Motýlí ...

Už delší dobu se mi nějak nezadařilo nafotit nějaké motýlky.

Ono je to vlastně skoro rok co jsem poslední nálož motýlých fotek nafotila ,

stejně jak tyhle, na chatě. Tentokrát jich bylo jen pár, ale pro změnu se mi podařil jeden dost zajímavý

úlovek tvora, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Když jsempo něm pátrala

na Googlu, psalo mi to, že je v ČR velmi vzácný. Tedy dříve tomu tak nebylo, ale

dnes jsou pozorovány jen jednotlivé nálezy.

---

Babočku admirála zná asi každý. její sametově černá křídla tvoří nádherný kontrast

k oranžovočerveným pruhům a bílým skvrnám

Soumračníků js vždy dostatek. Různých druhů. Toto je druh Soumračník čárečkovaný

Stejně tak, se v okolí Mníšku vyskytuje velké množství Okáčů bojínkových

Určit modráska mi už dělá opravdu problém. Zvlášť když se prostě potvora neustále točí

tak, aby z něj bylo vidět co nejméně.Já bych si tipla modráska čičorkového

A nyní ona vzácnost. Šla jsem už domů po mýtině, kam svítí hodně dlouho sluníčko

a najadnou okolo mne velmi hlasitě probzučelo něco, co vypadalo opravdu velmi zvláštně

a sedlo si to na pařez. Jak jsem na tu okřídlenou věc koukala, připadalo mi, že má dvě hlavy.

Pomalu jsem se tedy přibližovala s teleobjektivem abych ho zbytečně nevyplašila.

pak jsem zjistila, že to, co jsem považovala za hlavu, je kněžice zelená, kterou

to stvoření drželo v kusadlech. Zkusila jsem pár snímků z větší dálky a ještě se

snažila přiblížit o něco víc. Ale to už se moc nelíbilo a stvoření opět s hlasitým

vrčobzučením odletělo o kus dál. Snímek není moc kvalitní a tak ještě přidávám

z netu další, aby jste si mohli vidět jak opravdu vypadá...

Jedná se o jednoho z našich deseti nejdravějších hmyzáků a to o

Roupce sršňového (nejsem takový specialista, prostě sem gůglila a gůglia až jsem vygůglila)

ASILUS CRABRONIFORMIS. Je známý skoro z celé Evropy, vzácně jen v jižní Anglii a jižním Švédsku,

na východ je rozšířená až do jižního Ruska a na Blízký východ. Je znám i ze severní Afriky.

U nás býval také hojný, ale dnes jsou hlášeny jen jednotlivé nálezy.

Je to spojeno s tím, že se u nás přestalo s intenzivní pastvou hovězího dobytka na

přírodních pastvinách. To že jsem ho potkala tam kde jsem ho potkala připisuji

právě tomu, že pod lesem jsou právě pastviny kde jsou krávy po většinu roku venku.

Je velký zhruba 19 - 28 mm.

A teď opravdu kvalitní fotka

Luční ....

Když jsem si řekla, že už asi je toho obilí přeci jen dost,

vzala jsem to z pole rovnou do lesa. Na to, že jsem přijela jen pár dní

po mohutných deštích, které zasáhly okolí Prahy a velkou část okresu Praha - západ.

Jenže lesy byly suché stejně jako předchozí roky, a tak jakýkoli výskyt hub

byl nulový. Jen na jednom místě v lese jsem objevila dvě jezírka, která jsem

ještě v těchto místech a lesích nikdy co si pamatuji neviděla.

V lese jsem se napojila na mojí

obvyklou procházkovou trasu, a po ní došla na dosud nezastavěnou louku.

Bohužel na jejích posledních pár stovek metrů čtverečních, protože na zbytku už stojí

dosti rozsáhlý satelit. Mám zkušenost, že vždycky tady nafotím něco vcelku

zajímavého. Tentokrát to byly květy slézu, krásně nasvícené podvečerním

sluníčkem. A několik motýlkových fotek, ale ty budou v samostatném článku.

---

Poslední dvě jsem fotila před chatou. Kde se vzal, tu se vzal tenhle druh celíku.

A jelikož se mi tak líbil, dostal milost a při sekání jsem ho nechala na místě.

Opět byly v akci mezikroužky a starý objektiv

Polní ....

V pondělí kdy jsem dorazila na chatu, mne čekal hned po příjezdu

docela hektický program. Když jsem vešla do koupelny, zjistila jsem, že mám

v umyvadle totálně vysušené dvě myši, které se tam ovšem nejdřív utopily. Takže

jsem je musela odmáčet abych ho mohla následně vydesinfikovat. Po zapnutí elektriky

mi začal neskutečně bzučet jeden jistič, ale tak, že se klepala okna na verandě. Tudíž

jsem musela zjistit, který jistič na rozvodové desce se musí vypnout aby byl pokoj.

A při pohledu na zahradu mne jímala hrůza z té vysoké trávy.

Pro uklidnění jsem si dala nejdřív kávu a pak vyrazila se sekačkou do práce.

To že mne tahle práce bude pronásledovat celé dva dny jsem ovšem netušila.

Abych si odpočinula, vzala jsem si foťák a šla se projít. Hned za zatáčkou bylo pole

se zralým ječmenem a tak jsem do něj hned zabrousila vyzkoušet pár obrázků.

Pokračovala jsem dál lesem a na loučkách jsem nachytala i pár motýlků

a v lese jednu, jak jsem se teď při hledání názvu dozvěděla, vzácnost, která

se u nás v ČR vyskytuje opravdu jen výjímečně ...

---

Na první obrázky z třetího červencového dne se teď můžete

podívat.

Abych nebyla podezírána z toho, že nepoznám rozdíl mezi ječmenem

a žitem, jen podotýkám, že občas ho to žito přerůstalo. Nějak se jim smíchalo osivo.

Tu a tam jsem si pohrála při zpracování fotek s různými filtry

Našlo se i pár chrp. Ale bohužel žádný vlčí mák jako kontrapunkt.

Nejkrasší kousky z repertoiru ......

.... tak se jmenoval středeční koncert tady na zámku

v Mníšku. Jak napovídá archaická čeština, je jasné kdo tu hrál.

Jak jsem zjistila z kalendáře akcí, opět měl na zámek po dvou letech

dorazit Ondřej Havelka a tak jsem zahájila akci Dovolená a hudba. Tentokrát

jsem ale musela poprvé za ta léta co se známe, poprosit kamaráda, jestli by mi

nemohl přes jejich manažera zabukovat jeden lístek. O akci jsem se dozvěděla

v půlce května, ale nevěděla jsem jestli vůbec budu moci jet. A kupovat

si lístek takhle dlouho dopředu se mi nechtělo. Na zámku se také rezervace nedá

tak dlouho dopředu udělat a nechtěla jsem skončit jako předloni, kdy jsem naháněla

lístek na poslední chvíli.

Když jsme se viděli na pár minut v Ústí na koncertu, řekl mi kamarád, že lístek je

zamluvený a tudíž ještě zbývalo domluvit se se šéfovou. Naštěstí to vyšlo tak, že

byl penzion na celý týden obsazený, takže se nemuselo každý den převlíkat

a navíc ani oni nikam nejeli. Čáru přes rozpočet mi sice udělala Emule

která si usmyslela přiít na svět dřív než měla, protože i kvůli ní jsem

si ten první červencový týden plánovala, abych pak byla k dispozici,

a strach dcery jestli to bude zvládat. Nakonec jak vím z informací to jde jak po másle

a tak mé služby nejsou naštěstí potřeba. Všechno tedy dobře dopadlo a já mohla

vyrazit. Jak na týden který mám jen sama pro sebe, tak i na koncert.

Naštěstí počasí vyšlo, i když se hned při začátku rozfoukal studený

vítr a já tedy pěkně trpěla zimou, protože na místě kde jsem seděla byl

dost velký průvan. Protentokrát jsem se vzdala aparátu abych si konečně

užila koncert bez přemýšlení o dobrém záběru. A díky tomu, že se koncertovalo jen kousek za

Prahou, jeli všichni svými auty, což byla pro mne skvělá zpráva, protože mne

za a) mohl kamarád odvézt zpátky a já nemusela ve tmě pěšky a za b)

měl i čas si dát kafe a tak jsme mohli zas po letech posedět a probrat vše

co se za ty roky co jsme se vídali jen na skok událo ... bylo fajn,

vzpomněla jsem si na dobu kdy jsme takhle krafali o životě buď u něj nebo

u nás doma když jsme ještě bydleli na Lužinách a přišlo mi líto, že mi vlastně

všichni kamarádi zůstali tak daleko a že se vídáme tak málo.

A co tedy s těmi nejkrásšími kousky z repertoairu?

Tak ty jsou z díla paní přírody! A že jich pár bude. I když

jsem se zatím dostala do přírody velmi málo. Dneska tu jsem poslední

den, zítra jedu k mamince a v neděli už zas musím zpátky a do lesa a na výlet

jsem se dostala zatím jen jednou. Celou dobu od pondělního příjezdu se motám

kolem zahrady. Posekat mi jí trvalo dva dny, další celkově tři dny mi zabralo

dát dohromady zarostlý záhon a tak už jsem si včera řekla dost a jela se

podívat zas na zámek do Dobříše. Fotit se tam ale moc nedalo, díky svátku bylo

v parku spousta lidí a to mě nebavilo. Ale objevila jsem dvě nová místa

která tu v zámeckém parku vznikla a ještě se na jednom pracuje, potkala

zajímavého člověka, z kterého se nakonec vyklubal farář, což pro mne, ateistu

a zarytého nepřítele veškerého církevna byl trochu šok, a dokonce se mi od

něj dostalo i požehnání. No uvidíme jestli jeho přímluva u Boha bude k něčemu.

Asi jsem mu měla říct, že jsem osoba silně hříšná což se asi jeho

nadřízenému moc líbit nebude ....

Dneska prší, tak doufám že se mi podaří v nějaké přestávce zasadit

ty kytky, které jsem v té trávové džungli našla a vyryla zpět do už čistého záhonu,

uklidit tu a zítra dopoledne hned nejbližším autobusem odjet do Prahy za maminkou.

A to jsem měla ještě tolik plánů kam se podívat. No doufám, že i v srpnu se najde týden

a já si to budu moci splnit.

---

Trochu se momentálně vrátím ještě zpátky k nám domů. Tam jsem při zalévání

kytek natrefila na čtyři mladé vlaštovky které se usadily na střeše kůlny kam je

létali rodiče krmit. Učili se létat a tak si tam udělaly občerstvovací stanici.

Když měly dost, opět začaly s výukou a já koukala jak jim to šlo. I přes silný vítr

dokázaly létat skoro stejně mrštně a neúnavně jako jejich rodiče.

Nesmí chybět, jak jinak, ani květinky, respektive některé detaily. Protože v té

době ještě nepršelo, pomohla jsem si opět sprejem s vodou

Řekla jsem si, že je načase začít s řádným učením zpracovávat fotky i v jiném editoru než

jsou ty online, a abych taky mohla fotit do RAW a neměla potíže

s velikostí fotek tak jsem začala se Zonerem. Než si všechno osahám, než najdu ta správnou

sílu všech úprav a všechny možnosti, budou asi některé fotky i přeostřené. Takže omluvte případné

nedostatky ....

10. Zemská koruna Lanškroun ...

Přesně jak jsem předpokládala, po sobotním koncertu

jsem se do pelechu dostala až kolem půlnoci, navíc ještě plná dojmů a zážitků,

tudíž než jsem usnula bylo kolem jedné, a ranní vstávání bylo takové pomalé.

Velké štěstí je, že na Zemskou korunu to máme do Lanškrouna nějakých dvacet

minut, takže oproti jiným výstavám není až tak nutné hodě brzké opuštění

baráku. Ale stejně jsem vždycky nervózní, že přijedeme pozdě.

Letošní jubilejní desátý ročník byl zároveň i ročníkem posledním, což mne mrzí

protože to byla sice jen krajská, ale velmi fajn výstava, navíc vždy spojená s teriéří

speciálkou. I pro ty, kdo začínají s vystavováním nových štěňat byla fajn pro svůj poklid

a menší prostor. Já doufám, že se najdou noví organizátoři kteří převezmou

pomyslné žezlo od končícího výstavního výboru a tahle výstava nezanikne.

Vloni to byl Bobešův velký comeback do výstavního kruhu, sice bez titulů,

nicméně i tak to bylo velké vítězství. Letos nastoupil již oficiálně jako veterán

a v o dost lepší kondici než vloni. Tím, že nebyla letos teriérská výstava, unikl

nám Krajský vítěz i CAC, tolik potřebný k získání posledního českého šampionátu,

ale konečně jsme se dostali do závěrečných soutěží, což se nám tady nikdy ještě nepodařilo.

Nastoupil sice ve dvou kategoriích, Nejhezčí pes Pardubického kraje a Nejhezčí veterán

ale ani v jednom nepostoupil do užšího výběru. Ale to už je tady u nás na výstavách normální stav.

Jen málo českých rozhodčích je dandíkům nakloněno, u zahraničních to je o dost jiné.

Přemýšlím jestli se tedy budeme dál snažit, nebo jestli už nakonec dáme definitivní

vale výstavním kruhům. Možná bych s ním zkusila na podzim v Brně Národní výstavu

a podle toho bych se dál rozhodla.

---

Z těhle všech krásných odměn jsme dostali jen ty dvě modrobílé kokardy. A dobrý pocit

že jsme to zas zvládli na V1 a Vítěze třídy.

Jak tráví chvíle před nástupem do kruhu takoví českoslovenští vlčáci ....

.... border kolie, maltézáček, pomerian či flatcoat retriever ....

.... velcí molossi ....

.... ridgebackové, irský vlkodav a novofundland ....

.... americký kokr nebo tibetská doga. A v kruhu se už předvádí kontinentální buldok.

Přiznávám, že s tímhle plemenem jsem se setkala poprvé. Mladá paní seděla po celou dobu vedle nás

a tak mne poprosila jestli bych jí nafotila předvádění. Dobře jsme si popovídaly, a jelikož se jí

strašně moc líbila Bobešova skotská kokarda, kterou jsem dělala na první dandičí slet, odpoledne

jsem jí přivezla poslední z kytiček která mi zbyla z loňského. Takže má teď svou a jak psala, poctivě

si jí bere pokaždé do kruhu.

No a tady je ten náš fešák ...

Jedna ze závěrečných soutěží, nejhezčí chovatelské skupiny. Vyhráli pejsci, které

mám taky v oblibě. Flat coated retrívři. Je to taková černá obdoba zlatých retrívrů

kteří skončili třetí. Druzí byli bloodhoundi.

Tolik z poslední ( doufám že zatím) lanškrounské Zemské koruny.

Dneska mne dost překvapuje jak dobře jde na zdejší lesní poměry internet, a tak doufám, že to není jen

nějaká výjimka. Mějte krásný dny !

Od kytiček ke kultuře ....

V týdnu který uplynul od rakouského výletu

po následující víkend, byl vcelku normální provoz. Nějaké šolichy po zahradě,

penzion,hospoda. prostě klasika. Ovšem blížil se další víkend, který měl být trochu

akčnější než ten předchozí. V sobotu končila v Ústí nad orlicí každoroční akce

" Město v pohybu " a jak už se stalo nepsaným pravidlem, ob rok jí ukončuje

koncert Ondřeje Havelky a po něm ohňostroj. Možná si ještě budete pamatovat

na můj článek ve kterém jsem psala o tom, jak jsem se stala oficiálně praštěnou,

to když mne fláknul do čela střep z tašky na střeše do které narazila

některá z rachejtlí a rozsekl mi kůži.

Letos naštěstí k žádnému zranění nedošlo, koncert byl jako vždy na té nejvyší úrovni

a i ohňostroj jsme se synem zhlédli celý. Dokonce i počasí, které mi ráno zabrnkalo na nervy

protože když jsem se o půl osmé vzbudila k životu, solidně pršelo a vydrželo

pršet až někdo do poledních hodin. Pak se naštěstí mraky ztratily, ale ne zas tak úplně

a občas trochu zahrozily. Musím říct, že mi to trochu nabouralo můj normální režim,

koncert se konal od půl desáté večer a to je doby, kdy už jsem většinou zalezlá

v posteli s knihou nebo koukám na telku. Ale existují některé výjimky, které mne

z té postele dokáží vyhrabat. Právě takový Ondřej Havelka nebo Carlos Santana

či Pink Floyd. Santana nebo Floydi těžko do Ústí zavítají, tak alespoň ten swingový

večer přišel k duhu. I když to znamenalo dostat se domů až někdy kolem půlnoci

a ráno vstávat brzy, protože nás čekala s Bobím tradiční lanškrounská psí výstava.

Ale co, co by člověk pro kulturu a kamaráda neudělal, že? Obzvlášť když se vídáme ponejvíc

právě jen těch pár minut před nebo po koncertu. Někdy se sice zadaří, že přijedu do

Prahy a on není výjímečně ani na šňůře ani nezkouší a tak potom kafráme

v obchodě o tom, co se od našeho posledního setkání událo.

Protože fotek bylo dost, tentokrát jsem z nich udělala tématické koláže ...

---

Zkoušíme, připravujeme se, usazujeme se ....

Hudebníkovo pekelné soustředění ...

Rozhodně to nevypadá, že by někdy musel tenhle ansámbl skončit

protože by nebyl lídr. Dnes už s Ondřejem Havelkou vystupují i jeho dvě děti. Syn Vojta

a dcera Rozálie. Oba jsou skvělí zpěváci i tanečníci a otec může být právem hrdý. A tak

se dají další fotky zařadit do kolonky

" Taneční kreace "

Vlastně do ní patří i provedení písničky " Tři strážníci "

" Když nás to baví "

A závěrečné ohněstrůjné hrátky

Jak to bude s dalšími články, to je ve hvězdách. Zítra na týden odjíždím zas

na chatu, což znamená týden na přelíném a věčně vypadávajícím mobilním internetu.

Takže se s vámi zatím na týden (možná) loučím a užívejte si prázdnin a léta nebo dovolených....