02 března 2014

Střípky z vycházky....


Z poslední místní vycházky mi zbylo ještě něco fotek
které jsou takové povšechné. Jsou to určité zajímavosti které mi padly cestou do oka a do objektivu.
Jelikož se tak nějak nehodily do jednotlivých povídání a souborů, předkládám je teď v samostatné kapitolce.

Normálně se drátům a sloupům pokud to jde vyhýbám, tady jsem je naopak záměrně využila jako modely.....a trošku poupravila....



Sušin jsem letos moc nenafotila, to v jiných letech toho bylo víc. Tak alespoň tenhle jeden bodlák. Ostatně si o to přímo říkal....svou osamoceností



Když jsem si tak seděla na kopečku na sluníčku, ta tráva se mi míhala před očima s každým jemným fouknutím větru...


.....a tohle bylo za ní


Zatímco Mates pořád někde rejdil, Bobeš to pojal po svém....prostě panička se vyhřejvala tak proč on by nedělal to samé?


Ty kočičky byly opravdu kočky! Velké a souměrné....



To že jsme došli na místo z názvem Studená hůra se ukázalo být vcelku pravdivým názvem. Ležely tu ještě zbytky sněhu. Marně jsem pátrala v paměti i v archívu kdy tu naposledy sněžilo tolik aby byl ještě v pangejtu nějaký sníh. Dcera mi tvrdila že ještě někdy v půlce ledna....já fakt nevím....jen vím že jsem tu sníh naposled fotila 9.12.


Nejen na chatě, ale i tady se (ne)vesele kácí....jenže tady se to v těch ohromných výměrech ztratí. Ale ta vůně!!! Ta byla úžasná....


Tyhle mechové "botičky" na kmíncích mi silně připoměly obuv která byla kdysi obrovským hitem, pak se na dlouhá léta ztratila aby se na rok zase vrátila....aneb Sněženky a machři a yetiovky Michala Suchánka v přírodním vydání


Smutná realita dnešních dní...nebát se a nekrást nebo nebát se a nakrást....pokud možno co nejvíc?




Už se otevřely o dost víc.....jehnědy na olši nad přehradou


Stínohra stromová čili když se stíny dlouží ....


Tak.....a to je z procházky všechno. Příště se na chvíli zase podíváme do Prahy, tentokrát už opravdu na architekturu pražských Hřebenek a malou procházku po Petříně. Na vily mi karta stačila, na Petřín, tam kam jsem chtěla už ne. Tak holt zase až příště.....to už by mohl být Petřín opravdu jarní....

28 února 2014

52 / 52


1/ Pátek - 2/ sobota 21.2.14 - 22.2.14
Hurá! poslední týden tohodle projektu. Už jsem moc ráda že končí, protože mi dal zabrat víc jak celá 365ka. A taky zase ukázal jak ten čas šíleně letí.....další práce na úklidu listí ze zahrady, abych než půjdu s tím ramenem měla co nejvíc hotovo.
Takže ho mučím a mučím. A dělám a dělám....V pátek se ukázala dcera a dneska syn. Oba na skok. Dceři schválila banka tu konsolidaci a navíc ještě si může půjčit v rámci toho nějaké penízky takže si bude moct dokoupit věci do bytu...Syn přišel s partnerkou a štěnětem jejich rodičů na seznámení i s jinými příslušníky rodu. Bobeš s Matesem byli raději odsunuti domů a tak se seznamoval jen s labíkem. Bak si ho chtěl evidentně donést domů jako další plyšovou hračku do sbírky....
Skóre dní: Vždycky nějaká radost byla, a i víc....

3/ Neděle 23.2.14
Sluníčko! Od rána....
A tak hurá ven ....a že jsme si to užívali všichni, jak já tak přízemáci. Na sluníčku bylo krásně, seděli jsme a koukali do kraje protože bylo krásně vidět, a nebo přízemáci rejdili kolem. Bylo to krásně dobíjející a pozitivní a na chvilku se člověk zbavil blbejch myšlenek. Nějak odpluly pryč. Jenže bohužel opravdu jen na chvíli.....
Skóre dne: Relax na sluníčku je jedna velká radost

4 / Pondělí 24.2.14
První kávička na terase s obchoďákem co k nám jezdí a jelikož už se známe přes deset let tak je to vlastně kamarád, kterej se vždycky na tyhle chvíle moc těší. Že si sednem na terasu nebo do altánku a na chvíli vypne. Celý den krásně sluníčko a tak se těším na zítřejší cestu do Prahy....
Skóre dne:Jedna radost ale stála za to....

5/ Úterý 25.2.14
Cesta do Prahy. Vlakem. Regiojetem. Nic proti ČD už se o dost zlepšily, ale.....cena - o víc než dvě stovky pro dvě i nazpátek nižší. Čisté vlaky. Příjemné prostředí a hýčkání od personálu. Prostorná kupé i v nejlevnější standart třídě. A orchidej ve vázičce na záchodě tedy neměli ani v Hiltonu Mrkající. Možné jediné mínus že je nutno lístek objednat a zaplatit přes net protože díky tomu že tu nestavěli nemají pokladnu. Ovšem mají jedno výdejní místo v cestovce ve městě a pokladna se tu také už chystá. Další novinka bude že si budete moc i koupit lístek i hned před odjezdem pokud bude ve vlaku místo. Ještě by to mohli dotáhnout do konce i s LEOexpresem aby si člověk opravdu mohl vybrat. Odpoledne setkání a příjemné posezení a pokafrání s druhou babičkou (extchýní) . Sedáváme v moc příjemné kavárně jménem Potrefená husa. Daly jsme si s dcerou jako přípitek na moje narozky já gin tonic a ona Bailyes. Dostala jsem vynadáno že jsem to babičce neřekla že mám narozky tudíž mi může dát "jen" dva tisíce. Něřekla jsem to právě proto že vím o tom jak se snaží oběma vynahradit ty roky za a) s jejím synem a za b) ty roky co jsme se neviděly.....Pak nás ještě protáhla obchodama a ještě mi i přes moje velké výhrady že už tedy prachy mám, zaplatila nové džíny....totálně utahané jsme si ještě v KFC koupily k večeři kbelík se směsí křidýlek, prsíček a stehýnek a doma jen padly do sedačky a dlabaly a funěly a totálně odpadly.....
Skóre dne: Radost ne do rána, ale UŽ od rána....

6/ Středa 26.2.14
Sice zataženo a ne nic moc počasí ale stejně mne vytáhlo jít se místo chození po nákupním středisku courat po Petříně....takže jsme si to rozdělily a dcera se vydala dolů na Smíchov a já nahoru na Petřín. Sice jsem měla v plánu dojít až k rozhledně, jenže mi před Hladovou zdí došlo místo na kartě (až doma jsem zjistila, že jsem v jednom programu na focení měla nastavenou kvalitu RAW a to mě sežralo spoustu místa na kartě). A tak jsem musela něco vymazat abych si nafotila to co jsem nutně potřebovala....Vynikající palačinky k obědu a po oddychu cesta zpět. Opět Žluťákem a se skvělým Latté macchiato zadara....
Skóre dne: Sice se mi vůbec nechtělo zpátky, ale i tak se radost našla.

7/ Čtvrtek 27.2.14
Předposlední den experimentu s radostma....už to samo o sobě je velmi radostné. A zatím neuvažuju o tom plynule přejít na nějaký další....možná za čas. Jestli objevím něco zajímavého....prevence u doktora s kladným výsledkem taky potěší, takže se dá říct že dnešek je vlastně celkem radostný den...

8/ Pátek 28.2.14
Tak a je tu konec...co říct? Než jsem se do toho hledání radostí pustila, měla jsem dojem že to je brnkačka. Přece každej den se nějaká ta radost najde určitě a bez problémů. Jenže...nevím jestli se ten rok opět zase o tolik zhoršil nebo zafungovala nějaká autocenzura, najednou mi připadalo to co z čeho jsem mívala dřív radost jako blbost o kterou se nemá vůbec cenu s někým podělit, natož se širokou blogařskou obcí. Nebo opravdu jsem mívala radost z blbostí a připadalo mi to normální? Třeba se díky tomuhle člověk začne na všechno dívat úplně jinak a přehodnocuje priority a říká si: "tohle přece nikoho nemůže zajímat, tohle přece není žádná radost....to je úplně normální každodenní rutina...."
Jenže co je pro někoho rutina a věc která mu vůbec jako radost nepřipadá může pro jiného znamenat naprostý vrchol štěstí a radosti. Možná si vůbec neuvědomujeme co vlastně je radost, ať už malá nebo velká, možná jsme už vůči ní otupěli a nevidíme jí a neumíme jí najít. Možná potřebujeme dostat čas od času od života nějakou ťafku aby nám došlo co to radost je a jaký je zázrak moct jí prožívat. Sami. S přáteli. S rodinou. S mazlíčky....Ať už ty moje radosti byly malé nebo velké, z blbostí nebo krásných věcí, ať jsem je zažívala jen já sama nebo s ostatními jsem za ně vděčná.
A přeju všem kdo se do toho hledání radostí pustili nebo pustit chtějí ať jich mají a najdou co nejvíc.
Poslední skóre dne: Radost a úleva....



Zatím poslední tvoření....než nakoupím další matroš ;-)


Zatím jsem s tvořením skončila, a nevím na jak dlouho, protože musím dokoupit materiály.
Mám spotřebované jak mašle tak vajíčka a tak se zatím věnuju kytkám a zahradě. Abych si nadělala do
foroty to co pak nebudu smět....i když mám už zase něco v hlavě a tak to budu potřebovat vyzkoušet Mrkající







Bez stromů by bylo v kraji smutno....


....a pusto a prázdno.
Stromy tvoří krásné solitéry, doplňují krajinu svými roztodivně tvarovanými větvemi a korunami,
tvoří stinná zátiší v poledním žáru. Svými listy dokáží jak na jaře tak na podzim oživit jednotvárnou krajinu a poskytují místa pro hnízdění mnohým druhům ptáků. A co je hlavní.....jsou krásní.
Ať jsou živí či mrtvá torza, vždy mají svůj půvab....




Takové staré bezinky jsem potkávala po cestě vcelku často....









A samozřejmě břízy.....těch je tu všude dost a dost.





No a ty solitéry.....malé, větší i větve těch ohromných, třeba buků kterých tu taky je celkem dost




V množství je síla....



27 února 2014

Nedočkavci....


Teplá zima a pár slunečních dní vykonalo své
a na svět se vyklubali první jarní nedočkavci. A u nás opravdu o hodně dřív než bývá zvykem. Svědčí o tom i to, že první podběl jsem vloni nafotila až kolem 20.4. No byla to taky sice dost zvláštní zima, zase naopak hódně dlouhá ale podběl v únoru jsem tu ještě nenačapala co si pamatuju.
Ale i krokusy si pospíšily a devětsil vůbec. Včera jsem na Petříně nafotila i krásně kvetoucí poměnkovce, v trávníku už krokusy odkvétaly a po zdi se spouštěl zlatý jasmín nahoprutý. On jediný tedy kvetl ve svůj obvyklý čas ale i tak vypadal jak zlaté zjevení....





Talovínky svůj čas už mají, někdy rozkvetou i pod sněhem....


....za to podběl si vyrazil na svět o hodně dřív



I devětsil to vzal vážně že už bude jaro


Jasmín nahoprutý má svůj správný čas kvetení, je jedním z několika druhů keřů které kvetou v zimě....




Javor se už také pomalu rozkoukával


Blankytně modrý pomněnkovec


Nádherný květ má čemeřice, nemám pravdu?