Tyto pohledy jsou takové
trochu bezprizorní, nevešly se totiž do žádného z témat. Bylo to výcvaky věcí které mne zaujaly během procházení se a tak jsem z nich udělala takový mix a trochu si u nich i pohrála s barvou, respektive s převodem do černobílé....
Možná se ptáte proč zrovna tahle fotka, ale zaujal mne ten kontrast uklizené a neuklizené cesty před tou houmlesačkou. Chvíli před tím totiž jezdili po Petříně s takovým luxem na listí a uklízeli cesty aby to neklouzalo, protože většina z nich je tedy dost strmých a když se jde dolů po tom namoklém listí není to žádná slast. Teď si říkáte určitě tak jak to že jsem se tedy tak blbě natáhla a ještě to svádím na to že jsem přes listí tu díru neviděla, ale úklid prováděli na jiné straně než jsem do sadů vcházela já....jo, a ta houmlesačka totiž seděla a té lavičce tak, že se málem hlavou dotýkala země a spala při tom. Narovnala se jen chvilku před tím než jsem zmáčkla spoušť...Tak jí asi nechtěli rušit. A propó, neustále mne překvapuje v jakých pozicích tito lidé dokáží spát a to občas velmi tvrdě.....
Bydlet takhle v zeleni a v parku to je asi velmi poetické. A co teprve ta vyhlídka ze střešní besídky na Prahu! To už je teprve lahůdka....
Dva průhledy střílnou v hradbách okolo Trvalkové zahrady do části parku pod ní
Dva pohledy na jezírko v jezírku u lachtana
Tahle vila už je na Hřebenkách kudy jsem se vracela zase zpátky. Vilám zde stojícím měl být věnován samostatný článek, protože tu jsou opravdu architektonické skvosty....Měl, ale marně by jste ho hledali, protože všechny fotky které jsem nafotila se neuložily. Přišla jsem a to až na chatě při stahování do počítače. Nejdřív jsem si myslela že to je důsledkem toho potykání si foťáku se zemí, jenže pak jsem si vzpoměla že mi to poprvé udělal už před měsícem a něco, když se mi neuložily obrázky z focení ve Francouzském parku na Dobříši. Tyhle dvě jsem cvakla při zpáteční cestě takže ty jediné se uložily.....vždycky jsem snila o tom jaké musí být v té věži krásné bydlení a toužila jsem mít někdy dům s věží. Dneska bych asi víc ocenila ten nádherný výhled než tu tajemnost která mne v dětství tak lákala. Ovšem co se mne bolestně dotklo je stav v jakém se tato část vily nachází. Z druhé strany je střecha evidentně bez několika řad tašek, protože prosvítala obloha, dřevěné okenice napůl shnilé a fasáda zničená. Ještě k ní patří ateliér a i na něm bylo vidět že tam zřejmě dlouho nikdo nebydlí...
. Už proto že jsem to měla relativně hodně blízko....
