27 října 2013

Akce a reakce.....


Myslím, že každý z nás
má o některých lidech své určité představy. Mám teď na mysli lidi z blogofé sféry. Setkáváme se na svých blozích a v komentech každý den a za nějak čas se prostě stáváme virtuálními přáteli se vším všudy. Jen s tím rozdílem že mnozí z nás zůstávají jako tváře a osobnosti anonymní. Chápu že ne každý je takový exhibicionista aby se na svém blogu vystavoval (třeba jako já). A tak si tvoříme o nich svůj vlastní obrázek....
Představujeme si je jací asi jsou. Jak vypadají, jaký mají hlas. Jsou malí či velcí, šlang nebo trochu při těle, mladší, starší....prostě si hrajeme s představami.
Někdy se tak situace schumelí že se ta virtuální osobnost promění v osobu skutečnou, z masa a kostí. Někdy to může být pro nás šok, někdy jsme mile překvapeni a někdy je dotyčná osoba naprosto shodná s tím jak jí známe z jejího blogu.
Já měla v tomto týdnu možnost se seznámit hned z několika takovými osobami a jsem za to ráda. V úterý to byl tak trochu blogový Fantom Pavel, a včera krom Katky (JaAquarius) i další babenky. A to z Ženského klubu. Babenky které rády tvoří a to opravdu krásně,vlastníma rukama. K setkání mne pozvala a i vzala sebou právě Katka a já jí tímto moc a moc děkuji. Popravdě ona je jednou z těch které působí i ve skutečnosti tak jak její blog. Energická, věcná, sportovně založená a skvěle glosující dáma. V sobotu dopoledne mne tedy vyzvedla a vyrazily jsme směrem Prostějov a Repechy. Cesta vcelku odsejpala s malou zastávkou v Lipůvce kde se od nás odpojila její dcera. Místy bylo docela pěkně, místy zataženo a místy mlha jak mlíko. A zrovna na jednom takovém jsme míjely krásná boží muka. A najednou se ozvala věta, kterou já vůbec neznám a kterou strašně postrádám když jedu někam s kýmkoliv z rodiny. "Hele ty jsou krásný a v té mlze vypadají úžasně. Nechceš zastavit aby sis je mohla vyfotit?" NO ABY NE!!!
Takže jsem vyběhla, udělala pár obrázků a zase sedla do auta abych nezdržovala. A co bylo skvělé ta věta se ozvala ještě párkrát, ale já opravdu nechtěla zdržovat takže jsme pokračovaly už bez zastavení dál. Prostě jak praví klasik filmového humoru Zdeněk Svěrák v nesmrtelné komedii Na samotě u lesa a já si dovolím parafrázovat "Katko, proč nejseš můj muž!"....
Dojely jsme do krásného penzionu Lada u Respech kde už byla zábava v plném proudu. Krásných věciček bylo k vidění opravdu hodně, od nádherných háčkovaných kousků, přes vynikající, voňavé a krásně nazdobené perníčky, jemné a křehce vypadající frivolitkové dečky, šperky a zdobené svícny až po z papíru vyráběné a krajku připomínající ozdůbky či krásně háčkovaná zvířátka a figurky v podobě přívěsků ke klíčům
Ty které se frivolitkovou technikou zabývají se to snažily naučit i nás ostatní, ale nevím, já to tedy ani nezkoušela, jiné ano, ale chce to na učení asi větší klid i když se nás to snažily babenky učit velmi trpělivě. I já se snažila přispět svou hřivnou a tak jsem tam ty které stejně jako já špendíkují učila to co se jim tak líbilo, to jest spirálový způsob. Zajímavé bylo pozorovat náhodné hosty když vešli ze slunečného dne dovnitř a tam na ně čekal vánoční stromeček ozdobený háčkovanými ozdůbkami. Nutno ale podotknout, že málokdo z nich odolal a většinou neodcházeli s prázdnou....
A jak ten den shrnout? Zábavný, překvapující, poučný, inspirativní, plný humoru ale i dobrého jídla. A těším se, že pokud bude příští rok další takové setkání, že se mi zase naskytne možnost se ho zúčastnit.

Než to všechno začalo....fotky nejsou mé, ty jsem dostala od Jitky (Yorgy) do mejlu. Děkuji za ně a jelikož já ty přípravy neviděla nebo jsem fotila něco jiného dovolím si je tady použít....







Frivolitková nádhera


Frivolitkové šperky, autorkou je ona blondýnka na dalším obrázku - Šárka Hartmanová.


Stromeček od Janky (Mé radosti) ale měla zde i krásné pletené figurky a pfky či přáníčka s háčkovanými motivky...


Pečlivé zkoumání....


....a dokumentování


A tyhle už jsou ode mne


Náramky a korálky nenechávaly chladnými ani jednu malou slečnu....


.....stejně jako módní přehlídka v podání Barbínek


Zaujala mne Barbína v rasta barevných šátech i s typickou čepicí


svícínky s frivolitkovými ozdobami


Nádherně voňavé, krásně zdobené a vynikající na chuť



Neodolala jsem těmto andílkům a koupila jsem sobě, dceři a mamince...maličtí, kouzelní, křehcí...


Tyhle koule tvořila Kerria, ona, Šárka a Janka (Moje radosti) mi jediné přiznávám co se týče jmen a přiřazení k tvářím zůstaly v paměti....


.....stejně jak tyto věnečky


A tady Šárka učí spřádat sítě....tedy učí vázat Janku a Jitku (pořadatelka, dáma v růžovém) frivolitkové uzly


26 října 2013

Dravčí....


Když jsem byla fotit vloni
v parku (a je to i na fotkách v odkazu v minulém článku) našla jsem z druhé strany oranžérie nádherné voliéry. V té době prázdné. Letos jsme zjistili že už své obyvatele dostaly. Ale předem avízuji že ač jsem se snažila, ty fotky jsou prachbídné. Chybí mi prostě ten zoom a jelikož se k voliérám nedalo přiblížit natolik abych mohla nějakým způsobem eliminovat manuálním ostřením pletivo, bohužel je tam vidět. Manžel sice fotil mým původním foťkem ale ještě ho tak nějak nemá v ruce takže mu to stále ostřilo na pletivo a tak toho nechal. Spoléhala jsem na to že jemu vyjdou líp a budu je moci dát místo těch mých nepovedených...


Druhý nedostatek byl v tom, že nebyly popisky obyvatel takže jsem určila jen asi tři.

Sova ale nevím jaká. Krčila se v koutě a vrhala dosti zlostné pohledy



Tady jsem byla doma hned. Výr velký. S velmi komickým latinským jménem. Bubo bubo. I on blýskal zlatým pohledem velmi nepřátelsky. Nakonec ty oči ho vlastně prozradily, protože v tom stínu nebyl skorem vidět.


Zřejmě káně, tedy tři káně tam byly. A hopsaly po žebříku nahoru a dolů.


Bohužel takhle to vypadalo když se nedalo ostřit manuálně. Automatu se prostě furt zamlouvalo víc to pletivo než ptáci za ním.




Snad sokol? Podle postoje vypadá jak ti kamení nad sokolovnami. Ještě tam byl pár poštolek, ale u nich už ty foty byly fakt k ničemu.


Takže to bylo takové dravčí intermezzo a zase hurá do parku....

25 října 2013

34 / 52


1 / 18.10.13
Od rána to vypadalo na hnusnej šedivej a upršený den, a na takovém není nic radostného. Odpoledne se to ale jak mávnutím kouzelného proutku změnilo a vylezlo sluníčko. Navíc jsme se domluvili s mužem že pojedem na chatu a pokud bude tak pěkně jak hlásí (no mám s tím už své zkušenosti) tak bych si tu ještě pár dnů užila pěkného počasí a toulání po lese.

2 / 19.10.13
Tedy tak krásný den od rána už nebyl dlouho, sluníčko, azuro, zlaté stromy....sice jsme se dvakrát museli kvůli mé skleróze vrátit domů, ale ta cesta! Nádhera barevných stromů kolem silnice i v krajině, to bylo prostě něco!

3 / 20.10.13
Nádherná modrá obloha, sluníčko a dvě a půl hodiny fotografické euforie a nadšení v parku v Dobříši.

4/ 21.10.13
Ještě krásnější a teplejší den a dvě a půl hodiny radosti z focení a stkání se starými známými místy na Petříně.

5/ 22.10.13
Teplejší a sluněčnější den než včera a tři hodiny courání, povídání a focení v lese a u rybníků s blogerskou návštěvou. Jen jsem chudáka Pavla málem otrávila houbou kterou jsem považovala za kotrč Zamračený. Ale rozhodně nechtěně. Po hladovém dni káva a skvělý zákusek v mníšecké cukrárně. Mňam!

6/ 23.10.13
Dcera byla na pohovoru kvůli nové pozici v práci a vypadá to že by mohla postoupit do dalšího levelu. A když ne tak o svou původní práci nepřijde.....takže mi udělala radost tím že se k tomu sama od sebe odhodlala...Další milá návštěva a krásný slunečný den.

7/ 24.10.13
Dneska mi není nějak dobře, asi na mě něco leze, i když je nádhernej den nemám na nic náladu. Ale nakonec přeci jen jsem se přemluvila a šla fotit to co mi vypadlo při úterním focení s Pavlem. Bylo krásně ale překvapilo mě jak za ty dva dny listí popadlo a původně krásně barevný kopec ztratil svou krásu....a zítra už domů. Nechce s mi, ale vůbec....

Anglický park zámku Dobříš....část kolem Oranžerie


A dostáváme se k hlavní atrakci
kvůli které jsem umluvila muže abychom vyrazili na Dobříš. Vloni jsem do parku jen tak lehce nahlédla, měla jsem v plánu navštívit jeho druhou část. Jenže to nakonec nedopadlo a já měla alespoň důvod se letos vrátit. A vrátila sem se myslím v pravý čas. Parky všeobecně jsou nejhezčí a pro fotografy asi nejzajímavější buď na jaře, když stromy kvetou a každý druh má jinou barvu nových listů anebo na podzim, když listí zlátne, červená a bronzoví. V kombinaci s jehličnany to pak vytváří jedinečnou barevnou kulisu a nejen nudnou stejnou zeleň. Zvlášť anglické parky které postrádají povětšinou květinovou výzdobu se zdají dosti fádní. I když mají krásné průhledy, stromy bývají zajímavé svým habitem ta barevnost tam prostě chybí....
Ovšem tentokrát hrály všemi možnými odstíny žluté a bronzové, k tomu nádherně modrá obloha s bílými obláčky, no co víc si může člověk na takovou nedělní dopolední procházku přát!
Jen ten klid rušilo fotbalové utkání neb hřiště těsně přiléhá k parku a fanoušci hlasitě svoje tými podporovali a hvizdot píšťalky rozhodčího. Ale proti neustálému houkání sanitek, policejních a hasičských aut, které doprovázelo mou další parkovou procházku a to v Praze po Petříně to bylo naprosto nic....
A protože těch fotek je opravdu hodně, opět bude park rozdělen na několik zastavení v jeho různých částech.


V aleji mne zaujal evidentně hodně starý strom, v tomto případě lípa s velkou dutinou
a mohutným kmenem.





Něco starých fotek z parku (ta fontáná s Tritónem jak vypadá dnes, mimochodem si v tom článku můžete posoudit jak vypadal park ještě zelený a jak při naší letošní návštěvě a dokonce letos už voliéry nezely prázdnotou jak uvidíte někdy příště)





Další z mohutných kmenů, tentokrát patřící akátu








Díky bukům i ve stínu les září




Další ohromná lípa


I když je malý, tvoří krásnou dominantu rozlehlého trávníku lemovaného všemi těmi stromy na těhle fotkách


Vzrostlý platan, taky nedělá ostudu svému rodu



Trio nádherných stromů, magnólie a dva duby. A jak jsou rozdílní! Jeden vysoký úzký, druhý nízký a rozložitý. I v tom je krása těch starých stromů




Co byla původně tato stavba nevím, asi zřejmě sídlo správce panství. Nikde jsem o ní nenašla zmínku, ale měla zřejmě i svůj velký sál, protože okna měla v jedné místnosti vnitřní okenice jen s malými průhledy pro světlo nahoře. I dnes je obydlená a musím říct, že tedy mě by se takové bydlení líbilo moc....


A to jsou ty okenice. Není to díky odrazům tak vidět, ale opravdu tam jsou...


Příští zastavení nás zavede dolů do zátoky Huťského rybníka. Na ten jsem se moc těšila ale zklamání bylo velké...