Už nejméně po dvacáté se podívala na displej telefonu a kontrolovala
čas. Ruka se jí nervózně třásla, v knihách pro ženy a dívky by určitě stálo že: "... rozechvěle
stála a jen jemný třas ruky ..." . Bóže, kdo takový obrat může vymyslet? Takové klišé? Klepala se jak malej drahej
pes, nervózní až hrůza. Ani nemohla vzít do ruky skleničku s vínem, protože by jí vyšplíchlo víno.
Jenže tak moc si zrovna teď ten hlt vína potřebovala dát. Znovu se podívala na displej, a zkontrolovala
vchod do restaurace. Ještě stále je čas couvnout, sebrat se a utéct jak malá holka. Jenže ...
Když se jí ON po šesti letech ozval, pozval jí na večeři a tak jednoznačně svádivým hlasem,
nemohla tomu ani uvěřit. A zároveň jí začalo vrtat hlavou proč? Proč právě teď? Za celých šest let
se viděli snad čtyřikrát a to vždycky jen na chvíli, nic však nenasvědčovalo tomu, že by měl
zájem o něco víc než jen o přátelské popovídání. A teď tohle? Začínala si připadat víc a víc
jak hrdinka nějakého škváru. Romantická večeře při svíčkách, svádivý
tón hlasu v telefonu slibující rajská potěšení v posteli. Před těmi šesti lety to bylo vždy něco, o čem
si ráda nechala zdát, na co se nesmírně těšila už dlouho dopředu.
Ale to taky vypadala podstatně líp. Tak s figurou na tom nebyla nikdy oslnivě, žádná štíhlá
křehotinka s dlouhýma nohama a vosím pasem, ale těch šest let se přece jen na ní dost
podepsalo. Bohužel jen na ní. Jak měla možnost vidět, ON se udržoval stále v kondici. Žádná
pneumatika kolem pasu, rovná záda a tvář s minimem vrásek. Možná o něco plnější
než dřív s trochu temnějšími stíny pod očima. Jen úplně bílé vlasy dávaly tušit, že už dávno
není ten dandy z doby, kdy se seznámili.
V okamžiku, kdy už už své rozhodnutí utéct chtěla uskutečnit, ve vchodu restaurace se objevila
jeho vysoká postava a jí nezbylo nic jiného, než zapadnout o něco hlouběji do křesla v kterém
seděla, zhluboka se nadechnout a nasadit zářivý úsměv. Ostatně ten byl upřímný, vždy ho
ráda viděla, a často si kladla otázku proč si vybral právě jí, když byl neustále díky povolání
obklopen krásnými mladými dívkami. Nikdy si ale netroufla se na to zeptat, stejně jako věděla
že se nezeptá na to, proč chce znovu vstoupit do řeky, z které už jednou dost rychle a bez
rozloučení vyběhnul. Stejně by jí to neřekl. Přešel by to mávnutím ruky a jen by po ní hodil tím
svým podmanivým úsměvem. Teď už se konečně uklidnila, stejně to tak jako tak spělo jen k jedinému
okamžiku, k tomu, kdy skončí v její posteli, protože u něj čeká doma jeho zákonitá polovička.
Jen si myslela jestli to jejich milování po tak dlouhé době ještě zvládne. A že to tedy vždycky bylo hodně divoké!
Druhý den většinou měla trochu problém s chůzí, připadala si jak v té trapné reklamě na
prostředek na erekci. Tedy ne že ON by ho potřeboval.
Jak to psali v těch knihách? Vylétli spolu na vrchol, zahřmělo a zachvěla se zem...
Tak to by fakt ráda zažila. Tedy to zahřmění a zachvění.
Než se nadála, byli na cestě k ní. V okamžiku kdy odemykala se jí opět začala zmocňovat
panika. Panebože, šest let je šest let, i když v roztoužení prý muž nevnímá nějaké to kilo
navíc nebo celulitidu, myslí jen na jedno, ale ona není muž! Vidí každý svůj nedostatek
který jí nemilosrdně ukáže zrcadlo. Ale možná má stejný problém i ON, kdoví.
Ze strany se na něj podívala, ale nevypadal nijak rozpačitě ani nervózně. Spíš tak trochu nečitelně.
Což jí moc na klidu nepřidalo. Bez dalšího otálení jí zavedl rovnou do ložnice a pomalu jí začal svlékat.
" Počkej" řekla a zmizela na chvíli v kuchyni odkud se vrátila se svíčkou. " Takhle to bude lepší ".
Zhasl lampičku u postele a pokračoval v tom, co před tím začal. Pomalu přestávala myslet
na všechny své předchozí obavy a jen se poddávala jeho dotekům a polibkům. V jednom okamžiku
stála, a v druhém najednou ležela, a cítila jeho ruce propátrávající a upomínající se na všechny
zákruty jejího těla. Když do ní vniknul, bez problému se vpravila do jeho rytmu a nechala se unášet
proudem touhy. Poznala na něm, že i ON vymazal těch šest let, prostě neexistují a že se
vlastně naposledy milovali před týdnem.
Když dospěli k vrcholu, najednou venku zahřmělo a celý dům se zatřásl. Cítila jak se v ní
zvedá záchvat smíchu který nebude schopná zadržet. Když ten smích opravdu přišel, chvíli na ní
nechápavě koukal, ale když mu odrecitovala " ..... a zahřmělo a země se otřásla .... " došlo mu to a začal
se smát s ní. Byl to vyvedený večer a když odjel, došlo jí, že těch šest let přece jen k něčemu bylo dobrých.
Uměla ten odchod už přestát beze smutku a slz, které vždy následovaly. Že se cítila sice sama, ale ne osamělá.
Položila si hlavu na polštář, vdechovala z něj zbytek jeho vůně a spokojeně usnula ....
