Když 8. prosince ....

 

.... roku 1891 kráčela kostelem sv. Markéty ve

Westminsteru mladičká nevěsta Marie Tereza Cornwallis - West zvaná Daisy s kyticí z pomerančových květů, kostelem vyzdobeným palmami, byla to výjimečná evropská událost. A tak se v hlavě Jana Jindřicha XV. zrodil nápad darovat své novomanželce mimořádný svatební dar. A tak vznikla Palmiarnia, komplex skleníků, zimní zahrady a oranžerie, uprostřed japonské zahrady, rozária, ovocné a zeleninové zahrady ležící jen několik desítek minut chůze od zámku Ksiacz. Rozloha tohoto komplexu je 1900 m2. a díky tomu (už tenkrát mysleli asi na to aby nezanechávali uhlíkovou stopu 😜) se stala knížecí kuchyň zásobená čerstvou zeleninou, rajčaty ale i banány, mandarinkami a pomeranči. To vše se pěstovalo ve zdejší oranžerii. Celému komplexu vévodí 15 m vysoký skleník pro datlové palmy. Nápad výborný a Daisy jím byla nadšená, ne už tak knížecí pokladna. Stavba totiž ve své době dosáhla astronomických nákladů 7 miliónu zlatých marek. Proto byl skleník hned od začátku zpřístupněn i turistům. Kněžna stejně nejvíc milovala rozárium, kde rostly i vzácné bílé růže které pro ní vypěstoval německý zahradník Petr Lambert a pojmenoval je na její počest  Růže kněžny Pštinské (von Pless) Dvakrát do roka, na jaře a na podzim se ve skleníku konala slavnost květin. Tato tradice přetrvala dodnes, jen se ze skleníku přesunula do zámku. Vždy první květnový týden se koná pod názvem Festival květin a umění a je, jak jsem sama poznala, hojně navštěvovaný. Dnes ve sklenících najdete víc jak 250 druhů rostlin zastupujících flóru různých klimatických pásem napříč kontinenty .....

Jelikož už jsme zde byli za tmy, aby vynikly světelné instalace z venkovních zahrad jsem toho moc neviděla, ale skleníky stály za to. Bohužel s tím, že jsme přišli později, byl už zavřený skleník kde se dalo koupit mnoho z toho, co se tu pěstuje což mne hodně mrzí, protože jsem přišla o můj pracně sehnaný calistemon který mi v létě krásně vykvetl ale také najednou uschnul. Takže jsem doufala, že bych si ho zde zase mohla opatřit. No nic, snad se mi to podaří někde jinde ....

Výstavba vnitřních prostor skleníků, květinových stěn, jeskyní a zvýšených záhonů si vyžádala sedm vagónů sopečných hornin z okolí Etny

Ve skleníku mají své ubytování i lemuři kata nebo bílí pávi a různé druhy malých papoušků či ozdobných bažantů. Lemuři si zrovna dávali šlofíka ....

Strelitzia reginae - Strelícíe královská

Clivia - Klívie

Abutilon  - Mračňák

Justicia brandegeeana - Právenka

Fuchsia - Fuchsie

Bougainvilea - Buganvelie

Mandevilla - Mandevila

A přicházíme do království sukulentů a kaktusů.

Agáve a aloe

Agave - Agáve vláknitá

Květ aloe

Echeveria - Echevérie, Dužnatka

Na některých rostlinách světelné instalace vytvářely fantaskní barevnost

Trochu mne mrzelo, že kvůli těm instalacím, byli některé části skleníku neosvětlené, takže nebylo vidět ty krásně vzrostlé eukalypty, jehličnany a bambusy.

A když už jsem zmínila toho, v jehož hlavě se zrodil nápad na tento nádherný komplex ani jeho život nebyl úplně jednoduchý. Po rozvodu s Daisy se Jan Jindřich oženil s o 30 let mladší španělskou šlechtičnou Klotildou. Ta ovšem po pár letech způsobila v rodině Hochbergů skandál, když se provalil její poměr s nejmladším synem Jana Jindřicha Bolkem. Aby se celá nepříjemnost vyřešila elegantně, kníže se s Klotildou rozvedl a svému synovi nařídil aby si macechu vzal za ženu ....

Hochbergové ale zanechali svou stopu i v našich končinách. Zde byli známí jako Hochbergové z Hennersdorfu, nebo počeštěle Hoberkové z Huburku. U nás založil tento rod nejstarší botanickou zahradu v Čechách, a to u zámku Hluboš nedaleko Příbrami. Jinak svůj palác měli Hochbergové z Hennersdorfu i na Malé Straně.

Tímto posledním příspěvkem končí i druhý adventní zájezd, ale o nějakých 48 hodin mne čekal poslední do centra Lužických Srbů Budyšína a města na trojmezí tří zemí. Polska, Německa a Čech, do Žitavy