A klidně můžu pokračovat v tom, co se (mě) poslední dobou nedaří. Každý rok v květnu
se najde víkend kdy není žádná důležitá psí výstava, nebo alespoň jich není tolik a tak
se snažím vždy dát pár dandíkářů dohromady a uděláme si takový malý dandičí slet. Buď
v Praze nebo někde kolem Dobříše. (To z čistě důvodů mé pohodlnosti, neb tam i onam to
mám blízko) a vždy se tam dostanu prostředky veřejné dopravy, případně mne nabere někdo
ze zúčastněných. Jenže letos nastal už v květnu zádrhel. Já měla dva víkendové zájezdy
a ve zbylých dvou byly ty výstavy. Nezbylo než přesunout tedy setkání na červen.
Domluvil se termín všem vyhovující, já objednala ve Skotsku stuhy na výrobu kokard a
těšila se na setkání. Jenže co čert nechtěl, tedy spíš chtěl, najednou mi přistála od dcery
smska, že se zrovna na ten termín konání bude oslava prvních narozenin Bobule. Což se
z pochopitelných důvodů nedá odmítnout.( Ostatně dcera je přímo mistr v tom, mi zasahovat
svými požadavky na hlídání do mnoha mých plánů, začátkem června mi takhle ze dne na den
zrušila jiné setkání, protože mi opomenula říci, že budu muset hlídat kvůli svatbě partnerovi
sestry). Takže co s těmi dandíkáři.... jedině rozeslat upozornění že se setkání koná o týden
dřív a čekat co bude. Námitky nebyly a tak jsem to brala jako hotovou věc.
Někde jsem četla, že vždycky když si něco plánujeme, bůh se smíchy drží za břicho.
V mém případě tak činí velmi často a zřejmě také velmi rád, protože tři dny před
odjezdem mi odřekli z různých důvodů tři lidé, a během dalšího dne další.
Nakonec z původních dvanácti přihlášených jsem zustala já a dvě další chovatelky. Jenže
to už vlastně ztratilo setkání smysl a tak jsem ho nakonec odpískala a zkusím najít na
podzim nějaký termín, kdy zas nebudou výstavy. Ostatně on ten park je krásný hlavně
na podzim, a tak snad zas jednou bude něco zlého pro něco dobrého.
Otevřená ale zůstala otázka jestli jet nebo ne ten víkend na chatu. Manžela jsem už
zpracovala, byť se mu moc nechtělo, ale nebylo zbytí, muselo se udělat spousta práce
kterou já prostě nezvládnu a tak jsme naložili oba psy a vyrazili. O tom co nás ovšem
o víkendu čekalo, jsem shrnula v tomto komentu:
[11]: Já se těšila jak si o víkendu budu užívat procházeního až do aleluja. A pravda? Dandičí slet jsem musela odpískat protože mi z deseti lidí odřeklo osm, a celou neděli jsem ztrávila pojížděním po Praze a návratem na chatu a ještě navrch sekáním trávy. Akce návštěvy u maminy v LDNce, která mi normálně trvá cca 2,5 hodiny mi zabrala šest hodin. Takže v lese jsem byla s Bobím jen v sobotu asi půl hodiny...
Nebyl vůbec odpočinkový a klidný, dalo by se říct že vlastně celý stál
za prd. K tomu ještě nutno dodat že manžel celou tu dobu opravoval elektriku, čistil komín
a stejně to není opravené úplně a výsledkem jeho snažení je, že musím doplatit ČEZu
2000 Kč za to, že jsme tam oproti smlouvě namontovali silnější jistič a tak mám buď dvě možnosti.
Jistič opět odmontovat a namontovat původní podle smlouvy, nebo doplatit za každý ampér navíc
500 Kč. Představa, že se znovu bude kupovat další jistič, znova se kvuli tomu pojede na chatu,
tam se to zas bude celé předělávat mne jen utvrzuje v tom, že podstatně levněji nás to vyjde
prostě to tady na kontaktním místě zaplatit....
A tak po všech víkendových peripetiích jsem byla ráda za krátkou procházku na které jsem
cvakla jen pár obrázků.
Zatím jediné houby, které jsem v lese vůbec viděla. Ovšem za to svítily do dálky...
Nedalo mi to, a tak jsem si tuhle převedla i do čb
