Rapsodie v bílém....

V bílém mi teď kvete nejvíc různých kytiček a rostlinek, a tak jsem

dneska připravila album jen v bílé....

Zítra budou další, tedy pokud máte rádi bílou barvu....

Sobotní ze zahrady....

V sobotu jsem neuveřejnila úplně všechny fotoúlovky ze zahrady a tak to dnes napravuji....

Ovčárna a Petrovy kameny.....

Z Karlovy studánky se nahoru na Ovčárnu lze dostat buď kyvadlovou dopravou za 18 Kč, nebo v pohodlí svého auta za 400 Kč. Rozdíl je v tom, že autem si vyjedete nahoru a můžete si tam pobýt jak dlouho chcete, u autobusu si musíte hlídat čas, a pokud přijedete jako mi až ve tři, už se nahoru na Praděd nedostanete. Tedy, pokud vám nevadí že jdete na Praděd tři a půl kilometru, pak to samé zpět a ještě šest kilometrů do Karlovy Studánky. Když sebou nemáte dvouletého prcka dá se, ale jinak ne... protože poslední autobus má odjezd v pět hodin.

Volili jsme autobus a vystoupali rozdíl pětiset metrů k chatám na Ovčárně. Záměrně říkám chatám, protože tam jsou tři, ale jen ta jedna největší a to tedy je kolos, se jmenuje Ovčárna.

Nahoře nad ní se tyčí masa Petrových kamenů, místa ke kterému se váží legendy o čarodějnických sabatech. Je k nim chodníček, ale díky nedostatku času jsem se k nim nevydala. A fotily se taky blbě, protože bylo zrovna sluníčko nad a skoro za nimi, takže nevynikla jejich struktura. No a Praděd ! Krásný pohled na vysílač a holé temeno nejvyššího místa Jeseníků.... tak snad to vyjde příště....

Ale co mne zaujalo, že zde je za a) místy ještě sníh a za b) teprve rozkvétají kočičky a podběl!

Cestou jsem z autobusu vyfotila následky Kirila....

Nahoře mne zaujaly mrtvé stromy, je to sice smutný pohled, ale zároveň zajímavé slulptury....

Tohle je možná jedna z těch čarodějnic od Petrových kamenů i ze svou kočkou, nebo třeba nějaký loupežník se psem, to už nechám na vaší fantazii....

Takových sněhových ploten tam bylo ještě docela dost....

Chata OVČÁRNA....

Na tuhle rostlinu přiznávám potřebuji znalce na horskou květenu, já sama nevím, co to může být, podle listů se to nedá poznat, já tipuji buď třemdavu nebo nějakou orchidej. Ty tam ostatně i jsou.

....tohle jsou zatím listy Prstnatce májového....

Tahle fotka Petrových kamenů je dost přepálená, musela jsem jí hodně zesvětlit aby vynikla jejich struktura....

A ještě jednou....takhle zdálky připomínají profil hlavy....a zase ta asociace s čarodějnicemi?

Praděd, aneb Altervater....tak snad někdy příště....

Tak tohle mne ale fakt dostalo....samoobslužný cykloservis....

" V modravých dálávách bělavé mráčky plynou"....při tomhle pohledu mi vytanul na mysli Máchův máj. Vůbec když jsem se tak dívala do okolí nějak mi naskakovaly úryvky z této básně.... "tam na své pouti pozdravujte zemi, kolébku mou, i hrob můj. Matku mou jedinou i v dědictví mi danou "....tedy nevím jestli to tak je přesně, přeci jen léta ze školy dělají své. Stát nahoře a dívat se kolem byl krásný pocit, a říkala jsem si že je Stvořitel, ne ve smyslu Boha, v toho nevěřím, jsem ateista, ale věřím ve Stvořitele všeho krásného a tam nahoře jsem se cítila že tam je všude kolem....

Stejně jak u Karlovy Studánky i zde najdete víc fotek v galerii v sekci Ovčárna a Petrovy kameny.

P.S. ten malý klučík v galerii je ten můj vnouček "na zkoušku", úžasný malý chlapíček se smíchem krtečka.....a kde jsem si sedla na bobek při focení, musel hned taky a když jsem si klekla tak se okamžitě sesunul se mnou....

Lázně Karlova Studánka....

Klimatické lázně Karlova Studánka se nachází v nadmořské výšce 800 metrů, a svou polohou a přírodním rámcem patří mezi jedny z nejhezčích lázní u nás. První pokusy o využití zdejších železitých pramenů k léčbě jsou dokázány v 17. století.

V rove 1785 na místě zvaném HUBERTOV byly založenay první lázně. Nynější podobu získaly lázně v letech 1803 - 1893 kdy byly postupně stavěny lázeňské domy. Lázně slouží k léčbě prašných onemocnění plic a horních cest dýchacích....

Tolik chytrý bedekr o historii lázní.

A já říkám, že lázně Karlova Studánka jsou nádhernou ukázkou jak zasadit krásné domy do ještě krásnější přírody, nenásilně a s citem. Jsou skvělou ukázkou řemeslné dovednosti staveb ze dřeva a kamene. Krásný park, spousty vodních ploch a fontán, a všudypřítomné ohromné keře rododendronů a azalek. Jak by ne, vždyť to jsou horské keře. Vysoké majestátní buky a javory dokreslují přírodní ráz.

Je zde i volně přístupný pavilon z pramenem železité minerálky, kterou si místní berou i domů. Tedy nevím co jim na tom chutná, je to jak když cucáte rezavou tyč a k tomu přicumláváte šumák, brrrrr. Dovedu si představit, trávit tu lázeňský poby, protože když se vám omrzí chodit do parku nebo po městě, stačí sednout na autobus a nechat se vyvést nahoru na Ovčárnu a pak pěkně procházkovým krokem na Praděd...nebo zvolit cestu nahoru k Petrovým kamenům či na Švýcárnu.

Přímo u parkoviště vás přivítá hukot vodopádu vysokého 850 metrů....

Je to vodopád umělý, jak se můžete dočíst na informační ceduli.....

Ostatně on není vidět moc ani teď když je listí....

Největší lázeňský dům, Slezský dům dominuje celým lázním....

Hudební pavilon...

Kouzelný domeček, alespoň na mne tak působil....

Celým městečkem protéká Bílá Opava, která napájí různá jezírka, potůčky a jiná větší či menší vodní dílka....je nádherně křišťálově čistá a svádí k napití. Zvlášť včera kdy bylo pěkně teplo!

A spousty nádherných kamenů jsou zde zakomponovány, a před stanicí autobusu je geologická expozice Jesenicka. Jen pohled zdálky, protože nebyl čas , jel už nám autobus....

Další fotky najdete v Dandíkově galerii v sekci Karlova Studánka.

A hurá nahoru, a zase dolů....

Do cíle naší cesty, Karlovy Studánky jsme se škrabali do hodně vysokých ale také nádherných kopců, z údolí říčky Desné, přes Loučnou, Kouty až na Červenohorské sedlo. Zatimco tady se už pomalu zeleň všech listnáčů víceméně sjednotila do stejného odstínu, tady se ještě duby chlubily jemnou zelení nových listů. Okolo Šumperka navíc nádherně kvetly v zahradách rododendrony a azalky v úžasných někdy až kýčovitých barvách, jenže to se s auta moc fotit nedalo, i když některé opravdu za to stály.....

Jen pár záběrů z cesty, to už mi bylo o dost líp a neklepaly se mi ruce....

Jak je vidno na tabuli u silnice, jeli jsme přes Velké Losiny. Míjeli jsme i onu slavnou ruční papírnu v Losinách, kde se dodnes vyrábí ruční papír stejně jak před nějakými třemi sty lety. Velké Losiny jsou také nechvalně známé svými největšími proces s čarodějnicemi které se na území Čech odehrávaly. Však kdo by neznal knihu a film Kladivo na čarodějnice, inspirovanou právě těmito procesy....

A hurá, už jsme se konečně vyškrabali až nahoru, na Červenohorské sedlo. Hotel a chata Červenohorské sedlo.....pak jsme zase padali jen dolů a zase se škrabali nahoru..... Tom, velký motorkář jásal nad těmi zatáčkami a ostatně jak bylo celou cestu vidět, trasa po níž jsme jeli je opravdu motorkářským rájem....