Neúspěšně úspěšný maraton....

Víkend 27.8 -29.8. Tak mám za sebou výstavní maratón tří víkendových výstav za sebou.

MVP v Mladé Boleslavi, krajské výstavy v Rybníkách u Dobříše a klubové výstavy KCHT opět v Bolce.

A jak je psáno v záhlaví neúspěšně úspěšný. Vysvětlím. Jelikož je k získání titulu Český šampion krásy potřeba (zatím) čtyř ocenění CAC a já mám už tři, bylo tedy třeba zvládnout ten poslední krok a získat i ten poslední, leč....

Na první výstavě mě předběhl bráška Bredík, tak to je v rodině, to se tak nebere, v Rybníkách jsem sice byl za vítěze třídy a dokonce Krajský vítěz. To jsem se nafukoval, protože jsem to vyjímečně nandal tátovi, jenže ten ještě neměl srst zrovna výstavní tak to dalo méně práce. Ale tam se ten vytoužený CAC nezadával a na klubovce mě zase předběhl Bady z Pardubic, takže zas nic . Letos poslední šanci budu mít 9.10 na MVP v Českých Budějovicích. Tam to bude odveta jak s bráchou tak s Badym, takže uvidíme, uvidíme, UVIDÍME!!!!!!

Takhle jsem ťapkal na MVP

A takhle se promenoval Bredík, aby ne, když má pánečka bývalého tanečníka 

Ale slušelo mi to, že jo.....

MVP Mladá Boleslav,V2,res.CAC.Rozhodčí p.Kitlinski (PL)

Jak nám sny zatápějí......

Ach sny, ty nám dokáží v životě hodně zatápět....Jak rádi sníme o tom co všechno by bylo kdyby.....kdybychom vyhráli Jackpot, kdybychom si našli lásku až do konce života, kdybychom nemuseli už do konce života myslet na to jak sehnat dobrou práci, kdybychom byli ve všem už jenom ti nejúspěšnější.....

Někdo sní s otevřenýma očima a stačí mu to, někdo se snaží své sny plnit.Někdo sní o tom, že se někdy bude moct opět postavit na nohy a chodit, někdo zas, že bude vypadat jako supermodelka.

Jiný zas sní o luxusním žihadle, v kterém se bude prohánět....i když na našich silnicích, no nevím, nevím, ten sen by mu ve skutečnosti asi moc dlouho nevydržel.

Děti sní o superpočítačích a o tom jak se co nejdéle udržet ve virtuálním světě her.O nejnadupanějším mobilu, s kterým trumfnou Bédu z třetí lavice u okna.

Sníme o tom, že naše děti se budou mít v životě líp než my a snažíme se pro to udělat všechno...

Rády sníme o krásných mužích, a ti zase sní o krásných ženách...

Sníme o vrcholných úspěších v profesním životě, i o tom, že naše koníčky nám přinesou co nejvíc radosti a uznání ostatních......

Sníme o té nejkouzelnější svatbě, kdy budem vypadat jako princezna z pohádky s tím vysněným princem po boku....

Sny jsou krásná věc, drží nás často vodou a jen díky tomu našemu snu se snažíme vydržet bolest, ponížení, násilí.

Vždyť kde by byl náš pohodlný svět bez snů Edisona, Tesly, Curiové, Vichterleho, Bella a dalších, kteří snili o pokroku který přinese lidem více času a pohodlí.

Jsou sny které se splní a ty které zůstanou jen snem, milým a hýčkaným. Sny nás pohánějí dopředu a nedovolí nám v našem úsilí polevit.

Sny malých dětí jsou ale sny, které by se měli plnit a měli by být jen jasné a zářivé.

Sny dospělých by měli být lehké a veselé, aby nám trochu ulevili od každodenního stresu a trápení.

Sny potřebujeme a jsou naším únikem do krásnějších míst kde bychom chtěli být jen s těmi které milujeme, a na kterých nám záleží.

Jsou i bohužel sny, které bychom rádi zapoměli, a které by se neměli raději ani plnit.Sny které nás v životě pronásledují i přesto že bychom je co nejraději zapoměli.

Ať tedy žijí sny, splnitelné i nesplněné, sny o které se nechcem dělit i ty o které se rádi podělíme z ostatními, ty ve kterých si prostě sníme o tom co by bylo kdybychom......

Hudba,pohlazení pro naše uši i duši....

Ať chceme nebo nechceme, v dnešní době nás hudba pronásleduje doslova na každém kroku.

V super a hypermarketech, špičkových buticích i na vietnamské tržnici. V restauracích, v čekárnách některých lékařů, taxících, autobusech, výtazích....

Není před ní úniku. Mě osobně nejvíc dokáže vytočit vánoční hudba v půli listopadu v některých supermarketech.

Někdy nám chvíle nakupování dokáže zpříjemnit, jindy je jen protivnou a vlezlou kulisou. Ona sam za to nemůže, je to jen chyba nadměrného použití.

Protipólem této komercializace je úžasný zážitek z koncertu oblíbené skupiny, návštěva koncertní síně, nebo jen posezení před krbem se skleničkou vína a poslechem obíbeného CD. A pokud jsme v přítomnosti někoho kdo je nám milý a blízký, bývá to zážitek ještě příjemnější.

Hudba v nás dokáže vyvolat vzpomínky na první lásky, na zážitky z prázdnin nebo z cest. Na ty kteří už mezi námi nejsou. Ať už v případě interpreta nebo toho kdo zrovna tu určitou píseň měl rád....

Je s námi v životních meznících jako jsou svatby, promoce, maturiní plesy....

Je ovšem i výnosným byznysem ale jen čas prověří její kvalitu.

Mnohdy nám ale připomene věci a chvíle na které bychom nejraději zapoměli, ale ta mrška hudba nám je s neúprosnou pravidelností vrací zpět.Zpříjemňuje nám usínání a probuzení do dalšího dne.

Provází nás od narození, kdy nám maminka zpívá s láskou ukolébavky až do konce, kdy naši blízcí vzdají hold našemu životu tím, že nám dají naposled zahrát naší milovanou skladbu nebo píseň.

Dokáže nás konejšit, ale i vyburcovat, být tichá a jemná nebo bouřlivá a hlučná. Smutná i rozjásaná. Bere na sebe mnoho podob a ve všech nám dává radost.

Ať už je to tedy rock, hip hop, jazz a swig, house nebo rap, symfonie, fugy či serenáda. Muzikál, opereta nebo opera, každý si vybere to svoje a každému udělá radost její poslech.

Budiž tedy chvála tónům, které pro naše uši i duši a dobrou náladu složili jiní!!!!

Strach, náš věrný průvodce životem....

Ano, strach nás věrně provází celým životem.Bojíme se jako děti, dospělí i staří. Bojí se muži i ženy.Lidé i zvířata. V našem životě je strach všudypřítomný.Jako děti se bojíme tmy, bouřek, první cesty do školy, bojíme se neznáma..... Někdy nás strach ochromý, jindy jen tak polechtá.

Jako dospělí se bojíme o život, rodinu, práci, zdraví. Bojíme se abychom nezklamali ty, které máme nejraději....

Jako staří se bojíme bezmoci, závislosti na jiných, nemocí, smrti....

Máme strach o své kamarády, bez kterých by nás jejich ztrátou kus zmizel. Bojíme se o ty, které milujeme natolik až máme dojem, že jejich ztráta by nás zničila.

Muži se bojí o své ženy, ženy o svém muže.Rodiče o své děti a děti o své rodiče. Máme ale také strach o přízemní věci, o plné lednice, o luxusní auta, a někteří o svoje tzv, práva, o které je chce někdo ať už právem nebo ne připravit.

Nevidíme ale ve svém strachu o luxus, ty kteří se denodenně bojí, že příjde statik a jejich pracně a dlouhodobě udržovaný dům prohlásí za neobyvatelný a přijedou bagry které jej zbourají.

Bojíme se pravdy a tak vidíme jen to co chceme.Bojíme se pravdu říct a tak jen doufáme, že to nějak dopadne.Máme strach z budoucnosti a myslíme na strach, který jsme zažili v minulosti.

Bojíme se smrti a přitom jí někteří z nás každý den svým chováním vyzývají na souboj.Bojí se i doktoři, záchranáři, policisté.Bojí se špatného rozhodnutí, kterým by mohlo utrpět i mnoho lidí okolo. Bát by se měli ovšem i páni politici, u nich ovšem bývá ten strach mnohokrát jen slovní, což je vidět na jejich činech.

Někdy nás ovšem strach i chrání před nerozumnými kroky ke kterým nás nutí jiní. Chrání nám někdy život, protože nás odrazuje zariskovat tam kde to je nebezpečné.

Nemáme ale strach toho, že nás někdo odhalí když týráme své děti, které mají největší strach z toho, že nás zklamou , i přesto jak zle s nimi zacházíme.

Nemáme strach když týráme zvířata, která v nás kladou důvěru a svojí lásku.

Nebojíme se ničit přírodu a krajinu skládkami odpadů na kterých se válí i ty lednice o které jsme měli takový strach aby byly plné.Plníme vrakoviště auty o které jsme přece měli takový strach...

Bojíme se pavouků, výtahů, uzavřených prostor, otevřených prostor, pátků třináctého....Smějeme se těm, kteří se bojí ale umějí to dát najevo.My máme strach z posměchu který by mohl zasáhnout nás samotné. Někdy je náš strach iracionální, jindy má kořeny v minulosti.

Bojíme se zklamání, a klameme druhé.Bojíme se překročit svůj stín a vydat se na novou cestu, když nás ta stará zavedla do slepé uličky.Bojíme se ukvapených rozhodnutí, ale bojíme se přemýšlet.

Ano, strach má mnoho podob a provází nás celým naším životem, ale měli bychom se naučit ho potlačit. Dát mu jen ten kousek který mu dovolíme.Protože mít strach je přirozené.Ale nesmíme mít strach z toho že to nedokážeme!!!!!

Další stínomilné krasavice.....

Dalšími obíbenými stínomilkami našich babiček byly a jsou nadále i v dnešní době begonie. Velkokvěté vzpřímené, převislé mnohokvěté, drobnokvěté multiflory a i drobné voskovky oblíbené ve výsadbách v městské mobilní zeleni.

Opět nezměrné množství barevných kombinací a variabilita květů, dlouhá trvanlivost, a krása truhlíků jimi osázených. Jen malá chyba, stejná jak u fuchsií, škoda že nevoní, to by jejich přitažlivost ještě o mnoho zvýšilo.

A stejně jako u fuchsií platí, že se mi letos moc nedaří, studené jaro prostě nesedlo většině květinek.

Krásky stínu....i když jsou na jižní terase :-)

Fuchsie....oblíbené truhlíkovky a hrnkovky našich prababiček a babiček. Nejrozmanitější barevné variace, tvary květů i barvy listů. Jednoduché drobné kvítky i obří plné květy. Nenáročnost v pěstování a co je hlavní obrovská paráda všude tam kde se vysadí. Jen je třeba zajistit na slunečných místech bohatou zálivku a hnojení, a pak se odmění obrovskou násadou květů celé léto.

Mě se tedy bohužel letos až tak nevede, ale to je dáno počasím, které vládlo v květnu a začátkem června. Osobně jsem těmto květinám propadla už před dlouhou dobou a i když jim někdy spílám, pořád si kupuji další a další.

Dnes je možné si vybírat z již více než tisíce odrůd, a nové stále přicházejí na trh. Někdy se až nechce věřit, že jedna rostlina může mít tolik variet.

Takhle mi kvetly loňské léto

A ještě dva obrázky z loňského roku, kdy se fuchsiím dařilo o něco lépe......

Pár květů ze zahrady....

Drobná kytička z květů

srpnové zahrady.....

Květy Achimenes,bouloně nebo jinak honzíka.

Začínají kvést ibišky

Růžová Echinacea,neboli terčovka

Blankytná modř Platycodon neboli zvonkovce, či boubelky

Jemná japonská Anemonne, česky sasanka

Začíná doba květu okrasných trav, to zde je Panicum, proso prutnaté

Sbíráme houby....

Jako asi každého, kdo se v poslední době doslechl, že rostou houby, i mojí paničku posedla houbařská vášeň, která se projevila tím ,že sebrala košík, nůž a mě s Báčou a vyrazila s námi do lesa.

Cestou jsme potkali i další houbaře, a tak za chvíli mířila k lesu malá karavana lidí s košíky a touhou najít těch hub co nejvíc a co nejhezčích.

Já osobně dávám v lese přednost tomu, že pobíhám jak můžu a nezabývám se nějakým prolézáním pod větvemi stromků a hledáním nějakých hub.

Vstupem do lesa se i z normálně vyhlížejících lidí stanou individua ne nepodobná pravěkým sběračům bobulí, kteří se s neskonalou vášní noří do hlouby lesa a zde s hlasitými výkřiky oznamují všem dokola, že našli houbu!!!! A to ne lecjakou, hřiba jak kráva!!!Což si tedy nedovedu dost dobře představit jak tak velkého hřiba vlastně chtějí odnést?A z ještě větším nadšením propátrávají trávu rostoucí podél cesty, zda se tam neskrývají ještě další. I panička podlehla a tak jsme hledali a hledali. Nutno podotknout, že to zas až tak velkou práci nedalo, těch hub bylo opravdu dost.

A že jí to jeden den nestačilo, vyrazili jsme druhý den znovu, a tentokrát s námi šla jak Lucka, tak i naše nová kamarádka Renča s rodinou.

A moc se to všem líbilo, Lucka nejdřív byla smutná, že nic nemůže najít, ale pak i ona propadla houbařské vášni v okamžiku kdy našla první hříbek a i ona, střízlivá bytost začala prolézat nízké stromky, hroužila se v nepřístupná místa a propátrávala lány borůvčí.

Nakonec jsme šli domů někdy v osm večer všichni řádně unavení a uťapaní.A druhý den se čistilo, krájelo, sušilo, obalovalo a smažilo, a papalo !

Výběr z toho nejhezčího

Nádherné exempláře hřiba kováře

Troška neskromnosti....

Trochu neskromně, něco málo

mých obrázků jak jsem pěknej.....