The Tap Tap.....

Jako tečka za týdením kulturním

maratonem v Ústí nad Orlicí byl pro nás sobotní dvojkoncert dvou zajímavých kapel. Tak Odřej Havelka není žádná

neznámá, tou pro nás bylo jiné hudební seskupení. I když jsem v televizi párkrát viděla záběry z jejich vystoupení

nikdy ale ne celý koncert a na živo.

Dost mne překvapil i syn s dcerou když oba řekli Jdeme už na ně. A šli jsme....

Každému bych to přála, ba dokonce doporučovala, protože pak by si teprve uvědomil jak se má i přes to

že se mu může zdát že se na něm, život točí jak čamrda a neustálemu připravuje nová a nová příkoří.

Ano, je na něj možná zlej osud, ale je zdravej!!!!! Má dvě ruce, dvě nohy, vidí, slyší, může se pohybovat po svejch,

může se věnovat plně veškerému pohybu. Není nijak omezen....

To oni nemohou. Jsou přikovaí ke svým vozíkům, jsou vězni svých těl. Ale neztrácejí humor, nadhled a radost ze života. A ještě jí dokáží rozdávat mírou plnou všem kolem.

A kdo tedy jsou The Tap Tap?

The Tap Tap

Kapela The Tap Tap je kapela složená z tělesně postižených studentů a absolventů škol pražského Jedličkova ústavu. Kapelu v roce 1998 založil a dodnes vede Šimon Ornest. The Tap Tap pravidelně vystupuje na českých festivalech (Rock for People, Mezi ploty, Trutnov Open Air Music Festival) a v zahraničí (v roce 2012 na LOH v Londýně, dále také v Moskvě a v předchozích letech v Madridu, Varšavě, Bruselu).

Mezi poslední velké úspěchy kapely patří například vystoupení na Pražském jaru, uspořádání 1. ročníku festivalu Pojď dál nebo nevídané charitativní akce (paralelně konaných koncertů v Praze, Brně a Ostravě) - Koncertu proti konci světa. Dále také již třetí ročník Mikulášské v Opeře, která byla také vysílaná v přímém přenosu na ČT2 a ČRo2.

V současné době The Tap Tap chystá turné spojené s výstavou černého humoru na téma handicapovaní a další zahraniční cestu, tentokrát do Izraele. Mimo to The Tap Tap pokračuje v rozvoji multifunkčního bezbariérového vzdělávacího centra - STUDEO.

Mimochodem, pokud se vám zdá jméno Ornest povědomé, tak ano. Šimon je syn

hereckých rodičů. A výborných. Dany Kolářové a Jiřího Ornesta.

Musím říct, že jsem se nejdřív docela bála, že bude návštěvnost dost malá, soudě podle toho jak už jsem za ta leta zjistila jaké někdy krajně tupé myšlení zde vládne. Ale mile mne překvapilo, že náměstí bylo zaplněné stejně jak kdyby hrála některá jiná a známější "zdravá" kapela....a nejvíce si to opět užívaly děti.

Chytlavé vlastní ale i převzaté melodie je roztančili pod pódiem.

Energii a životní postoje, přístup k životu i k nám "normálním" lidem a rozhled těchto lidiček bych přála leckterému politikovi,

který si stěžuje na to jak jsou na něj všichni zlí a oškliví......

---

Jejich nejznámější písničkou je asi Ředitel autobusu kterou pro ně složil Xindl X

Jako vždy je tu k mání spousty fotek ale tentokrát zase budou k vidění zde.

Myslím že to stojí za to skouknout je....

Zvuková zkouška

Dalš ani nebudou potřebovat komentář

A jede se naostro

Hlavní moderátor....

.....a sólista. Ten s tmavými brýlemi.

Nenechte se zmýlit, to není dívka ale chlapec....s velmi příjemným hlasem...

....který zpívalo tomto kole. Ředitele autobusu (ta samá písnička jak je video)

To je zatím vše, do té galerie stojí za to zabrousit. A až na vás padne chandra že vás bolí celý člověk, že je k vám život nespravedlivý vzpomeňte si na tyhle lidi.....protože když je vidíte a slyšíte zpívat Smetanovu árii Proč bychom se netěšili, když nám pánbůh zdraví dal....tak je vám jasné jak se vlastně i s tím vším loupáním v kříži máte dobře.....

Pocity .....

Proklatí básníci, jak touhy vaše znám….

Jak kruté je milovat a zůstat na to sám.

Jak kruté je milovat a muset odvracet líc,

Jen nechat kanout slzy a dál nic víc.

Ach ty krůpěje srdce plačícího, raněného k smrti

Kanouc pomalu k věčnosti a zhoubě

Den první, den poslední…..

a v dálce dravec uchvátil nevinné holoubě.

Proklatí básníci, všemi nenávidění

Svá srdce láskou obtěžkaná vy dali kdysi v šanc….

Nikdo neuměl vrátit tu lásku zpátky

Nebo nechtěl?

Ó jak bolí když se ohlédneš za zavřenými vrátky.

Kam vstoupit nesmíš i když tvoje srdce pláče

Chtělo by jít, v těle touhou zmírá….

Však místo to zapovězené je mu navždy

Hořkosti v kalichu už plná je míra….

Jak kruté je milovat a zůstat na to sám…

Jak kruté je milovat a nevědět jak dál.

Jak kruté je milovat když vrásčitou máš líc,

Jak kruté je milovat když za to sklízíš jen smích…..

Mraky za oknem.....

Včera jsme opustili Prahu v místě

vjezdu do Břežanského údolí a pohledem na vrch Závist. Díky novému obchvatu a tunelům Cholupický

a Lochkovský se Břežanské údolí nádherně vyprázdnilo a tak už je průjezd podstatně lepší. Dokonce už byly pospraveny

i následky loňských povodní které části silnice podemlely.

Jak jsem psala, měla jsem protentokrát už foťák připravený a tak jsem si po cestě vesele fotila.

Co mne zaujalo nejdřív a díky své proměnlivé podobě, byly mraky. Ono totiž chvilku svítilo sluníčko, aby se zase na chvilku schovalo a opět vykouklo.....

Mraky se přeskupovaly, měnily tvary a poskytovaly tak vděčné téma na focení....a skvěle doplňovaly focenou krajinu

---

Pár pohledů na Brdy, jmenovitě hřeben nad Všenory s Cukrákem

Je krásně díky rozdílu v zeleni vidět že tady silně převládají buky nad jehličnatými úseky protože to tmavé nesjou stíny od mraků, ale jehličnaté partie.

A Brdy ze strany od Dobřichovic

S podivem jedna z mála řepkových. Ne že bych jí nechtěla fotit, ale ona stačila za čtyři dny dost odkvést

Před Čáslaví trochu začaly mraky strašit, ale nakonec z toho strašení nic nebylo

Pohled na pás Železných hor, v té "prohlubni" stojí na vrchu zřícenina hradu Lichnice. Z jejich hradbou, tam kde spadávají zase do nížiny jsme měli tu naší chalupu kam jsem tak strašně ráda jezdila...při sjezdu z nich, opačným směrem je nádherný rozhled do krajiny okolo Čáslavi....

A ještě jedna řepková. Tentokrát z okolí Vysokého Mýta

To by byly mraky a příště se budeme věnovat kostelům v krajině...tak jak se daly zachytit z auta

Cestovní přes Prahu.....

K nejvytíženějším silnicím u nás patří i R4 na jih Čech. Máme to štěstí,

nebo smůlu že u ní máme chatu. Ti z vás kteří si pamatují slavné Andělské schody jí budou znát

ještě v její vcelku romantické podobě. Silničku mezi lesy, která se šplhala z Prahy do kopce

k Cukráku a pak dál se houpala jak vlny směrem na Dobříš a Příbram. A přejelo po ní o dost míň aut i když to byla ve své době také slavná cesta do rozsáhlých rekreačních oblastí. Dens už je z ní široká, přetížená čtyřproudovka,

věčně zaplněná auty která míří do a z Prahy do nově vystavených satelitů okolo Prahy.

No a jakýkoli problém na ní znamená opravdu dlouhánské kolony a velká zdržení. Jeden takový zádrel tam byl

i v době kdy jsme se na chatu vypravili. Oprava dvou pruhů ve stoupání k Cukráku.

Jednoduše řečené, ovšem dosti problematické ve skutečnosti. Znamenalo to kolonu končící na úrovni Zbraslavského zámku

a časová ztráta víc jak hodinu. Takže jsme zvolili při cestách z a do Prahy objížďky přes Radotín . To že po dvanácti letech ježdění po této trase muž zakufruje při každé příležitosti mne tedy nenapadlo. Ale stalo se. A že to skončilo většinou ostrou hádkou a osočením proč nic neříkám když vidím že jede špatně je nad slunce jasné. Neříkala jsem. Schválně. Protože když jsem říkala, dostala jsem zase vynadáno že rozptyluju a pak se manžel místo na správný směr dostal na obchvat na kterém jsme neměli co dělat protože nemáme dálniční známku....

No, nebudu to prodlužovat nakonec jsme se dostali kam jsme potřebovali, ale náladu jsem měla hodně pokaženou....

Při návratu jsme se stavovali k mamince a volili cestu přes Radotín a nahoru do kopce přes Slivenec. Projížděli jsme pod jedním z mostů který patří mezi evropské rarity. Jak způsobem stavby, tak i výškou a tím že je do zatáčky.

Údolí nad kterým se klene má velice poetické jméno, Slavičí.

Měla jsem protentokrát foťák připravený abych na zpáteční cestě mohla nafotit některé krásné výhled do krajiny které se dají fotit dobře i z auta a tak vám teď představím pár pražských pohledů které nejsou až tak známé. Jen omluvte občasný odraz ve skle okna.....

---

Než jsme se tak nějak vymotali kam jsme měli, projížděli jsme zelenými tunely kolem silnic, které tvořili šťavnatě zelené větve dubových lesů okolo Všenor

Lochkovský most

Pohled na pražský "Manhattan" s výškovými budovami. Jinak to je pohled na pankrácký vrch. inak mezi stromy vykukuje i vyhlídková věž kdysi nádherných a prestižních barrandovských Teras které postavil strýc Václava Havla.... Ty oblouky patří tramvajové trati ze Zlíchova nahoru na Barrandvské sídliště. Jsou tu zajímavě řešené stanice pro dobrou orientaci. Každá má svou barvu takže se začíná bílou, přes žlutou, zelenou, červenou a modrou. Navíc má každá svou signalizaci toho že přijíždí tramvaj. V chodníku se rozbliká světelný pás.....

Pohled na Branické skály. Je tam krásné procházení a pěkný pohled na celý barrandovský vrch a Dívčí hrady

Tuhle křižovatku nad Andělem fotím ráda, vypadá to tu jak to vypadá v evropských metropolích. Staromilci a starousedlíci sice asi mají výhrady dodnes, s nostalgií vzpomínají na časy když tu stávala Ringhoferka, tedy později Tatra kde se vyráběly tramvaje. Já si zažila obě podoby, ať už se starými domky s obchůdky v přízemí které měly svoje kouzlo, ale i tuto novou a musím říct že mě se tedy líbí moc.....

A jelikož se zase musíme z Pahy dostat na naší trasu bez dálnice a silnic s poplatky, musíme se vracet na Zbraslav abychom se přes Břežanské údolí dostali tam kam potřebujeme. Tohle je pohled na vrch Závist kde stávalo jedno z největších keltských opidií.

Tímto tak trochu oslím můstkem jsem se dostala na další cestu a k dalším fotečkám které tu uvidíte. Tedy ty které jsem fotila po cestě domů.....

P.S. Kdyby tyhle dnešní fotky viděl SR tak by jistě oprávněně juchal, že mne ani napodruhé do AK nepustil....

Sokolníci na pódiu.....

Že nejen hudební zážitek byl ten pondělní

koncert, dokazují dnešní fotečky. Ti kdo jsou z obce blogerské na FB už asi vědí o co jde, tam už jsem fotečky dala

ale ti kdo nemají tu možnost se dneska mohou podívat na jednu zajímavou a pro mne tedy velmi pěknou podívanou.

Když jsme po dlouhém a dosti marném hledání místa s dobrým výhledem jedno jakž takž přijatelné našli,

povšimli jsme si lavičky za námi na které byl nápis NESEDAT - BUDE SLOUŽIT K VYSTOUPENÍ !....

Trochu jsem se zarazila protože jsem nevěděla jestli to patřilo k předchozímu programu nebo jestli a jak se to vztahuje k tomu koncertu. Dál jsem se nepídila a šla jsem se infiltrovat k fotografům u pódia. Když jsem fotila záběry zpoza pódia najednou mi došlo že na něm přibyla ještě jedna postava, navíc oblečená v historickém obleku. Okamžitě jsem hodila navrátila zpátky abych zjitila oč se jedná. Na pódiu stál mládenec s mošničkou přes rameno a koženou rukavicí na ruce.

A pak mě to docvaklo! Sokolník! O jejich prezentaci jsem četla v programu a bylo mi líto že je odpoledne, a my tam budeme až večer. A pak mi ještě zpětně došlo, že když jsem odcházela k pódiu, na té lavičce stála dívčina také v historickém.

Pozorovala jsem tedy co se bude dít a najednou se ozvalo charakteristické písknutí, ozval se šum křídel a mládenci přistála na ruce krásná káně..... chvíli nám všem pózovala a pak odlétla někam směrem tam kde stál syn s dcerou. A šup, z druhého rohu náměstí dorazil zase jiný dravec. A tak si tam tak pěkně poletovali sem a tam a já si říkala jak musí být skvěle vycvičení a zkoncentrovaní že v té tmě, blejskání blesků a hlavy na hlavě najdou toho svého sokolníka.

Tak pravda, jeden orlík si udělal trochu svůj vlastní program a usadil se na vršku stage kde se chvíli producíroval, ale stejně si to pak rozmyslel a ladně se snesl zpět na rukavici sokolníka....

Byla jsem ráda, že tu prezentaci tak pěkně do koncertu zařadili, protože to bylo opravdu zajímavá a hlavně krásná podívaná.....

---

Za odměnu kuří nožka

Jsem já to ale fešák, co?

Pak se ale něčeho lekla a začala se plašit....(nespletla jsem se, ono to není TO káně ale TA káně)

V dravcích se nevyznám, opravdu správně dokážu bez nápovědy určit jen poštolku, supa a pak samozřejmě jednoho z nejznámějších orla bělohlavého, a tak co je tohle za krasavce nevím. Ten seděl na ruce právě té dívčině za námi.

Tenhle si udělal samostatný výlet na stage....

A tady je, symbol Ameriky a jejich heraldický pták. Orel bělohlavý....mimochodem pěkněj kousek ptáka to byl. A to bych tipovala ještě na mladého ptáka vzhledem k tomu že ještě neměl úplně svou klasickou sněhově bílou hlavu.... i ten nám pak přistál za zády, ale s odletem byl tak rychlej že jsem ho nestihla vzít v detailu. Akorát pěkně synkovi načechral svým nízkým průletem čupřinu.....

Přesné přistání

Jo, a byli to mimochodem sokolníci ze Slovenska.....