Jak se tak moje rozhodnutí zúčastnit se Evropské výstavy psů v Brně
pomalu rozplývá v určité nechuti k výstavám vůbec, což mnohé z vás asi překvapí protože jsem je dřív milovala,
vypadá Bobeš čím dál tí víc jako ten útulkáč a pes za pár stovek jak jsou zdejší obyvatelé přesvědčení že je.
Ještě v lednu jsem posílala dokonce přihlášku ale nebyli hned peníze na zaplacení a tak jsem se tak nějak
chtěla domluvit s paní v kanceláři jestli to při pozdější platbě ještě bude možné přihlásit, ale čím dál tím víc
ve mne začal hlodat takový červík pochybností jestli to má vůbec smysl. Nikdy jsem si tuhle otázku nepokládala,
výstavy mne bavily a neřešila jsem jestli je nebo není taková či maková konkurence, spíš jsem měla ráda ten ruch
a mumraj. Setkání s lidmi kteří mi byli sympatičtí a to pokud jsme zabodovali a dostali nějaké to dobré ocenění jsem brala jako takovou třešničku na dortu. Od doby co přestal se mnou jezdit kamarád s Bobešovým tátou jsem začala
jezdit s manželem nebo s někým s dětí, jenže jsem viděla jak to nikoho z nich nebaví a mají to za ztracený čas.
Navíc se i změnil postoj i ostatních, ti kteří mi byli sympatičtí se smrskli jen na dva tři lidi, víc přibylo těch
nesympatických a někdy i závistivých, začalo se partičkování a určitá řevnivost, která byla dřív dost skrytá
vyplula už bez přetvářky na povrch. A hlavně to, že se už naplno začali projevovat jasné chovatelské ale hlavně finanční
očekávání některých chovatelek a s tím spojené arogantní chování mi tu mou lásku naprosto znechutilo.
A to že jsem začala uvažovat stejně jak oni, jestli se mi vyplatí na tu výstavu jet, jaká je šance na výborné umístění,
kdo bude jako největší konkurence mne natolik zaskočilo že jsem si řekla že se na to prostě vykašlu. Není už tam
ta láska, to prvotní nadšení a poprvé když jsem si to uvědomila se mi po rozhodnutí se na to vykašlat hrozně ulevilo.
Možná tohle všechno souvisí s nedobrým psychickým stavem z posledních let, situacemi doma které ze mne vysávají
radost a energii, s tím jak je někdy člověk naprosto bezmocný tváří v tvář nechuti toho druhého o to dbát o sebe a hlavně o své zdraví, být v neustálém stresu a strachu z budoucnosti....a možná že si tohle všechno připouštím naprosto zbytečně, jedno však je jisté, ta radost a nadšení jsou prostě pryč.....
Ale jednu výstavu si ve spojení s touhle akcí střihnu, je to Mimořádná výstava dandíků která se koná v Kuřimi. I tady
je zahraniční rozhodčí který splňuje určitou nezávislost a neovlivnitelnost chovateli. Takže se budu muset na toho mýho houmlesáka vrhnout a udělat z něj zase jednou to co je. Pětinásobného šampiona! Psa s rodokmenem a anglickou krví!
Žádného útulkáče!!
Zatím si ale užíval válení se v trávě, vymetl kdejakou kaluž a bahýnko a užíval si válení v potoce nebo povalování se spokojeně doma po posteli....
A takhle to má správně vypadat
