03 srpna 2014

Poutní kaple Panny Marie Pomocné ve Vintířově...



Tento příspěvek do soutěže je opět
jedním hostovským. Poslala mi ho jedna z mých čtenářek která sice ke mě chodí ale svůj blog nemá a chtěla se zúčastnit. Tak jsem jí nabídla že může u mne hostovat. Slovo dalo slovo a tak mi poslala fotky i povídání o jedné kapličce ve Vintířově....

Vintířov je malá vesnička v malebné krajině severozápadních Čech. Má dva zámky, dnes v dezolátním stavu. K nim patřila kaple na blízkém kopečku. Z Radonic se sem dostanete po panelové cestě lemované sochami čtyř živlů od kadaňského výtvarníka H. Kiszy. Na úpatí kopečka, u informační tabule, se cesta ke kapličce roztrojuje. Pravá cesta je široká a dá se po ní v suchém stavu projet autem. Prostřední vede po spádnici do svahu po schodech a uvidíte tu mnoho soch. Připomíná křížovou cestu. Levá je lesní pěšinka, u které na vrcholu místní nadšenci zbudovali lapidárium ze zbytků zlikvidovaných obcí vojenského prostoru Doupov.
U kaple je tabule se stručnou pohnutou historií. První červencové neděle se na kopečku pořádají poutě. Prostranství ožije stánky s občerstvením a dárky od místních výrobců. Na letošní pouti měl po mši v kapli koncert Felix Slováček ml. Mše se tu slouží obvykle dvakrát ročně. Radonický obecní úřad používá kapli jako slavnostní místnost. Konají se tu svatby a rozloučení s vycházejícími žáky místní školy. Interiér je vyzdoben díly umělců z blízkého okolí. Jsou tu i fotografie ze zdevastovaného stavu a postupné obnovování několika místními nadšenci.
Přístup k fotografování je prakticky jen z přední strany. Kolem kapličky je úzký pruh trávy, po které se dá obejít, ale hned za ním je poměrně prudký svah, porostlý stromy a křovím. Kaplička je důkazem toho, co lidi zvládnou, když se dají do práce.



Já přidávám že se Hela oprvdu snažila a poslala spoustu pěkných fotek a aby jich nebylo do článku až moc, domluvila jsem se s ní a udělala z některých detailů koláže

Kaplička se v krajině krásně vyjímá a je vidět už zdálky





Kterou cestu si vybrat? Toť dilema.....













Nevím jak vám, ale mě se tahle fotka moc líbí .....


A tady ty slíbené koláže ...... nejprve čtyři živly


Sochy podél "křížové" cesty


Pozůstatky zaniklých obcí


A detaily z vnitřku kaple


Já jsem moc ráda, že tahle moje akce oslovila nejen vás blogery a blogerky, ale i lidi mimo blogový svět kteří se ale tu a tam do něj ponoří a připojí se k ní. Pokud je vás víc, kdo by jste se chtěli přidat a nemáte svůj blog, nebojte se a napište mi do mejlu a já vás tu velice ráda přivítám jako milé hosty na mém blogu a poskytnu vám potřebný prostor.


02 srpna 2014

Západ předposledního červencového dne....


Předposlední červencový den mi volala dcera,
že jí napadlo jestli bych nechtěla přijet s Matýskem. Jenže jak zjistila tak nemám moc dobré spojení. Nemám, prázdninový jízdní řád to pěkně zamotal a znemožnil někam jezdit. Naštěstí tu zrovna byl syn, který si přijel uklidit auto, tak jsem se domluvili že až bude hotov, tak mne do Litomky vezme. Ovšem netušila jsem že to jeho gruntování bude tak důkladné a vyrazíme až kolem sedmé hodiny. Naštěstí je ještě dlouho světlo tak jsme měly ještě čas se sebrat a s Matýskem vyrazit na podvečerní procházku...... Těšila jsem se tak že budu mít alespoň možnost si vyfotit na rovině! západ sluníčka bez toho že by mi něco neustále vadilo ve výhledu. Ale člověk míní, příroda mění. Než jsme se dokopaly tam kam jsme měly namířeno, doposud vcelku neoblačná obloha se zatáhla a sluníčko zmizelo za hradbou mraků, z které jen nesměle vykukovalo kouskem a pár paprsky. Nafotila jsem i tak pár fotek a jelikož bylo nehezky šedivo, tak aby to mělo alespoň trochu nějakou atmosféru fotila jsem opět na režim západu se světelností 8000 luxů. Vznikly tak fotky které jsou sice tmavší než bylo opravdu nebe, ale nejsou alespoň fádně šedé.



Nejdřív bylo takhle krásně skoro bezmračno, jen tenhle zajímavej mrak nad městem


Sluníčko ho krásně zabarvilo


Jenže pak se začaly mraky takhle sbírat ....


...... a sbírat ......


...... a bylo jich čím dál víc .....
V dálce je vidět že prší, ale zůstalo to tam


...... až ze sluníčka zbyl jen tenhle kousek a pár paprsků .....




Fotila jsem ještě pár lučních fotek ale ty až příště. Protože se zase přehouply prázdniny do srpna a jako každý rok se dneska dostaví pravidelná návštěva z Prahy a tak nevím kolik bude času na focení....

01 srpna 2014

Karpatský pravoslavný kostel sv. Michaela na Petříně....


Dnešní soutěžní příspěvek voní dálkami i přes to,
že už dlouhá léta stojí v Praze na Petříně. Jako malá jsem tam moc ráda chodila na procházky a to mi tak nějak zůstalo až doteď. Ráda porovnávám co se tu změnilo k lepšímu, a s nelibostí nesu to co je horší. Ale musím s radostí konstatovat, že toho horšího je pomálu. A to platí i o okolí tohoto krásného dřevěného kostela.

Pravoslavný celodřevěný kostel byl původně postaven v obci Velké Loučky u Mukačeva
na Ukrajině ve druhé polovině sedmnáctého století. V roce 1929 byl rozřezán
a odvezen do Prahy. Zde byl opět znovu v Kinského zahradě postaven v původní podobě.
Kostel nese prvky lidového baroka. Pod nejvyšší věží je prostor určený jen pro ženy, lidově zvaný babinec.
Další věžičky jsou nad kněžištěm a hlavní lodí. Ceý interiér je vyzdobený barvami typickými pro pravoslavnou víru,
bílou, zelenou a červenou které symbolizují víru, naději a lásku. Stěhovn byl dokonce dvakrát. V roce 1793
byl z Velkých Louček prodán do bohatší vesnice a teprve odtud byl stěhován do Prahy. Rozřezán a naložen
do čtyř speciálních železničních vagónů. Jeho největší zajímavostí je že na něj nebyl použít žádný hřebík.
Jelikož kostel patří Pravoslavné církvi v Čechách a na Slovensku jsou de každou neděli a pondělí
pořádány svaté liturgie.










Detail dřevěných hřebů


Původně tady byla fotka kostela rozděleného protože se mi nevešel do objektivu, ale Kosáček se nade mnou slitovala a kostel mi krásně "slepila". Takže vy kdo to čtete teď už vidíte kostel krásně vcelku, tak jak opravdu vypadá.....








A pohled dovnitř, je to focené přes sklo a ještě s bleskem, takže kvalita horší.....


31 července 2014

Vyhlášení výsledků čtvrtého kola soutěže....



I když bylo v tomto kole jen pár příspěvků
překvapivě zahlasovalo dost lidiček. Dlouho to vypadalo že Patrik poruší tu dámskou hegemonii vítězek, ale o jeden hlásek se to nepovedlo. Popravdě, už jsem si říkala co bych mu poslala jako doposud každému vítězi (Hani, dočkej, snad se zítra už dostanu na poštu Mrkající) ale nakone jste rozhodli o tom že je vítězkou opět dáma. A dobrá fotografka. Ještě v jednom jsem držela Patrikovi prsty, jeho fotovýlet tam kam se člověk v kostele normálně nedostane byl naprosto skvělý a obsáhl mnoho zajímavých míst která v kostelích jsou. I kdybych mu dala svůj hlas, protože já totiž normálně hlasuji jen v případě že je někde shodný počet hlasů, prostě by to na vítězství o jeden hlásek nestačilo ....

A jak to tentokrát dopadlo?


První místo v tomto kole získává
HANKA - SCENERYPHOTO
a kostel

Velká gratulace a těším se na další kolo které začíná už zítra. A opět přibyl jeden nováček na hostování protože svůj blog nemá, ale ráda by se pochlubila (takže jak je vidět, další dáma....pánové, pánové kde jste?) jednou krásnou kaplí.

Foťte co to dá a chlubte se! Tady je to beztrestně dovolené!! Mrkající



30 července 2014

Bobešovy proměny.....


Jak už jsem zmínila, dala jsem se do přípravy Bobeše
na podzimní výstavu. To znamená vzít trimovací stůl, nože a hřebeny, plácnout tam s Bobešem a škubat a škubat a škubat.Což o to, krycí vrchní srst šla dolů bez problémů, to bylo hotovo za necelou třičtvrtě hodinu, ale ta jeho podsada....sám o sobě má hodně hustou která mi dává zabrat i když není přerostlej tak jak byl teď, ale jak se ukázalo po vytrhání krycí srsti měl tu podsadu skoro stejně dlouhou jak krysí srst. Její vytrhávání (trimování) mi dalo pěkně zabrat
poprvé za celou dobu co si Boba upravuju mě bolej ramena a ruce jako kdybych tahala bůhví jak těžké pytle. Ale zase překvapivě jsem ho měla za tři dny hotového, dost často se mi stávalo že jsem ho trimovala taky celý týden...Jediné co mi ještě zbývá doladit jsou uši, ale to se dá už v pohodě dělat i u telky. Pak přišlo na řadu pořádně vykoupat a vybělit a už zase vypadá vcelku jak normální pes. Tedy jako pes kterého už by si možná někdo z útulku vzal. Co mne totiž nakoplo k tomu abych se do něj dala byla poznámka synovi přítelkyně že:
...... takhle by ho tedy nikdo ani z toho útulku nechtěl .....



Pes - medvěd. První třetina začíná



Rozdíl po otrimování krycí srsti je jen v tom že zbělel....



Tady už začíná pomalá přeměna psa - medvěda v psa - krysu. A hlavně se neustále zmenšuje....


Druhá třetina....druhá strana ještě neotrimovaná protože na jeden den už toho bylo dost a dost. Takže vlastně Bobeš byl jak chytrá horákyně. Svlečený - nesvlečený


A už je to dole všechno. Jen ještě doladit další den před zrcadlem čáru ponoru aby byla stejná



Třetí třetina. Ta byla sice nejkratší ale asi nejnáročnější. Obsahovala totiž koupání a to jaksi Bobeš nee. Ale bylo to nutné proto abych mu mohla ostříhat jak hlavu, tak aby se zase řádně vybělil. Byl totiž pěkně zašlej.....ještě ty ouška a je do října pokoj. Pak výstava a další trimovačka až zase v lednu.


Možná by se někomu hodila pro pejska kterej má málo srsti !Mrkající