Nakouknutí přes ploty... podzimní

Moc ráda se dívám po zahradách. Jak má kdo čas a náladu jí udržovat, jestli je zahrada určená jen na okrasu, nebo se v ní i žije, případně jestli plní i úlohu užitkovou. Některé zahrady si majitelé upravují podle sebe, jinde je vidět práce architekta. Někdo má, třeba stejně jak já, rád dřeviny, ozdobné trávy, kameny a vodu. Jiný dává přednost mnoha květům...

Dalšímu stačí minimalistická zahrada.Co člověk to jiný vkus, ale to základní, být ve styku s přírodou a krásou zůstává.

Takže přijměte pozvání na pár pohledů za plot....

Při pohledu na tenhle krásně zarůstajcí dům mě vytanuly na mysli staré anglické domky.

Krásná kobinace zelené břečťanu a rudé přísavníku. Zdálky to vypadá jak nějaké zvláštní rudé květy. Jak přísaník tak břečťan plní funkci nejen estetickou ale působí i jako izoace před vlhkem a chladem.

Nejen zahrady, ale i předzahrádky nebo zápraží domu vypovídají leccos o lidech kteří za dveřmi žijí

Růžička, kterou jsem zapoměla dát do předchozího článku mi tvoří takový přechod. Rostla už na zahradě dlšího zákazníka který bydlí pro změnu na okraji města, kde jsou už louky, zahrádkářské kolonie a klid....takže další obrázky, tentokrát zase z přírody budou již od nich.

Z ulic mezi domky....

Jak už jsem se zmínila, měla jsem dost času na to projít si alespoň pár ulic kolem místa kde měl manžel zákazníky. A ned v první jsem narazila na spoustu materiálu k focení. Ať už to byla pavučina na jehličí, nebo v tůji, krásně obrostlý dům přísavníkem nebo poslední květy růží či rozkvétající chryzantémy...takže přijměte pozvání na další toulku, tentokrát okolo kytiček...

Ale nejdřív bych vám chtěla ukázat jak vypadá mišpule. V komentech se objevilo že ta jablíčka by mohla být mišpule. Kdepak, ta vypadá takhle.....fotku jsem si půjčila na blogu u Pavla, já ji nikde v archívu vyfocenou nemám. Dneska se už na ní moc nenarazí.

Říká se jim Kateřinky, jsou jednoduché a přitom tak krásné....

Květ pupalky. Název vznikl od toho, že semeníky po uzrání pukají....alespoň tak praví moudrá kniha

Nádherná poslední růžová poupata. Ten keř jimi byl obsypán

Ještě jedna podoba okrasných jablíček

Ještě nás čeká podzimní nakouknutí přes ploty....

Další z cest....

....kam vedla má povinnost osobního řidiče byla v úterý do Šumperka. Od rána tu ležela dost hustá mlha a neměla nějak snahu se vůbec zvednout. Cesta na Šumperk je pěkně záludná, samá ostrá zatáčka, krátké rovinky, a zase zatáčky. Do kopců a z kopců. Navíc byla silnice mokrá a samé spadané listí. Takže jsem se plouhala někdy jen padesátkou či šedesátkou a zaplejtala si v zatáčkách ruce do volantu. Když jsme vyjeli do výše položených míst jak mávnutím kouzelného proutku se objevilo slunko aby se opět při sestupu do nížin ztratilo v mlze. Dokonce i v Šumperku byla stejná mlha jak u nás.

Zaparkovala jsme muže u jeho prvního zákazníka a šla se podívat po okolí. Město jako takové je.....divné. Patří k těm městům kde není cítit žádná historie. Půmyslové zóny kolem města, další kruh tvoří sídliště a jen na malém kopci historické jádro, které ale nezabírá moc místa. Ovšem okolí města je velmi pěkné. Lesy, kopce a nad městem Jeseníky. Ty ale spíš bylo lze jen tušit než vidět. Smůla byla, že jeden i druhý zákazník byl od centra dost daleko, takže jsem musela vzít zavděk procházkou buď okolními ulicemi nebo loukou. Ale musím říct, že jsem byla mile překvapena tím co se nakonec nabízelo k fotografování....A jelikož jsem obrázků udělala docela dost projdeme si je na pokračování...

A takhle "krásně" bylo na začátku. Ta mlha se nakonec v Šumperku a okolí rozpustila a svítilo nádherně sluníčko, ale tady bylo ošklivo a zataženo celý den....

Tady jsem ještě neřídila, přesedla jsem až o kousek dál....

A tak vypadalo počasí při dojezdu na místo určení

Jak jsem procházela ale pomalu ulicemi sluníčko se rychle vyklubalo ven a rozsvítilo všechny stromy jasnou žlutou barvou....

Žlutou sérii skončím malými ozdobnými jablíčky....jak jinak, také žlutými....

Pokračovat budu už mezi zahrádkami u rodinných domků....ale až zítra

Podzimní motýlí.....

V neděli vylezlo slunko až někdy po poledni a já se dala do hrabání listů a spadaných jablek. A nachytala jsem na švestkách, tedy v tomto případě na shnilém jablku Babočku admirála, který si na něm pochutnával. Pokaždé když jsem hrabala kolem rozčileně se třepotal nad svým obědem a jasně dával najevo, že teď hoduje a nechce být rušen. Když jsem to "jeho" jablko taky shrábla na hromadu rozčileně poletoval kolem hromady a hledal ten svůj ztracený oběd....přidadala jsem si jak hroznej padouch, tak jsem mu to jablko zase vytáhla a on hned na něj znovu sednul a sosal.

Jak je vidno, měl stále nějaké spolustolovnice....

Kaplička...

Zlatý les (2)....

Ještě jednou a naposled se vrátíme do slunné sobotní procházky po lese. Nejen že bylo nádherně, ale mít sebou něco na sbírání hub, opět jsme přinesly domů hodně slušný úlovek, hub totiž ještě stále po lesích je opravdu hodně, což také bylo vidět podle toho co jsme sami viděly okolo cesty nebo kolik aut stálo u každého možného vlezu do lesa, či kolik lidí s plnými taškami a košíky jsme cestou potkaly. Ano, přiznávám mé houbařské srdce plakalo a krvácelo když jsem viděla ty houbičky jak malované a musela jsem je tam nechat, ale jelikož už mám doma zásobu sušených hub tak na dva roky dopředu a v mrazáku také něco , i když toho by mohlo být víc, jenže zase mám malý mrazák který se bohužel nedá nafouknout.

Myslím, že vzhledem k tomu, jak jsou zbarvené místní lesy, je název místa kam jsme došly, zcela opodstatněný....

Tak a teď ještě dvě fotky, u kterých se přiznávám, jsem neudělala jedinou úpravu kterou normálně dělávám, jen jsem ořízla okno a interiér auta, vznikly při našem návratu domů....

Bylo mi totiž líto nevyfotit i tu nádheru po cestě, kdy se jelo místy zlatým tunelem.... Ty fotky byly vlastně tři, jedna byla děsně díky opírajícímu se sluníčko přepálená, a co z ní vzniklo ztmavením uvidíte sami....