušně zády.
Takhle to dopadlo když se vydali ven psi
A když už jsme u té nekvality tak z jiného soudku. Protože máme za humny
překladiště a seřazovací nádraží světelný smog je tu na denním pořádku.
Tentokrát ale vznikl zajímavý světelný úkaz, který jsem tu ještě nezaznamenala.
Popravdě mne na něj upozornil manžel který šel pustit psy domů. Takže jsem se
snažila alespoň trochu to zachytit. Z ruky to ale nebylo ono a z šesti obrázků byl
s hóódně zanhouřenýma očima použitelný jen jeden. Muselo jít o nějaký odraz,
protože světla svítí normálně dolů na koleje. Ale jak se vytvořily tyhle světelné sloupy,
bůh suď.
Můj loňský vánoční dárek jsem si vždycky chtěla vyfotit v běhu ve sněhu.
Pořádně se to podařilo až ten večer kdy jsem fotila tu sněhovou nadílku
tady kolem ...... zkoušela jsem to v různou dobu a různými režimy a
nastavením
S prioritou clony
Program na focení v noci
Ale paradoxně nejlíp mi to připadá na automat. Ostré a pěkně vykreslené
Tentokrát priorita času. Aspoň zas vynikla ta svíčka .....
