Zlatožluté ...

... jsou nejen momentálně tvářičky naší Bobulky,

ale i květy eremurů které mi právě teď zdobí zahradu. Vloni jsem

si je dovezla od švagrové a dala je na tak trochu provizorní místo. Tady

se mi letos ukázalo šest krásně zlatožlutých svícovitých květů. Až odkvetou

půjdou na trvalé místo, a to mezi pivoňky, aby byly vysoké rostliny pohromadě.

Eremurus jsem ještě nikdy neměla, po loňském zjištění, že může mít

i skoro třímetrové stvoly s květy jsem si říkala, že se po něm

budu muset podívat, a návštěva u švagrové a její nechuť

ke všemu co má na zahradě mi to přání splnila.

Sice mám umírněné, zhruba jen metrové jedince, ale za to s nádhernou

barvičkou ...

A abych nefotila jen obyčejně, vzala jsem si druhé staré sko, mezikroužek

a ša jsem se opět učit s tímhle vynálezem fotit. Samozřejmě že nejen tyto

květy, ale i jiné, a tak abychom sitak trochu odpočinuli po minulém výletu

chvíli se můžete kochat zas něčím jiným

---

Napodruhé, aby se fotky trochu obzvláštnily, jsem si vzala sprej s vodou

a květy postříkala ....

.... ale i trochu si pohrála seztmavením a saturací barev ...

.... nebo výřezem ....

Rozloučení s Wachau ...

Wunderschöne Dürstein se ztratil za další zatáčkou a před námi

se objevují na levém břehu věže dvou kostelů v dvouměstí Stein - Krems

a na pravém na kopci nad městem věže benediktinského kláštera Göttweig.

Trochu zvláštní umístění už druhého velkého kláštera na skále nad městem. U nás je tak člověk

zvyklý spíše na hrady.

Kems (česky Kremže) vzniklo spojením s dříve samostatným městem Stein a rozkládá se

na obou březích Dunaje. První zmínka o něm je z roku 955 pod jménem Chrimsa.

V 11. a 12. století bylo město dokonce větší a významější než samotná Vídeň.

Jméno Kremže mnohým připomene dobře opečené buřtíky s přílohou

v podobě kremžské hoččice. Není to jen shoda jmen, ale ona pochutina opravdu vznikla zde.

Ale nejen hořčice ale hlavně starobylé centrum s křivolakými uličkami je to, co

zdejší město proslavilo. A pak samozřejmě víno. Ve městě je k nalezení velké

množství vinných šenků , přjemných kavárniček a rozličných obchůdků.

Ve městě také krom městské pevnosti se nachází několik kostelů. Tři z nich

jsou krásně vidět z Dunaje. Nicméně určit je všechny se mi moc nepodařilo.

Pod bránou do města jsme přirazili k molu a vydali se najít autobus na nedaleké

parkoviště. Oproti krásnému vánku a čerstvému vzduchu na lodi byl tedy řádně vytopený

sluníčkem. Vždyť taky na něm stál víc jak pět hodin. Ale klimoška si s tím po pár kilometrech poradila

a tak návrat do Čech byl příjemný ...

Který z těch pěti kostelů je tento nevím, ale je hezký

Farní kostel sv. Víta a za ním piaristický kostel Panny Marie

A další který nevím jak se jmenuje

Benediktinský klášter Göttweig

A ještě jeden hrad, tentokrát přírodní skalní

Tak a finito. Tohle bylo poslední povídání z jednoho krásného dne na začátku června.

Další výlet za hranice "všedních" dnů mne čeká v září. Tentokrát na druhou stranu, do Saského Švýcarska.

Tak doufám že se do té doby nepřihodí nic nepatřičného a já se podívám do zdejších skalních měst či stolových hor.

A pokud byl ten první červnový víkend nabitý krásnými zážitky, ten následující ho hravě dohnal

ba trochu i překonal ....

Dürstein podruhé ...

Už v prosinci, při první návštěvě v Dürsteinu, jsem

si říkala, že by bylo zajímavé tohle místo vidět i v jinou dobu. A vlastně

i z jiného místa. Už tehdy jsem se dozvěděla, že se pořádají lodní výlety po

Dunaji tím krásným údolím, z kterého jsem měla možnost vidět jen zlomek.

Když jsem viděla nabídku letního zájezdu, neváhala jsem ani chvíli.

A musím říct, že jsem nelitovala. Ostatně sami můžete posoudit co všechno

údolí Wachau nabízí.

Ale teď se zas vrátíme zpět na palubu lodi a jelikož se blíží zatáčka, která

v nejbližším okamžiku odkryje nádheru kláštera Boží prst a hlavně jeho

nebesky modré barokní věže, která jakoby k němu ani nepatřila, jsem už

s foťákem v pozoru abych ten okamžik nepropásla. Stejně "postižený mladý

muž, s kterým jsme si tu a tam povídali o focení jak zjistil že už na něco

čekám se taky připravil a čekal co vlastně tak nadšeně vyhlížím.

Jak se klášter objevil, okamžitě začalo na palubě hemžení, foťáky

mobily vylítly nad hlavy a ozývalo se zuřivé cvakání spouští. A nepřestalo

dokud jsme nedojeli až do takového úhlu, kdy už se klášter ztratil.

No řekněte sami, není to krása?

Takhle si vychutnávala pohled na Dürstein i samotná Sisi, když plula

po Dunaji na svou svatbu do Vídně. A můžete si ho vychutnat i vy ...

---

Skály nad klášterem a okolo zříceniny hradu. Ty při první cestě vidět nebylo

I tyto pohledy na hrad a jeho hradby minule nebyly možné

Stejně tak i pohled na věž a její detaily ze strany od řeky nejsou vidět při suchozemské návštěvě

Tenhle záběr byl dost fuška. Dostat do jednoho záběru dvě dürsteinské dominanty

objektivem který má dost úzký záběr dřív než vám ze záběru zmizí byl dost těžký úkol ...

Tenhle pohled se prostě neomrzí ... čili poslední ohlédnutí.

Už jen dojet za pár minut do Kremsu a končí tahle krásná plavba, ale

i nádherný výlet a den. pak už jen hurá na záchody, najít na parkovišti autobus

uvelebit se na místě a vyrážíme zpět směr Česká reublika.

Opevněné kostely ve Weisenkirchenu a Wösendorfu ...

Takže dnes pokračujeme v plavbě údolím Dunaje, a

podíváme se na dva krásné opevněné kostely stojící na jeho břehu.

Prvním je opevněný římsko - katolický kostel sv. Michaela s kostnicí v

obci Wösendorf. Tedy, ony ty obce tak nějak splývají dohromady, takže

vlastně patří správně do Weissenkirchenu, kde je druhý opevněný kostel.

Kostel s kostnicí stojí na místě keltského obětiště a díky tomu má své magické

kouzlo. Vypadá se svou hranolovou věží spíš jak malá tvrz než pozdně gotický

kostel. V roce 800 n.l. zde nechává Karel Veliký na místě keltského obětiště

postavit svatyni, v roce 987 první zmínka o sakrální stavbě na tomto místě,

1162 zde stojí románský kostelík, 1395 gotická kostnice, 1500 nová pozdně gotická

stavba, 1500 - 1530 stavba padacího mostu a opevněné věže a dalších fortifikačních

prvků jejichž stavby pokračovaly až do roku 1700.

---

Druhým z dvojice opevněných kostelů, je kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Weissenkirchenu.

Městečko leží už v okrese Krems, což znamená, že se pomalu blížíme ku konci plavby.

Pozdně gotický kostel pochází ze 14.století, ale nynější podobu získal až v I. třetině století šestnáctého

kdy byl opevněn na ochranu obyvatel před nájezdy Turků. Bývá považován za jednu z nejdůležitějších

opevněných staveb své doby v Dolním Rakousku. Tento kostel stojí též na místě jiných starších

sakrálních staveb. První kaple zde stála zřejmě už v roce 1100. V roce 1258 je přestavěna na regulérní kostel,

1330 je rozšířen a je přistavěna hranolová věž, hlavní pětipodlažní věž přistavěna v roce 1502

a dokončená byla v roce 1531. Pozdně středověké opevnění se zachovalo skoro neporušené až do

dnešní doby.

Jelikož už jsme v okresu Krems, čeká nás na Dunaji už jen pár kilometrů, zatáčka

a objeví se před námi perla údolí Wachau a tou je městečko Dürstein. Z prosincové návštěvy

jste tu mohli vidět spoustu fotek, ale ty nejkrásnější pohledy jsou z Dunaje. A ty nás čekají

zase příště ...

Malé odbočení ....

Tak .... a je to tu. Od včera už nejsem BB, ale DB.

Nebojte se, nezbláznila jsme se a nepovažuji se ani za Brigit Bardot, která

tyto iniciály udělala nesmrtelnými (tak možná jedině co máme trochu společného

jsou velká prsa) a ani se nepovažuji za mašinu Deutsche Bahn (no, moje rozměry by tomu už tak trochu naznačovaly )

Jen jsem se posunula z kolonky Budoucí Babička do kolonky Definitivní Babička.

Včera se totiž zcela nečekaně naše Emule rozhodla dál se nenechat schovávat v nějaké

tmavé díře, obzvlášť když je venku tak krásně slunečno, ale vydala se na výlet za sluníčkem a teplem.

A vůbec jí nevadilo, že to je o tři neděle dřív. A že vlastně nikdo nemá nic připraveného.

Že tím pádem svým rodičům a potažmo i prarodičům připraví pěkně horké chvilky.

Že nám tak trochu připraví šok. Takový, že se babička málem utopí v bazénu, kde se plaví

když jí její mamina zavolá že už jsou tři. Á, vlastně čtyři. Nesmím zapomenout na Matese.

Ostatně ten ani s Michalem nemluví. Dovolil si totiž ho nechat doma od dvou hodin ráno,

sbalit mu paničku a někam jí odvézt a vrátit se domů až nědy odpoledne.

Tak dlouho to Emuli totiž trvalo. Nejdřív že jo, že tedy půjde ven, pak zas že zůstane

přece jen tam kde je, a takhle se rozhodovala až do těch čtvrt na tři...

A tak se u nás tedy zjevila Emma, vážící necelá tři kila a měřící 49 cm.

Tak tě tedy v té naší bláznivé rodině vítá jedna bláznivá babička

Jediné co jsem stihla v předstihu je tahle kytička na kočárek. Na postýlku ještě musím

dodělat.

Zříceniny hradů Aggstein a Hinterhaus

Zřícenina hradu Aggstein leží na území městyse Schönbühel a spadá

do okresu Melk. Hrad stojí na vysokém skalním ostrohu a je to nejznámější

rakouská zřícenina. I proto byl velkým nákladem restaurován a je veřejnosti přístupný.

Postaven byl pravděpodobně na začátku 12.století. Roku 1188 se stávají majiteli Kuenringové

(těm patřil i hrad Dürstein) Hrad byl mnohokrát dobyt a znovu obnoven, majitelé se střídali,

někteří se dostali i do pověstí. Jedním z nich byl i Jörg Scheck von Wald, který měl nejprve dohlížet

na bezpečnou plavbu lodí po Dunaji, případně pomáhat při plavbě v zápřaži. Za to dostával

peníze z mýtného. To mu však nestačilo a tak se z něj stal loupeživý rytíř s přezdívkou

" Schreneckwald " neboli " Terorista lesa " a to proto, že své zajatce zavíral na kamenný

balkon který vyčníval do lesa a nedával jim jíst. Zajatci tak buď zemřeli hlady, nebo v zoufalství

skočili dolů. A tak se místu, kam dopadli začalo říkat Růžová zahrada, kvůli barvě krve na zemi

Dvěma zajatcům se podařilo zachránit skokem do koruny stromu.

Roku 1529 byl hrad vypálen Turky, byl znovu vybudován a opět přecházel z vlastníka

na vlastníka. od roku 1606 však už jen chátral. V roce 1830 přešel do definitivního majetku rodu

Sailern - Aspang kterým patří v minulém článku zmiňovaný zámek Schönbühel.

V letech 2003 - 2004 byl realizována nákladem skoro 50 000 € jeho obnova a zpřístupnění veřejnosti.

S 55 000 návštěvníky za sezónu patří k nejnavštěvovanějším památkám Dolních Rakous ...

---

Druhou zříceninou je hrad Hinterhaus ležící nad obcí Spitz.

I jeho výstavba spadá do začátku 12.století . I tady byli jedněmi z majitelů Kuenringové,

později se také dostal do rukou mnoha dalších rodů, mezi jinými i Habsburkům,

bavorských vévodů nebo císař Maxmilián I. Bavorský. Byl pravidelně ničen a obnovován.

od 17. století hrad chátral. Dnes patří do majetku obce Spitz, byl staticky zajištěn a je veřejně přístupný.

Musím říct, že oproti Aggsteinu se mi fotilo o dost hůře, hrad už byl dost v protisvětle a tak vznikly

jen tyto tři skoro stejné fotky.