Černé perly a dost.....

Myslím že pět článků plných koní je už tak

akorát dost na to, aby se pomalu začali koně mnohým zajídat. Takže si můžete oddychnou, dnešní

už je poslední. (tedy pokud někde zase nějaké nepotkám).

Jako poslední tu dneska jsou Mel a Rim čili černé perly. Už tady byli několikrát, ale vlastně nikdy jsem vám tohle plemeno

nepředstavila historicky a odkud vlastně pochází.

Takže dnes to chci napravit a tak se podíváme co o nich píše teta Wiki....

Frízové patří mezi nejstarší plemena v Evropě. Jeho počátek se dá vystopovat v době před 3000 lety a od koho jiného jsou o něm pochvalné zmínky než od starých Římanů. Své jméno dostal podle nizozemského Fríska.

Původní fríský kůň byl plemeno nevzhledné, ale po přimíchání krve orientální a hlavně žhavé krve koní Andaluzských v 16. a 17. století při okupaci Holandska Španělskem získal svou ušlechtilou krásu. Nejdřív sloužil jako kůň pracovní, ale pak se začal používat hlavně jako kůň rytířský a karoseriér. Tedy jako kůň kočárový. Má vcelku povahu temperamentní ale je dobře použitelný i pod sedlem. Je oblíbený i v šlechtění protože spolehlivě předává svou krásnou černou barvu srsti. Krev předal i anglickému plemeni Shire. Právě pro svou krásnou, temnou a lesklou srst je nazýváno toto plemeno Černou perlou.

Dorůstá do kohoutkové výšky cca 160 cm a váhy do 700 kg. Má velkou úhlednou hlavu, bohatou zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohaté rousy. Má dlouhé nohy a nádhernou chodovou a klusovou akci a proto působí v zápřahu velmi elegantně a hrdě. Využívá se nejčastěji na drezúru a hlavně - stejně jako v minulosti - do zápřahu. Snad krom parkuru a dostihů nachází své využití ve všech odvětvích jezdeckého sportu.

Pro svou krásnou černou barvu byl využíván velmi hojně v pohřebnictví jako tahoun pohřebních kočárů.....

Tolik opět teorie a teď si ty krasavce dáme i obrázkově....

---

Malá rezavá vtěrka ....

....a větší rezavá vtěrka

Je po mrkvi a už nás páneček nezajímá

Následující fotky jsou z mého pohledu a jak to vypadalo když jsem je fotila jste mohli vidět ve článku Černé perly aneb Voňavý den v obrazech. Takže si i můžete ty pohledy posrovnat. Jak to vypadá z pohledu fotografa a jak ve skutečnosti.

A kam vedly kroky Rima? No přece za páníčkem....

Tuli, tuli....ukaž co to tam pořád máš?

Nechej mě fotit....

No jo, koně.....to ti nestačím k focení já?

A jak fotí své perly kamarád

Tak....a touhle poslední fotkou se loučím s tím krásným voňavým dni ztráveném v přítomnosti těhle všech krasavců......

Bonďa....

Původně jsem myslela že koníky budu prokládat

jinými článečky a fotkami, ale nakonec jsem si řekla, že nebudu protentokrát

přerušovat posloupnost a budou pěkně po sobě a najednou.

Ono to snad vydržíte a navíc to jsou asi na dlouhou dobu zase poslední koňské fotky.

Dneska vám chci představit poslední kamarádův přírůstek do jeho ministádečka.

Jedná se o Quicka nebo - li Bonďu.

Bonďa je kůň plemene Percheron. Jsou to tažní koně pocházející z historické oblasti Perche v severozápadní Francii.

Při jeho šlechtění se použil i arabský kůň, kteý byl ve Francii znám už od 8.století.

Percheron je zavalitý kůň s kohoutkovou výškou 160 - 180 cm a jeho váha je úctyhodná 800 - 1200 kg.

Díky své, na takovou velikost, klidné povaze se používal v zemědělství, jako válečný kůň ale i jako tažný ke kočárům.

Dnes se používá na práci v lese ale i v agroturistice, na ježdění i na práci ze země.

Za sebe musím říct, že mne překvapila ladnost jeho pohybů, lehkost z jakou klusal a krásný pohyb celkově.

I když já osobně preferuji koně lehčí, v poslední době zjišťuju že i tato těžká plemena mají své kouzlo.

Nahlodali mě už ti irští cobové, jedna klisnička plemene Shire, o těch černých frízkých perlách nemluvě a teď tedy i Bonďa.

---

Ale dost teorie, tady je Bonďa v celé své, i když dost pokousané, kráse. Pobil se totiž z chovným hřebcem kterýmu se podařilo zdrhnout z výběhu.

Taková malá nožka a kopýtko

Krásná ušlechtilá hlava

Jedno profi předvedení se správným postavení uší a hlavy pro fotoaparát

Dost předvádění a teď hurá na pastvu

Příště už bude poslední fotečkový příspěvek z mého čtvrtečního výletování a to o černých perlách Rimovi a Melisovi....

Černé perly aneb Voňavý den obrazově.....

Včera mi doletěly do mejlu fotky které

fotil kamarád při čtvrtečním pobytu na ranči. Podle zážitku z nich jsem

napsala článek Voňavý den a teď tedy k němu i ta fotodokumentace. Moc se omlouvám že zrovna ty nejhezčí záběry koní

kazí moje maličkost.....takže pokud to půjde vnímejte jen ty koně a jejich krásu. I z těch fotek je totiž vidět ta úžasná jemnost, něžnost a gracieznost těch ohromných zvířat. Mě zkuste, pokud to jde, nějak přehlédnout.....

Je pravdou že u mnoha jsem ani nevěděla že jsem focená protože jsem měla oči jen pro ty dva krasavce a taky si dávala pozor aby přeci jen na mne někde nešlápli či nezabrali trochu víc zubama při tom oštipování a mazlení se. To jsem zjistila až teď když mi byly zaslány. Tudíž se tam tvářím občas značně nablble, a dělám věci které člověk oplývající zdravým rozumem tedy rozhodně nedělá.....

Fotek je zase o něco víc než bývá zvykem u jiných témat, nicméně snad omluvíte a pochopíte posedlost dvou lidí focením a koňmi.

A to vás ještě čekají další dvě prezentace. Bondi a Mela s Rimem......

---