05 června 2018

Skywalk .... vyhlížení




Když už jsme se postavili na nebeskou vyhlídku, musíme se také podívat co nám
nabízí. A že nabízí krásné výhledy. Tedy když je opravdu jasno. Já to štěstí tak
úplně neměla, ostatně to je prostě už můj úděl. Kdykoli kdekoli jsem na nějaké
rozhledně, můžu si být jistá, že bude silný opar, a vidět bude jen nejbližší okolí.
Nicméně to co bylo vidět mi ale i tak vyrazilo dech. Utěšená políčka, ale i hory,
nikde jediné žluté pole, všechno jak učesané. Vždycky když právě
tohle v Rakousích vídám, musím si povzdechnout proč to
takhle nejde i u nás. Domnívám se, že by hned
ubylo problémů se suchem a neúrodou...





Někde tam, kde už není nic vidět, tak tam leží Vídeň








Z pohledů do kraje je to z tété strany hory všechno, další budou už na krajinu trochu
divočejší. Ale hned tak se s tímto místem nerozloučíme. Zvu vás totiž opravdu do
nebes ...

04 června 2018

Skywalk ....





Z Mikulova vedla naše cesta dáldo Rakous směrem na Vídeň, a ještě dál,
necelých padesát kilometrů za ní, k městu Wiener Neustadt. Nedaleko od něj
se již rozkládají Gutensteinské Alpy, jejichž součástí Národní park Hohe Wand
kam naše cesta vedla, je. Gutensteinské Alpy jsou po Vídeňském lese (Wienerwald)
dozvukem jejich vyšších a sestřiček. Ale narozdíl od Vídeňského lesa, který spíš
připomíná svou oblostí Šumavu nebo Beskydy, Gutensteinské Alpy už svými
ostřejšími vrcholky mnohdy okolo 1300 m.n.m vypadají už jako hory, tak jak si
je člověk představuje. Já tedy osobně Vídeňákům tohle závidím, mít za humny
takovou krásu. Ale zpátky k prvnímu bodu mého sobotníhu výletu. NP Hohe Wand
je stolová hora a nejvyšším místem je zalesněný vrch Plackles (1132 m.n.m)
Její téměř kolmé stěny, zvlášť na jihu a jihovýchodě spadají do hloubky 150 m.
Celý masív Gutensteinksých Alp je tvořený vápencem stejně tak i hora Hohe Wand.
Proto je protkána mnohými soutěskami, průrvami a stezkami. Severní strana
je hustě zalesněná. Hohe Wand je rájem milovníků skalního lezení, ferrat ale
i paraglidistů a rogalistů. Těch tu bylo opravdu požehnaně a někdy jsem se jejich
umění obdivovala, že se navzájem nesrazí nebo nezamotají jeden druhému do
lanek. Toto místo odkud startují leží zhruba uprostřed jihovýchodní stěny a nedaleko
od něj je visutá vyhlídková terasaSkywalk, cíl naší první zastávky. Vyhlídka byla
postavená v roce 2002 a vystupuje 5 metrů do volného prostoru.
Její rovnováhu udržuje třicetitunové protizávaží.
Pokud je opravdu jasno,vidíte zní až na Vídeň
a na celou Vídeňskou pánev ...



Jak jsme se tak motali sem a tam, první co jsme s Gutensteinských Alp
viděli byl nejvyšší vrchol pohoří Schneeberg nebo také Klosterwappen
či Vídeňský Sněžník, stejnojmenný Schneeberg (20076 m.n.m.) který je zároveň
nejvýchodnější dvoutisícovkou hned za vídeňskými branami. Ostatně tenhle
vrchol uvidíme ještě několikrát, dalo by se říct, že dominoval všem pohledům
do kraje



A jsme (tedy ještě v autobusu a na cestě) pod cílem. Nahoře vyhlídka Skywalk. Od
ní nás ještě dělil výjezd uzoučkou silničkou, jaké asi mnozí z vás znáte z Chorvatska
Itálie ši Španělska. Prostě serpentýny, které se skoro dotýkají, z jedné strany skála
z druhé hluboký prudký sráz



Na vrchu Hohe Wand je spousty horských chat a restaurací


A tady jí máme, vyhlídka Skywalk. Zhruba asi kilometr odsud je ocelový chodník Felsenpfad
který vede po úbočí srázu. Popravdě já se domnívala, když jsem se dívala na netu
co mne vlastně čeká, že se jde právě po něm až na tuto vyhlídku. Ale ne, a docela se
divím a mrzí mne, že to cestovka nespojila v jednu zastávku. Času bylo i tak dost, takže
by se to klidně stihlo


Tenhle obrázek, jak je jasně patrno, jsem si půjčila na netu, je na něm krásně vidět kam až
do volného prostoru vyhlídka vystupuje

Výsledek obrázku pro skywalk hohe wand

Když nechcete zrovna stát na platě a dívat se do kraje, stejnou službu vám
udělají i tato lehátka. Ležíte si, kocháte se a je vám fajn ...


Nic pro ty, kdo trpí závratěmi ...



Tady si můžete udělat obrázek o tom, jak NP Hohe Wand vypadá. Ze všech stran vedou
lezecké a ferratové trasy, a náhorní plošinou vede mnoho cyklostezek a naučných stezek
a najdete zde i malou ZOO se zvířátky známými z našich dvorů a statků

Související obrázek

Příště se podíváme na to, co všechno z vyhlídky můžete vidět ...



03 června 2018

Cesta tam a zase zpátky ....




Dneškem začíná můj malý cestovní deník. Dvanáctého května brzy ráno, jsem nastoupila
cestu prvního květnového výletu za naše hranice. Jelo se na tři místa do Rakous. Prvním
byla návštěva stolové hory a přírodního parku Hohe Wand s dvěmi vyhlídkovými místy,
Skywalk na jižní straně a dřevěnou vyhlídkovou plošinou na severní straně. Druhým byla
Kamenná soutěska Steinwandklamm nedaleko měst Pernitz a Furth an der Triesting
a na ní navazující vodopády Myrafäll. Zatímco první část byla zcela fyzicky nenáročná, ta
druhá už byla docela náročná, s dvěmi možnostmi. Dřevěné schody a lávky, nebo částečné
ferraty. Vzhledem k mé shnilosti a hlavně foťáku na krku, jsem volila raději více pohodlí
nabízející schody a lávky. Třetí, navazující na soutěsku jsou vodopády na říčce Myra
někdy též Myrabach. I tady se pohybujete v pískovci potokem vymleté soutěsce, ale
výstup nebo sestup už není tak náročný jako v Kamenné soutěsce.
A jak je mým zvykem, ráda fotím i z autobusu, byť kvalita
obrázků je dost bídná, nicméně k tomu zážitku
z cesty to prostě patří ....



Novomlýnské nádrže krátce po východu slunce. Bohužel jsem nestihla vyfotit
balony, které se krátce po vzletu majestátně vznášely nad vodní hladinou.
Ten pohled musel být opravdu skvostný ...


Dneska se na rybách už nemusí ani na břeh. Spát můžete rovnou na hladině
vody ve stanu


Poněkud zadrátovaný pohled na mikulovský zámek při východu slunce


Už nezadrátovaná křížová cesta nad zámkem


Utěšená krajina jižní Moravy







Vídeň se s námi navečer při zpáteční cestě po dni plném sluníčka ale i pár mraky, rozloučila
pořádným lijákem a duhou.



A zase Mikulov. Tentokrát při západu sluníčka ...


Tentokrát to vyšlo bez drátů


Mušovský kostel. Ráno jsem ho při východu nestihla, ani ta západová není zrovna něco, ale to místo
má neskutečné kouzlo a já bych někdy strašně ráda na tomhle místě fotila v klidu

02 června 2018

Květnové květy starosklíčkem podruhé... zlatý déšť




Po delší době odcházení, vzpamatovávání se, dalšího odcházení a dalšího vzpamatování
se, mi letos nádherně a bohatě vykvetl zlatý déšť (štědřenec) který mám zasazený v živém
plotě. Bála jsem sem, že přitom letošním překotném kvetení mi opět ujde, protože jsem
měla před sebou čtyři dny pobytu v Praze a na chatě a za čtyři dny, dokáže odkvést
spousty květů. Ale byl tak hodný, že na mne počkal a já si tak mohla
vychutnávat jeho zlatou krásu a to nejen ze zahrady, ale i ze
stanice autobusu když jsem jezdila do práce nebo
se z ní vracela. Z chodníku byl na něj totiž
ještě krásnější pohled ....













01 června 2018

Květnové květy starosklem ....


Dnes a zítra si dáme trochu květů, protože v dalších dnech nás bude čekat
putování do Rakous na velmi krásná, místy divoká ale i romantická místa.
I tam jsem sice pár kvítků nafotila, ale spíš takových těch hajních a navíc
jsem je spojila, protože jich nebylo tolik, dohromady s těmi, které jsem
nafotila ještě na Dobříši. Ty dnešní a zítřejší jsou opět letem světem po
mé zahradě co kde zrovna kvetlo. Letos je to o velkém
fofru, protože těmi teply všechno strašně rychle
odkvétá a tak co jeden den na záhoně
září, druhý den už je odkvetlé ...




Tyto citronově vonící primulky si pamatuji z dětství, měli jsme je na zahrádce
v záhonku, který hrál všemi barvami petrklíčů. Předloni jsem si je dovezla od švagrové
a loni i letos krásně kvetly


Čilimník, který jsem zachránila z popelnice, kam ho vyhodila květin neznalá
šéfová z penzionu. Sice vypadal, že to asi nerozdejchá, ale na jaře se nádherně
zalistil a nasadil spoustu zářivě žlutých květů


Hyacintovce od Libby se už zabydlely a vesele se rozrůstají a dělají
velkou parádu svou krásnou modrou barvou ....




....a stejnou parádu dělají i ladoníky.



První z květů na mé azalce, ještě teď dokvétá pár květy


A teď zas něco pro poškádlení vjemů Beallary. Letos moje magnólie - smradlavka kvetla
méně než vloni, ale stejně jak ta azalka, pořád ještě kvete. A pár poupat ještě má