Klišé? ....

Už nejméně po dvacáté se podívala na displej telefonu a kontrolovala

čas. Ruka se jí nervózně třásla, v knihách pro ženy a dívky by určitě stálo že: "... rozechvěle

stála a jen jemný třas ruky ..." . Bóže, kdo takový obrat může vymyslet? Takové klišé? Klepala se jak malej drahej

pes, nervózní až hrůza. Ani nemohla vzít do ruky skleničku s vínem, protože by jí vyšplíchlo víno.

Jenže tak moc si zrovna teď ten hlt vína potřebovala dát. Znovu se podívala na displej, a zkontrolovala

vchod do restaurace. Ještě stále je čas couvnout, sebrat se a utéct jak malá holka. Jenže ...

Když se jí ON po šesti letech ozval, pozval jí na večeři a tak jednoznačně svádivým hlasem,

nemohla tomu ani uvěřit. A zároveň jí začalo vrtat hlavou proč? Proč právě teď? Za celých šest let

se viděli snad čtyřikrát a to vždycky jen na chvíli, nic však nenasvědčovalo tomu, že by měl

zájem o něco víc než jen o přátelské popovídání. A teď tohle? Začínala si připadat víc a víc

jak hrdinka nějakého škváru. Romantická večeře při svíčkách, svádivý

tón hlasu v telefonu slibující rajská potěšení v posteli. Před těmi šesti lety to bylo vždy něco, o čem

si ráda nechala zdát, na co se nesmírně těšila už dlouho dopředu.

Ale to taky vypadala podstatně líp. Tak s figurou na tom nebyla nikdy oslnivě, žádná štíhlá

křehotinka s dlouhýma nohama a vosím pasem, ale těch šest let se přece jen na ní dost

podepsalo. Bohužel jen na ní. Jak měla možnost vidět, ON se udržoval stále v kondici. Žádná

pneumatika kolem pasu, rovná záda a tvář s minimem vrásek. Možná o něco plnější

než dřív s trochu temnějšími stíny pod očima. Jen úplně bílé vlasy dávaly tušit, že už dávno

není ten dandy z doby, kdy se seznámili.

V okamžiku, kdy už už své rozhodnutí utéct chtěla uskutečnit, ve vchodu restaurace se objevila

jeho vysoká postava a jí nezbylo nic jiného, než zapadnout o něco hlouběji do křesla v kterém

seděla, zhluboka se nadechnout a nasadit zářivý úsměv. Ostatně ten byl upřímný, vždy ho

ráda viděla, a často si kladla otázku proč si vybral právě jí, když byl neustále díky povolání

obklopen krásnými mladými dívkami. Nikdy si ale netroufla se na to zeptat, stejně jako věděla

že se nezeptá na to, proč chce znovu vstoupit do řeky, z které už jednou dost rychle a bez

rozloučení vyběhnul. Stejně by jí to neřekl. Přešel by to mávnutím ruky a jen by po ní hodil tím

svým podmanivým úsměvem. Teď už se konečně uklidnila, stejně to tak jako tak spělo jen k jedinému

okamžiku, k tomu, kdy skončí v její posteli, protože u něj čeká doma jeho zákonitá polovička.

Jen si myslela jestli to jejich milování po tak dlouhé době ještě zvládne. A že to tedy vždycky bylo hodně divoké!

Druhý den většinou měla trochu problém s chůzí, připadala si jak v té trapné reklamě na

prostředek na erekci. Tedy ne že ON by ho potřeboval.

Jak to psali v těch knihách? Vylétli spolu na vrchol, zahřmělo a zachvěla se zem...

Tak to by fakt ráda zažila. Tedy to zahřmění a zachvění.

Než se nadála, byli na cestě k ní. V okamžiku kdy odemykala se jí opět začala zmocňovat

panika. Panebože, šest let je šest let, i když v roztoužení prý muž nevnímá nějaké to kilo

navíc nebo celulitidu, myslí jen na jedno, ale ona není muž! Vidí každý svůj nedostatek

který jí nemilosrdně ukáže zrcadlo. Ale možná má stejný problém i ON, kdoví.

Ze strany se na něj podívala, ale nevypadal nijak rozpačitě ani nervózně. Spíš tak trochu nečitelně.

Což jí moc na klidu nepřidalo. Bez dalšího otálení jí zavedl rovnou do ložnice a pomalu jí začal svlékat.

" Počkej" řekla a zmizela na chvíli v kuchyni odkud se vrátila se svíčkou. " Takhle to bude lepší ".

Zhasl lampičku u postele a pokračoval v tom, co před tím začal. Pomalu přestávala myslet

na všechny své předchozí obavy a jen se poddávala jeho dotekům a polibkům. V jednom okamžiku

stála, a v druhém najednou ležela, a cítila jeho ruce propátrávající a upomínající se na všechny

zákruty jejího těla. Když do ní vniknul, bez problému se vpravila do jeho rytmu a nechala se unášet

proudem touhy. Poznala na něm, že i ON vymazal těch šest let, prostě neexistují a že se

vlastně naposledy milovali před týdnem.

Když dospěli k vrcholu, najednou venku zahřmělo a celý dům se zatřásl. Cítila jak se v ní

zvedá záchvat smíchu který nebude schopná zadržet. Když ten smích opravdu přišel, chvíli na ní

nechápavě koukal, ale když mu odrecitovala " ..... a zahřmělo a země se otřásla .... " došlo mu to a začal

se smát s ní. Byl to vyvedený večer a když odjel, došlo jí, že těch šest let přece jen k něčemu bylo dobrých.

Uměla ten odchod už přestát beze smutku a slz, které vždy následovaly. Že se cítila sice sama, ale ne osamělá.

Položila si hlavu na polštář, vdechovala z něj zbytek jeho vůně a spokojeně usnula ....