Když 8. prosince ....

 

.... roku 1891 kráčela kostelem sv. Markéty ve

Westminsteru mladičká nevěsta Marie Tereza Cornwallis - West zvaná Daisy s kyticí z pomerančových květů, kostelem vyzdobeným palmami, byla to výjimečná evropská událost. A tak se v hlavě Jana Jindřicha XV. zrodil nápad darovat své novomanželce mimořádný svatební dar. A tak vznikla Palmiarnia, komplex skleníků, zimní zahrady a oranžerie, uprostřed japonské zahrady, rozária, ovocné a zeleninové zahrady ležící jen několik desítek minut chůze od zámku Ksiacz. Rozloha tohoto komplexu je 1900 m2. a díky tomu (už tenkrát mysleli asi na to aby nezanechávali uhlíkovou stopu 😜) se stala knížecí kuchyň zásobená čerstvou zeleninou, rajčaty ale i banány, mandarinkami a pomeranči. To vše se pěstovalo ve zdejší oranžerii. Celému komplexu vévodí 15 m vysoký skleník pro datlové palmy. Nápad výborný a Daisy jím byla nadšená, ne už tak knížecí pokladna. Stavba totiž ve své době dosáhla astronomických nákladů 7 miliónu zlatých marek. Proto byl skleník hned od začátku zpřístupněn i turistům. Kněžna stejně nejvíc milovala rozárium, kde rostly i vzácné bílé růže které pro ní vypěstoval německý zahradník Petr Lambert a pojmenoval je na její počest  Růže kněžny Pštinské (von Pless) Dvakrát do roka, na jaře a na podzim se ve skleníku konala slavnost květin. Tato tradice přetrvala dodnes, jen se ze skleníku přesunula do zámku. Vždy první květnový týden se koná pod názvem Festival květin a umění a je, jak jsem sama poznala, hojně navštěvovaný. Dnes ve sklenících najdete víc jak 250 druhů rostlin zastupujících flóru různých klimatických pásem napříč kontinenty .....

Dalším bodem programu ....

 

.... v návštěvě Ksiacze byly Zahrady světla. 

Světelné instalace které můžete znát i od nás. Poloha zámku, který stojí na skalnatém ostrohu, moc prostoru k tvorbě velkorysých zámeckých zahrad nedává, takže zde byly využity terasy ve skále a vytvořeny tři úrovně zahrad které zámek jakoby obtáčejí. Ale i tak se je na co dívat a čím se procházet. A když jste na zámku, tak tu samozřejmě musí být princezny, princové, rytíři i zámecké kočky. Světelné, ale i ty živé. Ty se občas vynořily mezi návštěvníky, aby opět po chvíli zmizely ve tmě .....

Zámek jsme si obešli .....

 

.... z venku, a teď tedy je čas se podívat

i do vnitřních prostor. Jak jsem zmínila, zimní prohlídkový okruh je vedený trochu jinak než letní, takže jsou k vidění zas jiné pokoje. Ponejvíc soukromé pokoje hraběnky Daisy a jejího manžela Jana Jindřicha XV. z Hohenbergu. A Daisy i když na zámku nepobývala dlouho, je ústřední postavou a dobrou duší zámku Ksiacz. Narodila se 28.6 1873 do zchudlé britské rodiny Cornwallis -  Westových. Jejich rodokmen sahal k anglickému králi Jindřichu III. i francouzskému králi Filipu III. Smělému. K jejím příbuzným patřil i britský ministerský předseda Winston Churchill. Celým jménem kněžna Maria Teresa Oliwia Cornwallis - West tedy musela mít manžela odpovídající úrovně. Tím se v jejich šestnácti letech stal Jan Jindřich XV. hrabě Hochberg kníže von Pless, jeden z nejbohatších německých aristokratů. Jmění Hochbergů vzešlo z uhelného bohatství Dolního Slezska, které v té době patřilo Německému císařství. 

Ze svatební cesty po Egyptě i Daisy přivezla jako svatební dar perlový náhrdelník dlouhý neuvěřitelných sedm metrů složený z 2000 perel. Svatbou se také stala paní na dvou zámcích Ksiacz a Pszczyna (tehdy Pless). I když by se dalo říct že si mohla žít a utrácet za zbytečnosti, opak byl pravdou. Daisy se snažila pomáhat potřebným. Založila sirotčinec nebo polikliniku pro pracující matky. Snažila se prosazovat sociální reformy a když začala I. světová válka snažila se na nejvyšších postech Anglie i Německa lobbovat za její ukončení. Získala si tím další přezdívku a to Růže z Anglie.

Ovšem také se svými protiválečnými a společenskými aktivitami stala podezřelou a začala být v německých kruzích považována za anglického špeha. To jí však neodradilo od toho aby nastoupila do vojenské nemocnice v Berlíně jako sestra. Ale i toto jí bylo po čase zakázáno a Daisy se musela vrátit na Ksiacz. Tady  založila polní lazarety a rekreační zařízení pro děti a ženy vojáků.

Po I. světové válce ale její život nabral ne zrovna dobrý směr. V roce 1923 vešel v platnost její rozvod z hrabětem, ten sice přislíbil, že nebude strádat a bude dál mít veškerý komfort na který byla zvyklá, ale veškeré aktivity v tomto směru se neúnosně vlekly. Až v roce 1929 se konečně mohla přestěhovat do mnichovské vily. V té době také vyšly její tři knihy vzniklé na základě jejích deníků a zaznamenaly u čtenářů velký úspěch. Už tak úspěšné ale nebylo její rozhodnutí vést společnou mnichovskou domácnost se synem Akexandrem. Ten velmi nerozvážně narozdíl od své matky rozhazoval peníze, což zároveň z úpadkem průmyslového impéria jejího bývalého muže vedlo k tomu, že se Daisy z Mnichova odstěhovala zpět na Ksiacz. Zdálo by se, že pro Daisy opět začínají šťastnější dny. Jenže v roce 1936 za záhadných okolností umítá její nejmladší syn Konrád. V roce 1938 umírá její bývalý muž a kvůli jeho dluhům přechází Ksiacz a veškeré pozemky k němu patřící do rukou státu. Koncem roku 1940 se Daisy na přímý Hitlerův příkaz musí nastěhovat do vily v zámeckém parku ve Walbrzychu a zámek je zkonfiskován. Ale ani tehdy již dost nemocná  Daisy nesložila ruce do klína a pomáhala alespoň dodávkami potravinových balíčků vězňům v koncentračním táboře Gross - Rosen.

V roce 1943 těžce nemocná a zkoušená Daisy umírá den po oslavě svých 70tých narozenin. Neví se ani kde skončil její legendární perlový náhrdelník ani kde skončily její ostatky .....

Po lehké prohlídce .....

 

.... města a výborném obědě následoval

přesun na nepříliš vzdálený zámek Ksiacz. O tomto zámku jsem psala již po první návštěvě v květnu 2019. To se zde konaly Slavnosti květin. A byly tu ohromné davy lidí kdy se v malých komnatách dalo sotva hnout. Nynější návštěva byla o něco klidnější, výzdoba zámku byla věnovaná vánočním aranžmá a místo slavností květin tu byly Slavnosti světel. Nejdřív se podíváme na zámek zvenčí, jak ve dne tak i večer ....

Opustíme kostel Míru ....

 

.... a zajdeme si na malou procházku po 

městě. Velmi mne překvapilo, že ačkoliv už byl advent a ačkoliv je Polsko známé svou někdy až fanatickou zbožností, ani v jednom z navštívených kostelů a ani ve městě se nenašel jediný náznak. Žádná výzdoba, žádné adventní trhy, nic. Jestli se tam konají třeba jen v jediný víkend a tenhle to zrovna nebyl, nebo jsou soustředěné na nějakém centrálním tržišti netuším. Město jako takové je malé, a tak trochu ušmudlané. Je vidět že stále se nějakým způsobem vzpamatovává jak z války, tak i z několik desetiletí vlády komunistů.

Mnoho domů je opravených, ale ještě větší počet na opravy teprve čeká ....

Když jsme si obešli ....

 

.... obešli Kostel míru pěkně zvenku, zajdeme

se podívat dovnitř. V tom je výhoda Polska. Většina kostelů v téhle zemi je volně přístupná, byť u tohoto kostela je hlavní účel právě jeho prohlídka. Každý kdo někdy navštívil evangelický kostel mi dá za pravdu, že jsou mnohem střídmější než hotely katolické. Ovšem svídnický kostel vás okamžitě vyvede z omylu. Tady není po střídmosti ani stopa. Když totiž vstoupíte do hlavní části kostela nezbývá vám nic jiného než říct Panebože. Protože první dojem z toho ohromného prostoru a jeho vzhledu vám trochu vyrazí dech. Ono se to těžko přibližuje na fotkách, to se prostě musí vidět na vlastní oči ....

Druhý adventní výlet ....

 

.... mě zase zavál do Polska. Tentokrát do menšího

města Svídnice. Ta je spojená s naší dávnou historií postavou třetí a nejmilovanější manželkou císaře a českého krále Karla IV. Annou Svídnickou. Nejen že byla matkou jeho tehdy prvního syna Václava IV. ale zdatně mu sekundovala i ve věcech politických. Podle pověstí byla Anna ve své době nejkrásnější ale i nejvzdělanější královnou tehdejší Evropy, a byla první korunovanou císařovnou a českou královnou. Město leží na jihu Polska v Dolnoslezském vojvodství a má 55000 obyvatel. Zdejší nejkrásnější památkou zapsanou na seznamu UNESCO je Kostel míru.

Jde o největší dřevěný hrázděný kostel v Evropě. Vznikl na základě Vestfálského míru kterým skončila Třicetiletá válka, na nátlak švédského krále na Habsburky. Krom tohoto kostela jsou ještě v Polsku další dva kostely míru a to v Hlohově a Javoru. O stavbě kostela a položení základního kamene se rozhodlo 23.8.1656 a 24.6. 1657 se zde sloužila první mše. Jelikož se jednalo o kostel evangelický, vztahovala se na něj přísná pravidla pro stavbu. Kostel nesměl být nijak výstavný, musel stát za hranicí města, nesměl mít věž, ozdobná okna a být vystavěn z pevného materiálu. 

Svídnický kostel je stavba založená na dřevěné kostře vyplněné hlínou a slámou. Rozměry jsou impozantní (1090 m2), do kostela se vejde 7,5 tisíce lidí díky čtyřpatrovým emporám. Díky tomuto uspořádání máte při vstupu dojem že nejste v kostele ale v krásném divadle. Oken má nepočítaně a stejně tak i dveří. Když v roce 1709 během "severní války " se situace protestantů zlepšila a tak opět na nátlak švédského krále byla u kostela postavená hrázděná zvonice a škola. I když kostel byl výsledkem náboženského konfliktu, je i symbolem usmíření. V roce 89 se zde společně modlili premiér Tadeusz Mazowiecki a německý kancléř Helmut Khol, v roce 2011 kostel navštívil švédský král Carl XVI. Gustav s královnou Silvií, v roce 2014 se společné modlitby za mír zúčastnila Angela Merkelová a polská premiérka Ewa Kopaczová konečně v září roku 2016 zde podepsali Výzvu za mír zástupci křesťanstva, judaismu, islámu a budhismu spolu se 14. dalajlámou ....

Dnes tedy poslední krumlovské ....

 

.... zastavení. No zastavení, spíš poslední 

procházka. Tentokrát po městě a jeho různých zákoutích, uličkách a zajímavých stavbách ....

Myslím, že když si .....

 

.... uděláme maličkou přestávku v 

našem putování prvním adventním výletem do Krumlova nebudete se zlobit, protože se projdeme po zahradě. Od 25.12. tu každý den je bílé království, každý den se ráno vzbudíme do ojíněné přírody kolem, ale hlavně skoro každý den svítí sluníčko, což působí po těch dlouhých týdnech zamračených a upršených jako balzám na duši. 

A hlavně je to móc pěkný a fotogenický ....

Třetí dominantou Českého Krumlova ....

 

.... je kostel sv. Víta. Ten je významnou pozdně

gotickou stavbou. Nynější stavba byla vystavěna v letech 1407 - 1439 na základech starší stavby z roku 1309. Během staletí byl různě upravován a rozšiřován, poslední úpravy pochází z let 1883 - 4 a týkaly se posledního patra věže. V roce 1995 byl vyhlášen Národní kulturní památkou. Co mne trochu překvapilo, jak je člověk zvyklý pomalu i z každé vsi, že jsou takovéto památky krásně nasvícené, že v případě tohoto kostela tomu tak není. Už jen kvůli jeho dominatnímu umístění nad městem by si to zasluhoval. Jakés takés osvětlení tam bylo, ale hodně chudičké ....

Kvůli čemu se také ....

 

.... vyplatí zajet podívat do Krumlova? 

No kvůli zdejšímu hradozámeckému komplexu! A aby ne, vždyť po Pražském hradě je svou rozlohou 6 ha druhým největším hradním komplexem v Čechách a stejně jako Pražský hrad je i ten krumlovský zapsaný na seznamu UNESCO. Navíc je po Pražském hradě a zámku Lednice třetí nejnavštěvovanějším hradem či zámkem v ČR.

První zmínka o hradu je z roku 1253 kdy jej vlastnil zakladatel krumlovské větve Vítkovců, Vítek z Krumlova. Po vymření krumlovské větve přešel do rukou Voků z  Rožmberka kteří postupně rozšířili Dolní hrad, postavili Horní hrad, ten následně přestavěli. Poslední z Voků, Petr se jeho úpravami tak zadlužil, že musel zámek prodat císaři Rudolfu II. který jej následně věnoval svému šílenému nemanželskému synovi Juanovi d' Austria (Juliu Cesarovi). Císař Ferdinad II. hrad v roce 1622 rodině Eggenberků kdy začaly barokní přestavby, bylo postaveno dřevěné barokní divadlo (mimochodem jedno dnes z nejzachovalejších divadel svého druhu na světě) a zámecké zahrady. Od roku 1719 do roku 1947 patřil rodu Schwarzenbergů, kteří ale za své rodové sídlo zvolili Hlubokou a Krumlov ztratil na významu.

Hrad má pět průchozích nádvoří, z posledního pátého se vyjde na vyhlídku která pokračuje do zámecké zahrady v které se krom letohrádku Bellarie nachází i známé otáčivé hlediště. 

Ale dost dějepisu, zvu vás na malou prohlídku ....

Pokud nebudu brát ....

 

.... samotné staré centrum Krumlova 

jako dominantu, určitě tak budu brát tři stavby které "tvoří" Krumlov. Plášťový most, hrad a zámek a katedrála sv. Víta. Když jste fotomagor jako já, a trávíte půl dne v něčem tak krásném a ikonickém čím toto jihočeské město je, naflákáte hromadu záběrů z něj. Já tedy ten půlden rozdělila na víc částí. A dnes se budu věnovat první dominantě. Ono to ani nijak jinak nejde, protože ta se nedá minout ani náhodou a vidět je skoro odevšud ....

Plášťový most je stavba tak specifická a málo vídaná a nevím jestli ještě někde se v Česku vyskytující, že vás uchvátí hned na první dobrou. Je krásný a zároveň víceúčelový. 

Plášťový most (něm. Mantelbrücke) spojuje nekrytou částí se sochařskou výzdobou V. nádvoří a zámecké zahrady, a horní krytou částí s dvěma spojovacími chodbami Horní hrad se zámeckým divadlem a zámeckou obrazárnu se zámeckými zahradami a pokračuje přes ně až do minoritského kláštera na Lateránu.

Plášťový most se stavěl postupně v letech 1686, 1707, 1748 a 1765. Barokní podobu mu dal krumlovský vévoda Josef I. Adam ze Schwarzenbergu který velmi významně ekonomicky pozvedl jak město tak i celé vévodství. Za jeho vlády byl i barokně přestavěn celý zámek a vybudované zámecké divadlo ....

Krásné a klidné svátky ....

 

.... Vám všem kdo ke mě chodíte pravidelně

či jen občas zabloudíte ....

Jsem vám vděčná za čas který u mne strávíte a mohli by jste ho trávit třeba úplně jinak a jinde, i za Vaše komentáře které zanecháte ....

A tak jsme pomalu ale jistě ....

 

..... dospěli k výletům zvaným adventní.

Jen si, po zhlédnutí dnešních fotek, prosím neťukejte významně na čelo, a nepodezírejte mne z nějaké mozkové nedostatečnosti, ono to opravdu jsou fotky typu Advent? To jako fakt? ale když on sv. Petr to poslední dobou s echt zimním počasím nějak fláká. Anebo si říká, že když tak rádi jezdíme do Středomoří na dovolené v létě, částečně středomořské počasí nám tedy dopřeje i v zimě. Když mi po zhlédnutí mého příspěvku na fb poslala dcera fotku z jejich květnové návštěvy zámku, rozdíl byl jen jeden. Chyběla vánoční výzdoba.

Stejně jako za ten nejpohádkovější hrad u nás považujeme Karlštejn, tak ze zámků to je určitě Hluboká. A je proč. Bílá stavba plná cimbuří, okolní park plný zeleně a princezna žádající zahradníka aby jí zavázal střevíček.... 

Je sice zima, ale .....

 

.... počasí tomu absolutně nenasvědčuje. Místo

bílé zimy zablácený podzim. Jen jeden nebo dva dva dny to zatím vypadalo slibně. A navíc dokonce i k tomu svítilo sluníčko. Takže to alespoň jednou vypadalo trochu zimně. Naštěstí to bylo o víkendu, takže jsem měla šanci něco nafotit. Teď už je zas venku hnus hnusnej a do práce se kloužu místo po ledu po blátě. Bohužel to vypadá, že takové zimy nás čekají už napořád ....