Ze sluníčka do mrazu....

Dneska trochu odbočím od podzimního

slunečna do slunečna mrazivého. V úterý tu bylo celkem dost, tedy na danou roční dobu, mrazivé ráno a ještě v půl desáté kdy začalo na zahradu svítit sluníčko byla slušná jinovatka. A tak jsem šla udělat pár záběrů....minule mi totiž nic karta neuložila, tak jsem to šla napravit....

---

---

S Pavlem na toulkách....aneb z Petřína do lesů

U mamči jsem přespala a na úterý

jsem měla domluvený sraz s Pavlem na Smíchovském nádraží. Vracela jsem se zpátky na chatu a tohle byla dobrá příležitost aby nejezdil autem a pracně mne někde nehledal. Navíc ze Smíchova k nám na chatu to je přímá linka a za půl hoďky je člověk na místě. Je zajímavé, že ač jsem ho nikdy neviděla hned jsem ho poznala....

Počasí skvěle vyšlo i když ještě ráno před odjezdem to alespoň v Praze tak nevypadalo, ale než jsme dojeli tak sluníčko vykouklo a naplno se pěkně rozsvítilo a s ním se rozsvítily i barevné stráně po obou stranách brdských hřebenů.

Jelikož Pavel si přál jít do lesa a případně si nasbírat nějaké houby, jen jsem se převlékla a vyrazili jsme s nožíky a nezbytnými foťáky do lesa. Nejdřív to sice vypadalo že už nic nenajdeme, ale nakonec měl tašku do půly plnou. Tedy včetně tch nejedlejch kuřátek který jsem mylně považovala za kotrč. Budiž mi omluvou že tenhle druh jsem viděla jen vždycky v atlase a in natura nikdy až teď, tudíž mi to snad lze prominout. Jenže když ony tak nádherně voněly!

Courali jsme, hledali, kafrali a fotili skorem tři hodiny, a tak, jelikož jsme vylezli pod zámkem, jsme si jako zaslouženou odměnu dali ve zdejší skvělé cukráně kávu a dortík....a pěkně si odpočali....pak jsme sedli každý do autobusu svým směrem a odjeli dosvých kutlochů.....byl to zajímavý, a dost i překvapivý den, kdy se zase zhmotnila jedna virtuální postava do člověka z masa a kostí....

---

Když jsme konečně vylezli z lesa, otevřela se takhle před námi krajina

Já jdu udělat zcela opačné fotky. Na zahradě je jinovatka, tak jdu napravit to co mi nevyšlo minule díky zlomyslné kartě....

36 / 52

1 / Pátek 1.11.13

Dušičkové počasí nastalo...v baráku je pořád tma, venku fouká a prší. Nálada na nic, radost aby jeden pohledal. Ale jo, začala jsem dělat pro Helenku zatím s materiálu který doma mám a konečně přišla ke slovu stuha kterou jsem si koupila na chatě a osvědčila se....

Skóre pro tento den: Jedna maličká radost

2 / Sobota 2.11.13

Zjistila jsem že mě zase karta neuložila fotky a jsem naštvaná, protože to byly zrovna moc pěkné jinovatkové záběry. Prostě nejmíň dvacet fotek fuč.... nejsou. Volala jsem tudíž prodejci a bylo mi doporučeno vyzkoušet jinou kartu a pak případně pokračovat v reklamaci. Nakoupila jsem korpusy na tvoření a dvě skvělé mněňavé stuhy. A večer třetí část zfilmovaného Milénia. Udělali mi tvůrci radost že se to opravdu vyrovnalo knize. Obávala jsem jak si poradí s předlohou jejíž tloušťka je zhruba šest, sedm centimetrů na každý díl.

Skóre pro tento den: Jedna větší a jedna menší radost

3/ Neděle 3.11.13

Skóre pro tento den: Nula bodou

4/ Pondělí 4.11.13

Dopoledne focení malých koťat, zase zajímavá zkušenost..... A odpoledne masážička, masáž...to je vždycky blaho největší i když občas pěkně bolavý....ale pak se mi hodně uleví.

Koupila jsem si pro radost lak na nehty z oblíbené pískové série, ale tentokrát od jiného výrobce a ten je pěkně maličký a to mám ráda, stačím ho totiž vylakovat a nemusím poloplný vyhazovat....protože si lakuju nehty jen když mám dobrou náladu. A to poslední dobou nebývá moc často....

Skóre pro tento den: Radost střední

5/ Úterý 5.11.13

Našla jsem odvahu se se svým špendlíkováním pochlubit místním obyvatelům a přihlásila se na vánoční trhy které se tu budou konat...bude to pěkná honička abych stihla jak Helence tak na trhy udělat všechno co je potřeba, ale měla bych to relativně stihnout.Pokud mi příští středu nedá ovšem ortoped stopku. Rameno bolí snad ještě víc než minule tak nevím co si na mě vymyslí.....

Skóre pro tento den: Radost velká, že jsem našla to odhodlání se jít ztrapnit :)

6/ Středa 6.11.13

Dobrý pocit který jsem už dlouho nezažila. Držet v rukou peníze za věci které jsem udělala vlastníma rukama...

Jen škoda že to není častější. Je k nezaplacení. Tedy ten pocit....

Skóre pro tento den: Radost a hrdost....

7/ Čtvrtek 7.11.13

Finišuju s prací na věcičkách na které tu mám korpusy, na další se bude muset teprve nakoupit....jde to od ruky takže hurá, měa bych všechno stihnout v předstihu....

Skóre pro tento den: Jó, radost je.

Slunce v duši....

Od té doby co mám novej foťák,

nedá mi to a tu a tam dám čipu počudit náloží přímých slunečních paprsků. Někdy z tohy vycházejí docela zajímavé sluníčkové fotečky. A jelikž se mi jich několik nastřádalo a jelikož venku prší mohly by přijít i k duhu. I když jsou díky automatice trochu tmavší a spíš takové trochu do tajemna....Dobře to nazval DRAK - PROSVÍTÁNÍ.....

---

..... prosvítání stromové.....

---

.....prosvítání listové....

.....někdy se podívám i pod nohy....

.....samostatnou kapitolkou je prosvítání hladinové....

....nebo přímo hladinové orgie.....

sluníčko trojjediné

.....zdvojené....

.....čtyřnásobné....

.....sluníčko - solitér....

A pak je tu prosvítání mraky, tajemné a zlověstné....

....nebo mlžné....

Ať tak nebo tak, suníčka není nikdy dost....a teď začne čas tmy a šediva, tak vám všem přeju alespoň

SLUNCE V DUŠI.....

Pražské listování....

Jako poslední pozdrav z Prahy

přijměte tohle pražské listování....vzniklo při zpáteční cestě domů, když už se zase na uklizených chodnících objevovaly spadané listy....

Tady jsem se dívala poctivě dolů, páč to bylo na tom místě kde jsem sebou švihla a neměla jsem zájem o repete....

---

Listování javorovo- rudo - zlaté

---

Listování s dodatky....květinovými....

.....a plodovými

Listování stromové

Listování dodatečně spadlé

Listování zídkové

Listování veselé

....toho čuníka asi zapoměl nějaký pes na procházce. Strašně moc se mi líbí jeho optimisticky vyžraný výraz. A tak jsem si z něj udělala model a vzala si ho sebou domů....mám ho na poličce a když mi není do zpěvu koukám na něj a je mi tak nějak líp....

To už je z Prahy všechno, já se zase vracela druhý den do lůna lesů a čekalo mne setkání s Pavlem....

Petřínský pelmel....

Tyto pohledy jsou takové

trochu bezprizorní, nevešly se totiž do žádného z témat. Bylo to výcvaky věcí které mne zaujaly během procházení se a tak jsem z nich udělala takový mix a trochu si u nich i pohrála s barvou, respektive s převodem do černobílé....

---

---

Možná se ptáte proč zrovna tahle fotka, ale zaujal mne ten kontrast uklizené a neuklizené cesty před tou houmlesačkou. Chvíli před tím totiž jezdili po Petříně s takovým luxem na listí a uklízeli cesty aby to neklouzalo, protože většina z nich je tedy dost strmých a když se jde dolů po tom namoklém listí není to žádná slast. Teď si říkáte určitě tak jak to že jsem se tedy tak blbě natáhla a ještě to svádím na to že jsem přes listí tu díru neviděla, ale úklid prováděli na jiné straně než jsem do sadů vcházela já....jo, a ta houmlesačka totiž seděla a té lavičce tak, že se málem hlavou dotýkala země a spala při tom. Narovnala se jen chvilku před tím než jsem zmáčkla spoušť...Tak jí asi nechtěli rušit. A propó, neustále mne překvapuje v jakých pozicích tito lidé dokáží spát a to občas velmi tvrdě.....

Bydlet takhle v zeleni a v parku to je asi velmi poetické. A co teprve ta vyhlídka ze střešní besídky na Prahu! To už je teprve lahůdka....

Dva průhledy střílnou v hradbách okolo Trvalkové zahrady do části parku pod ní

Dva pohledy na jezírko v jezírku u lachtana

Tahle vila už je na Hřebenkách kudy jsem se vracela zase zpátky. Vilám zde stojícím měl být věnován samostatný článek, protože tu jsou opravdu architektonické skvosty....Měl, ale marně by jste ho hledali, protože všechny fotky které jsem nafotila se neuložily. Přišla jsem a to až na chatě při stahování do počítače. Nejdřív jsem si myslela že to je důsledkem toho potykání si foťáku se zemí, jenže pak jsem si vzpoměla že mi to poprvé udělal už před měsícem a něco, když se mi neuložily obrázky z focení ve Francouzském parku na Dobříši. Tyhle dvě jsem cvakla při zpáteční cestě takže ty jediné se uložily.....vždycky jsem snila o tom jaké musí být v té věži krásné bydlení a toužila jsem mít někdy dům s věží. Dneska bych asi víc ocenila ten nádherný výhled než tu tajemnost která mne v dětství tak lákala. Ovšem co se mne bolestně dotklo je stav v jakém se tato část vily nachází. Z druhé strany je střecha evidentně bez několika řad tašek, protože prosvítala obloha, dřevěné okenice napůl shnilé a fasáda zničená. Ještě k ní patří ateliér a i na něm bylo vidět že tam zřejmě dlouho nikdo nebydlí...