Střípky ....

A dospěli jsme do konce putování. Dnes už jen střípky, které zbyly po všech článcích.

Posbírané porůznu mezi přechody a přejezdy na jednotlivá

místa výletu ...

Mnohokrát jsem se přesvědčila, že je Rakousko opravdu "zelená" země, tedy že hodně

dbají na osvětu a využití jiných zdrojů pro výrobu energie. Tak jasně, mají vysoké

hory z kterých tečou divoké řeky na stavby vodních elektráren, mají velká pole

větrných elektráren. Nemají ! nekonečné plochy solárních elektráren. Ne že by vůbec

panely zavrhli, ale nevidíte je na loukách, ale využívají střech průmyslových objektů,

mají je rodinné domy ale i věžáky. A tak si mohou dopřát

v NP třeba takovou Elektro tankstelle. A u ní

stál tenhle fešák ....

---

U stejného parkoviště se rozkládá minizoo. Tedy zoo. Jsou zde zvířátka, která

známe z dvorků statků a hospodářství. Takže čuníci, králíci ale i oslíci

nebo lamy. Ty se někde schovávaly a nechtěly vylézt ani náhodou...

Znáte hmyzí hotel ? To si vezmete pár špalků, do nich navrtáte díry,

seberete někde nějakou tvárnici, posbíráte šišky a jehličí, to všechno

dáte do kupy a máte hmyzí hotel. V něm pak přezimuje spousta užitečných

hmyzáčků ...

Jak vidím koně, neudržím se a jdu je fotit. A když jde o fríze, tak to jsem u vytržení

Tihle dva se pásli na louce plné kvetoucí šalvěje a tak jsem si ukrátila chvíli čekání na

autobus abychom se vydali na zpáteční cestu

A u autobusu jsem fotila tuhle krásně uspořádanou zahradu a kopce za ní

Tím se rozloučíme s jedním výletem, ale uplynul jeden víkend a o dalším

už jsem znovu vyrážela na další výlet. Tentokrát byla mým cílem Horní Lužice

a rokle azalek a rododendronů, Ďáblův most a to vše v parku zámku Kromlau,

největší osázená skalka v Evropě a ukázka toho jak skvěle zrekultivovat

krajinu poznamenanu povrchovými doly a řeka Spréva s jejími rameny

kterými protkává Sprévský prales...

Vodopády Myrafäll naposledy ...

Dnes se dostáváme do poslední třetiny vodopádů. Tady už se zas pomalu začaly

zklidňovat v trochu širším korytě, aby nakonec vplynuly do dolní nádrže plné ryb

a okolím upraveným po dětské hry. Samozřejmě nesmí chybět i posezení buď

ve velmi příjemné hospůdce, která vznikla v bývalé budově vodní elektrárny

nebo venku ve velkm stanu. Vlastně je i zde pokladna a turniket pokud chcete

cestu vodopády absolvovat opačným směrem. Nad vším bdí vysoký skalnatý útvar

Hausstein, na kterém je vyhlídka s křížem a odkud máte rozhled do širokého okolí.

Než nám přijel autobus, bylo dost času si dát obligátní pivko

a samozřejmě jsem nemohla odolat rakouské specialitě.

vynikajícímu štrůdlu s vanilkovou omáčkou ...

---

Vedle vodopádu vodního i vodopád kamenný

Poslední přeskočení kamenů a pak už jen spád dolů do nádrže

Vrchol Hausstein

Moje obligátní zakončení výletu. Neměli na čepu černé, ale i světlé

po těch výstupech a sestupech přišlo vhod

A něco navíc. Ten štrůdl byl opravdu něco, kus jak hrom a delikátní vanilková

omáčka ....

Vodopády Myrafäll 2. část ...

V první části jsme skončili v místech, kde se doposud klidnější a menší vodopády

začaly pomalu měnit v poněkud dravější a vyšší. Tady už se mnohem víc podobaly

vodopádům jak jsem si je představovala. A rozhodně jsem nebyla zklamaná.

Tady jsem si totiž konečně mohla vyzkoušet i naplno focení vody

s delším časem. Navíc díky jejich dravosti nebylo nutné

dávat až tak moc dlouhý čas a tak se aparát dal v

pohodě udržet, případně položit na zábradlí

a i bez stativu jsou fotky ostré ...

---

Ve střední části vodopádů stával kdysi mlýn. Dnes je tu z něj jen zbytek

zdí

Cik cak vodopád

A z větší dálky

Dnes to byl trochu nášup fotek a stejně tak zítra, myslím že ale roztahovat vodní fotky

na více dnů po těch lijácích, které zas v noci řádily asi není to pravé ořechové

Vodopády Myrafäll 1. část ...

Když jsme v celku schvácení výstupem Kamennou soutěskou opět dorazili k Babušce Jagušce

trochu se omyli a osvěžili zastávkou, pokračovali jsme dál po značení směrem k poslední

části výletu a to k vodopádům Myrafäll. Nedovedla jsem si představit co mne vlastně čeká, jak

vysoké či mohutné jsou. Sice jsem si na netu předem trochu zastávky sondovala, ale znáte to

na fotkách bývá skutečnost dosti zkreslená. Nicméně jednalo se o vodu, živou a proudící a na to

jsem se děsně těšila. Sestup k vodopádům nás dovedl k horní nádrži od níž se pak vydáváme

po mnoha dřevěných schodech a lávkách k samotným vodopádům. Jsou mnohdy popisované jako

nejkrásnější místo Vídeňských Alp a opravdu tomu tak je. Alespoň z mého hlediska. Jsou

divoké ale zároveň i romantické. Živé a občas i hlučné, protože jimi denně proteče 5 milionů

litrů vody. Není divu, že při dolní nádrži vznikla malá vodní elektrárna a na samotných

vodopádech stával kdysi i mlýn. Výškový rozdíl mezi horní a dolní nádrží je 125 m z nichž

každý je jinak krásný. Je tu i hodně živo, turistů tu je mnoho, ale dá sei krásně fotit, můstky

jsou docela široké a nikomu tak moc nepřekážíte. A pro nás Čechy bohužel, jakmile

vás vidí jinozemci fotit, zůstanou v klidu stát a počkají až si nafotíte

co chcete. To my bohužel neumíme. Strkáme a drcáme do fotografů,

lezeme jim nevychovaně do záběrů a jinak ztěžujeme

jejich koníček ....

---

Nad horní nádrží nás přivítalo ještě malé jezírko

Horní nádrž v níž se zrcadlí okolní vrchy

A už se dostáváme k vodpádům samotným ....

.... zatím ještě krotkým ....

Říčka Myra

... tady už začínají trochu divočit ...

A protože fotek je hodně, rozdělila jsem je na více částí ...

Kamenná soutěska Steinwandklamm ...

Pro další část výletu opravdu potřebujete mít srdce na pravém místě

a ne v kalhotách jako já. A milovat feraty. Já tedy na tohle opravdu nemám.

Ne že bych se bála výšek, lezu pořád ještě vysoko po stromech při průklestu

výšky mi moc nevadí a netrpím závratí na třetí šprušli žebříku. Spíš je to

o tom, že počítačový povaleč jako já, nemá zrovna super kondičku na to lozit

po deseti metrových a vyšších žebřících, navíc se skoro dvoukilovým aparátem

na krku. Přesunuli jsme se totiž z pohodového procházení po Hohe Wand do

Kamenné soutěsky Steinwandklamm. Nicméně Gutensteinské Alpy jsme neopustili,

jen se místo nahoru vypravíme trochu dolů, abychom se tedy stejně nakonec

dali do dost náročného stoupání krasovou vápencovou roklí kterou vytvořil

v těchto vápencích tající alpský ledovec, a následně domodelovaly další

přírodní vlivy. Roklí občas protéká příležitostný potok Klammbach. Zvláště při

jarním tání nebo po velkých deštích.

V roce 1884 vybudoval rakouský Klub turistů v soutězce průchody po dřevěných

schodech a můstcích a v roce 1927 zde vznikla i feratová část. Soutěska

leží mezi městy Pernitz a Furth an der Triesting. Přístup do ní je od restaurace

Jagasitz (my jí říali Babuška Jaguška) po šotolinové cestě která spadá dost příkře

dolů do údolí kde je pokladna a turniket, kterým se protáhnete do samotné stezky.

Začínáme na 549 m.n.m. abychom se opět vyšplhali nahoru a oklikou dorazili opět

k Babušce Jagušce ve výšce 706 m.n.m. Ze soutěsky nemám moc fotek, za prvé

na úzkých můstcích a schodech jsem nechtěla zdržovat za mnou jdoucích dalších

sto lidí, a za druhé, funěla jsem jak sentinel a byla jsem ráda, že se vůbec udržím

na nohou. Ale musím zas s radostí konstatovat, že se mnou šel pár mlaďáků

o dobrých 35 let mladších a na konci cesty byly naprosto stejně vyflusovaní jak já ...

---

Vítejte v Kamenné soutězce ...

Příležitostný potok Klammbach. Naštěstí ještě trochu tekl, někdy je zde vůbec sucho

I tady je na snímku voda, i když to tak nevypadá

Cesta nikam. Tady se tak skály zajímavě překrývaly, že vám lidé jdoucí

před vámi zničehož nic zmizeli z očí, jako by se do země propadli

Paní která šla přede mnou a seděla vedle mne v autobusu měla tedy můj velký

obdiv. Věk kolem sedmdesátky, ale šlapalo jí to jk hodinky. Je to velká výletnice

jezdí během roku hodně na takové jednodenní zájezdy

Pohled od tzv. Turecké jeskyně kde soutěska jejím průchodem končí. Pak už jen vás čeká

odpočinková rovinka a široká pohodlná cesta mírně klesající zpět k Babušce Jagušce

U Jagušky vás takto opět přivítá pohled na Schneeberg

Bylo to v době, kdy se nám trochu pokazilo krásné slunečné počasí a občas

zabouřilo a spadlo i pár kapek. Po výstupu soutěskou to chvilkové ochlazení

přišlo velmi vhod

A Schneeberg konečně ukázal na chvíli svou tvář

Další naše kroky už vedly lukami a lesem mírně z kopce až k horní nádrži u hospody Karnewirt

a odtud dolů údolím říčky Myra s jejími dost vodnatými vodopády až k dolní nádrži v obci Muggendorf ...