Mlha přede mnou ......

Před pár dny byla ráno suprová mlha. Hustá jak mlíko

a já se zas jednou vypravila s foťákem ven. Tentokrát jsem nešla jen kousek

od domu, ale řekla jsem si, že to vezmu rovnou až k přehradě, že by se daly

nafotit nějaké zajímavé snímky. Něco jsem sice nafotila, ale jestli to je zajímavé, nevím.

Navíc u přehrady byla ta mlha tak hustá, že se vlastně vůbec nic nedalo pořádně bez stativu

nafotit a ten jsem si sebou zas nevzala, protože jsem měla po ránu dost

práce se přemluvit a vystrčit frňák z pelechu, takže jsem to vzala hopem, abych si to

nerozmyslela a po stativu jsem ani nevzdechla. Takže teď vím, že na zajímavé

obrázky u vody s kapkou mlhy musím vyrazit ještě o něco později, nejlépe když

už bude svítit sluníčko a mlha bude vysoko....

No, anebo nebýt sklerotik a šáhnout po tom stativu.

A jelikož je svět ztracený v mlze sám o sobě šedivý, tentokrát jsem alespoň tuhle várku fotek

převedla do čb. Ony některé ty fotky to vlastně ani nepotřebovaly.....

---

Tahle je taková výjimka, nebarevně barevná ....

Na hrázi jsem nafotila i pár fotek pavučinek. Několik jsem jich šoupla

do téhle úpravy

Něco málo z výletu ....

Jak jsem se tu již zmínila, první říjnový den,

mimochodem nádherný a slunečný, jsme ztrávili u švagrové

v jejich novém bydlišti, kterým se stala obec Svojetín, nedaleko Rakovníka.

Vesnička typicky středočeská, ale místo kde mají domek je příjemné.

Ale co jsem zjistila, nějakých osm kilometrů odsud leží přírodní

památka Kounovské kamenné řady. Chtěla jsem nejdřív manžela požádat

o to, abychom si tam udělali odbočku, ale nakonec jsme byli oba docela unavení

tak si to necháme na příště. Zmínila jsem i to, že sice cesta tam i zpět

je velmi krásná, jen se bohužel z důvodů bezpečnosti nedá nikde moc

zastavit a fotit. Míst odkud je do kraje vidět je pár, ale povětšinou v

nebezpečných zatáčkách, kde se nedá moc uhnout ze silnice.

Něco málo jsem nafotila při zpáteční cestě z auta, či při zastávce u splavu v Nižboru.

Nějakých dvanáct kilometrů od švagrové, bydí i její dcera a tak při cestě zpět

mi manžel zajel ukázat i jejch ves. No ta už je trochu taková divnější

Chmelnice až těsně k prvním domům, většina z nich je prázdných a vybydlených,

dalo by se říct, že veškeré obyvatelstvo bydlí soustředěné ve dvou nebo třech uličkách.

Jestliže já si říkám, že moje bydliště je řiť, tak tohle je stokrát horší.

Jediná krásná památka je zdejší kostel, který jsem si nafotila do

dalšího kola sakrálek a stará památná lípa u něj. Obec má zajímavý znak

i historii, ale bohužel to je asi tak vše co se o ní dá říct. A krásné

umístění na kraji zdejších rozsáhlých smíšených lesů ......

---

Obec má ve znaku chrta .....

..... a proč? To se dozvíte zde

Památná lípa má obvod kmene 5 metrů

K našemu velkému překvapení si náves zabrali slovenští filmaři.

Tak jsme si říkali co je asi na zdejším nic zaujalo....

Zastávka pod nižborským klášterem na ostrohu nad Berounkou

A splav pod ním. Bylo opravdu parádně a našlo se pár lidí, kteří se tu opalovali.

Tedy jestli byli i tak otužilí, že vlezli do vody, tak to netuším ....

I když slunce se na hladině parádně třpytilo

Teď už se dostáváme do části rezervace Český kras a posléze do skalnatého

kaňonu Berounky

Bohužel, okno od auta bylo dost šmouhaté, což se podepsalo na kvalitě fotek.

Opar v dolním rohu okolo železniční trati nás provázel dost velkou část cesty.

Důvodem byla parní lokomotiva která si frčela údolím a zůstávala po ní

hodně dlouho kouřová stopa. Narazili jsme na ní až na nádraží v Řevnicích

ale vyotit jí nešlo, protože jsme stáli v koloně před šraňky od nádraží dál než bylo milé.

A tak byl vidět jen kouř a slyšet jak si houká a supí....

Ještě jedna parní stopa. Tady jsme byli rychlejší než foťák takže skála se schovala za strom u silnice

Vzpomínáte si? aneb Retro posedmé a naposled ....

V posledním retročlánku bude fotek o něco víc,

což doufám nebude vadit, obzvlášť když už je to naposledy.

Dál si může každý vzpomínat už sám, podle toho co kde na něj

doma kouká . Zavzpomínáme si na ještě na některé věci jako

jsou gramofony a rádia, dopravní prostředky či plakáty které zdobívaly

městské plakátnice. Vzpomenete si ještě na takové ty dlouhatánské dřevěné

stěny na plakáty, s programy všech kin, (tedy spíš asi ti z vás, kdo jste žili

ve městech a v Praze obzvlášť) před kterými se tak dobře čekalo, protože si

člověk mohl aspoň prohlížet co se zrovna prodává, cose nám nabízí a kam

si zajít na dobrý film? Ztratily se, stejně jako se ztratilo dětství, dospívání a

začátky našich životů .....

Hudba mne provázela doma neustále, buď se přehrávaly desky nebo později

magnetofonové pásky. Jako malá holka jsem strašně sedávala pod konferenčním

stolkem na kterém měl tatínek postavený ten jeho Sonet a poslouchala a poslouchala.

Na chalupě, d obě našeho dívčího tria měla ta s "nejbohatšími" rodiči přenosný

kotoučový magnetofon Saturn a tak jsme obcházely vsí, nebo si vylezly na kopec nad ní

a poslouchaly Slade a Sweet. Pak přišly na řadu buď maličké kapesní tranzistoráčky,

na ten jsem si uháčkovala kapsičku přes rameno a poslouchala Laxík, a jemu podobné

hudební stanice a toulala se přitom po lese, nebo kazeťáky, na ten jsem si ušila koženkové

pouzdro, pokud nebylo zrovna ve výbavě. Když jsme už jako náctiletí jezdili na chalupu

s kamarádkou a skorobráchou bez rodičovského dohledu, patřili k naší základní

cestovní výbavě foťák, kytara a magič. Všechno bylo za víkend hodně v permanenci

a v pondělí člověk měl prsty od hraní docela bolavé, v kabelce nesl tři, čtyři filmy na

vyvolání a přemýšlel kde zase něco nobého nahraje na kazety, případně někde něco

vyčenžuje.

---

Jak takováto gramorádia, tak i po nich následující gramofony mají

tady v elektru. Jen jsou na CD. A i dalších retro rádií (s magickými oky) .....

Tehle skútr měl snad každý. Aspoň na chalupě co vím, ho měla hezká řádka lidí.

Jezdilo se na něm na nákupy, a manželky seděly vzadu pěkně elegantně bokem,

na hlavě silonový šátek uvázaný po vzoru BB,na klíně tašku s nákupem.Je fakt, že

se sajdou si je nějak nepamaruju, spíš jen jako solitér.....

Když už jsme u těch dopravních prostředků. Nechápu, proč Škodovka už nikdy víc

nevyrobila kabrio, když tohle bylo tak úspěšné ....

Malé detaily .... z auta Jawa

Teď ty slibované plakáty .... myslím že dodávat není co

Tenhle se mi líbil, tak ještě v detailu

I známé osobnosti se nám po plakátnicích proháněli ....

A tímto se loučíme se vzpomínkami, představila jsem vám v obrázcích všechny

vystavené artefakty které byly v této části výstavy k vidění. Její další část byla v Tančícím domě, ale

tu jsme už nenavštivily, bylo to víc z ruky, obzvlášť když jsme potřebovaly stihnou určitý spoj domů.

Kdo si hraje nezlobí .....

V předposledním výstavním zastavení se budeme hrát.

Malovat si a jezdit na kole.

V části výstavy kde jsou vystavené hračky, a další věci denní potřeby.

Samozřejmě že jsme ani jedna neodolala a vyzkoušely jsme si, nakreslit

na tabuli podle návodu Fifinku. Můžete posoudit, které z nás se to podařilo líp...

A moje Fifňa

Po hodině kreslení bylo možno si vyzkoušet jak se jezdilo na starém favoritovi.

Třeba do Veltrus .....

Myslím že si dcera trochu opravila pohled na to, na čem jsme jezdívali my

Přiznávám, že tenhle posez na favoritovi jsem nesnášela a tak jakmile se mi dostal

nějaký pod ruku, dávala jsem si berany nahoru.

Škoda, že si nešlo vyzkoušet i tohle kolo .....