Město za svítání....

Nerada vstávám brzy. Nikdy jsem to ani nepotřebovala

až na pár výjimek, které by se za celý můj život vešly možná do desítky maximálně dvacítky dnů.

Jedním z nich byla předminulá středa kdy jsem musela na rehabilitaci už ráno v šest hodin. Nekřesťanský čas ale i v obluzení spánkem se projevil můj fotofanatismus když jsem jako po první věci hrábla po foťáku. Tak možná stihnu nějaký pěkný východ..... Stihla bych, ale to by město nesmělo ležet v kotlině a ještě kolem dokola být baráky. Ale pár výcvaků jsem udělala, přiznávám že jsem si brala foťák hlavně kvůli sakurám které jsou tam nově vysázené podél chodníků a krásně kvetly.....

---

I když se to nezdá tahle fotka vznikla jen pár vteřin po té první

A šup, stejný čas jen pohled do dáli .....automatika dělá divy....

Ale když jsem z rehabilitace vylezla, světlo už bylo opravdu a tahle krasavice lákala svou barvou:"Podívej, jak sladce vypadám!"

Tam někde vychází sluníčko....

.....o čemž vypovídá barva oblohy

Jenže ty sakury mi nedaly spát a tak v pondělí, opět cestou z rehabiliace jsem je fotila už za poledne. Tedy některé. Ta u střediska už byla odkvetlá, stromořadí v ulici už taky pomalu shazovalo květy, jen dvě velké u místního pomníku válečným hrdinům vypadaly jak růžové fontány.....

Jen ty zatracené stožáry na vlajky kdyby tam tak nestrašily v záběru...

Ať jsem dělala co jsem dělala nešlo je prostě vyloučit....

Asi se budu muset naučit retušovat. A propó....děláte to někdo? A v jakém programu?

Našla se tu dobrá dušička (Majko děkuji) kterou zasvrběly ruce a ty hnusný sloupy mi vyretušovala. Takže tady jsou ty krasavice bez rušivých sloupů....

.....a tady i bez té kysny ....

No jo, editory jsou holt všemohoucí

Dneska razím znovu a doufám že už vyfotím opravdu echt sakury. Ty krásné plnokvěté, růžové a nadýchané jak cukrová vata.....

Zlomek toho co jsem měla do Repech a něco navíc....

Na repešské setkání jsem se připravovala

už od ledna a tvořila jsem a tvořila...mezitím se tu a tam někdo ozval s tím že by si rád něco nechal

také udělat.....buď jsem to měla v záloze nebo jsem dělala něco úplně nového.

Je ale hodně zrádné spoléhat na to že to co jde tak dobře na odbyt teď, půjde i tam. Takže na rozdíl od věcí které jsem dělala na zakázku kdy o kombinovaná vajčka byl ohromný zájem, v Repechách se prodalo z těch které jsem si tam připravila

jen jedno.....za to se prodaly věci které jsem vůbec ani nečekala že by o ně byl zájem. Trochu mi sice zkřížila plány ta operace ramene, nicméně vyšlo to všechno tak nějak nakonec dobře. Zbylo mi sice dost věcí ale něco mi vzala k sobě do hotelu jedna ze šikulek z fb komunity píchalek, něco Katka na velikonoční výstavu. A pak přišla skvělá nabídka ovšem po veškerém probírání ze všech stran a konzultacích s dcerou jsem jí musela s těžkým srdcem odmítnout. Ona Ostrava je přece jen dost pro mne z ruky a výsledek prodeje hodně nejistý i když bych byla ve svém "oboru" jediný prodejce a stánek měla zcela zdarma. Za to náklady na cestu vysoké. Je to škoda protože ukazovat jak se co dělá by mne hodně bavilo.....

A tak začínám mít docela absťák a mrzí mne že nemůžu nic dělat. Tedy něco chci ještě zkusit a něco dodělat, ale tolik jak jsem dělala doposud už ne.....

Tohle vajíčko jsem nazvala zbytkové, je dvanácticentimetrové a je ze zbytků nastříhaných stužek které se mi po tvoření nahromadily a bylo mi je líto vyhodit.

Tohle byla jedna zakázka.....byla dvě a dodělávala jsem je ještě dopoledne před operací....

.....a tohle jsem si za odměnu udělala pro sebe do obýváku

A to je zase až do podzimu všechno z mého tvoření.....pak začne zase příprava na vánoce

Katedrála Notre - Dame v Remeši....

Ani nevíte jakou mám z následujícího příspěvku ohromnou radost.

Poslal mi ho člověk který byl od mala mým skorobráškou a já díky němu trávila jako jedináček dětství ne tak úplně bez sourozence s výhodou toho že byl vždy vrácen právoplatným majitelům. Užívala jsem si s ním ohromnou srandu v letech dospívání a myslím že i on se mnou a mou kamarádkou, potažmo s celou naší bandou na chalupě.

A i proto že je vidět jak můj nápad dokáže zaujmout i člověka zcela technického ražení. Navíc nemá blog, nechce si ho ani kvůli tomu zakládat ale i tak se chtěl zapojit. Takže nejjednodušší bylo že mi napíše článek s fotkami do mejlu a já mu propůjčím místo na hostování....

A myslím že to stojí za to! Katedrála v Remeši je něco naprosto úžasného a já se nedivím jeho pocitům které z její návštěvy měl. Něco tak ohromného člověku připomene okamžitě jeho vlastní malost, ale zároveň i hrdost na to, jak to dokázali staří stavitelé dokázat bez výdobytků dnešní tavební techniky a materiálů.

Takže dávám ti Macku slovo......

Katedrála Notre-Dame v Remeši patří bezpochyby k nejvýznamnějším církevním stavbám Francie. Byla postavena na žádost remešského arcibiskupa a sloužila ke korunovaci francouzských králů. Tomu odpovídá její velikost a majestát. Stavba začala kolem roku 1210 na místě staršího chrámu a katedrála byla postupně dostavována a opravována; mohly za to požáry, války a jiné okolnosti, jako například daň na olovo - teprve po jejím zrušení byla zcela dokončena střecha. První dvě korunovace probíhaly ještě na staveništi a svoji definitvní podobu získala katedrála až v 18.století. Pro představu o jejích rozměrech lze říci, že je o 20m delší než největší fotbalová hřiště a vyšší než petřínská rozhledna.
Ke katedrále přiléhá palác Tau, sídlo remešského arcibiskupa. Je v něm uschována ampule se svatým olejem, sloužícím k pomazání krále při korunovaci a mnoho dalších cenných artefaktů. V paláci přebývali králové před korunovací a následně se v něm konala hostina.
Spolu s krásnou bazlikou sv.Remigia, která se nalézá v remešském opatství a palácem Tau je katedrála zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Já ještě dodám že za první světové války byla katedrála zle poničena. Práce na její obnově však započaly hned rok po skončení války a byly dokončeny za význačné finanční pomoci amerických finančníků Rockefellerů v předvečer dalšího světového válečného konfliktu v roce 1938.....

---

Katedrála je tak velká že zachytit jí celkově se moc nedá, tak alespoň částečně....

A ještě obrázek jak vypadala po ostřelování Remeše za 1.světové války

Doufám že se vám výlet do Francie líbil.....

Třešničky - nevěsty....

Třešničky nevěsty
stojí tu u cesty....
Radost rozdají, květy jak sníh roztají....
Plody pak svými rozpuklé rty osvěží
a zpráva o jejich sladkosti
po kraji poběží....

Třešňové květy do jedné věty

Skočily mi…

Jejich krása přelétavá

Jen chvíli nás laská….

Druhé jméno jejich jest láska….

Polibek májový, bolesti zahojí.

Pod rozkvetlou snítkou na sadu,

Každému okamžitě zvedne náladu.

Sladké je podat svá ústa,

Vášeň v nás rychle vzrůstá….

Třešničky nevěsty,

V dálce nás čekají…

Tiše jen stojí a na nic se neptají.

To jen my se pořád ptáme, co bylo, co bude

A tak dále…

Jarní královny zahrad.....

Myslím že právem je královnou

dubnových zahrad magnólie. Vznešenost jejích květů, které jak

svíce září na větvích, u některých druhů i krásná vůně, to vše z ní dělá klenot zahrady. Já jim nikdy neodolám

a vrhám se do dalšího a dalšího focení. I když jsem zjistila že ty které jsem fotila minulý rok letos kvetou nějak chudě a mají i o dost menší květy....ale našla jsem tu po vsi i pár jiných které byly naopak obalené květy.

Letos díky tomu zvláštnímu počasí kvetou naráz,

jak Magnolia stellata tak Magnolia soulangeana

Magnolia soulangeana

---

Loňské květy byly o poznání větší

Magnolia stellata

Na téhle sérii je i vidět jak rozmanité tvary květů může mít jedna odrůda.