Dalo by se říct, že moje nechuť k čemukoliv a to počínaje
ranním vykopáním se z tepla postele je už dlouhotrvající. Jediné co
mne trochu bavilo bylo v poslední době háčkování menších, ale i větších
andělíčků, na které mám návod stažený nejmíň dva roky. Jelikož poslední
předvánoční tvoření ozdob a jiných věcí za uplynulé tři nebo čtyři roky
skončilo, ale ruční práce mi chyběly, tak jsem si musela najít něco jiného.
Dnes ale andělíčky ještě neuvidíte, nemám je ještě všechny hotové a ani nafocené.
Ale určitě se s nimi brzy pochlubím.
Takže ona nechuť se nakonec projevila i v tom, že jsem ani nebrala foťák
do ruky a tak krom posledních uveřejněných fotek ze zkoušky nového
přídavku na objektiv, leží na poličce. Jenže od předvčera tu jsou krásné slunečné dny
a tak mne sluníčko vytáhlo na procházky. Jednu s Bobešem a druhou s ním i s dědulkou
Bačím. Bylo to po dlouhé době, na jednu zadní nožku už hůře našlapuje
a nemá v ní moc sílu. A tak na dlouhé procházky už nemůže a je tedy povětšinou
jen na zahradě. Ale pokaždé když připravuju Bobeše kouká na mne velmi vyčítavě
tak jsem to s ním včera zkusila. Šli jsme po rovině a pomalu, jelikož už je i hluchý
a mám podezření že ani očička mu už neslouží tak jak by měla, tak na vodítku.
Měla jsem sice v úmyslu s ním dojít až na přehradu a zpět, jenže po půlce už začal
dost těžce funět, raději jsem to obrátila, i když se mu moc nechtělo, a šla zpátky.
Ale mají slíbeno, že poud bude v neděli ještě hezky tak zas půjdeme.
Jít se dvěma psy, z toho s jedním na vodítku a po druhém stále házet okem
co tropí a při tom ještě fotit není úplně správná konstelace, tak je i fotek
poskrovnu. Ve středu jsem se stavila podívat na nový betlém který mají
v restauraci nad přehradou. Každý rok měli velké jesličky ze slaměných figur,
ale letos přišla změna. Na kryté terase je menší, dřevěný betlém, zřejmě práce někoho
z chatařů kteří rádi pracují se dřevem.
Po cestě takhle krásně vysvitlo sluníčko, ale víc se schovávalo.
A teď už nové jesličky .....
A když jsme se vraceli, domů, vyfotila jsem ještě tenhle krásně šťavnatě zelený
mech s kapičkami vody. Víc už jsem nestihla, protože v tom mrazíku se mi
dost rychle vybila baterka, která už moc nabitá nebyla....
Ve čtvrtek už jsem vyrazila s baterkou plně nabitou a s oběma
psími lumpy. Občas jsem musela trochu přišlápnout k zemi dálkové ovládání
na Baka, takže jsem vybírala co fotit.....
Oblíbený úsek potoka
Sluníčko sice svítilo seč mohlo, nicméně i na fotce je vidět jak byl
jeho svit chladný
Jeden z posledních "pohledných" šípků
A ještě jednou sluníčko. Nemělo ani sílu rozehřát jinovatku na keřích. Přitom jsme
vyrazili kolem poledne
Ostatně ta ani nerozmrzla tam kam svítilo jen trochu
Jediný list který uvíznul v dlouhém plotě okolo tenisových kurtů.
Pozdrav pro Majora Plota ve dvou vyhotoveních 
Tolik z posledních dnů týdne i roku. Zítra na focení čas nebude, jdeme na návštěvu k dceři
a v následujících dnech nového roku se budu těšit z posledních dní kdy bude syn
doma, protože se po bolestivém rozchodu rozhodl překopat svůj život a pronajal
si ve městě malý jednopokojový byt a zkusí se postavit úplně na svoje nohy.
Neříkám že mám radost, bojím se o něj, protože vím, že není pořád v dobrém psychickém
stavu a tak se dá velmi lehce sklouznout do nějaké závislosti, obzvlášť když bude sám.
Takže nevím co všechno mi ten nový rok chystá, ale zatím to vypadá že určitě všechno jiné
než klid.
