Kostel odsouzený k zániku .....

O kostelu nalezení sv. Kříže, který je součástí areálu piaristického

kláštera jsem detailně psala v jednom s příspěvků do Sakrálních staveb. Ale pro

osvěžení paměti. Kostel se začal stavět roku 1714 a měl se původně stavět podle plánů

Mikuláše Rosiho. Hrabě Trautmansdorf dal ale nakonec přednost věhlasnému italskému

baroknímu architektovi Giovanimu Battistovi Aliprandimu (zámky Opočno, Hořín, Liblice u Mělníka, Týnec

paláce Šternberský, Hrzánský, Lobkovický, Ledeburský, Keiserštejnský a nejvýznamější dílo Kuks)

Po jeho smrti v roce 1720 stavbu dokončil

František Maxmilián Kaňka. Kostel velmi trpěl četnými požáry, kterými Litomyšl smutně proslula

nejvíce jej poničili požáry v letech 1735, 1775 a 1814. V letech 1948 - 49 prošel nejnutnější opravou

střešní krytiny a věží. V roce 1958 bylo konečně konstatováno, že kostel je ve velmi havarijním stavu

a od té doby s táhly neúspěšné snahy o jeho rekonstrukci. V osmdesátých letech

se dokonce začalo uvažovat o jeho demolici, protože se stal nebezpečným z důvodu

katastrofálního stavu střechy a krovů. Od roku 91 do roku 94 proběhla částečná rekonstrukce,

a to hlavně krovů a střechy a fasády. Později proběhla rekonstrukce budovy koleje.

Konečně v roce 2010, kdy se začala celková revitalizace Zámeckého návrší se

dočkal kostel konečně celkové a důkladné rekonstrukce. Vznikl tak nádherný prostor

nejen pro církevní účely ale i pro pořádání výstav, buď v prostorách krypty nebo chórového ochozu

a koncertů nejen v rámci Smetanovi Litomyšle.

V kostele přibylo i několik velmi zajímavých jak stavebních tak výtavrných děl. Ať už je to

lávka přes část kostela, která skýtá zajímavé pohledy, nebo skleněná plocha evokující vodu

a odkazující na knihu Genesis a skleněný obětní stůl Mensa ve kterém pulsuje světlo.

Takže už dost povídání a nyní se věnujme i obrázkům.....

---

Před rekonstrukcí .....

A dnešní stav. Pohled z místa varhaníka

Boční oltáře

Pro Marušku krásné varhany

Stejně jako v klidném zrcadle vodní hladiny se odráží okolní svět, i v zrcadle

uprostřed kostela se odráží jeho interiér a skýtá tak zcela nečekané a nové pohledy ....

Pohled z lávky ......

.... a ze země. Každý decimetr o který se posune otevře úplně jiný obraz na vnitřek

kostela. Člověk by mohl chodit okolo a fotit a fotit a vznikne tak úžasný kaleidoskop obrázků

Detail kazatelny

Nově vzniklá lávka

Mensa

Poslední tři fotky plus ta první jsou z internetu.

A tímto se loučíme s prvním dubnovým dnem v Litomyšli a jejími některými památkami

jedním společným selfíčkem, jak už je taková naše tradice .....

Kostel plný andělů.....

...... tak tenhle slogan vás napadne v okamžiku, kdy vstoupíte

do kostela Nalezení sv.Kříže a projdete si výstavu na chórovém ochozu.

Obrazy svatých které provázejí andělé, sochy malých andílků a podobných artefaktů.

A přímo andělské hemžení objevíte v jedné z výstavních místností ...

Na deskách s obrazy a různými církevními artefakty vždy sedí nějaký malý putti

Na této stěně se skvěl nápis České nebe. Okamžitě mi naskočilo v hlavě

stejnojmenné divadelní představení Cimrmanů. Zde jde ale seriózně o

portréty českých světců

Jediný "dospělý" anděl je na špici kazatelny a pak dva u vchodu. Ty ale nehledejte, nefotila jsem je.

V přízemí jsou vystaveny monstrance, mešní kalichy a jiné artefakty které se

používají při církevních obřadech.

Jako úplně poslední příspěvek z prvního dubnového dne v Litomyšli si

představíme interiér tohoto kostela. Jednou už jsem ho tu měla, nicméně ještě

nebyl kompletní a nedalo se kostelem procházet tak jako dnes....

Z vrchu .....

Vyhlídka mezi věžemi piaristického kostela byla otevřená

teprve vloni při příležitosti dokončení rekonstrukce Zámeckého návrší,

kam komplex piaristického kláštera a kostela patří. Já se na ní vyškrabala

až teď v sobotu a i když nahoře solidně fučelo, užívala jsem si to.

Je pravda, že po vyšlapání těch mnoha desítek schodů jsem byla pěkně vyšťavená

a funěla jsem stejně jak ten vítr. Výhled za to ovšem stojí, protože máte město jak

na dlani. Jedině kam bohužel není vidět, je kostel sv. Anny.

---

Zámek jak ho z mých fotek ještě neznáte

Věž těsně pod ochozem patří Městskému muzeu, bývalému piatistickému gymnáziu

kde byl učitelem Alois Jirásek a o kterém bylo psal ve své Filozofské historii.

Šikmo od něj na pravo, s další věžičkou je budova pedagogické školy, a za ní se zelenou střechou

a bílou fasádou je Smetanův dům, kde se hrají divadelní předstaení a pořádají koncerty.

Více vlevo za ním s hranatou střechou je Zahradnická škola kam chodil i synátor a na kopci

nad ní se rozkládají pozemky Litomyšlských školek.

Pohled na další zajímavý litomyšlský areál a to Restaurátorskou školu. Spadá pod Univerzitu Karlovu

a její dominantou je tzv. Červená věž která je jako vyhlídka též přistupná.

Taky si zas někdy vyšlápnu schody nahoru. Střecha s komíny patří k piaristickému klášteru a vlastně

i k té restaurátorské škole. Shluk staveb v pravém rohu úplně vzadu na obzoru je už část České Pražcové.

Dole na fotce je část Klášterních zahrad, a pohled směrem na vsi za Litomyšlí a vlastně

i na Svitavy. Ty jsou schované za tím kopcem s lesíkem.

Jedno z malých náměstíček pod kostelem. Jmenuje se Toulovcovo a věž která je vidět patří bývalé

radnici na náměstí. Až donedávna na ní visel jediný litomyšlský zvon. On totiž ani jeden ze čtyř kostelů

nemá zvony. Nebude to dlouho trvat a přibudu ve věžích piaristického kostela tři nové zvony,

na které se pořádala sbírka. Z ní jsou ulité dva menší, a jeden velký zaplatil zdejší velkopodnikatel

v drůbežářství.

Tohle už je pohled na nezbytnou panelákovou výzdobu českých měst. A vpravo až úplně těsně pod horizontem, skoro neviditelná je Polička.

Linie domů k věži i vedle ní je velké náměstí. A pohled na odvrácenou stranu

renesančních domů. Nahoře, kde to nejvíc začíná padat nalevo, mezi dvěma bílými domy

a pod panelákem, je budova nynějšího gymnázia. Tím jsou vyčerpané pohledy na nejdůležitější

litomyšlské dominanty a zase slezeme dolů ....

Ke včerejšímu úvodnímu článku vlastně ještě patří následující fotky. Když jsme se vracely

starší, novější i úplně novou výstavbou, kdy jsem se kochala nádhernými zahradami u některých

domů, najednou se vyloupla tahle chalupa. Tedy spíš pohádková chaloupka. Co mne velmi

nadchlo tak to jsou detaily jako háky na okap a samotný dřevěný okap. Ostatně, k téhle chalupě

by ani jiný nepasoval......

Posledním zastavením bude kostel plný andělů .....

Tak jestli to měl být apríl .....

Vloni jsem tu měla několik článků ze zahájení sezóny na zámku v Litomyšli

kterou provázela nádherná výstava květinových aranžmá (najdete je v rubrice Květy

pod názvy Výstava květin, Ranní pokoj, Malá knihovna,Chodba, Pánský pokoj,Dámský budoár,

Jezdecký salonek). A tak jsem se velmi těšila na letošní zahájení. O to víc, když jsem se dozvěděla

že téma je Velká renesance. Paráda! Dokonce i na stránkách města byla této

akci věnovaná velká pozornost. takže jsem se včera sebrala, sedla na autobus a jela za dcerou

s kterou jsme zas byly domluvené. Došly jsme na zámek do zahrad, kde letos měly být objekty

umístěné a hledaly a hledaly a kde nic, tu nic. Obešly jsme zámek, nahlédly do spodní části parku,

hledaly jsme i před konírnou jenže nic co by se mělo podobat nějakým artefaktům jsme stále

nenacházely. Až na nádvoří zámku jsme si všimly zhruba deseti výrobků z proutí.

No a to byla ona tak propagovaná akce. Nevěděly jsme jestli se smát nebo se vztekat.

Po té loňské nádheře naprostý propadák.

Jenže Litomyšl má tu výhodu, že pokud vybouchne jedna věc, máte spousty možností

se jít podívat jinam. A tak jsem si vyšlápla nějakých stotřicet schodů na věž

piaristického kostela a podívala se na město z ptačí perspektivy,

na kůru si prohlédla výstavu obrazů věnovaných tvářím světců a andělům, vyfotila

seshora interiér kostela abych se po dalších šedesáti schodech zas dostala dolů

a prošla si interiér, o kterém se ani nechce věřit, že je v kostele, který byl

před třiceti lety odsouzený ke zbourání. Dole jsem si zas vyzvedla dceru a šly jsme

brouzdat do probouzejících se Klášterních zahrad. Na zpáteční cestě mi ukázala

Portmoeum čili muzeum Josefa Váchala a přes nově vznikající satelit k nim domů

do nového domečku. Takže z fiaska se nakonec vyklubal krásný den, fotek také

něco mám ale mrzí mne, že jsem mohla tohle udělat dnes a včera jet se synem k jeho

spolužákům do jejich zahradnictví kde měli jarní výstavu. Ostatně ani dnešní den nebyl

k zahození, vyrazili jsme se synátorem do Hradce koupit novou střechu na altánek, novou fólii

do jezírka a já si konečně koupila vysněnou Magnolia stellata. Voňavou ! A plnokvětou !!

A Bakovi k likvidaci zas dva nové koniklece

---

Jeden z letošních kousků výstavy. Renesanční židle .....

...... a šlapací loď dle návrhu Leonarda da Vinci

...... a ještě renesanční rám. Vloudila se mi tam tak trochu dcera. Konečně je tlustší než já!

Schody, schody, schody .... skoro 150 kousků.

....... a věže......

...... a zase schody. Nahoru ....

...... a dolů

Příště se podíváme na město z ptačí perspektivy